Sen - konec

Kapitola pátá

„Svlékni se“

Zvedla jsem se z postele a než jsem odložila sklenku na stolek vedle, ještě jsem se napila. Filip se zastavil na dva kroky ode mě. Hleděl na mě a čekal. Otočila jsem se čelem k němu a plynulým pohybem si přetáhla tričko přes hlavu. Jednou rukou jsem si pročísla vlasy a druhou jsem natáhla daleko od sebe a pustila tričko, které jsem držela, na zem. Zvedl ruku, aby se ji dotknul, ale stáhla jsem ji k tělu. Sedla jsem si na opěradlo křesl a položila jsem si jednu nohu na koleno. Trochu jsem se naklonila, aby měl hezký výhled, a pomalu jsem si stahovala teplou, bílou ponožku. Než jsem ji odhodila kamsi za sebe, zahleděla jsem se znova do Filipovi tváře. Nespouštěl ze mě zrak. Jeho oči nabyly temnější odstín. Takhle rychle se určitě v jejich době ženy při prvním setkání nesvlékaly. Alespoň ne ty počestné. Vše jsem opakovala i s druhou ponožkou a vstala jsem.

„Mám pokračovat?“ vyjelo ze mě dost provokativním toném.

„Ne.“ Řekl to potichu, ale jakoby to jeho ústa křičela. Přistoupil ke mně. Zvedl obě ruce a obejmul s nimi má ňadra. Obdivně je potěžkal a přejel palci po bradavkách. Zachvěla jsem se a bradavky mi okamžitě ztvrdly. Žádaly si tak další pohlazení. Zachvěla jsem se. Usmál se, až se objevily jeho zuby. Krásné, bílé, které zářily mezi rudými rty. Jak já je chtěla políbit.

„Jsou nádherné“. Znovu moje ňadra obdivně potěžkal, a hrál si s nimi. Najednou sklonil hlavu a přejel přes bradavku jazykem a druhou vzal do úst. Chytla jsem se jeho rukou, abych nepřepadla a dál putovala po jeho zádech, až jsem zabořila prsty do jeho vlasů. Byly černé, pevné na pohled a přesto hebké. Splývaly mi přes ruce jako hedvábí. Zasténala jsem. Nemohla jsem to ovládnout. Bylo to nádherné. Ještě chvíli si hrál s mými ňadry a pak se jeho rty přesunuly přes krk až k mému uchu, do kterého mi chraplavě zašeptal hlasem, který mi vibroval hluboko v hlavě:

„Ano. Splním tvoje přání.“

Zavřela jsem oči, abych potlačila tu závrať. Srdce se snažilo z mé hrudi vyskočit a plíce měly nedostatek vzduchu. Otevřela jsem rty, abych se nadechla, ale on to přijal jako pozvání. Jeho horké rty, s chutí portského, hýčkaly ty mé. Jeho jazyk se propletl s mým. Mé tělo se přitisklo k jeho. O mou nahou kůži se otíral jeho sametový kabátec. Naskočila mi z toho husí kůže a po těle se rozlilo vzrušení. Zatlačila jsem rukou proti jeho hrudi.

„Jsi nějak moc oblečený.“

„Tak si mě svlékni.“ zašeptal. Jeho oči i ústa se usmívaly. V očích mu tančily plamínky a touha. I já se začala usmívat, když jsem mu stahovala kabátec a rozepínala košili. Ovšem to nebyla dnešní móda. Nebyly tu jen knoflíky. Zápolila jsem s tkanicemi u rukávů, když mě vzal ruce do dlaní a přitiskl k tělu.

„Počkej, udělám to sám.“ Rychle všechny rozvázal a odhodil košili kamsi na zem. Jeho tělo nezklamalo mé představy. Jeho svaly vystupovaly pod kůží a jemné chloupky na hrudi lákaly k pohlazení. Opatrně, zcela fascinována, jsem na ně lehce položila ruku a přejela po nich dlaní. Rozkošné. Jeho hruď sálala teplem a pod dlaní mi bušilo jeho srdce. Tlukot byl stejně zběsilý, jako můj. I on mě opravdu chtěl.

