Přání Dunaje

V jednom menším městečku v Jizerských horách,žila maminka se svojí dcerou Eliškou.
Tatínek už jim dávno zemřel a tak bydlely jen samy dvě. čas od času je sice navštívila babička s dědou,ale Eliška stále víc toužila po novém tatínkovi.
Jednou v létě se Eliška chystala s maminkou na prázdniny na Slovensko. Moc se obě těšily, jak si užijí týden volna. Pár dní před odjezdem si začaly balit nejnutnější věci. když najednou nadešel den odjezdu.
Jelo se moderním autobusem a přestože trvala celý den, tak poměrně rychle ubíhala. Konečně byli na místě, ještě ten samý večer se ubytovaly v Bratislavě s krásným výhledem na osvětlenou řeku Dunaj.
První noc v hotelu se Elišce zdál prapodivný sen,jenž jako by věděl o jejím přání nového tatínka, jako by někdo říkal: ,,Aby se tvé přání vyplnilo musíš své přání po dobu tří nocí šeptat do chladných vod Dunaje, jenom tak budeš mít nového tatínka a tvoje maminka životního partnera.''
Malá Eliška nepozorovaně vyklouzla z pokoje a následně i z celého hotelu a namířila si to od něj pár kroků ke břehům Dunaje, kde následně zašeptala své přání, pak se tiše vrátila zpátky do pokoje a zakrátko usnula.
Takto si to zopakovala ještě dvakrát a pak čekala co přinesou následující dny.
Další den ráno šla Eliška s maminkou do města něco nakoupit. Maminka zrovna vybírala na tržišti nějaký pěkný suvenýr, když v tom do ní omylem strčil jeden mladý muž. Mamince se ihned omluvil a protože vzájemné sympatie byly oboustranné pozval muž obě ženy do blízké kavárny, kde jim nad kávou a zákuskem vyprávěl svůj příběh: ,,Jsem krátce po rozchodu, kdy jsem nějaký čas žil zde v Bratislavě s jistou Slovenkou, nyní se chystám na návrat do Čech odjezd mám v neděli. Jestli chcete budu vám zbyvající dny dělat průvodce.'' to se Elišce hned zalíbilo a i mamince byl Vojta, jak se onen muž jmenoval, sympatický a proto souhlasila.
Po zbytek dovolené chodili k Dunaji, po památkách, či do restaurace na jídlo. Jak dny plynuly tím si byli bližší a bližší a na zpáteční cestě už seděli v autobuse pohromadě na trojsedadle a povídali si. Po návratu domů se Vojta za čas přistěhoval k mamince a její dceři a tím se splnilo Eliščino dávné přání mít nového tatínka. A když za rok jeli na Slovensko podruhé, tentokrát již jako celá rodina, běžela Eliška jako první poděkovat vlnám Dunaje.