YU YU Hakusho 16-Světlo ve tmě

Další týden probíha zakladními věcmi co se postupně Mokuro učí, Koenma se mu vyhíbá co nejvíc to jde, večer drží na urovni pouze povídaní,už se kněmu neschovava pod deku,chodí spát dolů do obývaku, bolí ho to ale ví že mu musí co nejvíce pomoci,a maximalně se soustředit jen na úkoly. Mokuro je ztoho zmatený.Byla to lež? Jde mu jen o tu sázku a výhru nad otcem? Sám se nedokaže soustředit, potřebuje ho aspon na chvíli držet, že to nebyl jen sen.
Koenma si všimne co se sním děje. Nechce ho takto mučit,ale ví že to ted musí udělat,musejí to vydržet.
Mokuro však už má všeho dost, ta nejistota ho ubíji a u poslední zkoušky toho týdne, co mu da Koenma vybouchne. "Můžeš mi říct co se děje dokelu? Nebo to byla jen hra?" Koenma zalapá po dechu,toto nečekal, opravdu si myslí že to byla hra? Chytne ho za ruku a přitiskne ji ke svému srdci "Neni to žadna blbá hra,chci at se plně soustředíš jen nato."zmlkne.
Mokuro se celý chvěje,cítí jeho tlukot srdce, jak divoce bije.Podíva se mu do očí,jsou tmavé že by se vnich utopil." Chceš mě ještě? Nebo už ne? " Koenma se zarazí, jak natoto přišel blboun? Vzdychne " Jsi pako víš to? Mokuro se přisune blíž a nahliží do jeho očí. "Pako asi jsem stím jak se ke mě chováš." Koenma sklopí hlavu, hrozně touží po všem. Vymrští se prudce ho obejme ,padne na něj a zatlačí ho do postele, vašnivě ho utoho líbá. "Jo jsi pako, celou dobu se držím stranou,at se můžeš soustředit na ukoly, a vše zvládneš. Netušil jsem že si to vemeš jinak "
Mokuro ho obejme rukami a tiskne ho na sebe.Toto mu chybělo,celý mu chyběl. Zasténá " proč mě tak mučíš,víš jak hrozně te potřebuji." Koenma se oddalí a zepře se na rukách a díva se na něj. Bolí ho celé tělo jak mu chybí.Nedokaže to,prsty mu povytahne tričko a začne zkoumat každy kousek jeho těla, Mokuro pod ním leží a chvěje se.Oči má zavřené a sténá. Celý hoří touhou, chce ho.Koenma mu ale nedovolí nic.Pouze ho laská. Chce víc,víc a víc,Koenma však jen sjede prsty k jeho kalhotům a přesune se rty na jeho pás. Mokuro se pod ním celý napne. Koenma sjede rty níž,opatrně mu kalhoty stáhne a zkoumá dal rty. Mokuro hlasitě zasténá když se přesune uplně dolů. Koenma nepřestává a rty ho laská ,jazykem draždí až se Mokuro prohne slastí. Celý se uvolní a těžce oddechuje. Koenma se položí vedle něj a líba ho na rty.Mokuro si ho přitiskne k sobě a zachroptí "ty malej podrazaku." Koenma se usmívá a tiše šeptne " ALe ted se už budeš soustředit jen na zkoušky, slibuješ?"
Mokuro kývne,hladí ho přitom po zádech. "Ale toto mi už nedělej,potřebuji tě u sebe." Koenma se kněmu přitiskne "Taky tě potřebuju, je mi tam dole chladno."
"Hej nejsem topení" Koenma se zasměje ,zvedne se a jde si dolů do obývaku pro věci na spaní. Když se vratí je Mokuro již osprchovaný,jen v kalhotách a sedí na posteli nad knihou co mu dal. Najednou je uplně jiný. Koenma ho sleduje odedveří. Vypada odhodlaně, soustředený a zaroven užasně, polkne. Mokuro najednou pozvedne hlavu jeho směrem " tu deku sis brat nemusel" uchichtne se. Koenma povzdechne,jaktoze ví že ho sleduje.
Dojde k posteli a položí vše na ní. Sedne si kněmu a sleduje ho, po chvíli si lehne a usne. Mokuro je spokojený,konečně ho má zpatky u sebe. Když pozvedne hlavu od knihy vidí že usnul, pohladí ho po vlasech,přejede mu prsty přes tvář.Natáhne se pro deku a zakryje ho. Koenma se na okamžik probere "Jdi spát, rano brzo stávame,Genkai ma na 5 dní volno, musíme to využít na trenink s ostatními." Mokuro ho políbi "Neboj." lehne si vedle něj a přitiskne ho k sobě. Po chvíli usne.
.....................
Rano je probudí hluk,po chodbě pobíha Hiei a snaží se utéct Kuramovi,Yusuke řve at toho nechaj, Kubawara vylítne z pokoje, a nechtěně srazí probíhajícího Kuramu na zem, zakopne o něj a vlitne o kousiček dal stojícímu Yusukemu až pod nohy a podrazí ho. Hiei sedí v otevřeném okně a směje se na celé kolo, jak se všichni válí po zemi.
Mokuro naštvaně otevře dveře ,netuší co se děje uděla 2 kroky a slítne na ně taky. Nyní se už valí po zemi 4, a Hiei se zaklaní dozadu smíchy tak až zamává rukama do prazdného prostoru a zmizí pádem s vykřikem dolů. Kurama jen leží pod těli s nataženou rukou. Když vidí že vypadl z okna"Hieiii" všichni otočí hlavu tím směrem. Koenma opatrně vejde do chodby a když vidí změt těl na zemi,tuká si na čelo " co tu blbnete?" Kurama ležící uplně dole ,si podepře bradu rukou "Já nic" usmívá se "To tenhle idiot " ukazuje Yusuke na Kubawaru. Mokuro se směje "Valná hromada chtěl si at se sblížíme " Kubawara se snaží vysoukat ven " co já nemaj se tu ty paka honit."
