ZÁTOKA

Vzpomínám si... ,že Měsíc byl tehdy zaseklý hluboko do nebe, přeplněného jasnými, avšak překvapivě drobnými hvězdami, obloha byla černá a měsíc světle modrý, snad proto, že se tehdy nakazil barevným nádechem od Středozemního moře.

Vzpomínám si... ,že v odplatu pak vrhal na cestu, dlážděnou z oblázků, ostré stíny křížů vsazených do půdy starodávného románského hřbitova a ,že jsme se vraceli mlčky, prošli nazpět kamennou brankou, pevně se drželi za ruce a tiše, jakoby posvátně jsme sešli od hřbitůvku
z mírného svahu dolů, směrem k malé zátoce, kde jsme se odpoledne koupali.

Vzpomínám si... ,že hluk cikád přicházející z nedalekého piniového háje, byl takřka ohlušující a že byl skoro stejně tak silný, jak silná byla vůně tehdejšího srpna.

Vzpomínám si... ,že moře bylo teplé a vstřícně nás přivítalo svou pleskavou noční písní. Chvíli jsme jen tak plavali vedle sebe, ona se pak přitočila, objala mě kolem krku, zvrátila hlavu dozadu, prohnula se v kříži a nohama obtočila moje boky. Díval jsem se upřeně na její šíji a točil se s ní ve vodě dokola. Vypadalo to, jako bychom ve vodě tančili valčík.

Vzpomínám si... ,že ti dva tanečníci za chvíli splynuli s mořem a stali se čeřícími vlnkami, bílou mořskou pěnou, a nakonec mocnou vlnou, která je neočekávaně hladce, ale o to pevněji obklopila a sevřela veškerou silou té chvíle.

Vzpomínám si... ,že nás moře vyplavilo na břeh, bezvládné, zesláblé a šťastné.