Madridská romance

Na úplném konci ulici Zaragozské, nedaleko stříbřité kašny velkolepé, se nacházel velikánský domek, v němž nad malým krámkem zlatnickým, bydlel Vážený pan Fernando Gomez, se svojí dívkou Isabelou Sanchez. Byly to dva odvěcí milenci, cestovatelé milostní, jejichž láskyplné výlety plné polibků a něžností je sváděly k mnohým půvabným poutím a romantickým cestám.
V prostorném obýváku obrovském, zdobeném drahým nábytkem secesním, zvěčněném dobovými ornamenty, seděl za stolem kulatým Fernando Gomez a přemýšlel o dalším romantickém dobrodružství, které by mohli společně podniknouti. Tisíce nápadů se mu honilo hlavou jeho, když tu ho ze zasněného rozjímání vyrušila Isabela, právě vstupující do pokoje překrásného.

Isabela:
Ahoj Fernando, lásko nad čím přemýšlíš?

Fernando:
Má sladká Isabel, nechtěla bys se mnou prozkoumat malebná zákoutí madridská s procházkami po městě a návštěvou Flamengo show? Já vím, že rychlé tance zbožňuješ.

Isabela:
To ano, už od malička jsem navštěvovala taneční školu Dona Camila a do Madridu bych se podívala velice ráda.

Fernando:
Tak fajn, na zítra objednám letenky a zamluvím v hotelu nějaký pokoj v centru, abychom měli k památkám co nejblíže.

Nastalo ráno, slovutný kohout čarozpěvný právě oznamoval šestou hodinu a zlatavé slunce vycházelo nad mohutné štíty budov na báni nebeskou. Na zastávce vzdálené asi sto metrů od bytu našeho, nasedáme na autobus a odjíždíme na letiště, nacházející se na samém pokraji města madridského. Mohutná prosklená budova letiště zaragozského, třpytnatým leskem ojíněná, se blyštila do právě začínajícího rána červencového. I vysedáme na zastávce před hlavním vchodem a přes přechod žebrovaný směřujeme do vnitřních prostor terminálu, jehož střecha architektonicky zaoblená připomínala vlnky říční, od vánku jemného lehce rozcuchané. Čekajíce na odbavení si povídáme o tom, jaká úžasná místa v Madridu navštívíme.

Isabela:
Můj drahý Fernando, Tak kam všude by ses chtěl podívat, povídej a přeháněj.

Fernando:
Určitě navštívíme královský palác, projdeme místní trhy, prozkoumáme parky a shlédneme Flamengo Show.

Po necelé půlhodince čekání, nasedáme na letadlo a kocháme se pohledem na nádherné mořské krásy mračen tvarů převýsostných. Ve výšinách převelikých pozorujeme skrz prosvítající páry bělostné vůkolní krajinu: modravá jezera, lány polí, rozsáhlé lesy, úchvatné vesnice a kouzelná městečka aragonská. Malebné vrcholky pohoří Sierra de Gudarama se svými mohutnými štíty zahalenými pokrývkami sněhu bělostného, nám pomaličku přibližovaly přistání brzké. I vysedáme z letadla a před vstupní halou převelikou čekáme na taxislužbu městskou.

Fernando:
Dobrý den, mohl byste nás dva hodit do centra?

Taxikář Diego:
Ano určitě, kam máte namířeno?

Fernando:
Penzion Jemasaca prosím.

I jedeme se ubytovati po silnici dvouproudé, zvěčněné pouličním ruchem velkoměststkým. Kouzelná náměstí velkolepá, zdobená domy prostornými, sladce dominovala krásnou romantikou svou, že i naše zamilovaná srdíčka plesala rozkoší plamennou. Za křižovatkou malou, lemovanou velkolepými krámky obchodními, vjíždíme do uličky sličné, vysedáme před penzionem Jemsaca, a jdeme se ubytovat. Nádherné výsostně upravené interiéry nás nepřestávaly vyvádět z údivu neskonalého. Recepce krásná, dřevem vykládaná, zpestřená drobnými stropními světélky barevnými vrhala toužebné stíny na podlahu plovoucí.

Fernando:
Dobrý den, máme zde objednaný a zaplacený pokoj na dnešní den.

Recepční Dolores:
Dobrý den, počkejte podívám se do knihy objednávek. Á tady jste, pan Fernando Gomez, dostanete pokoj 217, nachází se na konci této chodby vpravo, zde máte klíče.

Za dveřmi ebenovými vykládané reliéfem ozdobným se před námi rozprostřel úžasný pohled plný romantických vášní. Světelná záře lampiček zlatavých, svítících nad polštářky hedvábnými bytostně prostupovala malebným ložem převelikým, zdobeným povlakem saténovým, s motivem navzájem se dotýkajících vlnek bělokrásných. Půvabná orchidejka vonná ve vázičce průhledné, rostoucí na stolečku skleněném hýčkala paprlšky světelné procházející přes záclonku jemnou.

Isabela:
Dala bych si osvěžující sprchu, Fernando, nechceš se vykoupat se mnou.

Fernando:
Určitě výborný nápad, zlatíčko.