Dole klapnou dveře a po schodech vychazí Hiei.Z vlasů mu trčí větvičky,tráva,je celý špinavý a mokrý, prská kolem sebe a vytahuje si je ven z vlasů. Kurama se začne smát " Co si dělal? " Hiei si dupne " Keiko zrovna dole hadicí zalivala zahony " Yusuke se zvedne a podrbe ho na hlavě" Aspon nam vyrosteš ty naše růžičko malá"
Hiei se po něm ožene "Debile" a všichni vybuchnou smíchy. Koenma to zarazí "hoši notak " dusí se smíchy, "můžete se jít laskavě balit?" Hiei si odfrkne "já bych rád,ale ta perverzní liška mě nenechá soustředit " Kurama se zvedá ze země a směje se " Jo tak perverzní jo, tobě se něco předtím líbilo a já jo ty malej ..."nedořekne a díva se na něj zakeřně , Hiei pochopí a protahuje se mezi ostatními rychle chodbou, Kurama zaním otočí hlavu,jeho očí smaragdově žhnou ,dá mu naskok aspon maličký, v tu ranu Hiei znovu vystřelí a Kurama se zaním rozběhne, v zatačce chodby se chytne kraje zdi aby rychleji zatočil a zahlesne " Nestíhaš" a už je mu v patách.
Koenma kouká na ostatní "To se tu hodlate fakt chovat všichni jako děcka?" Ukazuje smerem kudy zmizeli Hiei a Kurama " co tim chcel jako řict?" Mokuro pokrčí rameny ,fakt netuší,vzpomene si však na jednu noc,když tam vletěli s Yusukem, že by je oba něco zaujalo? Jeho proměna? Odtahne Koenmu bokem "Přijde mi jedna věc na mysl proč, pamatuješ tu noc" Koenma se uchichtne a zrudne ,kdo by si nepamatoval "No" snaží se držet važnou tvář. "Jestli Kurama nechce, aby bracha probudil svojí druhou stranku" "Mysliš? když se ho snažil tak pracně naučit, aby ji uměl ovladat" "Vysvětluje to co říkal. Ale pokud bracha sám nebude chtít neukaže ji."
Do půl hodiny jsou všichni nachystaní dole, Keiko jim podavá box s jidlem na dnešni den. Mokuro jediný ma jen batůžek,nema toho moc na balení.Koenma zamíří k zastavce autobusu, Mokuro na něj kouká " To nejdem schopnostma? " " Ne tady se cestuje takto."
Nasednou a Kurama si sedá dozadu s Hieiem,ruku má kolem jeho ramen a tiskne ho k sobě, Hiei ma opřenou hlavu o jeho hrud a pospává. Yuske sedi kousek před nimi,kouká z okna, Kubawara proti němu a hraje si s mobilem, neustale si piše s Yukinou. Koenma si sedl dopředu a Mokuro za něj, Kurama se usmívá. Vidí jak ho Mokuro provokuje,hladí ho prsty zezadu na krku a fouká mu na něj. Koenma se vždy oklepe.Zatím si toho nikdo nevšiml co mezi nimi opravdu je,jen on a Hiei ,Yusuke možná tuší. Sjede pohledem dolů na spícího Hieie, uvědomil si že ho sice učil ovladat svou druhou stranu,ale ted když ji chtěl vidět, má ted spíš obavy,děje se něco s Hieiem a on sám ho nezvladá, je velice unavený, a spatřil i tu část jen se ted toho vše bojí. Hiei si ztoho nic nepamatuje a neví jak mu to říct, děje se to od té noci co viděli Mokura, zároven stim i Hiei povyrostl,nevědel proč.Sice se dříve uz měnil sám,ale co se objevil jeho bratr vše se urychlilo, začíná mít strach co se bude dít. Jestli nakonec neodejde.
Hiei ucítí jeho pohled a pozvedne k němu hlavu a diva se mu do očí "Copak se děje"
"Ne nic" "To ti nežeru " " opravdu nic ,odpočívej " Hiei se narovná a snaží se mu posadit na klín,Kurama snim pracně bojuje udržet ho na místě. "Co blázníš" šeptá mu do ucha "Tady nemůžeme ". " Proččč?" Kurama vzdychne " Vydrž až ke Genkai,pak se mě tam ptej na cokoliv" Hiei to vzdá a sedne si vedle poslušně ,ale pozoruje Kuramu naštvaně,proč otom nechce mluvit ted? Proč se vyhýbá odpovědi.Už jednou se tohle stalo, když mu nechtěl nic říct,a málem kvůli tomu umřel.
Konečně dorazí ke Genkai, ta jim ihned zdělí jak budou rozdělení v pokojích. Mokuro s Yusukem,Kubawara s Hieiem a Kurama s Koenmou,kdyz ji ale sjeli 4 velice naštvané pary očí, vzdala to. Zvedla ruce v obraném gestu " Tak dite jak chcete."
