Neporozumění

Před časem vešel jednoho odpoledne do restaurace na kraji města, která měla venkovní sezení, mládenec. Ačkoliv bylo teplé odpoledne, měl na sobě oblek. Kdyby však záleželo na něm, nejraději by chodil jen v tričku a kraťasech. Ale byl krátce po škole a ve svém prvním zaměstnání jeho zaměstnavatel vyžadoval tento druh oblečení. Oblek s kravatou a bílou košilí mu ale slušel. Mladík se posadil k volnému stolu a než k němu přišla obsluha, vyndal si z aktovky nějaké papíry. Chvíli do nich koukal a pak někam telefonoval.

V té restauraci byla na letní brigádě také jedna dívka a toho dne vypomáhala svojí kamarádce venku. Když vyšla ven, aby zjistila zda někdo z hostů něco nepotřebuje, nebo zda někdo nový nepřišel, všimla si mládence a v úžasu se jí zatajil dech. Moc se jí líbil.Měl krátké blonďaté vlasy a krásnou postavu se širokými rameny. Jako každá mladá dívka měla i ona vysněný ideál svého budoucího muže a mladík tento ideál naplňoval do puntíku. Připadala si jako ve snu a lehce se jí rozklepala kolena. Chvilku počkala, až mladík dotelefonuje a pak přišla k jeho stolu. Vší silou své vůle se snažila nedat najevo své rozechvění.

Mladík vzhlédl k servírce a stalo se totéž. I on hleděl na dívku svých snů. Dívka měla dlouhé černé vlasy svázané do culíku, veliké hnědé oči a černé šaty s krátkou sukní dávaly vyniknout její štíhlé postavě. Její přirozeně rudá ústa a její úsměv zářila na snědém oválném obličeji a její zářivě bílé zuby mu přadaly jako perly.

Dívka si nemohla nevšimnout mládencova rozrušení a ihned poznala, že i ona se mu líbí. Přesto však na sobě nedala nic znát a zeptala se jej na objednávku jako by se ptala kohokoliv jiného. Mládenec získal zpět svou na okamžik ztracenou rovnováhu a prostě si obědnal oběd a kávu. Servírka odešla a on si ihned vyčítal, že ji neoslovil. Zatím co on si svoje zaváhání vyčítal a marně se snažil vymyslet něco vtipného, čím by dívku zaujal, ona odběhla do kuchyně a zmateně přemýšlela, jak dát mladíkovi najevo nenápadně svůj zájem a on se osmělil.

Za chvilku nesla dívka mladíkovi jeho jídlo a když se nakláněla nad stůl s talířem, ucítil její parfém. Ten okamžik mladík zapomněl na vše, co se mu do té doby honilo hlavou a vsadil vše na jednu kartu. Zeptal se dívky na její jméno a když mu jej ona řekla, řekl jí on svoje. Řekl jí, že právě začal po škole pracovat v jedné společnosti a že by ji rád pozval některý den na večeři. Dívka nevěřila svým uším a lehce se začervenala. Mladík si toho všiml a malá jiskřička naděje, kterou v sobě choval, náhle zaplála jasným plamenem. Dívka souhlasila s pozváním a tak se domluvili a vyměnili si na sebe telefonní číslo. Oba v tu chvíli měli v hlavě stejnou myšlenku. Jaké je potkalo štěstí.

Dívka pak odešla a mládenec se za ní láskyplně díval. Poté se však stalo něco, co se nemělo stát. Dívka ve dveřích restaurace potkala svou kamarádku a cosi si s ní povídala. V návalu radosti se svěřila kamarádce o tom co se jí stalo a jak má velkou radost. Přitom se ohlédla k mladíkovi a ten rychle uhnul pohledem. Cítil se v ten okamžik trapně. Cítil, že se na něj dívá i kamarádka dívky. Kamarádka, jak už to bývá, dívce popřála hodně štěstí a řekla jí, že jí přeje, aby jí to vyšlo. Potom dívka zmizela v restauraci.

Chlapec si ale situaci nedokázal vysvětlit jinak, než že si z něj dívka jenom utahuje. Že na oko souhlasila se schůzkou a nyní se mu posmívá.Vždyť také, jak by tak krásná dívka mohla stát zrovna o něj! Cítil se zahanbeně a poníženě a když dojedl, položil na stůl peníze a rychle odešel. Už nikdy nechtěl dívku ani vidět. Na ulici si potom vymazal její číslo ze svého telefonu. Cítil se tak zklamaný a říkal si, že to je nejhorší okamžik jeho života.

Za pár dní dívka přišla na smluvené místo a čekala na mládence. Ten se ale neobjevil. Na dívku se snažil zapomenout a byl tak zavalen prací, že si ani na schůzku nevzpomněl. Dívka po nějaké době odešla a byla smutná. Myslela si, že potkala opravdu lásku a ve skutečnosti ten krásný mladý muž, který byl v rozpacích, když s ním hovořila, byl jen jedním z těch mnoha namyšlených chlapců, kteří si myslí, že jim vše patří a padne k nohám. Nakonec byla ráda, že se schůzka nevydařila.

Tenhle příběh se stal nedávno a přitom je tak starý jako lidstvo samo. Odehrává se znovu a znovu každý den a na tisíci místech světa. A jaké je z něj poučení? Snad jen takové, že by si lidé měli dávat více příležitostí k porozumění a k pochopení. Kdo ví, možná ten chlapec byl skutečně namyšlený a ta dívka si jen utahovala. Ale možná, že mohlo vzniknout opravdu veliké a silné pouto. Myslím, že je škoda, že si v ten jeden jediný okamžik neporozuměli.