ad baláda adventní

V zimním čase bývala cesta do hospody někdy trpká,ale ani v létě nebylo vše optimální ,byť se nestávalo tak často,aby hospodský neotevřel. Bývaly větší návštěvy a tedy i tržby ,avšak bylo potřeba tu a tam poučit štamgasty,kdo je v hospodě pánem,aby příliš nezpychli. Otvírací doba byla ještě za světla,avšak cesta se mírně stáčela a když žíznivec odbočil od hlavní,k hospodě ještě nedohlédl.Až iďa kolem Konvičkového se otvíral obzor před hospodou a bylo možno zkoumat ,zda je otevřeno.Když před hospodou nikdo nebyl, poskočil host radostí,že jsou všeci uvnitř.Ale hned na něj padla pochybnost,co když je zavřené a štamgasti už odešli?Ani když stál před hospodou hlouček nebylo to lepší,to mohlo znamenat ,že je zavříté,ale taky, že ti venku jen tak prodlužují tu rozkoš než vstoupí a zaboří sosák do piva, někteří si ještě školili žízeň,aby mohli vymlasknout na jeden zátah dvě.Zkrátka bylo třeba najít v sobě odvahu a přijít až k hospodě.Když bylo zavřené,tu některé slabší povahy ,spatřivše to periferním pohledem,pokračovaly podél hospody dál,jakoby šly jenom kolem na procházku,to aby si nezadaly. Ne však tak my,povahy rázné a otužilé.Když před hospodou nikdo nestál byl postup stejný jak v zimě.Zalomcovat dveřima, nahlédat přes sklo,párkrát kopnout a potom vyčkávat.Jak přišel další,hned se vedla debata jak to, že není otevřené, kde je Barkas,jestli néni v lesi a tak. A společně vyhlíželi, neboť dvěma už bylo veseleji, nahlíželi na obě strany, naslouchali,nejede-li starý traktor,takto dopravní prostředek hospodského.A přišli další. Rozvážným krokem Kodeš,pružným krokem šelmy Dochtor a jiní. A tu už se vedla debata veliká, diskutovalo se,kde by mohl být,jak to vypadalo včera,že už se s tým mosí něco udělat,že to tak dál nejde. Když šenkýř nedorazil,postupně se sousedé s láteřením rozcházeli,jen nás pár vytrvalců stále doufalo,neboť jsme věděli ,že víra,láska a naděje nás povyšuje nad bídný konzumní svět.Někdy nám ani to nepomohlo a s hlavami sklopenými jsme tahli dom. Zajímavé bylo, že Pegott nikdy nebyl mezi marně čekajícími,neboť jeho agenturní zdroje ho včas informovaly,že se neotevře,zhusta byl dokonce sám s Barkasem někde na laši.
Avšak někdy přece po čtvrt,půl nebo třičtvrtě hodině zahučel a zadýmil starý Zetor a objevil se v oblaku prachu Laďa .Důstojně sestoupil se stroje a sledoval,bude-li kdo brblat,ale všichni raději mlčeli,aby si to nerozmyslel a vcházeli za ním do hospody, sedali ku stolům, žíznivější si stoupali rovnou k šentyšu a třesoucíma rukama odebírali načepované pivo. Avšak někdy v horké dny bylo méně sklenic než hostů,tu pak museli opozdilci čekat až šťastlivci dopijí a brali jim půllitry z rukou a podávali je k pípě k naplnění.Pak je pozdvihli jako kněz u oltáře kalich a dávali průchod své poživačnosti.Někteří, nemoha vydržet,pili ,než na ně došlo pivo,borovičku.Jak už každý vypil své penzum, které mu už nikdo nemohl vzít,stoupala odvaha a tu se začalo Barkasovi spílat,hosté se stávali stále zbujnějšími ,vyčítali mu,že jestli to tak povede dál,tu se s ním rozloučí,ale věděli že jsou to jen marné řeči,neboť jiné hospody ve vsi nebylo. A vše se pak rozpustilo v běžném hospodském mumraji.