Květinka

Kdesi a kdysi žila jedna dívka. A také jeden chlapec. Znali se odmalička a jak dospívali, ona krásněla a on mužněl. Ona se mu líbila a tak vyhledával její společnost, choval se k ní mile a dával jí dárky a květiny. I ona si jej oblíbila a po čase se do sebe zamilovali. Po čase začli žít spolu a narodilo se jim dítě. Jak však běžel čas, dívce připadalo, že láska k jeho muži již není tak silna. Vždyť se dlouho znali a znali i své chování. On ji však miloval a vůbec si nepřipouštěl nic špatného.

Jednoho dne večer, když se chlapec vracel ze zaměstnání, ji koupil jako obvykle květinu a přinesl ji domu. Myslel si, že své lásce tím dokazuje své city. Ona květinu přijala, na oko se usmála, objala jej a políbila, ve skutečnosti však bez velkého zájmu dala květinu do vázy a víc si ji nevšímala.

Druhý den, když byl chlapec pryč, u jejich dveří zazvonil poslíček a přinesl ženě obrovský pugét rudých růži a v nich byl zastrčený vzkaz od neznámého ctitele. Žena byla tímto tak potěšena, že se se ctitelem za pár dní sešla. Byli na romantické večeři a ctitel byl krásný a bohatý muž. Celý večer se k ní choval krásně a říkal jí, že je tou nejkrásnější ženou na světě, kterou zná, že ji neskutečně miluje a chtěl by ji za ženu. Svoje slova dotvrdil briliantovým prstenem, který položil na stůl.Žena tím vším byla jako omámená. Cítila se nádherně a měla pocit, že ji konečně potkalo vysněné štěstí a nechala se svést.

Druhý den oznámila svému muži, že jej již nemiluje a požádala ho, aby opustil dům, který pro ně postavil. Muž byl smutný, ale ženu poslechl a odešel. Po nějakém čase se však ženě začal zajídat život v luxusu a přepychu. Přestaly ji bavit ruzné večírky, kde byli bohatí a důležití lidé a honosné dovolené v exotických krajích. Dokonce i její nový muž se jí tolik nelíbil. Nebyl tak krásný a nebyl už tolik pozorný. A tak si žena vzpomněla na svého muže a na to, že již dlouho nedostala žádnou květinu. Tak moc zase toužila po květině darované z lásky! Nakonec nebyl její muž zase tak ošklivý a ikdyž nebyl bohatý, byl milý a pozorný. Jistě již má jinou ženu a rodinu, ale tak moc toužila jej vidět a dostat květinu. Vydala se jej tedy hledat.

Po několika dnech našla místo, kde jejího prvního muže znali. Řekla jim, kdo je a co a proč hledá a oni jí ukázali, kam má jít. Jaké však bylo její překvapení, když došla na to místo. Byl jím hřbitov, kde se pohřbívali chudáci a bezdomovci. Tam našla jeho náhrobek a zjistila, že muž zemřel měsíc potom, co se rozešli.

Ženu to mrzelo, co se stalo, ale také jí mrzelo, že již nedostane tu květinu, o kterou si chtěla nenápadně říct. Chvílku u hrobu postála a polohlasně řekla: „Hlupák.“ potom odešla a již ji nikdo neviděl.

Tento příběh je smyšlený a není ani originální. Je vlastně velmi naivní a velmi kýčovitý. Ale pokud se v příběhu někde vidíte a nebo vidíte někoho blízkého, tak vítejte ve světě princů a princezen