Zachránkyně
Zachránkyně
Anotace: Několik rozjařených mladých mužů a žen na palubě výletní lodi Vltava mezi sebou vítá urostlého kapitána a u baru připíjejí na jeho zdraví. Ten slaví své pětatřicáté narozeniny a tvrdí, že se nikdy neožení. Leda se zcela mimořádnou ženou.(pro oddech)
Zachránkyně
Několik rozjařených mladých mužů a žen na palubě výletní lodi Vltava mezi sebou vítá urostlého kapitána a u baru připíjejí na jeho zdraví. Ten slaví své pětatřicáté narozeniny a tvrdí, že se nikdy neožení. Leda se zcela mimořádnou ženou.
Na palubě je ryk ještě větší. Přičiňují se o něj ratolesti těch, kteří při dobrém moku poněkud zapomněli na své rodičovské povinnosti. Děti zůstaly bez dozoru, strkají se a lezou na zábradlí. Najednou zoufalý výkřik! V bujné strkanici jeden klouček ztratil rovnováhu a přepadl do řeky!
Za vřískotem drobotiny jako první bere schody na palubu kapitán, ale už vidí jen svižné salto neznámého děvčete směrem k topícímu se špuntovi. Chytila ho za vlasy, šikovně si ho otočila, a mocnými tempy se vzdaluje od lodi.
„Kam to plaveš?“ Křičí na ni lidé od zábradlí. „Správně plave,“ řve kapitán. „Zastav!“ huláká do strojovny. Když utichl hluk motoru, děvče se otočilo a kouká po záchranném kruhu, který jim už spouštějí. Má opravdu hbitost a sílu v pažích. Vytáhli je se zachráněným uličníkem současně.
Ve chvíli, kdy dívka vlekla kluka vodou, prohlásil kapitán: „Tuhle holku si vezmu za ženu!“ Slyšeli to všichni.
Pak se oba umokřenci ocitli na palubě a kolem děvčete, které ihned začalo odborně pečovat o vytaženého kluka, se ozval tlumený smích. Zachránkyně měla totiž značně nad váhu a mezi štíhlými slečnami v modelových bikinách opravdu krásou nevynikala.
„Jděte se převléct, postarám se o něj,“ poručil jí pobledlý kapitán, a převzal od ní promodralé dítě se cvakajícími zoubky. Děvče odběhlo do kabiny.
„Jo, kamaráde, slib je slib,“ škádlil krasavce kapitána první důstojník hned, jakmile zachráněné dítě převzala matka.
„Budeme slavit zásnuby!“
To už se vracela statná zachránkyně obklopená štěbetajícími dívkami. Zamířila ke kapitánovi, pohlédla mu do očí, a povídá: „Žádný strach, kapitáne! Já vám žádný manželský slib nedala! Ale na skleničku grogu mě pozvat můžete, to beru!“
Užaslý muž v uniformě na ni chvíli vytřeštěně zíral, pak jí s úklonou nabídl rámě a vedl k baru. Vedení lodi předal prvnímu důstojníkovi a po celý zbytek plavby se bavil jen s touhle dívkou. Zjistil, že je nejen statečná a hrdá, ale i chytrá, vtipná a veselá.
Doprovodil ji až k domovním dveřím, dvorně jí políbil ruku a velmi pokorně ji požádal o další schůzku.
Za rok se brali. A věřili byste, že mladá paní kapitánová měla tou dobou o pár kilo míň a že jim to spolu moc slušelo.
Několik rozjařených mladých mužů a žen na palubě výletní lodi Vltava mezi sebou vítá urostlého kapitána a u baru připíjejí na jeho zdraví. Ten slaví své pětatřicáté narozeniny a tvrdí, že se nikdy neožení. Leda se zcela mimořádnou ženou.
Na palubě je ryk ještě větší. Přičiňují se o něj ratolesti těch, kteří při dobrém moku poněkud zapomněli na své rodičovské povinnosti. Děti zůstaly bez dozoru, strkají se a lezou na zábradlí. Najednou zoufalý výkřik! V bujné strkanici jeden klouček ztratil rovnováhu a přepadl do řeky!
Za vřískotem drobotiny jako první bere schody na palubu kapitán, ale už vidí jen svižné salto neznámého děvčete směrem k topícímu se špuntovi. Chytila ho za vlasy, šikovně si ho otočila, a mocnými tempy se vzdaluje od lodi.
„Kam to plaveš?“ Křičí na ni lidé od zábradlí. „Správně plave,“ řve kapitán. „Zastav!“ huláká do strojovny. Když utichl hluk motoru, děvče se otočilo a kouká po záchranném kruhu, který jim už spouštějí. Má opravdu hbitost a sílu v pažích. Vytáhli je se zachráněným uličníkem současně.
Ve chvíli, kdy dívka vlekla kluka vodou, prohlásil kapitán: „Tuhle holku si vezmu za ženu!“ Slyšeli to všichni.
Pak se oba umokřenci ocitli na palubě a kolem děvčete, které ihned začalo odborně pečovat o vytaženého kluka, se ozval tlumený smích. Zachránkyně měla totiž značně nad váhu a mezi štíhlými slečnami v modelových bikinách opravdu krásou nevynikala.
„Jděte se převléct, postarám se o něj,“ poručil jí pobledlý kapitán, a převzal od ní promodralé dítě se cvakajícími zoubky. Děvče odběhlo do kabiny.
„Jo, kamaráde, slib je slib,“ škádlil krasavce kapitána první důstojník hned, jakmile zachráněné dítě převzala matka.
„Budeme slavit zásnuby!“
To už se vracela statná zachránkyně obklopená štěbetajícími dívkami. Zamířila ke kapitánovi, pohlédla mu do očí, a povídá: „Žádný strach, kapitáne! Já vám žádný manželský slib nedala! Ale na skleničku grogu mě pozvat můžete, to beru!“
Užaslý muž v uniformě na ni chvíli vytřeštěně zíral, pak jí s úklonou nabídl rámě a vedl k baru. Vedení lodi předal prvnímu důstojníkovi a po celý zbytek plavby se bavil jen s touhle dívkou. Zjistil, že je nejen statečná a hrdá, ale i chytrá, vtipná a veselá.
Doprovodil ji až k domovním dveřím, dvorně jí políbil ruku a velmi pokorně ji požádal o další schůzku.
Za rok se brali. A věřili byste, že mladá paní kapitánová měla tou dobou o pár kilo míň a že jim to spolu moc slušelo.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk