09 MILENCI NA ÚTĚKU

 

 

MILENCI NA ÚTĚKU

 

 

I

Slunce už bylo dávno vysoko nad obzorem ale jediné, co dokázalo Cheryl zvednout z její pokroucené polohy na zadním sedadle, byl až hluk kolem projíždějícího nákladního automobilu. Odhrnula si vlasy z obličeje a promnula si oči. Hned si všimla, že Gary je nejspíš dávno vzhůru a sedí někde venku, poblíž auta. Když se podívala před sebe, spatřila svůj odraz ve zpětném zrcátku. Měla rudé oči, vlasy rozcuchané, oteklý obličej, ale nejvíc do očí bijící, byl styl jejího líčení. Matně si vzpomínala na ten bezvadný nápad, který ji včera večer bleskl hlavou, ihned po dopití láhve burbonu. Rozhodla se vytáhnout svoji příruční kosmetickou sadu a vylepšit se ještě před spaním, aby s tím druhý den ráno neměla tolik starostí. Efekt byl nakonec přesně opačný. Původní záměr, když na sebe začala nanášet rtěnku a oční stíny, byl nejspíš dosáhnout efektu zvaného – „já jsem princezna“. To, na co se teď Cheryl dívala v zrcátku, by však bez přehánění mohlo snést název – „cirkusový šašek“. Natáhla se pod sebe a zkusila nahmatat pod předním sedadlem láhev s vodou, aby se mohla trochu opláchnout. Ještě v napůl rozespalém stavu sáhla po klice a vysoukala se pomalu z auta.

Gary seděl asi dvacet metrů od silnice ve stínu mohutného stromu. Trochu sebou škubnul, když Cheryl zabouchla dveře od auta. Taky ještě nebyl zcela probuzený a dospával únavu z předchozí noci. Vstal a protáhnul se. Slunce bylo vysoko nad obzorem a dusno ve vzduchu bylo jasnou předzvěstí, že mají před sebou velmi horký den. Cheryl se nejdříve napila, poté si vodou z láhve a papírovým kapesníkem smyla z obličeje uměleckou kreativitu předchozího večera. Sedli si pak spolu pod strom a nic neříkali. Dobrých deset minut jen tak mlčky seděli a pozorovali pomalu houstnoucí provoz na lincolnově mezistátní dálnici číslo osmdesát. Měli plné hlavy toho, co prožili teprve před několika málo hodinami a strach z nejistoty, která teď ležela před nimi. Ani jeden z nich však nepochyboval o tom, že za jejich včerejším setkáním stojí možná společný osud.

 

II

Cheryl by si nikdy práci tanečnice nezvolila dobrovolně. Přihodilo se to spíš jako důsledek její snahy rychle zbohatnout a postavit se na vlastní nohy. Už v době, kdy byla v San Franciscu na univerzitě, bývala kvůli svému vzhledu neustále obletována muži. Byla si vědoma svých předností, ale vzhledem ke své introvertní povaze, jí nezbývalo nic jiného než to zkrátka ignorovat a zvyknout si na to. A tak, když se později sháněla po přivýdělku při posledním ročníku na škole, neměla problém vzít práci barmanky a servírky. Všechny narážky od opilých hostů jí nechávali naprosto chladnou. Ironií bylo, že navzdory tomu, jak na muže působila, byla ve skutečnosti slušnou dívkou. Probdělé noci a živoření od výplaty k výplatě se na ní však brzy začali podepisovat. Přestože se jí zázrakem povedlo školu dokončit, byla již v práci natolik zaběhnutá, že se zkrátka rozhodla ještě nějakou dobu v tomto zaměstnání setrvat. Potřebovala si našetřit nějaké peníze, aby si mohla najmout lepší byt, než byl její současný studentský. V baru se potkávala se spoustou různých lidí. Někteří její společnosti často využívali také jako možnost, probrat s někým svoje starosti. Cheryl si se zákazníky vždy ráda povídala, pokud na to byl v danou chvíli čas. A tak nejčastějšími společníky ji byli muži středního věku, kteří přišli do baru utápět svůj žal a stres. Jednoho pracovního dne v podvečer byl bar obzvláště klidný. Bylo zde jen několik lidí, většinou o samotě sedících a tak Cheryl měla před večerním náporem chvíli klidu.

Dovnitř vešel muž, namířil si to rovnou k baru a posadil se na vysokou stoličku. Objednal si dvojitou whisky a tiše popíjel. Ten muž vypadal od pohledu mladě. Mohl být sotva o pár let starší než ona. Připadal jí navíc velmi pohledný. Cheryl byla najednou pohlcena zvědavostí. Představila se mu a zeptala se, proč vypadá tak smutně, zdali jej něco netrápí a nechce se jí svěřit. Jmenoval se Carl a začal hned vyprávět svůj příběh. Říkal, že je původem ze San Francisca, ale žije v Detroitu. Přijel zpět před několika dny kvůli pohřbu svého otce. Byl prý už dlouho nemocný a Carl se přiznal, že tuto smutnou událost vlastně i čekal. To co jej ale zaskočilo, na něj čekalo u rodinného právníka při čtení otcovi poslední vůle. Měl se stát jediným dědicem otcových firem. Jednalo se v podstatě o několik nočních klubů, roztroušených po celých státech. Poslední roky nebyl s otcem téměř vůbec v kontaktu, tím spíš neměl o tomto podnikání nejmenší povědomí. Měl obavy, zda to zvládne. Přemýšlel, jestli by se této zodpovědnosti neměl raději zbavit. Cheryl měla ve zvyku se pokoušet podobným lidem na baru zvednout náladu a dodat naději. Snažila se přesvědčit Carla, aby tuto výzvu přijal jako zkoušku. Že by to mohla být jeho jediná velká životní příležitost, sám sobě dokázat, že za něco stojí. A pokud to nevyjde, že nanejvýš bude přesně tam, kde je nyní. Pochopitelně svoji společnou debatu završili několika společnými skleničkami. Carl ještě na odchodu slíbil Cheryl, že jakmile bude opět ve městě, staví se znovu za ní, aby jí pověděl, jak se nakonec rozhodl a zda se mu případně daří. Zhruba po půl roce Carl svůj slib skutečně dodržel a přišel opět do baru. Přišel v prvé řadě poděkovat za skvělou motivaci, které se mu od Cheryl tehdy dostalo. Pochlubil se tím, jak se brzy do své nové role dostal a že je teď výborně prosperujícím majitelem firmy. Jeho návštěva však měla ještě jeden skrytý úmysl. Chtěl se jí nějak odvděčit a tak jí nabídl práci v jednom ze svých podniků. Měla vykonávat stejnou práci, jako byla zvyklá, ovšem nabídnul ji plat zhruba trojnásobný. Znělo to až podezřele dobře. Chvíli váhala, nevěděla co říct. Když ji prozradil, že jeden z podniků se nachází v Carson City, automaticky souhlasila. Bylo to jen dvě hodiny cesty od San Francisca, takže by se nemusela stěhovat daleko a třeba by jí tato změna konečně někam posunula. Vzala si týden na rozmyšlenou, ale rozhodnutá byla již podstatě okamžitě. Za necelý měsíc už bydlela v bytě v Carson City a měla novou práci barmanky v klubu Peek Night Club, na břehu jezera Tahoe. Carl na ní byl moc milý, začali se postupně sbližovat a než se nadáli, přešlo jejich přátelství ve společný vztah. Po několika měsících se spolu nastěhovali do nově postaveného, velkého domu na předměstí. Carlovi se dařilo a tak si žili na vysoké noze. Cheryl, dříve velmi skromná, si na tento nový život v luxusu brzy zvykla. Začala pořádat večírky i u nich doma. Časem se jí dokonce přestalo chtít po nocích pracovat v baru a tak jí Carl nechal v domácnosti. Nějaký čas to pro ni byl bezstarostný odpočinek, ale postupně se začala nudit a tak pořádala večírky prakticky neustále. Přeměnila v podstatě jejich nový dům na vlastní soukromý klub.  Vše získalo po čase opět jakousi svoji pravidelnost. Možná však právě z nudy začala pátrat po nejasnostech, které se jí honily hlavou ohledně Carla. Nikdy nedokázala pochopit, jak mu provozování několika nočních klubů dokáže vydělat tolik peněz. Vyslechla tajně několik telefonátů, začala si jej více všímat a nakonec jednoho dne od něj nenápadně odpozorovala kód k domovní trezorové místnosti. Když potom Carl odjel, šla se ihned přesvědčit o jejím obsahu. Byla tam spousta papírů a také nějaké peníze v hotovosti. Na zemi ležela bedna, jejíž obsah jí vyrazil dech. Byla plná průhledných balíčků s bílým práškem. Všechno jí to najednou došlo. V první chvíli se jí chtělo utéct. Když se však po nějaké době hysterického přecházení po domě uklidnila a začala uvažovat méně pod vlivem paniky, uvědomila si, že vlastně nemá kam jít. Carl se měl vrátit až za několik dní a ona to nemohla vydržet, tak se svěřila svojí kamarádce Karen, která s ní dříve pracovala v nočním klubu. Ta jí poradila, aby si to nechala pro sebe, ať předstírá, že nic neví, a třeba se jí Carl sám přizná časem. Tohle Cheryl bohužel nestačilo. Měla strach, ale zároveň věřila, že když jednou dal na její radu, a to ještě v době, kdy se v podstatě neznali, určitě na ní Carl dá i teď.

Jak moc se mýlila! Hádka, kterou její odhalení vyvolalo, byla nepředstavitelná. Na jejím konci stála Cheryl, naprosto bez ničeho, před domem a Carl na ni křičel, aby se už nikdy nevracela. Naštěstí Karen měla předem tušení, jak by to vše mohlo dopadnout, pokud by se Cheryl ke svému odhalení Carlovi přiznala. A tak jí obratem nabídla přístřeší na pár dní, než se situace uklidní. Cheryl hodně pila a několik dní strávila v slzách a přemítáním nad svojí situací. Nedokázala si představit, že by se měla vrátit do San Francisca a začít tam naprosto bez ničeho, úplně od začátku. Nemohla se vrátit ani ke svým rodičům, kteří s ní před lety přerušili kontakt. Zahodila proto svoji hrdost a vydala se zpět za Carlem, aby se s ním mohla nějakým způsobem usmířit. Ten nechtěl zpočátku o ničem slyšet, ale když nakonec viděl, že se karta v podstatě obrátila a nyní je to naopak Cheryl, kdo je v úzkých, rozhodl se ustoupit. Nabídl jí, že může dál v domě zůstat, ovšem ne už jako jeho partnerka, ale zaměstnankyně. Požadoval, aby přijala práci tanečnice ve stejném nočním podniku v Carson City, kde dříve dělala barmanku. Pojem jako ponížení v případě Cheryl v tu chvíli postrádal smysl. Neměla na výběr. Musela se naučit práci tanečnice a striptérky. Odměnou jí byly peníze, ještě lepší, než byla zvyklá vydělávat za barem. Upadala do však stále větší deprese a beznaděje. Připadala si lacině a nedokázala se zbavit pocitu životního selhání. Nakonec to již nedokázala dál zvládat a v prostředí, ve kterém se pohybovala, bylo jen otázkou času, kdy začne tíhnout k návykovým látkám. Její začátky s kokainem byly pozvolné a začala jej užívat jako prostředek k boji s trémou při vystoupeních. Postupem času se však stala pravidelnou uživatelkou. Nemohla zkrátka s čistou hlavou již dále vydržet, musela pořád myslet na to, jak se její život zvrtnul. Volila proto raději být v neustálém opojení drog a alkoholu. Došlo to do takové míry, že si toho všiml i Carl a začal toho zneužívat. Místo peněz jí teď začal dávat za práci kokain a zneužívat její závislosti. Ta se brzy na ní začala podepisovat. Nebyla mnohdy pořádně schopna chodit, natož tančit. Ve chvíli, kdy to zašlo příliš daleko, nezbývalo Carlovi než jí z klubu nadobro vyhodit dřív, než by mu zkazila reputaci. Toho dne se rozhodl, že tak učiní hned večer v klubu.

