Není láska jako láska

Byl tak roztomilý, když spal. Vždycky spal na břiše, jen nad ránem začal měnit polohu. Měl tak tvrdý spánek. Zbožňovala jeho tělo. Nejen kvůli jeho krásnému a vysportovanému zadku. Och, i když ten byl prostě dokonalý! Milovala jeho dlaně, prsty, předloktí a paže, kterými ji celou objal a ukryl před celým světem. Jeho plné rty a krásné hnědé oči, do kterých se tak ráda dívala. Jeho krásný úsměv a podmanivý hlas. Kéž by byl jen hezký a sexy. Milovala ho celého. Se všemi jeho chybami. Milovala jeho smysl pro humor, ztřeštěnost, ale i to, jak dokázal být racionální, když ona začínala panikařit a nechala se unášet naivní částí svého mozku. Dřív nesnášela, když se o ni někdo staral a přehnaně pečoval. Ale na něm to měla ráda. Když se k ní postavil, jeho vysoká postava jí byla pevnou oporou a on ji dal pusu na čelo a objal. Moc dobře věděl, aniž by cokoli řekla, že právě tohle drobné gesto je to, co v daném okamžiku nejvíce potřebuje.

Ještě jednou se na něho podívala, pohladila ho po tváři a dala mu pusu na čelo. Vypadal spokojeně. Opatrně sesbírala své věci, a aniž by se otočila, aniž by mu věnovala poslední kratinký pohled, opustila hotelový pokoj. Vyšla před hotel, zhluboka se nadechla a zavřela na chvíli oči. Usmála se. Uvnitř se cítila v ten daný moment šťastná. Byly tři hodiny ráno. Zapálila si cigaretu. Ne snad proto, že by na ni měla chuť. Jen chtěla získat pár minut navíc. Pár minut k dobru, ten pocit, že on je tak blízko. On, kterého tak moc miluje. Nikdy žádného muže tak moc nemilovala. Típla cigaretu a vyrazila.

.

.

.

.

.

.

.

Šla pěšky. Cesta jí zabrala asi dvacet minut. Byla doma. Odlíčila se, vyčistila zuby a rozčesala si vlasy. Vzala si pyžamo a lehla do postele.  

„Bavila ses? My měli s dětmi náramný večer,“ řekl rozespale a přitulil se k ní.