Jezerní plavba hudební

Blankytně zbarvená obloha divukrásná, jímala malé rozpadající se obláčky zadumané, výsostně proplouvající nebeským mořem nekonečným. Spanilá vůně svěže rozekvětlých šalvějí přeslenitých, nesla se nad lužinami nekonečnými, božskými zpěvy pěnkav prostoupenými. Třpytnatá hladina jezírka poklidného slovutně zrcadlila odlesky svými mlhami zahalené skalnaté masívy horské, zlehounka ozářené křehkými papršleky slunečními, právě se vynořujícími z vrcholků spásonosných.
I vydáváme se kol jeho zátočin klikatých, štíhlými obrobinci porostlých, k hájoví vrbovému, jehož větvičky zelenavé křehounce spadávaly z korunek převislých a jemně se dotýkaly azuru barevného. V zákrytu stínu urostlých pustorylů panenských, kotvila u přívozu malá ebenová lodička leskle malovaná půvabnými rytinami ornamentů vzorů květinových. Po krátké chvilce romantického rozjímání usedáme do ní a pomalými pohyby pádel lehkokřídlých se vzdalujeme od pobřeží tajnosnubného do samotného nitra rozkoší vodstva jezerního, pozorujíce láskyplné scenérie ráje mokřadního.
Drobounké sítiny rozkladité tichounce vykukovaly z rákosí neprostupného a zasněně hladily trosky ponořeného stromoví, rozprostřeného kol kaménků břidličnatých, vystupujících z lůna stínokrytého. Jemně se chvějící vlnky čarostrunné, hýčkaly bělasné lekníny jemnoplánečné obklopené jemně se pohupujícími lístečky smaragdovými, vyrůstající ze dna písčitého. Potulné kačenky hašteřivé sladce soropěly své písně libohlasé o lásce poměnkové, a ze zákoutí křovin blahorodých se pozvolna vydávaly do světa sladkovodního.
Nastalo pravé poledne, sluneční kotouč zlatožhavý stanul nad hlavami našimi a lahodnou silou veleněžnou hřejivě oslňoval ze středu báně nekonečné celý svět šírošírý. Blahem prostoupený vánek lehkojemný pokojně ovíval nevinné lístečky kapraděk bahenních v kmitavém světle olšin šedých rozechvělé. Líbezné zvuky zurčivého šumu vlnek šplouchajících o kýl lodní snoubené s milenou hudbou ptactva všeokolního, jaly se inspirovat mysl mou uměleckou do slovutných tónů poeticky hudebních.
Na pokraji přídě dřevěné ležela malá loutnička hebounkou kůží potažená, s malebně vytvarovaným ornamentem kruhovým. I uchopil jsem ji za její krček podlouhlý, sličně rozechvěl lahodné strůny postříbřené, a poté počal dívčině spanilé sedící po mém boku zpívati růžový sonet melodický velebící nedaleko rostoucí leknínek rozevitý:

Milostný leknínku něžný,
hladinu modrou zulíbáš,
půvabný kvítečku jemný,
vášní se vlnek dotýkáš.

Spanilý králi rajských vod,
výsostný vládče jezerní,
tys hvězdy jasné něžný bod,
pokládku tůňky severní.

Slunéčko letní miluješ,
klaníš se vánkům sličných krás
hmyzu svůj nektar daruješ,
rozkvétej stále zas a zas.

Buď navždy perlou hladiny.
Buď démant lásky jediný.