 

III

Gary se prvního půl roku po návratu z Iráku jen tak protloukal životem a žil ze státní podpory. Poté, co byl z armády kvůli zranění propuštěn, dostal přidělenou skromnou rentu a městský úřad mu daroval starší byt v chudé čtvrti svého rodného Detroitu. Během jedné mise těsně unikl smrti, když jeho vozidlo najelo na nastraženou minu. Přežil. Přišel však o sluch v levém uchu a zrak v levém oku už měl navždy rozostřený. Nějaký čas vydržel bez práce, ale dobře věděl, že to tak nemůže nechat. Věděl o mnoha případech svých přátel, kteří se po návratu z armády začali utápět v depresích a dočista se zbláznili. Potřeboval z toho nějak zavčasu uniknout. Zkusil několik příležitostných prací v několika různých detroitských továrnách, ale mělo to na něj spíš opačný účinek. Uvědomil si, že nutně potřebuje změnu prostředí.

Jednoho dne večer se rozhodl zajít si z továrny rovnou někam na skleničku. Zrovna mu skončila noční směna a tak bylo těžké narazit takhle nad ránem na nějaký podnik, který by byl ještě otevřený. Nakonec zkusil štěstí v nočním a striptýzovém Leland City klubu. Bylo otevřeno, nikdo však krom jednoho muže uvnitř nebyl. Seděl za barem a listoval si v nějakých papírech. Gary se jej zeptal, zda by mu nenalil skleničku. Muž za barem se představil jako Carl, majitel podniku. Přestože už měl oficiálně také po zavírací době, tak souhlasil, že Garyho osobně obslouží. Ten se s ním dal vzápětí do řeči. Zjistil tak, že Carl vlastní několik nočních klubů, žije teď v Carson City a čas od času musí všechny svoje podniky navštěvovat, aby mohl osobně zkontrolovat jejich provoz. Gary se mu zase svěřil se svým příběhem i se svým plánem. Carl v něm hned uviděl poctivého člověka a pracanta. Rozhodl se mu pomoci. Nabídl mu, aby pro něj pracoval. Prozradil mu, že se zrovna chystá postavit nový dům, kam by se chtěl se svojí přítelkyní nastěhovat. Napadlo jej, zda by nechtěl Gary přijmout práci na této stavbě. Měl by zajištěno ubytování i stravu a navíc by to přesně splňovalo jeho požadavek, aby mohl utéct z detroitské všednodennosti. Nebylo moc o čem přemýšlet a tak Gary seděl již následující týden v letadle na cestě za novým zaměstnáním.

I přes svůj hendikep se ukázal být velmi zručným a schopným řemeslníkem. Ukázalo se, že jej tato práce dokonce baví. Bydlet mohl přímo na stavbě, v jedné z dokončených menších místností. První tři měsíce uplynuli jako voda a stavba nezadržitelně rostla. Gary tam za tu dobu stačil zdomácnět a moc dobře si rozuměl především s paní domu, Cheryl. Často si spolu během přestávek povídali a někdy ji dokonce večer doprovodil do Peek night clubu v Carson city, kam šla do práce a on zas na skleničku.

Když byla práce na domě hotová, domluvil se Gary s Carlem, že by rád ještě setrval ve zdejších končinách a poprosil ho, zda by nemohl využít svých známostí a sehnat mu další místo na některé z jiných místních staveb. To se mu skutečně obratem podařilo, dokonce se jednalo o projekt domu nedaleko Carlova. Gary se přestěhoval do ubytovny vedle nové stavby a začal pracovat. Do baru chodit nepřestal. Poznal tam za tu dobu spoustu lidí a také byl zvyklý si čas od času zajít popovídat s Cheryl.

Moc jej mrzelo, když viděl, jak se za poslední dny změnila. Vypadala zanedbaně a z jejího projevu byl jasně znát podpis alkoholu nebo dokonce i něčeho horšího.

*******

Byla sobota večer a Gary již víc než týden nikde nebyl. Byl zvědavý, jestli se Cheryl dala už trochu dohromady. Když ji viděl před týdnem, vypadala opravdu zničeně a vyprávěla mu o tom, jak se s Carlem rozešla, nic jiného nemá a připadá si teď prakticky jako jeho rukojmí. Toho večera to bylo nakonec ještě mnohem horší. Cheryl vůbec netančila, seděla opuštěně u stolu v rohu místnosti a vypadla, že snad ani nevnímá. Dal si tedy na baru jedno pivo a rozhodl se, že si k ní přisedne. Pokusil se s ní mluvit, ale marně. Byla celou dobu jako nepřítomná a pořád jenom tiše brečela. Nakonec Gary usoudil, že ať už má trápení jakékoli, zřejmě teď chce být sama. Vrátil se proto k baru a dal si další pivo. Když se po nějaké  chvíli podíval znovu k rohovému stolu, Cheryl tam již nebyla. V klidu dopil a rozhodl se odejít. Ještě si na parkovišti vykouřil jednu cigaretu, nastartoval auto a vydal se přes město zpět na ubytovnu. Nespěchal, kochal se nočním Carson City. Najednou si povšiml, že po chodníku vedle auta běží a klopýtá nějaká žena. Když přijel blíž, poznal, že je to Cheryl. Měla roztržený jeden rukáv kabátu a na koleni měla krvavé zranění. Ihned zajel ke kraji a stáhl okénko. Čekal, že se jako správný, starostlivý muž zeptá, jestli jí může nějak pomoci a ona jej obratem nejspíš rozčíleně pošle do patřičných míst. Místo toho, když viděla v autě Garyho, okamžitě otevřela dveře, přisedla si k němu a přikázala mu, ať rychle jede dál. Ten se intuitivně na nic dalšího nevyptával a sešlápl plynový pedál. Vydali se směrem ven z města. Jeli tiše noci a ani jeden nic neříkal. Když dojeli na malé parkoviště na břehu jezera Tahoe, zastavil Gary auto a vypnul motor. Nabídnul jí cigaretu. Ještě pak několik minut jen tak seděli naprosto beze slova a kouřili. Gary vystoupil z auta, opřel se o přední kapotu a sledoval chvějící se odraz měsíce na noční hladině jezera. Za chvíli se za ním ozvalo zaklapnutí dveří a připojila se k němu Cheryl. Celá se ještě třásla, ale začala mu pomalu vše vysvětlovat. Toho večera jí Carl oznámil, že už od něj nedostane žádný kokain a musí okamžitě opustit práci i dům. Když si za ní Gary přisedl, zrovna všechno vstřebávala a byla naprosto mimo. Ten den od rána už začala pociťovat abstinenční příznaky. Chvíli po tom, co si odsednul zpátky na bar prý najednou dostala záchvat vzteku a vběhla do Carlovi kanceláře. Začala na něj křičet, že půjde jeho křivé podnikání udat na policii, že jim všechno dosvědčí a že ho zničí. Carl celý zrudnul a vytáhl ze zásuvky pistoli. Okamžitě se rozběhla ke dveřím a vyběhla ven. Na schodech z klubu dvakrát upadala, přesto utíkala dál, navzdory poraněné noze. V tu chvíli u ní zastavil Gary s autem. Potom se Cheryl rozvyprávěla i o životě s Carlem, který tomu všemu předcházel. Nakonec se ho zeptala, proč jí vlastně pomáhá. Gary to sám ani netušil. Nejspíš cítil jako bývalý voják potřebu neustále pomáhat lidem v nouzi a ochraňovat slabší. Za tu krátkou dobu, co ji stačil poznat, věděl, že Cheryl má v životě určitě na víc, než jak nakonec dopadla. Že když bude chtít, dokáže svůj osud změnit. Cheryl si o sobě naopak myslela, že je nenapravitelně zkažená. On jí však řekl, že na něj působí jako dobrý člověk, kterého pouze potkaly zlé věci, a každý má dostat šanci své chyby napravit. Když už se trochu uklidnili a jen tak si povídali, najednou si Cheryl něco uvědomila. Bude se teď muset dostat co nejdál z města. Carl ji bude hledat a určitě se jí bude chtít zbavit, Nemohl riskovat, že půjde na policii. Pro Garyho to nebylo jednoduché rozhodnutí. V poslední době se snažil spíš všem komplikacím a konfliktům vyhnout. Nějak ale cítil, že mezi ním a Cheryl vzniká něco jako pouto zodpovědnosti. Nabídl jí, že se vzdá práce na stavbě a může s ním odjet zpět do Detroitu. Nějaký čas tam pobýt, než se z nejhoršího dostane a dokáže se opět postavit na vlastní nohy. Cheryl naprosto intuitivně vyskočila a Garyho objala. Teď už se vrátit nehodlali. Oba byli již hodně unavení, ale museli se dostat co nejdál možno od Carson City. Teprve pak si mohli dovolit na chvíli někde usnout.

Cheryl neměla u sebe prakticky nic a Gary jen něco málo peněz, které si vzal sebou ten večer do baru. Vystačilo to pohodlně na benzín až do Detroitu, ale vypadalo to, že spát budou muset hlavně v autě, aby ušetřili a zbylo jím také na nějaké to jídlo a ostatní potřeby na cestě. Vyrazili přes Reno směrem dál po mezistátní číslo osmdesát. Za městem se zastavili na benzínce, kde si Gary koupil cigarety a Cheryl zas láhev burbonu. Sedla si s ní na zadní sedadlo a brzy pokračovali v jízdě. Alkohol se v ní ztrácel rychleji, než bylo zdrávo. Když se propila až na samé dno, vyhodila prázdnou láhev za jízdy z okénka. Vytáhla z kabelky malé zrcátko, rtěnku, kosmetickou sadu a pustila se do díla. V polovině zkrášlování však najednou usnula. Ujeli zhruba padesát mil, když únava přemohla i Garyho a byl nucen sjet na krajnici a odstavit auto u silnice. Bylo toho na oba za uplynulý večer až příliš a hlavou se jím honilo tisíce myšlenek. Potřebovali se trochu prospat.

 

IV

Gary si ihned po probuzení vzal cigaretu, kterou měl zastrčenou za pravým uchem a zapálil si ji. Zůstal stát ve stínu stromu. Sledoval, jak se Cheryl pere s kocovinou a zároveň se pokouší něco udělat se svým nedůstojným ranním vzhledem. Oba byli v podivném napětí. Celou dobu si nevšimli, že by je někdo sledoval, přesto měla především Cheryl pocit, že Carl určitě už vyslal někoho ze svých lidí, aby jí hledal. Věděla, že má všude spoustu vlivných známých, majitelů různých firem a podniků, přátel, co navštěvovali jeho kluby a byli mu zavázáni. Poprosila Garyho, jestli by nemohli na příští možné zastávce někam do obchodu. Potřebovala se převléct a pokusit se trochu změnit svůj zevnějšek, aby byla šance, že jí někdo pozná co nejmenší.

*******

Jejich auto vypadalo na parkovišti Walmartu poblíž Salt Lake City, trochu komicky. Byl to Chevrolet Impala z roku 1973, jehož jednotlivé díly karoserie měly různé barvy a jako ozdobu několik prorezlých míst. Gary si auto pořídil za první plat na nové stavbě. Potřeboval jej původně jenom na pojížďky po městě a občasný převoz drobnějšího stavebního materiálu. Tuhle - jak sám rád říkával - pojízdnou popelnici si koupil se záměrem ji v Carson City zanechat, jakmile by se rozhodl skončit s prací a vrátit se do Detroitu. Teď byla tím největším majetkem, jaký na své cestě s Cheryl měli.

