Nešťastná láska se šťastným koncem

Jednou jsem se moc zamilovala do kluka z naší třídy.Bohužel to byl největší frajer ze školy,takže jsem k němu neměla skoro žádný přístup,protože kam se hnul tam byly i holky z ostatních tříd.Samozřejmě že jsem nebyla jediná kdo se do něj zamiloval.Jmenoval se Patrik.Měl spoustu kámošů,ale to já taky.
V pátek,jsem ho chtěla pozvat do kina,ale neměla jsem dost odvahy abych ho oslovila.Za tu dobu co je v naší škole jsme spolu moc nemluvili.Vlastně skoro vůbec,akorát jsme prohodili pár slov.Moje nejlepší kámoška ho neměla ráda,spíš ho odsuzovala,že jenom machruje.Ale mě se takový nezdál.
Jednou,když jsem měla špatnou náladu,mě Patrik oslovil.
„Ahoj Káťo.Chtěl jsem se ti omluvit za ten včerejšek,jak jsem tě při těláku trefil míčem do hlavy.Já vím bylo to ode mě hnusný,ale naschvál to nebylo.“
„To je dobrý“odpověděla jsem „měla jsem akorát malou modřinu,která přes noc zmizela.A co ty jak se vede?Myslela jsem,že jsi nemocnej protože ses pořád o matice chytal za hlavu a vydával si divný zvuky…“usmála jsem se.
„Tys mě viděla?A to jsem doufal že na mě nikdo nekouká.Jen jsem dostal blbou známku za matiku tak jsem se z toho snažil dostat…Já vím,divnej rituál co?“
„Ani ne.To kdybys viděl mě co dělám.No nic radši změníme téma ne?“řekla jsem a vyšla ze šaten (byla jsem v šatně,protože skončila škola).
„Ne promiň.Musím za Alicí.Čeká na mě před školou.Fakt sorry,někdy jindy“
„To nic.“sklopila jsem smutně hlavu když odcházel.

Druhý den jsem stála už pěknou dobu před zvoněním.Byla jsem tam proto,abych ještě po ránu viděla Patrika.
Za pár minut jsem Patrika viděla jak jde s Alicí v objetí s taškami na zádech.
Radši jsem si sedla na lavičku,zapnula mp3 přehrávač a dělala jako že o nich vůbec nevim.
„Ahoj Katko“pozdravil mě Patrik ale já jsem ho neslyšela.
„Prosim tě proč se s ní zabýváš s takovou husou hloupou.“uslyšela jsem Alici,protože jsem si ztišila hudbu.Co si o sobě myslí kráva jedna.
Patrik s Alicí zacházeli do školy,a přicházeli další a další spolužáci.
Na chodbách jsem potkala pár učitelů
„Čus Leni.Víš s kým chodí teď Patrik?“zeptala jsem se svý nejlepší kámošky.
„Jak to mám vědět já se o takovýho namachrovanýho týpka nezajímám.“odsekla a zouvala si boty.
„Ty máš dneska zase náladu“otočila jsem se k ní a vzala si tašku.
Chemie,no skvělý písemku jsem úplně zkonila a ještě k tomu mi připadlo že se se mnou Lenka nebaví.Řekla bych že žárlí,protože ona sama se rozešla se svým klukem.
„Hele Lenko,nic proti ale už mě štveš jak jsi pořád náladová a jenom žárlíš!Jestli už tě se mnou kámošit nebaví tak už mě nech!“řekla jsem jí pravdu přímo do očí,ale bylo mi to tak trochu líto.
Lenka na mě hodila vražedný pohled a odvrátila se. „Dej mi pokoj.“řekla.

Když bylo asi po půl čtvrtý,seděla jsem doma na posteli a psala jsem si svoje zápisky.
V tom někdo zazvonil.
„Já otevřu!!!“zakřičela jsem na mamku která se už sápala po klice.
Seběhla jsem rychle shody a prudce otevřela dveře.No hádejte kdo to asi mohl být=)…
Samozřejmě že Patrik.Oči mu zářily a v ruce měl krásný svazek růží.
„Ahoj Káťo.Tohle je pro tebe.“řekl a podal mi ty krásné růže.
„Děkuju,ale co to má znamenat?Nikdy sis mě nevšímal a najednou-…“to už jsem nestihla dopovědět protože mě Patrik políbil.Byla jsem z toho celá pryč ale zase nejšťastnější holka na světě.
Když jsme se od sebe odtrhli řekla jsem: „Ale co Alice?Vždyť ji miluješ ne?“
„Ne miluju tebe“usmál se.
Ale já tebe taky,řekla jsem si,ale ne nahlas.

Po týdnu co jsem chodila s Patrikem mě bodla do srdce hrozná situace.

Ve škole po matice ke mně přišel Patrik a tvářil se hrozně smutně.
„Co ti je miláčku?“zeptala jsem se ho sladce,ale on se zatvářil ještě smutněji.
„Chtěl bych ti něco říct…není to lehký,ale nechci se tě nějak ošklivě dotknout…“
Podívala jsem se na něj zděšeným pohledem a hned mi bylo jasné o co jde.
„Musíme se rozejít.Já už tě nemiluju tolik co předtím.Já vím byl to moc krátký vztah,ale nic by z toho stejně nebylo…je mi to líto,ale vrátil jsem se k Alici.“
„Hmm…tak ať vám to vydrží…“řekla jsem,otočila se a do očí mi vyhrkli slzy.Prudce jsem se otočila zpátky k Patrikovi a naposledy jsem ho políbila.
„Škoda.Budu tě pořád milovat….“rozbrečela jsem se jak želva běžela jsem k záchodům.Cestou tam,mě zachytil Jirka.Nevím co to do mě vjelo,objala jsem ho a rozbrečela jsem se ještě víc.On mě začal utěšovat a odpoledne jsme si povídali o životě.Já jsem se mu svěřila se svým trápením a on zase se svým.
S Jirkou jsem se seznámila blíž,až jsem s ním začala chodit!