Hiei se okamžitě rozběhl ke dveřím a Mokuro mu v patách, oba si vyhlidli stejný pokoj, ten uplně vzadu, Hiei byl ale rychlejši a hodil obloukem tašku skrz dveře. "Ten je náš "vitězoslavně se zazubí, Mokuro rezignovaně ustoupí a veme ten kam jde Koenma. Kurama stojí na začatku chodby a kouká co se ted před nim odehralo. Pomalu vkročí do pokoje Hiei leží rozplacnutý na posteli,jakmile vstoupí otočí se na záda a kouká na něj. "Co ti tak trvá? " "Nic ,však už jsem tu" Hiei nakloní hlavu a sleduje jak zavře dveře a stoji opřený zády o ně ,stále mlčí. jejich pohledy se střetnou, Hiei pátra v jeho očích co mu je, proč se tak chová. Kurama ho nechá ,pomalu sepřesune do pokoje a začne poklizet věci z tašek do skřiněk.
" můžeš toho nechat ,a říct mi o co jde?!"
Kurama čupí zrovna na zemi,otočí se k němu "Opravdu nic"
Hiei zlostně bouchne do ramu postele " Kuramo neštvi mě, víš jak to dopadlo minule, taky si nechtěl nic říct a málem si ... "nedořekne a zatína pěst zlostí." Nechci prostě o tebe přijit, mam o tebe strach.Co se děje?"
Kurama ho upřeně sleduje, kdy se tak změnil? Malo kdy mluvil otom co cítí. Teď to na něj vybalí uplně normalně.
"Ty sis nevšiml že ses změnil? " Hiei na něj překvapeně kouká "Já?"
Kurama kývne hlavou, chytne ho za ruku a zvedne. Nyni mu saha Hiei až po ramena.
Hiei přešlapuje na místě a díva se mu do očí,pořád nechápe.
Kurama se tedy otočí a podá mu 2 měsíce starou fotku,kde byly spolu. Hiei mu tam nesahá ani po prsa. Při Kuramově výšce 178cm měl Hiei tak 150cm, nyní je tak o 10cm vyšší.Hiei nato kouká "Kdy?" "nevím právě"odvěti Kurama,a patravě se na něj dívá.
"Ale co je tu Mokuro urychlilo se to,snažil jsem se tě nato upozornit. Ale neposlouchal jsi."
Hiei se drží za bradu, pamatuje si něco utržkovitě,že Kurama něco takového říkal, ale myslel si že si děla srandu, navíc se zaobírali tematy dalšími, i tím co viděli u Koenmy vpokoji. "Víš jak sme se bavili otom večeru?" "Jo, rozebrali sme to a řekl sem že nechci, prozatím se prostě nechci měnit."
Kurama se zaksichtí, Hiei po něm šlehne očima "Co je " "To si nemyslím právě" "Co? prostě co sem řek to zatím platí." "to bych neřek Hiei , dělaš to sám a nevědomě"
"Cože??" Kurama se znovu ohne k tašce a vytáhne z ní další fotku. Poda ji Hieiovi do třesoucích se rukou. HIei na ni překvapeně kouká "Já...??" "Ano"
Hiei si ji prohlíží pozorně, má světle modré oči,drapy i tesáky.Ocas a uši však ne. Je skoro jako Mokuro.
"víš jak jsem posledni dobou unavený? Anic mezi námi není? " "No stím mě hodně štveš." Kurama však sklopí hlavu " Každou druhou noc bojuji stebou, v proměně si bereš co chceš ty sám. Horší je že si nic nepamatuješ, a chceš to stejné znovu,když jsi normalní. Já už ale nemám silu." Hiei na něj překvapeně kouká "Já??"
Kurama kývne, a sundá si tričko a ukaže mu záda "Tohle mám od tebe." Hiei přejede prsty po škrabancích na zádech, divném nedodělanem ornamentu na rameni a 2 kousanců na hrudi. Hiei ukazuje na rameno "To co je?" " Netuším,na toto se neptej mě, jednu noc si vyjel hodně šileně,neustale si mě zasypával že mě šileně miluješ a pak si udělal tohle." Hiei se kouše do rtů, a Kurama pokračuje "Ten večer si po mě chcel co jsem nepochopil,"ukazuje na rameno " toto jsi chtěl at ti udělam taky." Hiei se drží za pusu, opravdu si nic nepamatuje,to si bral Kuramu sám? přejede prsty znovu přes nedodělaný ornament na rameni, a jizvy na zádech. A takto mu ubližuje?
" Jáá.. "vyskoči a vyběhne dveřmi ven,vlitne do pokoje k Mokurovi a ten sedí na posteli nad knihou, chytne ho za ruku a i přes jeho protesty ho táhne knim do pokoje " musíš semnou " Dovede ho ke Kuramovi a ukazuje jeho rameno " Co to znamená? "
Mokuro z ramene kmita pohledem na Hieie, to si děla srandu? Bezeslov odběhne z pokoje a po chvili se vratí s modrou ampulkou. "Kdy jsi to udelal? A proč to není hotové? " " Já si nic nepamatuju sakra chapeš to,ani nevím co to je?" "Před odjezdem v noci to dělal, a má pravdu, vtu chvíli o sobě neví" Oblékne si zatím tričko zpět.
Mokuro se na ně oba dívá. "Musí to dodělat, nevím jak to vysvětlit,aby ste to chapali. Kuramo protože ty jediny viš co se asi tak děje, prosimtě poslouchej, pokud je vtom stavu... ..........."
Hiei je sleduje chvíli poslouchá a pak mu začne vadit že se baví jen spolu, jako by tam nebyl. Ignorují ho, v Hieiovi stoupá vztek. Proč se baví jen spolu? Zatmí se mu před očima a probere ho až vykřik a bolest. Mokuro ho pevně drží kolem pasu,kroutí mu silně ruku za zády a táhne ho od Kuramy pryč. Podíva se a Kurama ma ruce na jeho ramenou a křiči na něj "Prober se Hieičku ,zastav stop.." Hiei naplno otevře oči, nechape co se děje,proč ho Mokuro drží, a proč ma Kurama ve tvaři vepsanou bolet a steka mu slza po tvaři. Pohled mu sjede níž, Kuramovi se na rameni kde má ornament tvoří kaluž krve prosakující skrz tričko, bezděčne přejede jazykem po rtech a cítí krev. Co to zase udělal? zvedne ruce k obličeji a chce si utřit tvař,citi na ní že tam něco má, kdyz se škrábne sám "Auuu " zaraženě se díva na ruce, má na nich drápy,nezdá semu to? Kurama se na něj i přes bolest usměje " chceš se vidět?" Hiei nakloní hlavu "vidět? " Kurama kývne a poda mu zrcatko , Hiei se začne sledovat, tesaky mu trči s pusy, nejsou tak velke jak ma Mokuro, a oči ma krasně světle modré. "Pamatuješ kdyz sme byly malý, pomahal jsem ti tuto stranku potlačit" "To vím,chcel jsem být za každou cenu stebou tu, a já.. no veděl jsem že takto nemůžu " "Ano,pomohl jsem ti,ale ted sám chceš " Hiei sklopí hlavu a sleduje jeho rameno " promin"
Kurama ho však chytne za bradu a přitáhne k sobě a hladově políbí. "Neomlouvej se ,musíme to vyřešit" Hiei kývne a přejde pohledem na Mokura "Co to tedy je?"
Mokuro se usměje ,bracha se mu tak líbí víc. "Označil sis ho.že je tvůj, patří ktobě, to kolem je ornament našeho rodu,otce. Tam kam patříme, kdokoliv to vidi,ví ze je pod naši ochranou.A zároven kdo je partner." odmlčí se , "vite jak ste nas odchytli v noci, zrovna jsem to dělal Koenmovi.Vydržte" odbehne pro Koenmu a i přes jeho protesty ho dotahne do pokoje a sunda mu halenu, a ukaže na rameno. Koenma se stydí a zlostně na něj kouká,co si to zase vymyslel za blbost. Kurama a Hiei se koukají a jeho obrazec ,je užasny a sytě modrý . Koenma si rychle zakryje rameno zpět " Co blbnete? Co se tu děje? " az ted si všimne že ma Kurama neco na rameni a prosakuje skrz tričko krev,odrhne rameno trička , podíva se pořádně a vidí nedodělaný ornament.Zlostně přejede pohledem na Mokura a
trefí mu facku " Proč sis ho označil!" Mokuro si tře tvář " to Hiei, jen mě ktomu zavolali" Koenma se podíva kde je vlastně Hiei,ten konečně vystoupí ze stínu a Koenma přidušeně vykřikne. Tohle nečekal, popadne dech a otočí se zpět ke Kuramovi "není hotový že?" "Ne nedodělal ho, chceli stím pomoct,ale tomusí sami,je to čistě mezi nimi. U toho my nemusíme být" zamavá ampulkou "jen dodělam co začne" Hiei sisedne na postel " ja netuším co mám dělat" Mokuro ho placne po rameni, "na to přijdeš ,jen zapoj srdce"
Chytne Koenmu za ruku a odejdou z pokoje.
Hiei pozoruje Kuramu a ten jeho. Kurama ho chytne za ruku a položí si ji na srdce, Hiei se soustředí,bije ve stejném rytmu jako jeho.Hiei zavře oči, hlavou mu probíha vše co se stalo za celou dobu co se znají. I to co se vyvinulo mezi nimi. Bolest když ho málem ztratil, i to jak ho šileně moc Miluje, nikdy to nedaval najevo, bál se že je to slabostí, styděl se , a přesto ho to neuvěřitelně posílilo. Věděl už od začatku co ho potkal když byly ještě malý,že bude pro něj vším. Podpírala ho i radost, že Kurama cítíl totéž. Že mu byl dokonce schopný i lhát a obětovat se jen aby zachranil jeho. Přesune tesáky k jeho rameni a prudce se Kuramovi zakousne do ramene,ten přidušene vykřikne a prohne se pod ním bolestí ,zvrátí hlavu dozadu až se mu rozletí vlasy všemi směry ,ale drží.Když dokončí drápy celý obrazec začně slizávat krev , těžce u toho oddechuje. Kurama ma tvář skřivenou bolestí,ale postupně vše přestava bolet. Hiei Kuramu hladí po vlasech, chce zavolat Mokura,když se najednou Kurama na posteli prohne jakoby dostal zásah elektrickým proudem. Hiei vyděšeně zařve v domění že mu opravdu moc ublížil, než stihne zareagovat leží pod ním Kurama proměnený ,jeho oči žlutě žhnou. Velice mrštně se dostane nahoru, a nyní pod ním leží zděšený Hiei který neví co se děje. Vtéhle proměně bývá Kurama jen v boji. Náhle jeho směrem vystřelí jeho ruka a drapy se mu zaryjí na hrudi do těla a cítí bolest a škubnutí. Tričko které ma na sobě je po cele delce roztrhlé a zničené.
"Jak ses opovážil mě označit ty skrčku a že mě vlastníš nebo krotíš!" Hiei se zarazí,že by ho tahle stranka Kuramy neuznávala? Kurama nad ním klečí ,vrčí a vypadá to že ho nenavidí.Než se Hiei však dostane ke slovu, zakousne se mu Kurama do ramene a drápy dokoná dílo a sýpavě řekne "Já tě vlastním, mě patříš, tobě jsem to jen dovolil" Hiei bolestí oddechuje velice těžce, Kurama se pustí jazykem do rány a prsty si nakonec otře rty a oblizne je "Si sladký," chytí ho pevně přitiskne k sobě a hladově líbá. Hiei se nechá a spokojeně se kněmu tiskne,uznal ho. Zavolá na bratra " Mokuro můžeš, ta perverzní liška nechce skončit" Mokuro vkročí dovnitř zrovna ve chvíli kdy Kurama Hieie zvedne do výšky, Hiei ma nohy kolem jeho pasu,a tiskne ho silně k sobě. "Kuramo pust ho!" "NE je můj " ,couve sním směrem k oknu.Mokuro se naštve skočí mu na záda a rychlým chvatem ho donutí pustit Hieie. Kurama po něm ale skočí " Jak se opovažuješ..." to už ale Mokuro jedna instinktivně ,nalije rychle tekutinu z ampulky do rány,na rameni a to stejné uděla Hieiovi.Kurama malátně uděla 2 kroky a padne k zemi. Hiei zůstane napůl sedět opřený o postel. Mokuro se usměje " je hotovo, počitejte stím že minimalně 10 hodin se ted nepohnete. Kurama je na zemi už normalní " Zabiju tě" Mokuro se směje "někdy to zkusit můžeš," zvedne ho ze země a položí na postel, Hieie také. "ted ležte a odpočinte si" Hiei zaskučí "já mám ale hlad" Kurama kouká do stropu " Si stěžuj,já chtěl něco jiného a hlad to není "
Hiei pootočí hlavu co jestě zvládne "Tak si se měl napít" Kurama se na něj zašklebí "Kdo mluvil o pití? " a mrkne na něj , Hiei zaskučí "Sakra" Mokuro se směje na celé kolo " hold 10 hodin bez jídla a pití." Kurama ho sjede pohledem " Kdotu otom mluvil?" Hiei zrudne "Kuramo! Drž hubu" "Proč řikam pravdu " "To je jedno,vím to ,mlč prosím " Hiei je celý rudý.Doplazí se kněmu, a lehne si na jeho hrud " Prostě mlč " Kurama odfrkne "počkej až se budem moct hýbat." Hiei si schová tvař na jeho hrudi "Já vím " šeptne.
Po chvíli oba usnou unavení. Mokuro potichu zavře dveře a vratí se do pokoje.A probere s Koenmou problém o kterem hovořil. Genkai jen v rychlosti vysvětli co se děje.
---------
Hiei se probere jako první ,otočí se ke Kuramovi,ten ještě spí, jeho proměna mu sebrala asi více sil.
Pohladí ho po tváři,Miluje ho šíleně, podíva se na jeho rameno, hojí se velice rychle.A ornament vypadá užasně.Zazubí se.
Zakručí mu v žaludku,tak ze sebe stáhne zničené tričko, hodí ho na zem a jde do kuchyně, vlednici najde krabičku co dělal Kurama a sedne si na linku ,nohy překriží a začne obsah likvidovat.
Kurama se probudí o chvíli později, Hiei však v pokoji není.Opatrně se zvedne,ještě se mu trochu motá hlava, vedle postele najde roztrhané tričko, doufá že je Hiei vpořádku. Rozejde se do kuchyně a zůstane zaraženě stát ve dveřích. Hiei sedí na lince a dojída poslední kousek z krabičky.
Dojde k němu vezme mu krabičku z rukou, a odloží ji bokem.Chytne ho za bradu a hladově políbí.Hiei se k němu přitiskne a nohami ho obejme kolem pasu. Prsty mu sjede na záda a vzdychne. Svaly na zádech ma velice silné a pevné.Podíví se sam ze si toho nevšiml.Oddalí se od něj za Kuramového vzdychnutí a prohliží si ho. Opravdu zesílil. Celý je takový pozoruje ho kdy se sním taková změna stala. Kurama se zarazí "Copak je?" Hiei potřepe hlavou, "ty změny jsou vidět i na tobě." Kurama se usměje. Přeruší je zakašlaní odedveří, oba otočí hlavu a ve dveřích stoji Koenma. " Co tu dělate?? " "Měli sme hlad" odvěti Hiei. "Hmm ahá? A jak to vypada kdyz opravdu jíte?" zamava rukama "Ne nechci to vědět..." Kurama se začne smát " Zaleží od hladu"
Hiei zrudne a bouchne ho do hrudi " Kuramičku mlč." " Sak sem nic neřek " usmíva se Kurama.
Koenma projde kolem nich , napustí si vodu a odchazí ve dveřích se zastaví " Nechcete jit do pokoje,rano se stava" Kurama rozhodí rukama a poodstoupí od Hieie "Už deme " Hiei se ksichtí "ale napokoj si to vzít mužem ne? " Kurama ho štipne do tvaře "a co když si vše snědl" a znovu se směje.HIei otevře nohou lednici a ukaže tam rukou."tamhle ty 2 " Kurama nakoukne,na poličkách leží další 4 krabice. Zákeřně se podíva na Hieie " 3?" Koenma se zarazí "Ani napad 2 jsou naše." Hiei se zaksichtí " Hmmm , takže berem 3 " seskoči z linky a jednu sbalí a mizí sní. Kurama se diva do lednice a sbali 2 "Sory mame hlad " a mizi stejně jak Hiei v utrobách domu.
Koenma se díva na posledni krabici " Co to do nich vjelo,jsou jak pubertaci" vezme rychle posledni a odchazí za Mokurem.
