5) Juto vs. Minuka - Tajemství odhaleno

Juto ležel Naokimu v náručí. Měli za sebou další nádherný zážitek. Chlapec dostal nabídku zůstat přes noc, neboť ostatní spolubydlící údajně odjeli k příbuzným. To se mu velice líbilo, a zdálo se, že se to velice líbí i druhé polovičce, která jako by byla najednou šťastnější než předtím.
„Naoki,“pošeptal Juto do nočního ticha.
„Ano?“ zeptal se muž svírající chlapce v pevném objetí.
„Co ke mně vlastně cítíš?“ Tato otázka se zabodla do muže jako ostrý nůž. Naoki dlouho neodpovídal a Juto si uvědomil, že si Naoki pořád není jistý svými pocity. Chlapec se tedy posadil na posteli a zahleděl se do tváře jeho ležícího společníka.
„Jestli mne nemiluješ, nemusíš mi to říkat.“ Řekl, aby Naokiho uklidnil, což se mu povedlo.
„Jen chci vědět,“pokračoval. „Jestli mě bereš vážně.“ Naoki se chtěl zvednou, ale Juto ho rukou přitlačil zpět a poté si na něj sám lehl. Jemně ho políbil na ucho a oběma rukama ho pevně objal. „Chci slyšet, že pro tebe nejsem pouhá hračka.“ Zašeptal trochu posmutněle. Naoki ho také objal a políbil ho na tvář.
„Vážím si tě, jako nikoho jiného. A nehodlám tě ztratit.“ Odpověděl Naoki stejně potichu. Juto chtěl položit ještě další otázky, jenže Naoki ho utišil dlouhým polibkem a nedal mu tak jedinou šanci protestovat proti této odpovědi. Jutovi došlo, že jinou odpověď už od Naokiho čekat nemůže a rozhodl se tedy, toto téma naprosto uzavřít. Musí se hold smířit se současnou situací a nepřemýšlet nad triviálnostmi. Díky tomuto vydedukování se nakonec Juto přinutil znovu usnout.
Když se po dlouhé době chlapec probudil, ležel již v posteli sám. Začal se tak zmateně rozhlížet. Naokiho oblečení bylo pryč,z čehož Juto vyčetl pouze, že je Naoki vzhůru. Což ho samozřejmě vůbec neuspokojovalo. Zvedl se, našel své kalhoty, které byli předchozí večer hozeny kamsi pod postel, a oblékl si je. Podle podezřelého ticha v domě chlapec vytušil, že Naoki není doma a tak se vydal na průzkum bytu. Uvědomil si, že si nikdy pořádně Naokiho byt neprohlédl. Viděl z něj prakticky pouze vchodovou místnost, obývák a ložnici. Prošel si velkou kuchyň, poté vystoupal nahoru po schodech a došel do malé pracovny. Uvědomil si, že ani neví, jaké má vlastně Naoki zaměstnání a tak se rozhodl, trochu to v pracovně prozkoumat. Našel pár neoprášených knih, několik dopisů, které si rozhodl ze slušnosti nepřečíst a pár papírů zabývajících se placením za plyn a elektřinu. Na to, že to byla pracovna, se vlastně o Naokiho práci chlapec nic nedozvěděl. Rozhodl se tedy prozkoumat psací stůl. Než se ale dostal k prvnímu šuplíku, vyrušilo ho zvonění domovního zvonku. Seběhl rychle po schodech, aby návštěvníkovi otevřel dveře v domnění, že za nimi stojí Naoki, ale bohužel se pletl. Když Juto dveře otevřel uviděl mladou zhruba 18-ti letou dívku. Měla dlouhé černé vlasy spletené do dvou neupravených copů a na nose propíchnutém náušnicí měla tmavé sluneční brýle. Zřejmě si ani neuvědomila, kdo jí otevřel, neboť se prohrabovala v malé černé kabelce.
„Promiň zapomněla jsem klíče.“ Omluvila se zřejmě v domnění, že ve dveřích stojí Naoki. Juto stál jako přimražený a nevěděl co říct. Dívka zde očividně bydlela, a Juto najednou cítil, že je v Naokiho domě nevítaným hostem. Když chlapec dlouho neodpovídal, zvedla nově příchozí hlavu a na její tváři se objevil stejně překvapený výraz, jako na Jutově.
„Ehm, dobré ráno.“ Řekla zaraženě a vešla dovnitř. Juto jen sledoval jak si odložila kabát na věšák vedle dveří.
„Dobrý.“ Pozdravil Juto, aby to nevypadalo, že je nevychovaný a zavřel dveře.
„Jak pak se jmenuješ, chlapče?“ zeptala se s úsměvem. I tak se sní ale Juto necítil příjemně.
„Jsem Juto.“ Odpověděl potichu. Dívka se usmála, jako by jí vše najednou došlo a sundala si své sluneční brýle. Odkryla tak nádherné tyrkysově modré oči.