Nakoupili si nějaká piva, konzervy, sendviče. Každý z nich si pořídil také náhradní oblečení. Několik triček, džíny, spodní prádlo.  Cheryl si vzala také odbarvovač vlasů a barevný přeliv, rezavého odstínu. Musela si navíc koupit nové obyčejné, sportovní tenisky. Boty na podpatku, ve kterých se ocitla na útěku, neposkytovali zrovna mnoho pohodlí. Ještě na parkovišti si dali malou svačinu a pak ihned vyrazili dál na cestu. Rozhodli se, že pojedou ze Salt Lake City rovnou do hor a pokusí se do večera dojet až na vrchol průsmyku Guardsmann pass.

Měli namířeno do lyžařského městečka Deer Valley, kam se chtěli dostat hned ráno. Cheryl dostala nápad, nad kterým dlouho s Garym rozmýšleli, než se shodli na jeho uskutečnění. Carl se Cheryl často jezdívali v sezóně do Deer Valley lyžovat. Jednak jej tento sport bavil, zároveň však vždy využil příležitosti, aby tam mohl vyvézt některé ze svých obchodních partnerů. Lyžování Cheryl příliš nebavilo a dávala spíš přednost procházkám po městečku. Nejvíc času ale trávila v místním bistru. Právě pří té příležitosti se poznala s jeho majitelkou Helen. Vždy si moc dobře dokázali popovídat. Napadlo ji nyní proto, že by mohli s Garym zkusit u ní vyhledat pomoc. Byla tu pochopitelně možnost, že by je mohla Carlovi udat, ale rozhodli se to riziko podstoupit. Každá laskavost jím teď na cestě mohla přijít vhod.

Při stoupání na Guardsmann pass dostával starý Chevrolet pořádně zabrat. Auto bylo dýchavičné a několikrát je přinutilo zastavit, neboť motor se neustále přehříval. Na vrchol stoupání se dostali až ve chvíli, kdy slunce pomalu zapadalo za obzor. V nejvyšším místě průsmyku byla velká štěrková plocha, sloužící jako odstavné parkoviště. Zajeli až k jejímu samotnému okraji pod stromy a rozhodli se tam přečkat noc. To místo v horách bylo tak kouzelné, že se jím zachtělo po celém dni v autě si ještě trochu protáhnout nohy a projít se po pěšině, která z parkoviště vedla do lesa. Vzali si každý jedno pivo v plechovce a vydali se pomalým krokem. Vzduch tady navrchu byl oproti městskému, úmornému vedru posledních dní, příjemně osvěžující. Jediné, co v něm bylo cítit, byla vůně přírody kolem nich. Působilo to velmi uklidňujícím dojmem. Po několika stech metrech došli na samotný konec pěšiny. Bylo to malé prostranství, z něhož do svahu vystupoval skalní výběžek. Nízké stromy se tu rozestupovaly a poskytovaly úchvatnou podívanou na zapadající slunce, dozlatova zbarvující okolní horské hřbety, a na hluboké údolí pod nimi. Sedli si na skálu a jen tak tiše seděli, dokud nevypili svoje piva a poslední zbytky slabě hřejivého slunce nezmizely za obzorem. Když se zvedali k odchodu, Cheryl podklouzla noha, ztratila rovnováhu a zavrávorala. Gary ji instinktivně zachytil těsně před tím, než upadla. Jejich pohledy se setkali. Ještě několik vteřin ji držel strnule v náručí. Oba propadli síle toho okamžiku. Cítili, že se mezi nimi zrovna něco mění. Jakoby v tu chvíli u nich začala vznikat nová, silnější vazba. Spojení, které se mělo stát jejich osudem. K autu se oba vraceli pohlceni zcela jiným myšlenkami, než když od něj odcházeli.

Konzerva pečeného masa, kterou snědli s kouskem chleba, by se spíš dala nazvat nouzovým opatřením proti hladu, nežli večeří. Cheryl, zmítaná abstinenčními projevy se však pořád necítila příliš dobře a byla proto ráda za jakékoliv jídlo, které se jí podařilo dostat do žaludku. Gary, přesně jak měl ve zvyku, přišel s tím, že si vezme z kufru auta dvě deky, které tam permanentně vozí a půjde spát pod širé nebe na kraj lesa. Cheryl o tom nechtěla ani slyšet. Vzhledem ke své nedávné minulosti již zdaleka nebyla tou stydlivou holkou z univerzity a ve společném spaní v jednom autě nespatřovala nic špatného. Navíc, oběma bylo jasné, že se do rána ještě určitě výrazně ochladí a tak Gary ani neprotestoval. Položil si do vodorovné polohy sedadlo na místě spolujezdce, zatímco Cheryl si ustala stejně jako předchozí noc na zadních sedačkách.

Východ slunce nad horami byl snad ještě úchvatnější než večerní západ. Té noci se jím spalo o poznání lépe. Přesto se rozhodli vyrazit ráno co nejdříve, aby přijeli do jídelny v Deer Valley jakmile bude otevřeno. Sjezd z horského sedla ve stařičkém autě za doprovodu skřípajících brzd, se ukázal být mnohem napínavějším a děsivějším zážitkem, než oba předpokládali.

Bistro u Helen byla nepřehlédnutelná budova v samém srdci turistického městečka. V tuto roční dobu zde však panoval většinou klid. Nejčastějšími návštěvníky tak byli jen lidé, co zrovna kolem projížděli. První, čeho si po vstupu povšimnuli, bylo, že v podniku kromě kuchaře za výdejním okénkem a postarší dvojice u malého rohového stolku, nikdo nebyl. Během několika vteřin do ztichlé místnosti vešla Helen. Okamžitě Cheryl poznala a běžela ji přivítat. Zpočátku obligátní otázky ohledně Carla, jak se mu daří a proč je tu Cheryl sama, nevyhnutelně vedly k přiznání jejich skutečné situace. Helen byla zprvu zaskočena, přesto v podstatě ihned poté, co se dozvěděla pravdu, ujistila Garyho s Cheryl, že nemají důvod se čehokoli obávat. Považovala za samozřejmost, že se u ní mohou najíst zadarmo a donesla jím klíč od svého bytu nad bistrem. Navrhla jím, aby si tam po jídle v klidu odpočinuli a využili její koupelnu. Snídaně, kterou dostali, byla opravdu vydatná. Cheryl se do ní s chutí a bez obav pustila, neboť se již cítila mnohem lépe. Bylo to její první teplé domácí jídlo po několika dnech.

Nejvíc ze všeho se oba těšili na pořádnou, horkou sprchu. Cheryl šla první a hned se pustila i do přebarvení svých vlasů. Zatímco působil odbarvovač, vystřídal jí ve sprše Gary. Oba si připadali jako znovuzrození. Ve chvíli kdy Cheryl vycházela podruhé z koupelny, ležel již Gary na sedačce a podřimoval. Když spatřil, že se během chvilky změnila z černovlásky na uhrančivou a výraznou zrzku, strnul úžasem. Doposud volné, neupravené vlasy si učesala do copu. Cheryl byla vždy krásnou ženou, ale v tu chvíli z ní Gary skutečně nemohl spustit oči. Opět jej zaplavily ty stejné pocity, jako předchozí večer na procházce. Uvědomil si, že se mu Cheryl jako žena skutečně líbí.

Když sešli z Helenina bytů zpět dolů do bistra, už tam na ně čekala s přichystaným, zabaleným obědem, který jím připravila na cestu. Podala Cheryl malý lístek, na kterém bylo její telefonní číslo. Ona jí zas obratem napsala číslo na sebe. Helen je ujistila, že nemusí mít strach se na ní obrátit v případě, že budou cokoliv potřebovat. Oni zase slíbili, že pokud vše půjde dobře, ozvou se jí z Detroitu, jakmile v pořádku dorazí. Byli jí velmi vděční za pomoc. Na poslední chvíli, když se zvedali k odchodu, se z výdejního okénka ještě vyklonil kuchař Derek. Také se s nimi rozloučil a popřál jím šťastnou cestu. Gesto, které vypadalo jako zdvořilost, v sobě ve skutečnosti skrývalo něco mnohem horšího. Něco, o čem nikdo v tu chvíli nemohl mít nejmenší tušení.

 

V

Derek pracoval v bistru u Helen již druhým rokem. Poté co byl propuštěn po sedmi letech z vězení, měl velké potíže se znovu postavit na vlastní nohy. Nemohl nikde sehnat stálou práci. Jeho minulost jej provázela na každém kroku. Cestoval po státech a jediné peníze, které se mu podařilo vydělat, byly většinou z výpomoci na stavbách, farmách a v továrnách. Většinou se ale jednalo o krátkodobé výdělky. Jeho vyhublý vzhled a potetované ruce většinou každého potenciálního zaměstnavatele dokázaly od dlouhodobější spolupráce odradit. Štěstí se na něj usmálo až v Deer Valley. Jeden ze dvou kuchařů, který několik předchozích let pracoval u Helen, se znenadání rozhodl, že se společně se svojí novou přítelkyní odstěhují, a bistro najednou mělo velký problém. Bylo to zrovna v průběhu zimní sezóny a Derek, v rámci federálního programu na začlenění bývalých vězňů, zde zrovna několikátým týdnem vypomáhal městským pracovníkům s odklízením sněhu. Doslechl se o volném pracovním místu. Když se byl o pozici kuchaře zajímat, sám tak činil nejspíš jen ze zvědavosti, bez větších očekávání. Nakonec byl mile překvapen, když jej Helen, navzdory všem předsudkům přijala. Derek se ukázal být učenlivým a pracovitým zaměstnancem. Velmi si této příležitosti považoval. Práce v kuchyni byla sice náročná, ale měl díky ní postaráno o ubytování a stravu zadrma. Navíc nemusel pracovat venku v chladu, jako doposud.

Poprvé Derek narazil na Carla právě v bistru, když tam přišel s Cheryl a několika již od pohledu velmi zámožnými přáteli. Carl byl rozeným obchodníkem a vždy dokázal spolehlivě odhalit každou obchodní příležitost. Derek se pro něj již na první pohled jevil, jako člověk vhodný pro jeho podnikání. Když potom od Helen zjistil, jakou má za sebou minulost, utvořil si o něm ještě přesnější obrázek. A tak, když na sebe ten týden narazili podruhé, tentokrát na jedné hotelové párty, učinil Carl Derekovi rovnou nabídku na spolupráci. Měl být jeho prostředníkem a prodávat kokain vytipovaným, zámožným návštěvníkům lyžařského střediska. Odměnou mu pochopitelně měl být podíl ze zisku. S vidinou slibného a snadného přivýdělku, nakonec souhlasil.

Obchod fungoval překvapivě dobře a Derekovi přinášel při vynaložení minimálního úsilí, velké finanční přilepšení. Kdyby Carl tušil, že Derek již v minulosti měl s drogami bohaté zkušenosti a navíc byly také příčinou jeho pobytu ve vězení, nejspíš by si to celé rozmyslel. Neměl však o tom nejmenší tušení a vzhledem k zisku, který mu Derek v Deer Valley dokázal zajistit, ani důvod o tom přemýšlet. Po první bezproblémové sezóně se však nervozita a tlak začali na Derekovi podepisovat. Byl paranoidní, měl pocit, že o jeho nepoctivém přivýdělku lidé začínají tušit. Měl problém se soustředit, v noci trpěl nespavostí. Byla jen otázka času, než se zlomí. Stalo se to opět na jednom z večírků pořádaných jednou z místních ubytovacích rezidencí. Podlehl pokušení a začal sám znovu užívat kokain. Carl se o tom brzy dozvěděl, ale neviděl v tom důvod k ukončení spolupráce. Naopak, začal tohoto svého nového postavení zneužívat a místo provizí z prodeje zásoboval Dereka přímo kokainem k jeho osobní potřebě.

Když se ráno v bistru objevila Cheryl s Garym, okamžitě jí poznal. Bylo mu hned podezřelé, že přijela bez Carla, ve společnosti neznámého muže. Po celou dobu měl uši nastražené a poslouchal z kuchyně jejich rozhovor s Helen. Věděl tedy, co se Cheryl stalo, odkud a kam má namířeno a především, kdo je Gary a jak se spolu dali dohromady. Této výhody chtěl pochopitelně nějakým způsobem využít. Myslel si, že když tuto informaci Carlovi předá, bude zase na oplátku on zavázán jemu.

