Faleš na rybníku

Prázdniny byli v plném proudu a můj miláček Patrik byl na čtrnáct dní s rodiči na dovolené v Polsku.
Nemohla jsem se dočkat až se vrátí. Detailně jsem plánovala co všechno můžeme s Patrikem podniknout. Dokonce jsem si koupila nové plavky. Chci zazářit. Od května se poctivě do bílých plavek opaluji.

„ Niky, Niky jsi doma?“ volala na mě přes živý plot má nejlepší kámoška Sára.
„ Jsem.“
„ Kde jsi? Máte tak vysoké keře, že k vám není vůbec vidět.“
„ Fakt? To se můžu konečně opalovat nahá,“ přicházela jsem z vesela a otvírala zahradní renesanční branku. Největší chlouba domu.
„ Jdeš se koupat?“ zeptala se Sára.
„ Myslela jsem, že půjdu večer. Ted´ tam budou lidi a studená voda. Víš, že mám ráda čistou neposkvrněnou hladinu rybníka a úplnou samotu.“
„ Jsi moc náročná, nekecej a jdeme,“ zavelela Sára.
„ Přemluvila si mě. Vyzkouším bílé plavky snad nebudou prosvítat.“
„ To by byl hustej trapas,“ smála se Sára.
„ Jsem připravená,“ stoupla jsem si před Sáru a roztáhla do široka zapínací šaty.
„ Exhibici si nech pro Patrika. Musím uznat, že si v těch plavkách k sežrání. Odradíš mi tím všechny kluky,“ vzdychla Sára.
„ Neboj, u mě nikdo nemá šanci. Mám oči jen pro Patrika.“
„ Kde vlastně je. Neměl se už vrátit?“
„ Měl, ale ještě se neozval,“ řekla jsem smutně.
„ Určitě brzo napíše,“ chlácholila mě Sára.

Sára jela na kole k rybníku jako o závod. Než jsem stačila dojet k cíli, Sára se vracela.
„ Je tam obsazeno co?“
„ Parkuje tam modry auto, raději bych tam nechodila.“
„ Sáro, ty si chtěla jít plavat, já se už vracet nehodlám,“ řekla jsem naštvaně.


To je Markovo auto! Srdce mi poskočilo radostí, ale co tu dělá? On vyhledává zásadně koupaliště.
Na mém oblíbeném místě se na dece rozvalovala starší dlouhovlasá zmalovaná holka a z vody vycházel Patrik Byl zády ke mně a ukazoval té krásce škeble, které vylovil. Nevěděla jsem co dělat. Stála jsem jako přimražená. Ještě, že se držím řidítek, asi bych jinak omdlela. Celým tělem mi projela ostrá bolest. Nemohla jsem popadnout dech. Když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, přepadl mě vztek.

„ Tady nemáš co dělat. Je to soukromý rybník. Copak si z Pasek?“, křičela jsem rozohněně na Patrika.
„ Jé, ahoj, co ty tady?“ řekl překvapeně.
„ Představ si, šla jsem si zaplavat,“ štěkla jsem na něj nenávistně.
„ No... my jsme se přijeli s Luckou taky smočit. To je moje sestřenice z Polska.“
„ Aha, to je hodně starý trik.“
„ Né, vážně. Můžeš se jí zeptat.“
„ Ahoj jsem Lucie,“ představila se.
Nejraději bych jí zatahala za její dlouhý pačesy. Kdyby je neměla, nic hezkého by na ní nezůstalo. Bíla je, jak moje plavky. Nechápu co na ní vidí.

Svlékla jsem si šaty a rychle se ponořila do vody. Plavala jsem co nejdál od nich.
„ Niky, kde jsi? Nevidím tě,“ volal.
Nereagovala jsem.
„ Dobrý už tě vidím, byla si za rákosím. Já myslel, jestli ses neutopila,“ oddechl si Patrik.
„ Tobě to může být jedno.“ volala jsem na něj.
„ Není mi to jedno.“

Přemýšlela jsem kde je Sára. Proto sem nechtěla, ale já bych sem stejně šla i kdyby mě upozornila.
Kašlu na ní. Soustředila jsem se na pravidelné tempo a dýchání.
„Niky, na co myslíš?“ volal Patrik přes celý rybník.
Neměla jsem v plánu mu vůbec odpovídat. Po chvíli mi to nedalo a vypustila jsem první blbost co mě napadla.
„ Že si hovado,“ vykřikla jsem aniž bych se k němu otočila.
Když jsem plavala zpátky ke břehu, Patrik se s tou údajnou sestřenicí vzájemně mazali opalovacím krémem. Takové klišé, typický obrázek začínajících milenců.
Otočila jsem se a dala si ještě jedno kolečko. Když jsem se vracela, Patrik stál těsně u břehu v dětském zeleném plátěném kloboučku.
„ Vypadáš jako přerostlý Cipísek,“ posmívala jsem se mu.
„ Klobouček jsem dostal. Proč si mi řekla, že jsem hovado?“
„ Vysvětlím ti to až vylezu.“
„ Chci to slyšet hned.“
„ Už tě nikdy nechci vidět. Skončili jsme. A otoč se.“
Překvapivě se otočil. Nechtěla jsem, aby se očima pásl po mém pěkném těle. At´ si zírá na celulitídu té holky co si přivedl. Rychle jsem si natáhla šaty a bez rozloučení odešla.

Na cestě čekala Sára.
„ Proč si se mnou nešla?“ řekla jsem.
„ Já... promiň, protože se...“ vzlykala.
„ Oni se.. líbali,“ rozbrečela se.
„ Cože?“ vyjekla jsem.
„ Vášnivě.“
„ Ale proč brečíš?“
Zkoumavě jsem se na ní podívala. Klopila zrak a byla červená až za ušima.
„ Neříkej mi, že ho miluješ! “ vyhrkla jsem nevěřícně.
„ Ty... tys.. si“ zadrhával se mi hlas.
„Ty si s ním něco měla?“
„ Jednou jsme se potkali na hřišti, když si byla nemocná a pak jsme...“, nedořekla.
„ Mlč, jsi zrádkyně! Já bych ti tohle nikdy neudělala!“ Nasedla jsem na kolo a pádila pryč.

Ztratila jsem dva nejbližší lidi za jedno odpoledne. To mi srpen pěkně začíná...