Myslím na tebe...

Dnešní noc byla prázdná vyčerpávající…měla jsem moc učení a tak jsem se do dvanácté hodiny večerní učila. Při tom jsme si psali sms a mě stále odbíhaly myšlenky k tobě. Už to nebyly myšlenky jako dříve. Nyní byly hlubší tak jako moje láska k tobě.

Pak nastala ta chvíle kdy jsem ti napsala poslední zprávu na dobrou noc a rozloučila se s tebou. Měla jsem stále nutkání ti psát…každou minutu…vteřinu. Tak moc jsme přemýšlela co právě asi teď děláš a pomalu začínala chápat, jak jsem tě ze začátku našeho vztahu týrala mou nedotknutelností, uzavřeností a lhostejností, která ze mě číšila. Stalo se přesně to, proč jsem se chovala jako pevnost. Bloudíš mi myslí a můj stesk je čím dál větší. Tak velký, že cítím tu bolest uvnitř, která potřebuje ven, a proto mi stéká první slza po tváři na polštář.

Ležela jsem v posteli a vzpomínala na ty chvíle kdy jsme byli spolu. Jak jsi mi šeptal do ouška ta krásná slova a já jen mlčela. Nebyla jsem schopna říct jediné slovo…jak jsi mě líbal po krčku, na ústa a na spoustu jiných míst a já ti to ráda oplácela. Mohli jsme se držet v obětí celou věčnost. A teď jsi byl tisíce km daleko.

Snila jsem jaké budou naše chvíle po tak dlouhé době odloučení. Jestli budu schopna konečně mluvit. Těšila jsem se na to, až se mě dotknout tvé ochranitelské ruce a majetnicky si mě přivineš k sobě. Až zase pro nás skutečný svět přestane existovat. Těším se na nové vzpomínky. Budík ukazuje pul druhé ráno a mé oči se zavírají vyčerpané od vzpomínek, které se vsákly do polštáře.