Hiei dobehne na pokoj prvni a krabici da na stolek, sedne si na postel a čeka, vezme Kurama 2 nebo 1? kdyz se ve dveřich objevi Kurama se 2 krabicemi zaviskne "vyhral si " Kurama se usmíva ještě víc," bavilo mě to, a ten jeho výraz,k nezaplacení"
"Liška se vtobě nezapře ani tvoje já které je tvou součastí" Kurama se na něj dívá "Tebe nikdy nepodvedu ,nechci o tebe přijít." Hiei kývne a pustí se do krabice a jídla vní. Kurama si sedne za něj ,nechá ho at se o něj opře a začne pořádat svoji krabičku.Objímá ho přitom jednou rukou,stačí mu to.Zabolí ho v zádech. Ta rána se občas ozve. Musí zesílit. Když spořadají i 3 ti krabici usnou oba.
Rano je budí Genkai má už pro ně připravený plán na celý den. Začínají s rozhýbáním,Genkai vše upravila tak, aby Kurama to mel o fous lehčí,než semu záda plně zotaví.
Čeká je dale 10km běh, Mokuro se drží s Hieiem v předu, Kurama zaostavá.Genkai mu po 5 kilometrech ukazuje že stačí, ale Kurama ji ignoruje.Genkai nemá silu se sním hádat, ale dohliží jak mu je.Připravena zasáhnout.
Kurama na 8km cítí že to není dobré, Hiei se po něm občas podívá, jako by tušil. Mokuro také zvolní tempo,všimá si kam Hiei kouká. Kurama posledních 200m k 9km už s bolestí spíš dopotácí. Hiei vtu chvíli se otočí a utíká zpět. Mokuro se kněmu připojí a skoro současně doběhnou ke Kuramovi,který leží na zemi a těžce dýchá. Kurama se otočí na záda a lapá po dechu. Hiei ho podepře " Jsi v pořádku?" Kurama kývne "Nechci zaostávat" Mokuro si stoupne z jedné strany a s Hieim Kuramu zvednou ze země,a postaví na nohy. Oba vidí i Genkai že se Kuramovi třesou. Ale razatně odmitne mávnutím ruky pomoc. Pomůžou mu tedy k domu z cvičiště a posadí ho na pohovku. Kurama si nohy natáhne a tře si je, jedna noha mu mrtví. Proč? Genkai na něj naštvaně kouká "co si čekal? Chvili to potrvá řikala sem ti to, posloucháš mě vůbec někdy?" Kurama zlosti bouchne do stolu " snažím se, cvičim každy den,abych se dostal do formy." Hiei na něj zmateně kouká,co chce,co se snaží dokazat? Bouchne ho do ramene " budeš na sebe dávat pozor, jasné" Kurama kněmu pozvedne zrak ,má o něj strach? Určitě ano. Kývne. Genkai zavelí " Kluci valte trénovat dál podle plánu, já zkusím Kuramu rozhýbat,ale přetahl to. Budete mě poslouchat je vám to jasné." Mokuro nemá rád rozkazy, ale toto sám uzná že ma pravdu. " Doženeš nás a budeš lepší jak my." placne ho do ramene z druhé strany. Kurama se zaksichtí " Vám se to řekne. Ale mlčím "
zůstane s Genkai malé tělocvičně a věnují se kompletnimu protahovaní ,zatím co Hiei a Mokuro trenuji podle plánu dál.Mokuro sám dostal od Koenmy svůj ukol a snaží se v Hieovi vyprovokovat druhou stranku aby dal do toho vše. Po chvíli se mu to povede Hieiovi jasně zaři modře oči a strašně zrychlí. Mokuro se usmívá ,musí to udržet co nejdéle a každy den víc a víc. Hiei je sám překvapen jak zrychlil, a líbí se mu to.
když zastaví Mokuro na něj zautočí a Hiei s zavrčením hbitě uskakuje všem utokům.
Ale pouze se braní,uskoky,salta vzad. Mokuro se usmívá víc a víc, baví ho to a Hiei se učí rychle. Po půl hodině to ukončí raznym gestem ruky. Oba těžce oddechují. Hiei se ho zeptá" Co to bylo? " Mokuro se protáhne," musíš se naučit stím znovu pracovat a Kurama taky, v zasvětí se to moc hejbe a musíte oba zesilit ,ste ted na urovni B a musíte se dostat do S, ja sem A, budu svámi cvičit dokud vše nezvladnete. A co sem pochopil, je to i moje vstupenka do vašeho týmu."
Hiei na něj kouká " jak to?? ja myslel že je to trest."
Mokuro se na něj dívá " Sory brácha ale ja snimi pracuji uz déle,než si myslite."
Hieiovi spadne čelist "Cože?"
Mokuro si sedne a Hiei proti němu " Viděl sem co se děje, a mýmu bejval šefovi se nelibilo že Reno a jeho bratr pracuji pro jiného vůdce,který to měl cele na svědomí. To s dýkou a trestem pro tebe ano to bylo moje ale pouze osobní a nikdo do toho zapletený být neměl.Co se stalo byl vysledek Koenmova otce a naši matky ,chceli informace aby snimi mohli pracovat. Musel sem se dostat za každou cenu k druhé straně a dostal se tak k Renovi. Přikazem sem dostal i to že sem ho musel uzdravit, potřebovali informace. Netušil sem že se to zvrtne. Když sem viděl co děla snažil sem se Kuramu ochranit za každou cenu,i kdyby měli přijít nato kdo sem. A prokoho pracuji." odmlčí se.
Hiei lapá po dechu ,začína mu dochazet spousta věci, informace kde je Kurama,ze ho našli rychle,i vše co se dozveděli od Koenmy. Zarazí se "On otom věděl celou dobu??!"