Ocitli jsme se na posteli, ani nevím jak. Nakláněl se najednou nade mnou a já se ztrácela v jeho pohledu. Políbil mě. Jeho rty pak pokračovaly po mé čelisti dál až na krk. Naklonila jsem hlavu a ztrácela se v té slasti, co mi proudila tělem. Miluji, když mě někdo líbá na krk. Pokračoval však dál. Jazykem si udělal cestičku od krku k hrotu mého ňadra. Obkroužil bradavku, dýchl na ni a pak ji vzal do úst. Mé tělo se nekontrolovatelně prohnulo a z úst se vydral sten. Sevřela jsem rukou jeho vlasy a druhou jsem se zaryla do prostěradla. Cítila jsem, jak vlhnu vzrušením. Jeho penis, stále sevřený kalhoty se tisknul k mé noze a já cítila jak je silný a pevný. Nádhera. Přejel mi rukou po břiše a jeho prsty sklouzly do mých legín. Spokojeně zamručel, když zjistil, že pod nimi už nic dalšího nemám. Přejel mi prsty po mé vlhkosti a jeho penis se zachvěl. Ani mé tělo nezůstalo klidné. Začala jsem se nohou třít o jeho rozkrok. Zasténal a nadzvedl se. Pak si stoupnul vedle postele. Zahákl prsty za okraj legín a pomalu mi je stahoval. Byla jsem vzrušená očekáváním. Hleděla jsem do jeho tváře a viděla v ní obdiv. Usmála jsem se. Přejela jsem si jazykem suché rty. Zrychlil. Legíny kamsi zmizely a já lehce rozevřela nohy. Hleděl dál na mě a rychle se svlékl. Oblečení létalo na všechny strany a už klečel nade mnou. Je nádherný. Jeho penis, tvrdý a veliký trčel do výšky a mě bylo jasné. Tohle bude jízda do ráje.

Naklonil se nade mne a vzal levou bradavku do úst. Zároveň sjížděl rukou po břiše níž a níž až se dotkl samého žhavého středu. Odměnou mu bylo zachvění mého těla. Dál pokračovat a jeho prsty si hrály v skrytých záhybech kůže v mém klíně. Třel a dráždil prsty ten malý hrbolek a zároveň si pohrával s mými ňadry. V mém těle narůstal tlak a ruce se zoufale zarývaly do prostěradla. Přestala jsem se zcela ovládat a ponořila se do té neutuchající rozkoše, slasti a šílenství. Mé tělo bylo zcela v jeho moci a řítilo se ke konečnému výbuchu. Vykřikla jsem v nejvyšší extázi a on si to vychutnával. Teprve až když se mé tělo zklidnilo, povolil sevření, ve kterém mě držel a podíval se na mě. Když jsem otevřela oči já, hleděla jsem přímo do jeho. Temných a obdivných.

„Dívej se na mě“ přikázal mi něžně a jeho oči mě přímo spoutaly svým pohledem. Klečel nade mnou a penis jen pomalu, zoufale pomalu zajížděl do mého lůna. Chtěla jsem ho tam cítit celého. Hned. „Nehýbej se“ zašeptal a pokračoval v té pomalosti, až byl tam, kam dosud snad nikdy nikdo nedosáhl. Byla jsem jako zhypnotizovaná a zároveň jsem cítila nádherné uspokojení z toho, jak mě zcela vyplnil. Jeho ruka mi zajela do vlasů a palcem jemně hladil mou tvář. „Jsi nádherná“ řekl, snad jen pro sebe, i když nahlas. Začal se ve mně pomalu pohybovat. Dál mě držel v zajetí svého pohledu a jeho pohyby se jen velmi pomalu zrychlovaly. Zato ve mně se šířila bouře pocitů velmi rychle. Dech se mi zrychlil a ústa vydávala steny, které se nedaly zadržet. Jeho pomalý rytmus mě přiváděl k šílenství. Chtěla jsem víc, víc a rychle. Mé tělo prahlo po uvolnění.

„Nespěchej“ šeptal do mých vlasů a dál pokračoval ve vytrvalém, mučivě pomalém tempu. Jeho penis pokaždé zajížděl v té vlhkosti snad ještě hlouběji a znova a znova narážel na nejcitlivější místo. Cítila jsem se zcela na hraně. Mé oči se sami zavřely. V tu chvíli zrychlil. Prudce a tvrdě zajížděl celou délkou hluboko do nitra mého těla, až jsem jej divoce sevřela svými svaly a oba jsme vykřikli na vrcholu extáze. Naše těla explodovala a mysl odplula někam mimo prostor a čas. Jen divoká horkost se valila do mého těla a já s rozkoší vítala tu žhavou lávu. Jen velmi pomalu jsme se snášeli opět k zemi. A nám se začaly vracet i ostatní smysly. Drželi jsme se vzájemně v náručí a jen ticho a bušící srdce nám dělaly společnost.

Pevně jsem se ho držela, jako kotvy, abych se neztratila. „Dagmaro“ zašeptal tak něžně, že se mi až nahrnuly slzy do očí. Vyklouzl ze mě a jeho tvář zdobil nádherný úsměv, který posmutněl, když zahlédl mé slzy. „Neplakej“. Usmála jsem se. „To jsou slzy štěstí, víš.“ Políbil mě na ústa a přisunul si mě do svého klína, abychom mohli pohodlně ležet v objetí. Pevně, ale něžně mě v něm sevřel. Jeho tělo mě příjemně hřálo. „Děkuji“. Zašeptala jsem. Cítila jsem, že se za mnou usmál a jeho rty se otřely o mé rameno.