 Prach, zvířený na parkovišti po odjezdu starého Chevroletu, se ještě ani nestačil usadit, zatímco Derek už běžel k telefonu. Carla zastihl hovor ve chvíli, kdy stál na kraji chodníku u svého auta a kouřil. Byl těmito informacemi zcela zaskočen. Do té chvíle si myslel, že je Cheryl nejspíš pořád ve městě a schovává se u nějaké kamarádky. Navíc Garyho považoval doposud za něco, jako svého přítele a tak jeho rozčílení bylo o to větší. Vzteky praštil pěstí do sloupu pouliční lampy tak silně, že mu klouby na prstech začaly okamžitě krvácet. Uvědomil si, že se nachází v mnohem horší situaci, než si předtím dokázal představit. Cheryl má na útěku velmi schopného pomocníka a zastánce, který byl se vším jistě dopodrobna seznámen. Dva lidí na útěku, kteří věděli vše o jeho kriminálním podnikání. Nesměl zapomenout také na to, že má navíc jednoho feťáka v Deer Valley, kterému je teď zavázán za poskytnutí informací.

 

VI

Cheryl a Gary chtěli využit toho, že ten den bylo zataženo. Horko, které je provázelo několik předchozích dní, polevilo. Snažili se ujet co nejvíc kilometrů. Jediná zastávka, kterou si na cestě dovolili, byla krátce po poledni. Na dálničním odpočívadle si pochutnali na obědě, který jím nachystala Helen, a na čerpací stanici doplnili palivo. Ranní návštěva bistra jim pomohla trochu se zbavit stresu. Nikdy nepřestali myslet na nebezpečí, které jím hrozí na útěku, přesto již teď dokázali uvažovat s chladnějšími hlavami. Cheryl začínala svoje abstinenční potíže vnímat čím dál méně a vypadalo to, že bude možná za pár dní mít vyhráno. Bylo štěstí, že drogy neužívala nějak dlouho, přesto skoncovat s nimi ze dne na den pro její organismus představovalo do jisté míry šok. Bylo dobře, že díky předchozí večerní procházce a ranní snídani z nich nejhorší napětí opadlo. Nepřipomínali si již neustále svoji situaci. Mohli si tak za jízdy povídat o čemkoli. Nebyl to jejich záměr, přesto se nejčastěji bavili o naprostých hloupostech. Když už nebylo o čem mluvit, pustili si zkrátka rádio. Gary brzy poznal, že Cheryl moc ráda a hezky zpívá, tak ji k tomu, často i ze žertu, nabádal. Díky uvolněné náladě jim cesta ubíhala najednou rychleji. V podvečer, když přijížděli do města Laramie, měli za sebou od rána již přes čtyři sta mil. Chtěli nocovat opět v autě někde za městem. Předtím si však potřebovali opět zajít do místního Walmartu, který cestou míjeli. Jejich debata se v průběhu odpoledne stočila záhadným způsobem k vínu, když Gary začal vyprávět o svých předcích z Francie. Dohodli se proto, že si na večer jednu láhev koupí, a naruší tak dosavadní stereotyp popíjení piva.

Uvnitř supermarketu se začali chovat naprosto spontánně. Sledovali televizi, zkoušeli si oblečení, oba si vybrali nové sluneční brýle. Zkrátka, chovali se jako dva nerozvážní mladíci na nákupu. Pochopitelně, velmi zdlouhavě, až filosoficky přistupovali k výběru oné slavné láhve vína, aby si nakonec, s odvoláním na omezený rozpočet, koupili jednu z nejlevnějších. Bylo až s podivem, že po celém dni na cestě stále nepociťovali únavu. Strávili v obchodě tolik času, že ve chvíli, kdy vycházeli, byla venku téměř tma a rozsvěcovali se pouliční lampy. Zrovna když šli přes opuštěné parkoviště ke svému opuštěnému autu, se najednou Gary bez jediného slova otočil a rozběhl se na opačnou stranu. Cheryl došlo co se děje až ve chvíli, kdy jej dostihla. Nebyli na parkovišti zcela sami. Byla tam dvojice lidí, kteří něco řešili u svého auta. Jednalo se o starší manžele a jejich problémem se ukázala být zcela prázdná přední pneumatika. Gary si toho ihned všimnul a běžel jim bez váhání nabídnout svoji pomoc. Manželé se mu představili Jako Edward a Barbara Newmannovi a zprvu byli zaskočení jeho ochotou.

Výměna prázdného kola za rezervní netrvala déle než několik minut. Silný muž, jako byl Gary, navíc zkušený mnoha opravami během služby v armádě, tuto práci zvládnul s naprostou lehkostí. Manželé byli neskonale vděční. Už se začali připravovat na to, že budou muset v tuto večerní dobu čekat i několik hodin na příjezd asistenční pomoci. Chtěli se nějakým způsobem svému zachránci odvděčit. Když se jím Cheryl svvěřila, že tudy jenom projíždí, okamžitě jím nabídli nocleh u sebe doma. Bydleli na předměstí Cheyenne, což bylo jen několik minut jízdy.

Newmannovi žili v krásném přízemním domku, bílé barvy. Předzahrádka byla precizně upravená, nádherně zelený trávník byl ozdoben ostrůvky různobarevných květin. Na verandě byla spousta truhlíků s rozličnými bylinkami a květináče s malými keříky rozmarýnu. Nebylo pochyb o tom, čím ráda paní domu vyplňuje svůj volný čas. Pořádkumilovnost byla znát také uvnitř domu. Na první pohled a podle jejich staršího auta, by člověk mohl Newmannovi považovat za chudší, starší pár. Byl to však přesně ten typ lidí, kteří žijí skromně, ale umí s málem vykouzlit mnoho. Z jejich příbytku přímo dýchala pohostinnost. Edward se rozhodl, že rozpálí gril, aby mohli povečeřet venku na verandě. Přípravy masa se pochopitelně chopil společně s Garym, zatímco Cheryl společně s Barbarou v kuchyni připravovali zeleninu. Ještě před chvílí nikdo z nich nečekal, že ten večer bude mít takový vývoj. V rodinném prostředí a nad večeří, tu nyní všichni mohli na chvíli pustit z hlavy veškeré svoje starosti.

Brzy bylo jídlo připravené a tak všichni mohli při světle lamp usednout ven ke stolu, na verandě domu. Rozdělali si víno a několik piv. Atmosféra byla příjemně uvolněná. Newmannovi se ukázali být skvělými hostiteli. Pochlubili se, že mají tři děti s dohromady pěti vnoučaty, roztroušenými po celých státech, kteří je sem často jezdí navštěvovat. Cheryl s Garym se nakonec rozhodli Newmannovým popravdě vylíčit celou svoji situaci. Chtěli jím tímto projevem upřímnosti dát najevo svůj vděk za vynikající večeři a přístřeší na noc. Čekali, že je tím trochu vyděsí, opak byl ale pravdou. Ukázalo se, že i přes svůj na první pohled idylický rodinný život, i Newmannovi mají za sebou velmi pohnutou minulost. Po zbytek večera tak Gary a Cheryl napjatě naslouchali jejich vyprávění. Příběhu, o osudovém setkání a společné, trnité cestě životem.

 

VII

Edward pocházel z chudé farmářské rodiny z Nebrasky. Všichni jeho příbuzní se prakticky pro tuto práci narodili a věnovala se jí již třetí generace. On byl však od útlého věku trochu jiný. Toužil spíš opustit rodné město a práci na polích odjakživa nesnášel. To bylo také častým důvodem sporu s jeho rodiči. Ve chvíli, kdy si ještě na střední škole jako přivýdělek našel práci pomocníka v místním velkoskladu, muselo být již všem jasné, že Edward nebude v rodinné tradici pokračovat.

Těsně po dokončení školy poznal svoji první ženu. Začal se pomalu osamostatňovat a brzy si pořídil i první ojeté auto. V řízení našel svoji zálibu. Při práci ve skladu často obdivoval dálkové řidiče kamiónů. Stali se pro něj jakousi inspirací. Když se mu narodil syn a potřeboval pro svoji novou rodinu větší, samostatné bydlení musel se poohlédnout po lépe placeném pracovním místě. Přijal hned první nabídku stát se řidičem nákladního automobilu. Práce jej konečně naplňovala. Měl pocit, že je to přesně to pravé pro něj. Jedinou stinnou stránkou, bylo jeho časté odloučení od rodiny. Měl však zase alespoň pocit, že díky dobře placené práci, dokáže rodině poskytnout mnohem lepší podmínky, než jaké by jí mohl dopřát, pokud by setrval ve skladu. Jezdíval napříč celými státy a doma býval většinou jen o víkendech. Byl to stresující způsob života, ale Edward dokázal vše bez problémů zvládat. Alespoň do té chvíle, kdy se jednou vracel z práce a čekala na něj manželka před domem, aby si s ním mohla promluvit. Ihned vytušil, že je něco špatně.

Během jediného večera se mu život obrátil naruby. Celou dobu neměl nejmenší tušení, že zatímco on je na cestách, jeho žena tajně udržuje poměr. Toho dne se rozhodla, že to nemůže již dál skrývat a oznámila Edwardovi svůj záměr se s ním rozvést. Největším šokem však pro něj bylo, když mu oznámila, že se hodlá po rozvodu přestěhovat i s jejich synem a novým partnerem do Kanady.

Edward si připadal jako ve zlém snu. Do domu vešel jako tělo bez duše a sebral si jenom několik nejpotřebnějších věcí. Jeho syn již spal a tak se s ním ani nestačil rozloučit. Odešel rovnou do baru, kde se opíjel až do rána. To byl zlomový okamžik, kdy do jeho života vstoupilo pití. Nešvar, který jej doprovázel několik následujících měsíců ve stále větší míře. Každý večer, nehledě na to, kde se zrovna nacházel, utápěl svůj žal v láhvi alkoholu. Dělal to s takovou pravidelností, že mu brzy přestalo záležet naprosto na všem a pil i za jízdy přímo v kabině svého kamionu. Tento stav nemohl pochopitelně trvat dlouho. Jednu nad ránem jel Edward s plně naloženým návěsem po dálnici z Portlandu. Řídil předchozí den dlouho do noci a celou dobu upíjel z láhve whiskey. Byl stále lehce opilý. Najednou jej probrala rána. Sjel pravým bokem z krajnice a prorazil přední pneumatiku. Prudce strhl řízení na opačnou stranu, ale bylo to ještě horší. Celý ten neřízený kolos se rozkolísal a stal se neovladatelným. Nakonec se dostal do smyku a převrátil se na pravý bok. Prorazil svodidla a zastavil se až napříč oběma dálničními pruhy v protisměru. Edward byl pořádně potlučený, ale z kabiny se dokázal vyšplhat sám. Celá souprava ležela na boku a byla kompletně zdevastovaná. To nejhorší však zjistil ve chvíli, kdy se podíval na návěs. Uvízlo pod ním malé osobní auto. Muselo v tu chvíli zrovna projíždět v protisměru.

