baláda adventní

V adventní čas rozjímání a usebrání je třeba se občas zastavit,oprostit se od běžných starostí a zajít do hospody.Avšak kde ty časy jsou ,co na Kladnéj fungovala hospoda a ani v Žilíně to už není jiné.Za oněch starých časů když se setmělo, byl čas vyrazit a už cesta byla dobrodružstvím,bude otevřené nebo né?To nebylo enom jít a sednout,to člověk procházel temnou uličkou a z dálky vyhlížel, zda se od hospody vine trocha světla,to pak bylo hej,zrychlil se krok a šup do tepla.Když nebylo nic vidět,chodec se chlácholil,že je ještě daleko ,až bude blíž tak ho uvidí a podvědomě zpomaloval aby oddálil zlý okamžik pravdy.Pak uviděl z boku rámy a šprušle oken ..poslední naděje a potom viděl i skla a..temná.Zdálo by se,že naděje zemřela ,ale né.Ještě mohlo byt rozsvícené jenom malé světlo nad šentyšem, ale nic.Ani to ale rozjímajícího neodradilo,připlížil se,uchopil madlo dveří..co kdyby?..a zacloumal,nic..kopanec přidal..ticho.Teď ještě přitiskl oko na sklo a nasísal do temnot hospody zda nepostřehne nějaké světélko nebo pohyb,jestli tam někde Barkas nesmyčí..nic. Teď zemřela naděja a nastala trpká a ostudná cesta dom ,kdy člověk cítil potměšilé pohledy spoza fírhaňků okolních domů a poznámky „ do hospody se Ti zachtělo,dobře Ti tak“ a zaříkal se,že víckrát tam nepáchne,že nenechá ze sebe dělat vola...aby za půl hodiny se plížil zpátky s jiskrou víry v oku,jestli přece jenom neotevřél... a tichým večerem se snášely velké vločky sněhu..