Ve víru vášní milostného citu, jsme se k sobě sladce přiblížily a chladivá voda jemnokřehká začala skrápět náš lásky spalující žár. Tříštivé kapičky drobnokrásné sladce spadávaly na zem a pozvolna hýčkaly dlaždičky lesklojasé silou převýtečnou.
Hodiny kostelní právě odbíjely desátou hodinu dopolední a po malém dobrodružství na postýlce hřejivé, se vydáváme prozkoumat historické pamětihodnosti města hispánského. Procházejíce se po ulici rušné pozorujeme majestátní skvosty zámků i paláců různoslohých, a pomalou chůzí se se po dlažbě starodávné vydáváme ku promenádě místní.

Fernando:
Podívej Isabel, koliko obchůdků úžasných se zde nachází, až přechází zrak.

Isabela:
Toliko krásy se jen tak nevidí.

V severní části ulice Grad Via se pod stíny palem datlovníků nacházelo známé klenotnictví. Obrovské množství překrásných šperků broušených a osazených drahými kameny převzácnými se výsostně třpytilo přes výlohou skleněnou. I vcházíme dovnitř, a hned vedle pokladny si prohlížíme ve vitríně půvabné karátové prstýnky.

Isabela:
Dobrý den, ráda bych si vyzkoušela tento zlatý prstýnek se srdíčky.

Klenotník Francisco:
Ano, hned Vám prstýnek přinesu ukázat, je zhotovený ze čtrnáctikarátového zlata se třemi zirkony v malých zrníčkách.

Fernando:
Padne ti jako ulitý, a jak se nádherně blyští, kolikpak stojí?

Klenotník Francisco:
250 euro.

Fernando:
Miláčku, já ti ho koupím, přijmi prosím tento dar z lásky ode mne.

Isabela:
Ach, děkuji Fernando, budu ho stále nositi na znamení lásky naší.

Odbila hodina polední a za líbezného švitoření ptactva anjelského se dále ubíráme ulicí půvabnou, zkrášlenou stromořadím lipovým do centra města památného. V západní části velkolepého náměstí Plaza de Oriente se před námi rozprostřela nádherná neoklacisistní barokní silueta královského paláce, u jehož vstupu se právě střídala stráž hradní.
Slovutní pávi korunkatí zdobily tajemná zákoutí parku Campo del Moro svou půvabnou barvou duhopestrou.

Isabela:
Fernando, už mě bolí nožky, co kdybychom si na chvilku odpočinuly?

Fernando:
Tamhle pod malým javorem je malá lavička, až si oddychneme, půjdeme dále.

V zajetí kouzel skvostů uměleckých, se kocháme milostnými pohledy na zadní průčelí paláce, osázeného mohutnými pilíři v sloupořadí třímajícími mezi sebou okénka drobná zlatavým lemem obkládaná.
Po dlouhém a přenádherném výletu se nyní vydáváme na tržiště Mercado de San Miquel, ochutnat místní speciality, jejichž sametově jemná vůně sladce prostupovala přes celou budovu secesní, kde se nalézaly nádherné stánky s rozličnými druhy epochálních jídel. I zastavily jsme se u jednoho z nich, a objednaly si pochutinu ryze bájeslovnou.

Fernando:
Dvakráte Bocadillo de calamares prosím.

Trhovec Miguel:
Dvě Eura a padesát centů.

Fernando:
Isabel, ještě máme čas, představení flamenga začíná až v osmnáct třicet, pojďme se na chvilku projít po městě.

Po sličné a kouzelné procházce, plné zážitků divukrásných, jsme dorazily k paláci hraběte z Miranda, vstoupily dveřmi do restaurace Tablo Flamengo a zaujmuly dvě místa u stolu přesně naproti pódiu na nějž přicházely cvičení tanečníci, tři ženy oděné šatem karmínovým a jeden muž ve fialové košili s černými kalhotami. Za lahodného zvuku kytary španělské a úchvatného tanečního vystoupení vlnících se dam, jejichž šaty vlály silou větru přímořského, si pochutnáváme na malém občerstvení za svitu svíček zlatavých. Vynikající práce rukou a stepujících nohou svůdných umělkyň nás zcela inspirovala svou dokonalostí čarokrásnou.

Isabela:
Co kdybych ti někdy takto zatančila Fernando, chtěl bys?

Fernando:
Jasně miláčku, ale oblékneš si ty nádherné večerní šaty s krajkou co mě tak hodně vzrušují.

I napadla nás úžasná myšlenka podívati se na další památku pocházející ze starodávných časů. Procházejíce se po parku Del Osete se před námi za korunami sličného stromoví listnatého vynořil egyptský chrám Temple de Debed, se svými epochálními monumenty, které se sladce zrcadlily na hladině bazénků modrojasých. Ve svitu právě zapadajícího slunce před stěnami chrámovými pozorujeme malou potápku americkou, dopřávající si hojné koupele u břehu tajnosnubného. Rudavé červánky blahokrásné slovutně dominující na obloze indigové, pomalu uhasínaly a zpoza mráčků jemnokřehkých začaly vysvítat první hvězdičky večerní.

Isabela:
Podívej Fernando, tamhle v koutku nebes padá hvězda, něco si přej.

Fernando:
Přeji si lásko, abychom byli stále spolu a nic nás nikdy nerozdělilo.

Za svitu kouzelných lamp pouličních se ubíráme ku penzionu Jemasaca, kde na nás čekalo na pokoji malé překvapení: dvě láhve sektu s miskou sladkých jahod rudokrásných, připravených na podnose stříbrném. Zmámení zcela opojnou silou vína kastilského, uleháme do postýlky něžné a po záplavě slastných políbení se vášnivě oddáváme milostným hrátkám mileneckým.