Edward se na místě zhroutil. V tom autě zahynuli dva mladí lidé. Když policie zjistila, že řídil pod vlivem alkoholu, rovnou jej odvezli do vyšetřovací vazby, kde zůstal až do odsouzení. Soud mu nakonec určil souhrnný trest v délce devíti let. Edward se ve vězení na dlouhou dobu zcela uzavřel do sebe. Trvalo celé první dva roky, než začal pomalu komunikovat se svým okolím. Nejvíc mu nakonec od zlých myšlenek pomohla fyzicky náročná práce ve vězeňské prádelně. Přestože zůstával nadále spíše tichým a nesdílným člověkem, platil za vzorného a pracovitého vězně. I díky tomu mu nakonec odvolací komise schválila zkrácení trestu za dobré chování. Edward opustil vězení po odpykání pěti a půl roku. V rámci programu na začlenění vězňů do společnosti dostal práci a miniaturní, nájemní byt v Reddingu. Po několika týdnech na svobodě na něj však deprese udeřila znovu. Dostával se do příšerných stresových stavů, trpěl úzkostí a nespavostí. Nevydržel to a znovu sáhl po láhvi. Hned první propitý večer skončil na záchytce s otravou alkoholem. Soud mu pod pohrůžkou návratu do vězení, přikázal nastoupit protialkoholní terapii. Bylo to právě v léčebně, kde poznal Barbaru. Pohlednou a hezky oblečenou mladou ženu. Zprvu působila, že nezapadá mezi ostatní, životem zbídačené pacienty, ale její diagnóza byla jasná. Léčila se ze závislosti na hracích automatech. Barbara pracovala několik let v Renu jako recepční v kasinu. Jak to v těchto případech bývá, i ona začala propadat hraní postupně. Na léčení se přihlásila dobrovolně, ve chvíli, kdy kvůli hraní přišla o práci a topila se v dluzích. Edward byl umístěn na jiném oddělení než ona, potkávali se však čím dál častěji na lavičce v zahradě léčebny. Padli si hned do oka. Pro oba to bylo něco nového. Jejich přátelství přerostlo ve vztah, jaký ani jeden z nich předtím nezažil. Byl založen především na upřímnosti, neboť oba již od samého začátku znali svoje neřesti a tajemství. Bylo tedy jasné, že od té chvíle jejich společná cesta může jít pouze vzhůru. Pro Edwarda to bylo přesně to, co potřeboval, aby se dostal ze své několikaleté agonie. Našel v nejtěžší etapě svého života spřízněnou duši. Stali se z nich partneři, později manželé a po celou dobu i nejlepší přátelé. Společný život se jím podařilo vybudovat pouze vlastním úsilím a díky touze, stát se lepšími lidmi. Odměnou jím za to byla skvělá rodina, kterou spolu založili, a která současně dávala smysl, veškeré vynaložené snaze. Jejich život se stal v podstatě příběhem o tom, že každý člověk má právo na druhou šanci a nápravu vlastních chyb. Na první pohled by nikdo u těchto více než sedmdesátiletých manželů neodhadoval takovou pohnutou minulost. Ale bylo to právě ono náhodné setkání a vzájemná pomoc v těžké chvíli, která položila základ jejich celoživotní vzájemné lásce.

 

VIII

Domácí prostředí, skvělí hostitelé, popíjení vína, ale ze všeho nejvíc, vyprávěni Edwarda s Barbarou, vnesly do večera náhlou vlnu melancholie. Gary i Cheryl byli tímto příběhem dojatí. Možná oba v tu chvíli pociťovali, kolik má společného jejich vlastní setkání s příběhem těchto dvou skvělých, dobrosrdečných manželů. Po celou dobu vyprávění se po sobě ohlíželi a tiše přikyvovali. Nakonec únava všechny přemohla. Gary, jak již měl ve zvyku, navrhl, že bude v pokoji pro hosty spát na rozkládací sedačce. Když viděl jak se na to Cheryl tváří, pochopitelně ani nezkoušel protestovat a rovnou si k ní lehl do manželské postele. Usnuli oba prakticky okamžitě.

Ráno byl první vzhůru Gary. Cheryl ještě spala. Držela se jeho paže a vypadala tak klidně. Vůbec si nepamatoval, že by se k sobě byli v noci přisunuli blíž. Opatrně jí ruku odložil stranou, aby se neprobudila a vstal. V kuchyni na něj již čekala jen Barbara se snídaní, Edward byl dávno vzhůru a zaléval před domem zahrádku. Přisedla si ke Garymu a povídali si o cestě do Detroitu. V jednu chvíli však, zvážněla a změnila téma. Začala mu promlouvat do duše. Vysvětlila mu, že jako žena spoustu věcí dokáže poznat, a že jestli si je něčím naprosto jistá, tak je to tím, že je do něj Cheryl nepochybně zamilovaná. Řekla, že v ní vidí velmi citlivou, mladou ženu, bez ohledu na její minulost. Poradila mu, aby se nebál vůči ní projevit své city. Že jejich setkání může být dílem osudu a společnou nadějí na lepší život. Zrovna tak, jak se to poštěstilo jí s Edwardem. Krátce poté do místnosti vstoupila i Cheryl, která zrovna vstala. Slunce, prosvítající sklopenými okenními žaluziemi ji prosvítalo skrz její zrzavě nabarvené vlasy. Gary se ihned na ní otočil a vzájemně si opětovali své úsměvy. Zatímco šla Barbara nachystat druhou snídani, přisedla si Cheryl ke stolu a namísto pozdravu, hned položila Garymu otázku. Zeptala se jej, co mělo znamenat jeho gesto uprostřed noci. On zpočátku vůbec nechápal, co má na mysli. Vysvětlila mu, že se v jednu chvíli současně probudili, on se k ní otočil, objal jí a přitáhnul si ji k sobě do náručí. Gary nevěděl, co má říct a začal se červenat v obličeji. Nepamatoval si na nic. Pomyslel si, že to musel nejspíš učinit podvědomě, v jakémsi polospánku. Když na něm Cheryl poznala, jak moc je z toho v rozpacích, hned jej uklidnila slovy, že jí to v žádném případě nevadilo. Naopak, považovala to za milé a příjemné gesto. Dokonce mu prozradila, že pokud by to v noci neudělal, nejspíš by se k tomu sama dřív nebo později odhodlala.

Loučení s Newmannovými provázelo všeobecné dojetí. Bylo neuvěřitelné, jak jím tito dva staří lidé dokázali během jediného večera přirůst k srdci. Nikdy předtím se s takovou pohostinností v životě nesetkali. Slíbili jím, že určitě pošlou z Detroitu dopis, jakmile v pořádku dorazí. Chvíli poté, co se vydali znovu na cestu, prožívali Gary i Cheryl stejné pocity. Nejradši by s těmito milými lidmi strávili mnohem více času. Cítili se u nich tak bezpečně. Zároveň si však uvědomovali, že by je svou přítomností omezovali a možná i ohrozili. Pořád totiž neměli nejmenší tušení, co za jejich zády podniká Carl, aby Cheryl vypátral. Tou dobou mohl klidně již zjistit, že Gary zmizel z města současně s ní a leccos si domyslet. Nebylo to sice moc pravděpodobné, i přesto však určitě nechtěli Newmannovi vystavit jakémukoli riziku.

 

IX

Konečně se na cestě cítili skutečně odpočatí. Chtěli proto ujet ten den co nejvíce kilometrů a dostat se alespoň někam do blízkosti Omahy. Všechny jejich plány ovšem pořád závisely na tom, jak se s dlouhou cestou v letním horku dokáže poprat starý, pomlácený Chervrolet Impala. Již od rána bylo z motorového prostoru slyšet všelijaké podivné zvuky. Gary možná tušil, o co se jedná, ale snažil se přesto dojet co nejdál. Doufal, že auto ještě nějakým zázračným způsobem vydrží až do Detroitu. Nevydrželo. Bylo těsně před polednem a zastavili na čerpací stanici, na předměstí Lexingtonu. Zrovna když se chytali odjet, během startování se zpod kapoty ozvala rána. Gary vystoupil a šel zjistit původce onoho záhadného, nic dobrého nevěstícího zvuku. Otevřel přední kapotu. V motoru byly všude zbytky roztrhaného klínového řemene. Musel být celou dobu ve velmi špatném stavu, nevydržel, prasknul a rozletěl se na malé kusy. Bylo jasné, že jen tak hned odtud neodjedou. Společnými silami se Cheryl odtlačili auto z benzínky na přilehlé malé parkoviště. Gary šel hned zpět, aby se poradil s obsluhou za pultem. Byla neděle a prodavač mu poradil, že pokud někde dnes sežene náhradní řemen, bude to jedině v místním malém autoservisu. Jeho majitel, jistý pan Rogers bydlel v bytě hned nad svoji dílnou a tak byla velká pravděpodobnost, že bude-li doma, určitě mu pomůže. Bylo to jen několik set metrů, tak se Gary hned vydal pěšky. Cheryl mezitím vymyslela, že namísto vyčkávání zajde do supermarketu, který stál hned naproti čerpací stanici a nakoupí nějaké jídlo k obědu.

Když se Gary po několika desítkách minut vracel k autu, stála už Cheryl u auta na parkovišti. Na kapotě mela nachystaná dvě orosená piva a několik vlastnoručně připravených sendvičů. Měla radost, když viděla, že byl úspěšný, a již z dálky se na něj usmívala. Gary nesl v ruce nový řemen. Vysvětlil jí hned, že majitel autoservisu byl velice ochotný a řemen naštěstí v dílně našel. Napsal mu navíc na lístek svoje telefonní číslo pro případ, že by měl s výměnou problém. Nabídl mu, že pokud by opravu sám nezvládl, nebo by potřeboval nějaké nářadí, ihned za ním přijede autem na benzinku.

Výměna zabrala více než hodinu, kterou Gary strávil leže v prachu pod autem, zatímco Cheryl se evidentně bavila pozorováním, jak roztomile dokáže její amatérský automechanik působit, když se pod autem vzteká, že mu práce nejde, jak si představoval. Nakonec se však přece jenom oprava v těchto nouzových podmínkách, kdy Gary měl k ruce pouze základní nářadí z kufru svého auta, podařila. Ještě než vyrazili dál, vzali lístek s číslem pana Rogerse a rozhodli se mu zavolat. Cheryl po několika dnech opět zapnula svůj mobil. Telefon na druhém konci nevyzváněl víc než několik vteřin. Pan Rogers byl nejspíš neustále v jeho blízkosti, napůl připraven, že bude muset přijet na pomoc. Gary mu ještě jednou poděkoval za pomoc a ochotu a ujistil jej, že opravu nakonec zvládnul sám. Když předal mobil zpátky Cheryl, zjistila, že má spoustu zmeškaných hovorů od Carla a různých jeho známých. To se pochopitelně dalo čekat. Co jí ovšem trochu překvapilo, byl zmeškaný hovor od Helen z bistra v Deer Valley. Hned ji zkusila zavolat zpět. Hovor se však ani nestačil spojit a telefon se vypnul. Došla baterie. Nenapadal ji žádný důvod, proč by Helen mohla volat, tak si zkrátka řekla, že nejspíš chtěla jen vědět, zdali jsou v pořádku. Rozhodla se, že jí zavolají nazpět až v klidu z Detroitu. Koneckonců, když jím vše půjde podle plánu, mohli by tam dorazit už do tří dnů.

Náhradní řemen je sice něco stál, na druhou stranu ušetřili hodně peněz díky pohostinnosti Newmannových. Chtěli toho proto využít a strávit noc v motelu. Do večera jeli kvůli autu raději šetrnějším tempem, nakonec však bez dalších poruch dojeli téměř do Omahy. Na noc zastavili v motelu na kraji Greenwoodu. Oběma vyhládlo a Gary se proto rozhodl, že zajde do italské restaurace, kterou cestou míjeli, a přinese na pokoj pizzu. Ve sprše tentokrát oproti svým zvykům předběhl Cheryl. Po opravě auta vypadal trochu jako kominík a navíc chtěl vyrazit pro jídlo co nejdřív. Převlékl se a vyrazil večerním městem směrem k restauraci. Měl však ještě jeden tajný úmysl. Rozhodl se uposlechnout radu, kterou mu ráno u snídaně udělila Barbara. Chtěl sehnat nějaké květiny a vyznat se Cheryl ze svých citů. Štěstí se na něj usmálo až ve druhém květinářství, na které narazil. Všiml si přes výlohu drobného světla někde v zadní části obchodu a zkusil zaklepat. Za chvíli skutečně přišla majitelka a posunky mu přes sklo sdělila, že už má dávno zavřeno. Gary proto také použil různá gesta a své řeči těla, aby ji zkusil přemluvit. Nakonec se mu to skutečně podařilo a květinářka jej přece jenom pustila do obchodu.