Mokuro kývne " Od začatku,ale protestoval, od otce jaksem pochopil já dostal trest, a v momentu kdy chcel pro mě jinej radoby trest dostal znovu.Jeho otec zuřil kdyz přišel s napadem že mě chce do týmu. Kdyby tušil že jeho důvod je jiný,než co si myslí, ... no prostě, dopadlo by to vše daleko hůř,kdybych nezasáhl. Chapu že Kurama je zraněn, ale je lepší takto,než aby skončil a řeknu to upřímně mrtvý. Reno ho chcel zabít. Musel sem zasahnout za každou cenu, tebe sem proto odtahl pryč, když mě dole zastavil a poslal na mě poskoky věděl sem že ma něco v planu. Musel sem rychle vše vyřidit, aby ste se dostali kněmu co nejdřive, a zaroven stim sem dostal nakazano odvezt tě pryč. Důvod byl jeden jediny. Koenmův otec věděl o všem co se stalo, a měl si být pryč, aby se Kurama mohl dát do pořadku,nečekal že lidská schranka se hojí hůř.Pochopím že budeš naštvaný,ale musel sem vše udělat tak jak bylo řečeno, matka na to kladla důraz."
Hiei sedí celý zkoprnělý ,zamyšleně hledí před sebe, chape jednu věc,kdyby jeho bratr nezasahl a nevybodl se na ukol, a dělal vše podle planu ,byl by Kurama mrtvý.
"jak mu to chceš řict, vidiš sam jak stim ted bojuje. Snaží se nás dohnat za každou cenu." " Přijdu za vami dneska večer a posedíme i s Koenmou, ale jednu věc chci aby si věděl. Stál sem na vaší straně. A musíme probudit Kuramu aby se uzdravil co nejdřive, tak jak ty dneska. Může to udělat,jen to brzdí sám,netušim proč. Oba se stím musíte naučit zacházet,aby ste postoupili dál." Hiei kývne hlavou "Chápu" zvedne se. A jde zamyšleně před Mokurem směrem k domu. Jak ho probudit? A uplně? nebo tak jako on?
Otoči se k Mokurovi "plnou?" Mokuro na něj kouká o čem to mluví? "Bracho plnou proměnu,nebo něco jiné?" Mokuro pochopí "Ten znak dokaže vyvolat jeho já, ze staré doby,ale tak jako ty. Prostě projdete jen častí proměny ale schopnosti by stem měli mít plně k využití. " Hiei se otočí zpět a pokračuje v chůzi. Mokuro ho ze zadu žduchne do zad je už skoro 5 večer. Hiei se zachvěje jako by dostal zásah proudem
promění se a rozeběhne se k domu velice rychle,Mokuro ho s usměvem sleduje a je mu v patách.Oba dorazí k domu společně ,vrazí do domu a utikají oba k lednici a oba do ni ve stejnou chvili bouchnou rukou. Směji se oba na celé kolo.
Z obývaku na ně zírají Kurama,Koenma i Genkai co to právě bylo??
Oba se otočí když za nimi zakašle Genkai,"mohli byste zavřit ty dveře??" Mokuro přejde kuchyn a zavře a Hiei doskotačí proměněný ke Kuramovi a sedne mu naklín." už sme tu babrdle "Kurama na něj civí ,jeho očí uplně modře zaří,a je celý neposedný.Vrtí se na něm, neví jestli záměrně nebo to děla nevědomky. Kurama polkne,to nevydrží, chytne ho za ruku a táhne ho po schodech nahoru v chodbě mimo oči ostatních ho přirazí ke zdi a začne ho hladově líbat. Hiei pod ním reaguje rychle, sjede mu rukami na záda a tiskne ho k sobě. Ví co musí udělat, žadostivě mu sám sjede rukou na břicho a zajede rukou za kalhoty. Kurama se celý napne a vzdychne. Jednim okem pozoruje dveře,jak sou daleko od pokoje,a začne ho při libaní směrovat tam. Hiei vratí ruce na jeho záda a couvá , má plán. Když dorazí do pokoje kopne nohou do dveří a zavře je. Přirazí Kuramu ke zdi a pustí se do něj sám. Kurama nestíhá co se děje, Hiei je hrozně rychlý. Najednou stojí jen v kalhotech opřený u zdi a zaraženě sleduje tričko které zmizlo zahadně na zemi. Hiei na něj doráží ale víc nepokračuje. Je na něj moc silný, nasledují na něj dva kratké utoky, kterým se Kurama vyhne těsně ale nechape sám jak. Hiei vrčí a znovu zautočí, Kurama překvapeně kouká a hbitě útoku uskočí. Neví co se děje, a začíná ho divně pálit rameno,dotkne seho bezdečně a cítí pod rukou jak je teplé. Podíva se na Hieie a ten je jako šelma, krouží kolem něj,sleduje ho a ornament na jeho rameni je temně fialový. Kurama zavrčí a během okamžiku se změní, oči mu žlutě žhnou, vlasy má až k pasu a bíle,tesaky, i drapy má taktež, jen mu chybí uši a ocas. Zaraženě zůstane stát a kouká do zrcadla za Hieovima zadama. Hiei vtu chvíli take přestane utočit, a spokojeně se usadí na židli. Kurama jde k zrcadlu a pozoruje se. "Co to je?"
Hiei se olizne "Toto si ty" Kurama přejede prsty po odrazu v zrcadle "Jak?"
