Nedosněný sen

Usínám, zvolna se propadám do snu...

Ocitám se na ranním sluncem zalité pláži, brouzdám se vodou, která mi škádlivě omývá bosá chodidla. Zahlédnu Tě, jak mi jdeš naproti. Pomalu, zvolna, se k sobě blížíme. Vztahuješ ke mně ruce, jeden krok a ocitám se ve Tvé náruči.
Tvé ruce cítím na svém těle, prsty jedné se vplétají do mých vlasů, druhá mě jemně hladí po zádech. Zakláním hlavu a cítím Tvá ústa na tváři, beze spěchu, něžně pátrající, až se lehce dotknou mých rtů. V ten okamžik přestávám vnímat okolní svět i čas. Existuješ jen Ty a já. Tvé polibky jsou opojné, mámivé....Uplynula minuta či den?
Ruku v ruce jdeme dál, mírný větřík si pohrává s mými vlasy, chodidla si razí cestu jemným pískem.....ocitáme se ve vlídném přítmí piniového hájku. Šumění moře jen občas protne výkřik racka.
Usedáš a stahuješ mě k sobě, do bezpečí Tvé náruče. Znovu začíná ten tajemný, krásný rituál hledání, ruce bloudící, ústa pátrající....naše rty se opět setkaly v téměř nekonečném polibku, znovu mě zaplavuje ten zvláštní, nádherný pocit, kdy čas přestal existovat, kdy jsme jen my dva.... Cítím Tvé ruce na svém těle, hladí mě, jemně prozkoumávají každičkou křivku, mé ruce se učí znát Tvé tělo...zrychlený dech dává tušit tu bouři nádherných pocitů, která nás spaluje, těla se poddala rytmu pradávného tance milenců...
Sedím schoulená v Tvém objetí a slyším Tě šeptat mé jméno, vnímám Tvůj hlas a Tvé doteky, koruny stromů tiše přihlíží, ti němí svědkové naší lásky....
Moře v dálce šumí a vítr tichounce zpívá svou serenádu, čas se zastavil...

Sen zůstává nedosněný, nechci se z něj zatím probudit. Nevím, jak bude pokračovat, pokud vůbec ...