Mezitím Cheryl již dávno vyšla z koupelny a při čekání na Garyho, aniž by tušila jeho záměry, dostala také nápad, na zpříjemnění večera. Použila jedno z náhradních bílých prostěradel ve skříni a použila jej jako ubrus na stolek. Došla na recepci a poprosila, zda by jí nedokázali sehnat nějaké svíčky. Nejspíš musela na starší ženu, která zrovna seděla za pultem udělat dojem, protože jí dala několik dekorativních svíček přímo z poliček na recepci. A tak Cheryl mohla již zakrátko sedět v příjemně tlumeném světle svíček u prostřeného stolu a čekat na Garyho.

Pizza, kterou Gary donesl, již bohužel stačila vystydnout, ale ve chvíli, kdy jej Cheryl viděla stát ve dveřích s drobnou kyticí růží, přestalo ji vše ostatní zajímat. Vrhla se mu kolem krku a políbila jej.  Chvíli jen tak stáli a objímali se, ale nakonec přece jen usedli ke stolu a najedli se. Dlouho do noci si povídali a nakonec spolu skončili v posteli. Nebylo již třeba, aby vzájemně odtajnili svoje city. Stačil jeden improvizovaný, kouzelný večer na motelu, který vydal za víc než tisíc slov.

 

X

Ráno se Cheryl vzbudila Garymu v náručí. Ani jednomu se příliš nechtělo vstávat. Dostali se najednou do situace, kdy nikomu z nich nezáleželo na tom, kdy a kam dorazí. Chtěli zkrátka jen být spolu. Nespěchali. Až povinnost, nejpozději do deseti hodin dopoledne vyklidit motelový pokoj, je přinutila vydat se znovu na cestu. Toho dne, od rána opět svítilo slunce a začalo být nesnesitelné vedro. Jeli se staženými okénky, puštěným autorádiem, prozpěvovali si. Chvílemi hráli s Garym nesmyslné, až infantilní slovní hry. Oba se zkrátka cítili pohodově. Odpoledne pak nakonec vinou horka oba přepadla únava a tak ihned po projetí Davenportu sjeli z dálnice a zamířili na úzkou polní cestu k řece Mississippi. Zaparkovali na kraji prašné cesty, vzali si deku z kufru auta a lehli si pod velký platan na břehu. Ve stínu bylo příjemně a tak na chvíli dokonce usnuli. Chtěli tak přečkat nejhorší odpolední vedro a pokračovat až v podvečer. Dlouho si povídali o tom, co budou dělat v Detroitu. Gary měl v bytě schované úspory, ze kterých by dokázali pohodlně nějakou dobu žít. Chtěl jít na čas znovu pracovat do továrny a našetřit si ještě víc. Cheryl by se zatím mohla pohodlně u něj skrývat. Bylo jím jasné, že se dřív nebo později budou muset spolu přestěhovat, někam daleko od Carlova vlivu. Dlouho jen tak leželi a pozorovali mraky na obloze. Začali se jeden druhému svěřovat. Vyprávěli si o svém dětství, o příbuzných a přátelích, prvních láskách. Gary už vůči Cheryl cítil nepochybně důvěru, neboť jí začal vyprávět příběh o tom, jak dopadl jeho poslední vztah před odchodem do armády. Nikdy o tom nikomu dřív neřekl. Byl to silný příběh, který z doposud obyčejného dne na cestě udělal nezapomenutelný. Gary zkrátka cítil, že o tom potřebuje mluvit a především, že o tom chce mluvit s Cheryl. Tento projev jeho důvěry k ní, byl zároveň důkazem upřímnosti. Přesně tak, jak začal vztah Edwarda s Barbarou. Bez přetvářky a tajemství.

 

*******

Gary, kromě krátkých vztahů ještě na škole, měl pouze jedinou vážnou známost. Jmenovala se April a poznali se na firemním večírku. Gary od chvíle, co dokončil studia, pracoval v pojišťovací firmě jako administrativní pracovník, zatímco April byla vedoucí jednoho menšího týmu, o několik pater výše. Původně povrchní známost přerostla v plnohodnotný vztah. Moc dobře si rozuměli, trávili spolu spoustu času. Brzy se dokonce přestěhoval k ní do bytu. April byla o několik let starší než Gary. Zpočátku to nebyl žádný problém. Neshodli se však na přístupu k práci. Zatímco April se vždy snažila stoupat firemním žebříčkem vzhůru, Gary se nikdy nesnažil dělat víc, než bylo nezbytně nutné. Byl spokojený, nebo přesněji řečeno, nebyl nějak přehnaně nespokojený se svým stávajícím pracovním místem. Začali se kvůli tomu hádat. April vadilo, že Gary nemá žádné cíle. Přestala vidět jejich společnou budoucnost růžově. Pořád se měli rádi, v tom potíž nebyla. Překážkou se jim však postupně začali stávat věci běžného, rutinního života. Po dvou letech jejich vztah upadl do stereotypu a uvízl na mrtvém bodě. Přestože byl Gary skromným člověkem a vždy si vážil toho co má, April chtěla zkrátka víc. Den, kdy April oznámila Garymu, že již nechce dál pokračovat v jejich vztahu, byl již nějakou dobu na spadnutí. Bylo až překvapivé, jak dospěle se k tomu oba dokázali postavit. Bylo to nejspíš dáno skutečností, že oběma bylo již dopředu jasné, že jejich společné soužití nemá budoucnost. Zůstali spolu ještě několik týdnů, než si Gary sehnal náhradní bydlení. Dál se potom dokonce scházeli a byli v kontaktu. Zůstali i po rozchodu velmi dobrými přáteli. Po několika měsících si však April našla nového přítele. Jmenoval se Brad a byl to její přesný opak. Zatímco ona byla křehkou blondýnkou, velmi nízkého vzrůstu, on byl typickým pohledným, svalnatým a vysokým mužem, jakého byste dnes nalezli snad jen na obálkách sportovních magazínů. Odchovanec detroitského podsvětí. Co však rozhodně postrádal, byla bystrá mysl. April byla velmi vzdělaná a kultivovaná žena. Zakoukala se do Bradova zevnějšku, ale sama od začátku tušila, že jejich vztah nejspíš zůstane jen povrchní záležitostí. A tak chodívala dál i s Garym na různé procházky a posezení u kávy. Koneckonců, ze všech známých lidí jedině s ním si April dokázala celé hodiny příjemně povídat. O jejich přátelství Brad od začátku věděl, přesto mu to po čase začalo vadit. Začal na Garyho nesmyslně žárlit a zakazoval April se s ním scházet. Ona o tom nechtěla ani slyšet. Nakonec se bůhví proč rozhodla, že namísto toho, aby se Bradovi postavila, bude se s Garym scházet potají. Nebylo to zrovna jednoduché, ale nějakou dobu to fungovalo. Když se o tom však dověděl Gary, byl zásadně proti tomu. Snažil se přesvědčit April, že by neměla dál ztrácet čas s tak panovačným a jednoduchým člověkem, jakým podle něj Brad byl. Jinými slovy jí prosil, aby se s ním ve vlastním zájmu rozešla. Slíbil, že jí bude oporou.

Byl páteční večer, když se spolu rozloučili a každý se vrátil k sobě domů. Gary zůtal celý víkend ve střehu poblíž telefonu. Nikdo se však neozval. Napadlo jej, že April nejspíš nakonec nesebrala odvahu, nebo naopak Bradovi promluvila do duše a podařilo se jí vše urovnat. Skutečnou pravdu se dověděl až v pondělí v práci. Téměř každý o tom již věděl. April v pátek večer našli sousedé v jejím bytě na podlaze, ležící ve vlastní krvi. Nebylo jí už pomoci. Hluk, který se po celý večer v domě ozýval, byla její hádka s Bradem. Než přišla domů ze schůzky s Garym, on se mezitím stačil v jejím bytě opít. Když viděla, v jakém je stavu, neváhala ani chvíli. Ihned mu oznámila, že s ním nechce již dál mít nic společného. V ten okamžik se v něm něco zlomilo. Nemohl unést fakt, že se jej rozhodla opustit. Začal jí napadat. Nejdřív slovně, poté i pěstmi. Nakonec zoufalá April sáhla v kuchyni po noži. Nejspíš se jenom chtěla bránit před dalšími údery z jeho strany. On po ní však okamžitě skočil a chvíli se o nůž přetahovali. Křehká a drobná April neměla šanci. Čepel nože jí projela hrudí v těsné blízkosti srdce. Zemřela prakticky okamžitě. Když si Brad uvědomil, co právě učinil, vyběhl v šoku z bytu. Policie jej po několika hodinách našla, jak zhroucený a promrzlý sedí na lavičce v městském parku. Vedle sebe měl stále položený nůž.

Když se tuto hrůznou zprávu dověděl Gary. Ihned odešel z práce. Zavřel se na několik dní ve svém bytě a utápěl svůj žal v alkoholu. Policie si jej jako svědka pochopitelně předvolala k výslechu. Cítil se však potom ještě hůř. Nikdy v životě si neodpustil, že jí nepomohl. Bylo toho přece tolik, co mohl pro ní zavčasu udělat. Určitě by jí nějakým způsobem dokázal ochránit. Cítil, že na její smrti nese podíl a nikdo z jeho okolí mu to nedokázal rozmluvit. To bylo poprvé v životě, kdy jej přepadl pocit, že musí ode všeho utéct. Dlouho přemýšlel, co má dělat, aby se nezhroutil natrvalo. Nakonec podal v práci výpověď a přihlásil se do armády, kde strávil několik dalších let. Hodně na sobě pracoval a brzy by v něm nikdo nehledal bývalého úředníka z pojišťovny. Hodně zmužněl, jak po fyzické, tak i duševní stránce. To, co navíc zažil na misích v Iráku, v něm vybudovalo výjimečnou schopnost reagovat v krizových situacích s chladnou hlavou.

 

*******

Takové přiznání mělo opravdu velkou hloubku. Když Gary svůj příběh dovyprávěl, měla Cheryl slzy v očích. Bylo jí hned jasné, proč se jí před několika dny rozhodl pomoci. Nikdy nepřestal sám sebe obviňovat, že tehdy April nedokázal lépe ochránit. Proto zastavil, když jí viděl běžet po chodníku. Celou dobu jej sžírala touha napravit svoji chybu. Přesto však o pravosti jeho citů nepochybovala. Věděla, že ač to možná původně nezamýšlel, je teď do ní skutečně zamilovaný. Důkazem bylo, že jí věřil natolik, že se stala prvním člověkem, kterému se Gary svěřil se svou traumatizující minulostí.

Jediný, kdo nyní mohl nastalé ticho prolomit, byla Cheryl. Její minulost byla v porovnání s Garyho o poznání obyčejnější, přesto spustila vyprávění o tom, jak vyrůstala ona.

Navzdory tomu, jakým způsobem žila několik posledních let, byla Cheryl původem z velmi slušné a silně věřící, rodiny. Její rodiče, přistěhovalci z Evropy, ji vedli vždy ke slušnosti a skromnosti. Byla vynikající studentkou. Největší změnou pro ni v životě bylo až přijetí na kalifornskou universitu v San Franciscu. Musela odejít z rodné Santa Rosy a většinu semestru trávila v universitním kampusu. Jejím usedlým, staromódním rodičům se to příliš nelíbilo, ale jinak ji ve vzdělání rozhodně podporovali. To, co nakonec způsobilo změnu v jejím myšlení během studia, byl pravděpodobně neustálý kontakt s prominentními studentkami, které pocházeli ze zámožných rodin. V Cheryl se probudil pocit dosud neznámý. Závist. Viděla, kolik si toho mohly jiné bohaté studentky díky penězům dovolit a o kolik jednodušší život měly. Jejím prvním příležitostným přivýdělkem na škole byla práce barmanky. Tam si také uvědomila, jak velkou předností je její vzhled. Dostávala od zákazníků velké spropitné. Nejvíc ji dokázali ocenit muži, na které si udělala víc času a rozmlouvala s nimi o trápeních všedního života.  Ruku v ruce s tím přicházela nutnost odrážet občas jejich nemravné návrhy a různá pozvání, ale brzy si vypěstovala dostatečný temperament na to, aby vše bez potíží zvládala. Několikrát však svoji zásadu porušila. Měla slabost pro vzdělané, zámožné, mladé muže. Ti jediní jí dokázali svým charismatem motivovat ke společným prodlouženým víkendům, večeřím a podobným krátkodobým vztahům. To byla hranice, kterou její puritánští rodiče již nemohli překousnout. Vyčetli jí, že jsou zklamaní jejím chováním a že se za ní stydí. Poslední kapkou bylo, když Cheryl namísto toho, aby se poohlédla po práci, která by jí dokázala zajistit slušnou budoucnost a uplatnění jejího studijního oboru, zůstala v nočním baru. Od té chvíle se kontakt Cheryl s jejími rodiči omezil jen na nezbytně nutná, vzájemná přání ke svátkům a výročím.

 

*******

Gary zůstal chvíli zamyšlený a pak se zeptal Cheryl, zda chce znát jeho názor. Přikývla. Byl přesvědčený, že pokud jí rodiče opravdu milují a ona se odteď bude snažit dát si svůj život do pořádku, jednoho dne se určitě usmíří. Tvrdil, že i když si to možná Cheryl neumí představit, její rodiče tímto odloučením, pro které se sami rozhodli, trpí úplně stejně jako ona. Znovu jí zopakoval svůj slib, že tu odteď chce pro ni být, že se stala součástí jeho života a ve všem jí chce být oporou.

Emotivní odpoledne na dece, na břehu řeky nemohlo dopadnout jinak, než dlouhým společným objetím. Po několika hodinách se nakonec donutili jít zpět k autu a pokračovat v cestě. To odpoledne si pro ně přichystalo ještě jeden komický zážitek. Chevrolet si opět jednou postavil svoji hlavu a nechtěl nastartovat. Drobná Cheryl musela za volant a Gary zas vynaložit značné úsilí aby mohutný starý vůz na polní cestě roztlačil.

 

XI

Vedro nepolevilo toho dne ani večer. Bylo jasné, že rozhodně nebude chladno ani v noci a tak se rozhodli strávit noc venku v autě. Příští den, pokud by vše šlo bez potíží, mohli dojet až do Detroitu. Když míjeli Chicago, byla už tma. Byli však po proleženém odpoledni odpočatí a tak zastavili až na druhém břehu Michiganského jezera poblíž pláže. Poodešli od auta, našli krásné, ukryté písčité místo, kde si opět lehli na deku. Milovali se spolu, než oba usnuli. Do auta se přestěhovali, až pozdě v noci, kdy konečně začalo být trochu chladněji.

Když se poslední den na cestě probudili, bylo již dopoledne. Provoz směrem k Detroitu začínal houstnout a jejich auto opět spolehlivě ukazovalo svoji největší dovednost, přehřívat se za všech možných i nemožných okolností. Dobrá zpráva pro ně však byla, že po odečtení peněz k poslednímu tankování jím pohodlně ještě zbude na slušný, poctivý oběd. Zastavili se až odpoledne v Jacksonu a vybrali si malou jídelnu, s útulným interiérem a typickou domácí kuchyní. Ani na okamžik nezaváhali a objednali si dva poctivé stejky. Garyho překvapilo, když viděl, kolik drobná žena jako Cheryl, dokáže spořádat jídla, když se nemusí omezovat. Její nevolnosti a projevy abstinence už zcela zmizely. Bylo to poznat i na její náladě a klidu, kterým se navenek teď projevovala. Pryč byla všechna nervozita, třes a strach. Bylo to od nich trochu lehkovážné. Věděli moc dobře, že nový začátek pro ně nebude nijak snadný, ale chtěli si užít každou chvíli spolu.

Do cíle už jím zbývalo posledních přibližně sedmdesát mil. Už si byli téměř jistí tím, že to jejich staré auto zvládne. Na předměstí Detroitu ihned za Ann Harborem museli však řešit výměnu předního kola. Gary se nechal strhnout a začal Cheryl vyprávět o Detroitu, o místech kde pobýval, pracoval a vyrůstal. Během chvíle nepozornosti najel omylem na hranu obrubníku a prorazil pneumatiku. Musel hned zastavit a kolo vyměnit. Rezervní pneumatika se nacházela na dně zavazadlového prostoru a tak mu nezbylo nic jiného, než celý jeho obsah vyskládat z auta ven na chodník. Kolemjdoucí si chvílemi mysleli, že tam zrovna probíhá garážový výprodej. Kvůli všemu, co sebou vozil v kufru, mu nakonec výměna trvala minimálně jednou tolik, jako v případě kdy pomáhal Newmannovým. Slunce mezitím zapadlo a začalo se šeřit. Garyho byt se nacházel v Milwaukee Junction, jedné z chudších částí Detroitu. Chvíli Garymu trvalo, než našel v autě, které teď připomínalo spíš pojízdný obývací pokoj, klíče od domu. Zaparkovali auto za rohem. Jeho byt se nacházel ve druhém patře, menšího, cihlového, činžovního domu. Byl to skromně vybavený byt, ale velmi hezky udržovaný, navzdory skutečnosti, že úklid postrádal ženskou ruku. Když Gary uvedl Cheryl do svého bytu, na chvíli zůstal mlčet. Najednou jej pohltil podivný pocit. Zdálo se mu, že v bytě nejsou věci na svém původním místě, jakoby tam někdo před nimi byl. Začal být paranoidní. Uklidňoval se tím, že vzhledem k tomu, jak dlouho byl pryč, nejspíš jeho domácí, která měla náhradní klíče, sem chodila kontrolovat, zda je vše v pořádku. Nechtěl Cheryl nic říkat. Zaprvé proto, aby si o něm nemyslela, že je podivín, zadruhé proto, aby jí v opačném případě nevyděsil. Využil příležitosti, ukázat jí, kde se co v bytě nachází, aby si udělal zevrubnou kontrolu toho, zda se z jeho věcí něco neztratilo. Nakonec se zkrátka uklidnil tím, že pokud by se k němu někdo vloupal, určitě by něco sebral a tak odložil svoje předtuchy stranou. V bytě bylo znát, že tam dlouho nikdo nepobýval. První co Gary udělal, bylo, že pootevřel všechna okna, aby řádně vyvětral. Elektřina byla stále vypnutá. Šel do předsíně zapnout pojistky. Ve chvíli, kdy to nejméně čekal, se najednou rozlétly dveře. Když se prudce otočil, zkameněl. Stál tam Carl a mířil na něj revolverem. Světlo z chodby vrhalo do bytu úzký pruh světla. Gary měl jako bývalý voják pořád v hlavě svůj vojenský výcvik. Odzbrojení nepřítele a obrana před útokem byla jedna z nejdůležitějších dovedností, kterým se v armádě naučil. Přesto tentokrát byla jeho reakce zcela odlišná. Ze všeho nejdřív se ohlédnul za sebe. Cheryl stála přímo za ním. Namísto toho aby se snažil situaci uklidnit a vzdal se Carlovi, nebo aby se jej snažil odzbrojit, intuitivně se vrhnul na Cheryl. Chytil jí do náruče, aby jí ochránil. Ozval se výstřel. Gary ucítil prudkou bolest v levém boku a ihned se mu podlomili nohy. Jak se sesunul k zemi, zalehnul svým tělem Cheryl. Poslední, co vnímal, byl zvuk zrychlujících, vzdalujících se kroků za jeho zády, jak Carl zpanikařil a utíkal z domu.

 

XII

Poté, co Carl díky Derekovu telefonátu z bistra zjistil, jaké má Cheryl úmysly, kam směřuje a s kým, na nic dál nečekal. Musel okamžitě jednat. Vzal si k ruce Randyho, jednoho ze svých vyhazovačů z nočního klubu, nasedl do auta a vydal se rychle na letiště v Renu. Zároveň vyslal další dva ze svých lidí do Deer Valley, aby se Derekovi odvděčili za jeho loajálnost. Za odměnu mu jejich prostřednictvím poslal běžnou zásobu kokainu, tentokrát zcela zdarma. Carl mezitím nasedl na první letadlo do Detroitu, kam dorazil hned následujícího dne ráno. Musel být o krok napřed před Cheryl a Garym. Potřeboval zjistit, kde je jeho byt a chtěl si tam na ně počkat. Pořád si dobře pamatoval na den, kdy k němu Gary přišel po zavírací době do nočního klubu, a seznámili se. Vzpomněl si, jak vyprávěl o své práci v továrně. Jednalo se o podnik na výrobu plastových dílu pro automobilový průmysl. V okolí byla taková firma jediná. Navštívil kancelář vedení a pod záminkou, že je Garyho přítel z armády a rád by jej překvapil, od vedoucího směny zjistil adresu jeho bytu. Bylo mu jasné, že Cheryl a Garymu potrvá ještě několik dní, než po své ose pomalu dorazí až do Detroitu. Vypůjčil si auto z půjčovny, zaparkoval v Garyho ulici a poručil Randymu aby se s ním střídal v hlídání domu. Využili také příležitosti, že do domu vcházeli další nájemníci a dostali se až před jeho byt. Randyho si Carl nevybral jen tak pro nic za nic. Byl jediný z jeho lidí, který uměl odemykat zámky. Nosil sebou pouzdro s vlastnoručně vyrobenými nástroji a i v tomto případě se ukázala jeho zručnost, neboť během několika desítek vteřin zámek překonal a hned nato stáli s Carlem uvnitř v bytě. Prozkoumali každý kout, každou skříňku i zásuvky, jestli nenajdou někde schovanou zbraň, kterou by se Gary mohl chtít bránit. Sebrali ještě pro jistotu z kuchyně všechny ostré nože. Randy na odchodu ještě upravil dveřní zámek tak, aby po odemčení zůstali dveře nezajištěné a dalo se tak zvenčí vtrhnout do bytu. Zbývalo už jen čekat, až uvidí přijíždět starý Chevrolet, který si Carl moc dobře pamatoval, neboť si jej Gary pořídil ještě v době, kdy pracoval na stavbě jeho nového domu.

Do Deer Valley mezitím dorazilo auto s Carlovým zbožím. Derek, tentokrát celý roztržitý, zapomněl na svoji opatrnost. Využil toho, že v bistru zrovna nikdo neseděl a pověsil na dveře ceduli, že přijde hned. Bylo to jen pár minut, kdy vyšel zadním vchodem na malé parkoviště, aby se s Carlovými lidmi sešel, přesto se to Derekovi vymstilo. V ten samý okamžik se totiž do bistra vracela Helen, která zrovna vezla nové zásoby surovin do kuchyně. Všimla si cedule na dveřích a místo toho, aby si odemknula vlastním klíčem, rozhodla se jít podívat k zadnímu vchodu. Myslela si, že Derek šel nejspíš jenom vynést odpadky a chtěla mu pomoci. Přistihla Dereka zrovna ve chvíli, kdy si přebíral balíček. Ti dva muži předstírali, že se nic neděje, pozdravili ji, nasedli do auta a rychle odjeli. Helen však měla výbornou paměť. Dobře si na ně pamatovala. Věděla, že několikrát doprovázeli Carla, když tu trávil dovolenou. Začalo jí všechno docházet. Derek mlčel. Zůstal tam stát, v ruce pořád držel podezřele vypadající krabici, zamotanou do černé fólie a lepicí pásky. Nenapadalo ho, co říct. Věděl, že Helen není vůbec hloupá a navíc, ač se to mohlo zdát zvláštní, stále se k ní cítil zavázán za její pomoc, proto jí nechtěl dál podvádět. Uvnitř v bistru si sedli ke stolu a začalo zpovídání. Slíbila mu, že pokud jí řekne celou pravdu, nechá jej v klidu odjet, jakmile bude připraven, a že nic nebude hlásit na policii. Derek jí se slzami v očích naprosto vše přiznal. V první chvíli byla Helen příšerně rozčílená. Dlouho se ještě snažila Derekovi promlouvat do duše. Nakonec dokonce řekla, že je ochotná mu vše odpustit, pokud se dokáže co nejdříve skutečně změnit. Byla to žena s velkým srdcem.

