Plamínek

Odkloním se od tebe a vzhlédnu na nebe. Hvězdy září. Dlouho sem je tak zářit neviděla. Naposledy tehdy, když sem byla s ním. S tím se kterým už nikdy moct být nebudu. Zasním se…..Ne. Teď tu jsem s tebou. Podívám se ti do očí. A pohladím tě po vlasech. Ach. Máš tak úžasný vlasy. Něco okouzlujícího. Pohladím tě po tváři a něžně tě políbím. Sedím ti v klíně, a i když se klepu zimou, uvnitř sebe cítím teplo. Plamínek kdesi uvnitř mě. Co zahřívá mou duši. Nemluvíš, jen mě sleduješ. Ne. Nesleduješ mě, sleduješ mé rty. A já se ti podívám do očí. Znovu tě pohladím po vlasech a po tváři. Pohládneš mi do očí. Naše něžné polibky se mění na boj plný touhy a vášně. Cítím tvé studené ruce. To je z toho, jak je venku zima. Mě není zima. Ale stejně se stále klepu. Mám husí kůži po celém těle. Je to od zimy nebo od tebe? Nevím. A ani se v tu chvíli tím nechci zabývat. Jsem ráda, že jsem u tebe v teplém objetí. Vzrušení roste. Kdybychom jen byla na teplejším místě. Znovu se zachumlám k tobě pod bundu. Jen lituji, že nejsem někde jinde, proč musíme být tu v té zimě! Určitě. Příště půjdeme na teplejší místo.Už je čas. Měli bychom jít. Přeci je jsme tu už něco přes 3 hodiny a opravdu se těším domů do tepla.
Akorát jsme došli. Jen tak tak. Máme už asi jen 4 minuty. Jako kdybychom to měli přesně vypočítaný. Skvěle. Jen tak stojím vedle tebe. Najednou ses na mě podíval. Přiblížil ses a políbil mne. Chytl jsi mne kolem pasu a opět jsme se na sebe jen dívali. „Ahoj“ řekla jsem a políbila tě. Jen ses otočil a zpozoroval jsi ten autobus. Dlouhý polibek , který neměl konce….. „Ahoj“, to je to poslední. Nastoupil jsi a odjel. Snad se naplní to příště, jak jsme si slibovali. Ale tomu už necháme zas jen volný průběh. Ono to nějak dopadne. Ten malý plamínek však ve mně hoří dál. Je slabý, velice slabý, ale cítím ho tam. Tam kdesi uvnitř mě…