Hiei se postaví a dojde k němu a obejme ho zezadu kolem pasu."To je naše součást,"ukazujíc na jeho rameno které taky fialově svítí," Mokuro mi to dnes vysvětlil. Ten ornament nejen určuje kam patřime, kdo je náš partner, a ochranu" přejede mu prsty na hrud a drapem ukaže na něj" To jsi ty,tva stranka kterou si doted nemohl používat.Jen pokud si byl donucen. Ted kni maš přistup kdykoliv"
Kurama se kněmu otočí, Hiei se mu díva do očí " vše nam Mokuro vysvětli večer s Koenmou" Hiei stichne a sleduje ho, takto se mu líbí jestě víc. Vezme pramen vlasů do prstů a projede jimi." Já..." zmlkne. Kurama ho obejme a zvedne do výšky jako by nic nevažil. Pomalu ho spustí dolů a silně ho ksobě tiskne. Hiei lapa po dechu,cití co sním dělá. Kurama ho políbí "Copak Hieičku?" "Né nic" sýpavě odpoví Hiei.
Kurama ho drží dál v objetí. Cítí jak jeho tělo reaguje uplně jinak,bolest je pryč, a naopak má silu. Ozve se zatukani na dveře, Hiei přerývaně odpoví "Ano?" Za dveřmi se ozve Mokurův hlas "Můžeme za vámi,nebo přijdete k nám?" Kurama s Hieim se na sebe podívají a oba jednohlasně odpoví " podte sem " Otevřou se dveře a oba vstoupí do pokoje. Zůstanou na okamžik zaraženě stát,když spatři Kuramu. Kurama jim pokyne at se posadí a když po hodině ví vše, jen sedí a kouká do podlahy. Hiei ho drží u toho za ruku. Neví co nato vše říct. Pozvedne zrak " Takže on mě chtěl opravdu zabít? Nechapal že to nejde? V momentu kdyby jen trošku přemýšlel, věděl by že i v této lidské podobě to je nemožné!" Všichni 3 na něj zaraženě koukají co tim chce říct?
Kurama se usměje "možná to bude znít povýšenecky,ale i ja se pojistil. Důvod proč sem se neproměnil byl protože jsem se bál o Hieie a matku, ale zabít? Mě? Nikdy. Co jsem je dané, a ani lidské tělo to neovlivní.Vědel sem že neco chystá.A posilil sem se lektvarem. Aby to lidské tělo vydrželo, mohl jsem to říct, ale sám sem věděl že vtu chvíli byste všichni do jednoho neudělali to co ste udělali. Musel sem to udělat." Hiei na něj překvapeně kouká " Já se zbytečně bál?" naštvaně ho udeří do ramene. Kurama mu ji chytne " Ne nebál, sám sem nevěděl co bude dělat, když začal stím ve vězení věděl sem, že to nebude v pořadku ,ale podstoupil jsem to. Stačilo mi že ste naživu vy dva. To co udělal překvapilo i mě, ale Koenma ti může říct, dostat toto zraněni člověk-zemřel by na místě. Mě stačilo abych vydržel než pro mě přijdete." Koenma u toho kýve v souhlas hlavou "to má pravdu,taky to překvapilo i Genkai, realně měl být mrtvý, ale nebyl. Sama řikala že našla v jeho těle látky ktere mu velice pomohli. A udrželi aktivni jeho demonskou stranku,i když nebylo na vzhledu nic vidět." Kurama se diva Hieiovi do očí " Promineš mi to?" Hiei ho dloubne do žeber " a prej mi nebudeš lhát a nepodvedeš mě" Kurama se zaksichtí "víš jak ja se bál jestli se vůbec objevíš,jestli si naživu "mrskne utoho naštvanym pohledem na MOkura, ten jen zamáva rukama v obraně " a pak když se vědělo že jsi v pořadku, došlo mi že takto mě chtít nebudeš. Neschopný ničeho, s tvaří ehm...auuu " Hiei ho znovu dloubne " Blbečku, nezměnilo by to nic." Kurama natahne ruku k Mokurovi ,ten chvili překvapeně kouká co chce,když do něj žduchne Koenma,chytne jeho ruku a stiskne. "Vše dobré a děkuji" Mokuro zrudne " Já děkuji tobě, A rád se kvám přidám." Kurama se usměje "Takže zítra trénink" Koenma se na něj podíva "Zvládneš to?" Kurama kývne " Tak to se uzdravuji rychleji."
Hiei se oněj spokojene opře a Mokuro jediný se postaví a zavelí " jde se spát, zítra nás čeká težkej den, Babina si vymyslela zajimavé věci."
Hiei se zaksichtí "naše babrdle no" a spokojeně si položí hlavu do Kuramova klína a zavře oči. Kurama ho hladí po vlasech. "Máte pravdu měli bysme jít spát."
-------------

5dni uplynulo rychle, a všichni trenovali. Koenma byl spokojený, Mokuro se snimi sehral perfektně a poslouchal navíc svou proměnu dokazal udržet už 2 hodiny,což hodně věci zjednodušovalo. Vraceli se vždy unavení pozdě v noci. Kuramovi se záda uzdravila díky proměně. Hiei se zlepšil. Vratili se zpět na do domu, Kurama navrhl Mokurovi jestli nechce využít znovu nakupy. Ten jej ale odmitl že uz je domluvený s Koenmou. Kurama sám uznal že konečně mají klid a po boku nového partaka,na kterého se můžou spolehnout.Konečně byl klid.Nebo aspon si to doted mysleli.
Koenma chcel jet za otcem říct mu o postupu,ale dostal na stůl spis který ho velice překvapil. A jeho obavy se po přečtení ještě prohloubili. Vše co si mysleli , co udělali, se zdálo po zpravě od otce totalně na nic. Tuká si prstem do spisu.Jméno které se na něm nachazí ho děsí. Neví jak to klukům říct a jaké budou reakce.