„Spi“ proniklo ještě do mého vědomí a pak už nic. Jen klidný spánek obestřel mou mysl a dech se prohloubil.

Kapitola šestá

Crrr……

Prudce jsem otevřela oči a zvedla se do sedu. Deka, co jsem ji měla na klíně, spadla na zem. Kde to jsem? Zmatená rychlým probuzením se rozhlížím kolem sebe. Jsem doma. U stěny běží nevypnutá televize a chrlí na mě reklamy. Svíčky již zhasly a jen trocha vosku se zbytkem knotu dokazují, že tu byly. Mezi nohama stále cítím vlhkost a příjemnou bolest, coby důkaz nočních vášní a nechápu. Byl to sen, nebo skutečnost?

Pomalu a jen nerada se zvedám z křesla. Noční vzpomínky na mě doráží a já si uvědomuji, že jsem nahá. Domácí oblečení je poházené po zemi kolem mě. Jen kroutím hlavou. Co jsem to vlastně v noci vyváděla. Ještě, že je sobota. Mám celý víkend na to, abych pochopila a vzpamatovala se z toho, tak nádherného snu. Vždyť, co to také mohlo být jiného i když tak neskutečně reálného. Stále cítím tu jeho vůni a slyším praskot ohně. Stále jako bych slyšela to něžné „Spi“. Sbírám poházené oblečení a jdu do sprchy. Cestou mi pohled zavadí o stolek. Leží na něm lžička. Ale kde je hrneček?

Je pondělní ráno. Venku pro změnu prší. Je to hnus. Brodím se v mokré břečce a mám pocit, že bych ještě spala. Noc dosud neskončila. Nad hlavou mi svítí pouliční lampy. Občas projde kolem stejný zoufalec, co po ránu jede do práce. Nebe je špinavé stejně, jako dnešní ráno. Jen vzpomínka na tu noc je stále nádherná a vykouzlí mi úsměv na rtech.

Na zastávce stojí pár lidí. Všichni jsou zamlklý, ponořeni do svých myšlenek nebo možná jako já ještě napůl spí. Kdosi za mnou telefonuje. Přijíždí autobus. Mokrá břečka se rozstříkne. Naštěstí k nám nedoletí a tak stále čistí nastupujeme. Usedám na vyhřátou sedačku a podívám se z okna ven. Za chvíli se sklo zahalí mlhou mého dech a nevidím nic. Opět mi do mysli vklouzla vzpomínka na tu divnou noc. Bylo to tak reálné. Šílené a krásné zároveň.

Přestoupím na metro a hledím na smutné cestující. Kde je ten elán a to nadšení. Jen dívka, co si čte, se usmívá. Vystupuji a spěchám tou padající hnusotou do kanceláře. Konečně. Odmykám si a vstupuji do vyhřáté místnosti. Sotva si sundám kabát, někdo klepe na dveře.

„Ahoj. Tak jaký byl víkend.“ Dana. Kdo také jiný. Pilná jak včelička a hned s veselou náladou jako vždy. V ruce drží dva hrnky s kouřící kávou. „Dáš si?“  Usměji se. „Ahoj. Celkem dobrý. Že se ptáš. Sem s ní.“ Snažím se zkratkovitě odpovědět na všechny její dotazy. Jen to přejde a pokračuje, celá natěšená.

„Máme novou posilu. Šéf chce, abys ho seznámila s provozem. Poslal mě pro tebe. Máš jít hned. A pozor. Je to kus.“ Mrkne na mě a zazubí se. Číslo.

„Sakryš“ ulevím si. “ To mi ten týden hezky začíná. Tak já jdu, aby nečekal. Asi protekční, co?“ Jen pokrčí rameny a už se hrne ze dveří. Rychle si loknu horké kávy a zaúpím. Je až moc horká. U šéfa to bylo rychlé. Opravdu mi dal na starosti naší novou posilu, a jak jsem tušila, neopomenul mě upozornit, že je to syn našeho ředitele a chce se seznámit s provozem ve všech útvarech. Rozhodl se začít u nás. Tak si mám dát záležet. Jo, to určitě.

Stojím před dveřmi jeho kanceláře. Dosud na ní není jmenovka. Zaklepu.

„Dále“ ozve se a já ztuhnu. Ten hlas. Ten přece znám. Už jsem ho určitě někde slyšela. Ale kde? Vezmu za kliku a vstoupím. U stolu sedí mladý muž.  Černé vlasy mu spadají na ramena a tvář zdobí knírek. V ruce drží hrnek s kávou. Otáčí se ke mně, ale já zírám na ten hrnek. Ten je přece můj. Odtrhnu pohled od hrnečku a zvednu oči výš. Hledím do známé tváře ze snu. To je přece….

„Ahoj, já jsem Filip.“ Zvedá se ze židle a jde ke mně. Jen na něho hledím a vím, tohle je jen začátek….