„Tak to jsi ty.“ Řekla a podala mu ruku. „Já jsem Mitsuko, těší mě.“ Juto odpověděl sevřením ruky, ale stále nechápal kdo, co, proč…atd.
„Naoki tu není?“ zeptala se a zamířila do kuchyně. Juto ji pomalu ale nejistě následoval.
„Ne není.“ Odpověděl stručně.
„A nevíš kdy se vrátí?“
„Ne bohužel.“ Sakra co je tohle za konverzaci. Zlobil se Juto v duchu. Chtěl už totiž vědět, co je Mitsuko zač, co od Naokiho chce a co dělá v tomto domě. Když přišel do kuchyně, Mitsuko si hřála vodu na ranní kávu. Juto si odkašlal, aby upoutal její pozornost. Dívka zvedla hlavu a upřela své modré oči na Juta.
„ehm, kdo vlastně jste?“ zeptal se a sklonil hlavu, neboť nedokázal její pohled vydržet.
„ Naoki ti o mě neřekl?“ zeptala se nechápavě a usmála se poté, co Juto zakroutil hlavou.
„Jsem jeho spolubydlící. Bydlím tu už rok. Řekl mi o tobě a tak jsem schválně zůstávala v práci déle, když mne o to požádal.“ Juto radostný z tohoto přijatelného vysvětlení se usmál a jeho oči se štěstím rozzářili.
„A mezi vámi…ehm…nic nebylo?“ zeptal se koktavě.
„Ale jo, byli jsme milenci.“ Zasmála se Mitsuko. „Ale to už je dávno. Teď jsme jen přátelé.“ Juto si rázem oddechl. Překvapil ho dívčin přístup, ale byl rád, že jsou všechny jeho otázky zodpovězené.
Najednou se z předsíně ozval zvuk otevření dveří a do domu přišel další návštěvník. Juto vykoukl z kuchyně a když zjistil, že ve dveřích stojí Naoki s nákupem, radostně mu vyběhl naproti. Muž za sebou zavřel, odložil klíče od dveří na skříňku a vyzul si boty. Téměř nestihl ani položit nákup a už měl netrpělivého chlapce v náručí.
„Ale, ale, to je mi přivítání.“ Zasmál se Naoki a Juto ho pustil ze svého pevného obětí.
„Byl jsem jen nakoupit. Doufám, že si mi tu nic nerozbil.“ Usmál se na oko káravě. Juto se tomu také zasmál a vzal tašku s nákupem ve snaze Naokimu pomoci. Z kuchyňských dveří se vynořil dívčin veselý obličej, když ji Naoki spatřil trochu se zamračil. Když ale uviděl, že se Juto stále vesele usmívá, pochopil, že si nemusí dělat starosti s představováním.
„Co tu děláš?“ zeptal se Mitsuko. „Neměla jsi být u příbuzných?“
„Ale, v práci máme teď fofr, potřebovala jsem si ještě něco dodělat, takže jsem jela radši sem. Nemam chuť poslouchat, co dělám špatně od přestárlý důchodkyně.“ Odpověděla Mitsuko mluvíc nemile o své babičce. Naoki jen zakroutil hlavou nad dívčinou pracovitostí a vydal se vybalit nákup do kuchyně, kam ho Juto zanesl. Chlapec měl najednou pocit, že už se nemusí ničeho obávat. Věděl, že je Naoki svobodný, že nebydlí ani se svým potomkem, ani jiným zatajeným příbuzným, ale s milou pracující dívkou, která bere Naokiho pouze jako přítele.

Juto zůstal ještě na oběd a poté se rozhodl, že půjde domů. Mitsuko se s chlapcem rozloučila a vydala se do pracovny, kterou ten den Juto prohledával, aby mohla v klidu pracovat. Naoki tak využil toho, že jsou sami a přitáhl si ho k sobě blíž.
„Kdy tě mám opět očekávat?“ zeptal se a hleděl mu do očí.
„Kdy budeš chtít.“ Odpověděl usmívajíc se Juto.
Následujících pár minut si oba užívali sami sebe navzájem. Líbali se dlouze a nevnímali okolí. Ani jeden z nich si nevšiml, když se otevřely dveře a dovnitř přišel nový návštěvník. Líbali se dál, až za zády oba uslyšely hlasité odkašlaní. Prudce se od sebe odtrhli a stále v obětí se otočili. Juto nechtěně hlasitě vykřikl a kdyby ho Naoki nedržel pevně v náručí, asi by upadl na zem. Naoki pomalu své sevření povolil a otočil se k návštěvníkovi čelem. Nastalo ticho, které bylo Jutovi velice nepříjemné. Nenáviděl ticho, ale jeho společníkům to zřejmě nevadilo. Naoki vrhal zlostné pohledy na mladíka, který stál ve dveřích a ten mu je vřele oplácel. Juto chtěl něco dělat, ale nenapadlo ho jak na tuhle situaci reagovat. Nikdy totiž nepočítal s tím, že ho s jeho milencem přistihne zrovna Minuka.