Byla tak zabraná do ohnivé debaty, že téměř zapomněla na to nejdůležitější. Zvedla se od stolu a běžela k pultu. Našla lístek s telefonem na Cheryl. Pokoušela se ji dovolat. Zas a znova, stále dokola. Telefon byl ale pořád vypnutý. Zbývala jí už jediná možnost. Zavolala tedy detroitskou policii a vše jim nahlásila.

 

XIII

Když dva policisté přiběhli do bytu, Cheryl se již vyprostila zpod Garyho, který na ní upadnul, a snažila se ho převrátit na záda. Pořád dýchal, ale slabě. Rána silně krvácela. Byl to čistý průstřel. Kulka jej zasáhla zezadu do levého boku a prolétla skrz, těsně přitom minula páteř. Policisté okamžitě přispěchali s příruční lékárničkou a pomocí vysílačky přivolali lékařskou pomoc. Podařilo se jím tlakem na ránu zmírnit krvácení. Sanitka přijela během několika minut. Cheryl byla v silném šoku, přesto se domáhala toho, aby mohla jet s nimi do nemocnice. Musel jí doprovodit ještě jeden z policistů, ale nakonec svolili. Po cestě jí policista vyprávěl o tom, jak dostali hlášku od Helen z Deer Valley. Pravidelně hlídkovali kolem domu, ale nic podezřelého nikdo nezaznamenal. Když Gary s Cheryl vcházeli do domu, zrovna objížděli blok kolem dokola. Po chvíli jím skočil do cesty jeden ze sousedů, že z domu zrovna slyšel něco jako výstřel. Přestože běželi ihned, bylo už pozdě.

Gary strávil na operačním sále téměř čtyři hodiny. Ztratil spoustu krve, ale z nejhoršího se jej podařilo dostat. Cheryl celou dobu přecházela na nemocniční chodbě nebo v čekárně. Vystřídalo se během té doby u ní několik policistů. Vyslýchali jí přímo na místě. Když viděli, jaké má o Garyho obavy, ani na chvíli je nenapadlo chtít odvézt Cheryl ještě ten den na policejní stanici. Lékaři nakonec přinesli dobrou zprávu. Gary se z toho dostane. Ztratil sice spoustu krve, ale díky jeho fyzické statnosti a odolnosti, za kterou vděčil především vojenskému výcviku, to jeho tělo dokázalo přečkat. Lékaři stejně jako policie také neprotestovali a tak když se jím Cheryl představila, jako snoubenka, pustili ji ke Garyho lůžku. Bylo už pozdě v noci a cítila se hrozně unavená, přesto u jeho postele zůstávala sedět. Nemohla uvěřit tomu, jak rychle se všechno změnilo. Stejný muž, který jí bez přehánění vlastním tělem zachránil život, tu teď ležel obklopen hadičkami a přístroji. Vypadal naprosto bezmocně. Lékaři udělali skvělou práci a tak nezbývalo nic jiného než čekat a doufat, že se brzy probere a uzdraví. Usnula vsedě na židli vedle něj a pořád tiskla jeho ruku. Byl to spíš takový polospánek, neboť celou noc do pokoje chodili doktoři průběžně pacienta kontrolovat. Znovu a natrvalo se vzbudila, až ve chvíli, kdy oknem začaly prosvítat první paprsky slunečního světla. Hned nato zjistila, co ji probralo tentokrát. Gary tisknul její ruku. Byl vzhůru a usmíval se na ní.

*******

Vypátrat Carla se pro detroitskou policii ukázal být poměrně snadný úkol. Nebyl to rozený násilník a ve chvíli kdy Garyho postřelil, naprosto zpanikařil a ztratil přehled o tom, co dělá. Nasedl do auta z půjčovny, které na letišti pochopitelně měl nahlášené na svoje jméno. Ve chvíli kdy se snažil ujet z mětsta, zaznamenalo jeho pohyb několik dopravních kamer. Brzy proto bylo jasné, jakým směrem se pohybuje. Policii stačilo rozmístit hlídky a kontroly na vytipovaných místech.

Když jej zadrželi na šestadevadesáté silnici, těsně před Brightonem, prakticky se ani nebránil. Jakoby rezignoval či se svým zatčením přímo počítal. Zpráva o jeho dopadení se dostala k Cheryl prostřednictvím důstojníka, který stále zůstával v nemocnici kvůli nutnosti vyslechnout Garyho, jakmile by mu to zdravotní stav umožnil.

Následujících několik dní strávila Cheryl mezi nemocnicí a Garyho bytem. První den byl návrat pro ni naprosto nejhorší. Chtěla se nějak zabavit, věděla, že Garymu nepomůže, pokud bude s ním trávit celé dny i noci v nemocnici. Ze všeho nejvíc teď potřeboval odpočívat, navíc pod vlivem silných sedativ a tišících léků většinu dne prospal.

První věc, kterou musela v bytě uklidit, byla velká krvavá skvrna na podlaze, představující živou vzpomínku na dramatický zážitek, který se tu před několika hodinami odehrál. Nakonec Cheryl projevila velkou statečnost, když se s tímto úkolem sama poprala, navíc se pustila i do celkového úklidu v rozsahu, jaký toto obydlí ještě nikdy nezažilo. Moc se těšila na to, až jednou bude moci vzít Garyho z nemocnice pryč a konečně se spolu vrhnou do nového začátku tak, jak si ho společně vysnili na břehu řeky Mississippi. Garyho uspořené peníze byly naštěstí tak dobře uschované, že je tehdy Carl s Randym při prohledávání bytu nenašli. Díky tomu měla Cheryl pohodlně o živobytí postaráno.

Během následujících několika dní, se začalo pozadí celého příběhu vykreslovat v jasnějších barvách. Ukázalo se, že celý stroj na vydělávání peněz, který kolem sebe Carl vybudoval, držel pohromadě jen díky jemu samotnému. Ve chvíli, kdy skončil v zadržovací cele, vše se mu začalo hroutit. Všichni jeho dřívější spolupracovníci a zaměstnanci vypovídali proti němu. Každý se snažil za cenu maximální spolupráce s vyšetřovateli, získat co největší výhody a pokud možno být s Carlovým podnikáním co nejméně spojován. Jisté bylo jen to, že když došlo k rozkrytí celého jeho drogového byznysu, nikdo neměl pochybnosti o tom, že soud bude neúprosný a Carl jen tak z vězení nevyjde.

Okamžik, kdy policie Carla zadržela, byl pro Garyho a Cheryl tím, kdy si konečně mohli oddechnout. Doposud si nebyli jistí, zda budou muset strávit zbytek života na útěku před ním, nebo vše nahlásit policii a doufat, že je Carl nenajde dřív. Osud vše nakonec vyřešil za ně. Lékařská prognóza se navíc vyvíjela velmi slibně a podle všeho se zdálo, že Gary nebude mít vinou svého zranění žádné vážnější následky. Cheryl za ním docházela každý den. V bytě trávila jenom minimum času. Trvalo přes týden, než se Gary znovu postavil na nohy a udělal s pomocí pár prvních kroků. Na zahradu a po nemocnici jej Cheryl ještě dva týdny vozila na kolečkovém křesle. Až teprve poté se pomalu učil chůzi pomocí berlí. Nakonec po šesti týdnech lékaři rozhodli, že může být z nemocnice propuštěn pod podmínkou, že bude pravidelně do nemocnice docházet k rehabilitacím. Trvalo pak ještě další dva měsíce, než mohl Gary znovu chodit zcela bez opory. Cheryl se mu svěřila, že se cítí provinile, že si tohle všechno musel Gary kvůli ní prožít. On jí pochopitelně ujistil, že od chvíle, co zjistil, že je do ní zamilovaný, by byl ochotný pro ni udělat cokoli. Dostal ale přesto nápad. Přál si, aby celá příhoda měla ještě jeden další neplánovaný přínos. Snažil se postupně přemlouvat Cheryl, že to, co si zrovna prožili, je zřejmě nejvhodnější záminka k tomu, aby se pokusila po letech znovu kontaktovat svoje rodiče. Newmannovi i Helen z bistra pochopitelně kontaktovala již během prvních dní v Detroitu. Nakonec sama uznala, že by i její rodiče měli vědět, že je v pořádku a jak se jí daří. Ukázalo se, že měl Gary jednou opět pravdu. Po několika dopisech a vzájemných telefonátech bylo jasné, že její rodiče skutečně celou dobu svého rozhodnutí litovali a toužili znovu navázat se svoji jedinou dcerou kontakt. Největší iniciativu v urovnání jejich vztahu nakonec projevila její matka, když ji i s Garym pozvala na oslavu šedesátých narozenin jejího otce do nového domů na předměstí San Francisca.

 

XIV

Ve vzduchu bylo cítit jaro a sluneční paprsky byly příjemně hřejivé. Okénka svého Chevroletu Impala měli stažené a kochali se rozkvetlou, ubíhající krajinou. Uplynul týden od chvíle, kdy Newmannovi obdrželi jejich dopis, že by je Gary se Cheryl rádi znovu navštívili při svém průjezdu městem. Měli pro ně přichystané překvapení. Zarezervovali v Cheyenne večeři v luxusní restauraci, aby jím mohli oplatit jejich pomoc a pohostinnost.

Gary za svoje zranění obdržel od pojišťovny slušnou sumu peněz, která pohodlně dokázala společně s jeho úsporami pokrýt jejich potřeby po dobu zotavování a nastartovat nový začátek s Cheryl. Ještě v Detroitu dostal šílený nápad. Namísto toho, aby si koupili letenky do San Farnciska za rodiči Cheryl, rozhodli se jednomyslně, že investují peníze do starého Chevroletu, který od jejich příjezdu stál celou dobu na ulici před domem. Mechanik v autoservisu považoval nejdříve Garyho za naprostého blázna, ale když pochopil, jaké pohnutky a zážitky jej k této, na první pohled nesmyslné opravě, téměř nepojízdného auta, vedou, souhlasil s opravou. A tak Chevrolet, původně vhodné již jen k sešrotování, mohlo po několika týdnech konečně vyjet za autodílny celé v jednom barevném odstínu a bez doprovodných pazvuků z motorového prostoru. Staronový vůz se pro Garyho a Cheryl stal příslibem spousty nových a dobrodružných zážitků.

Když se vydali znovu napříč celými státy až do San Francisca, neměli žádný plán. Věděli pouze, kdy se oslava narozenin koná a měli dostatečnou časovou rezervu na to, aby si mohli kdykoli lehnout na deku k řece či kochat se západem slunce nad horami. Čas pro ně přestal plynout, tak jako dřív. Gary i Cheryl to cítili naprosto stejně. Jediné, na čem jím záleželo, bylo, aby mohli být spolu. Věřili, že pokud půjdou životem dál ruku v ruce, podaří se jím zvládnout všechny překážky, které by jím život mohl do cesty postavit. Přáli si, aby se jednoho dne, až zestárnou, mohli s hrdostí ohlédnout za sebe a bez studu vyprávět o svých špatných i dobrých chvílích. Aby se o svůj příběh, setkání a vzájemné lásce mohli podělit s kýmkoli. Třeba i s náhodnými kolem projíždějícími, zbloudilými milenci.