9-10) Juto vs. Minuka - "Šťastný" konec

Jeli spolu autobusem a vystoupili o zastávku dříve, než když jeli k Jutovi. Minukův dům byl zhruba stejně velký jako Jutův a vzhledově byl dokonce téměř stejný.
„A nebude to tvým rodičům vadit?“ zeptal se nejistě Juto když Minuka hledal klíče.
„Ne to je v pohodě. Táta tě zná a Mitsuko taky.“ Odpověděl Minuka a když zjistil, že zřejmě klíče nemá, zazvonil na domovní zvonek. Po chvíli se ozvali z domu kroky a dveře otevřel vysoký černovlasý muž.
„Jak to že nemáš klíče?“ přivítal Minuku. Když ovšem uviděl Juta okamžitě se zarazil.
„Dobrý den, Naoki.“ Usmál se Juto, když muže poznal. Naoki mu ovšem úsměv neopětoval.
„Vy se znáte?“ podivil se Minuka i když věděl, že byl jeho otec za Jutem v nemocnici. Schválně chtěl, aby Juto šel k němu, když je Naoki doma. Chtěl vědět, jak bude reagovat na to, že mu přebral milence.
„Ano, známe se. Nevěděl jsem že jste příbuzní.“řekl Juto. Minuka se ďábelsky usmál na Naokiho. Ten se jen plný vzteku otočil a pozval tak oba chlapce dál. Minuka zavedl Juta do svého pokoje a pustili se opět do učení. Jutova snaha se naučit něco nového však skončila v troskách, neboť se Minuka neudržel a začal Juta hladit a líbat. Juto se však bránil.
„Minuko, chtěl jsem se něco naučit a možná si na něco vzpomenout. A ne…“ Minuka se tedy zvedl a došel ke dveřím.
„Dobře, chápu to. Jdu udělat něco k svačině.“ Řekl, aniž by se otočil a odešel. Juto tak zůstal v pokoji sám a tak si začal opět prohlížet složitou látku, kterou se chtěl doučit. Z jeho snahy ho ale vyrušil křik přicházející z nedaleké místnosti, neboť byl slyšet naprosto zřetelně. Juto nechtěl poslouchat, ale zvědavost vyhrála nad slušností a tak došel ke dveřím a pomalu je otevřel. Uviděl Naokiho s Minukou jak se hádali a vedle nich stál mladá dívka lomíc rukama.
„Říkal jsem ti, že ho sem nemáš vodit.“ Křičel Naoki.
„Dobře a co mi uděláš?“ oponoval Minuka. „Půjdeš tam, řekneš mu pravdu a pak ho vyhodíš?“ Naokimu došla slova a tak začal Minukovi vyčítat chyby, které s předchozím tématem neměli nic společného. Juto chtěl slyšet víc, došlo mu totiž, že mluvili o něm, jenže jeho malé osoby si všimla mladá dívka. Hlasitě si odkašlala a upoutala tak na sebe a Juta pozornost obou dohadujících se. Když Minuka spatřil Juta ve dveřích sebral podnos s čajem, který ležel na stole a vydal se zpět do pokoje. Zavřel za sebou dveře, postavil podnos na stolek a nabídl Jutovi čaj. Ten ho s vděčností přijal. V místnosti nastalo trapné ticho. Juto se nechtěl ptát proč se hádali, ale zároveň chtěl znát pravdu a Minuka seděl vedle něj na posteli a předstíral, jako by se nic nestalo. Nakonec Juto sebral všechnu svou odvahu.
„Minuko, pomoz mi.“zažadonil a zabořil se pohledem do šálku. Minuka nechápal.
„S čím ti mám pomoci?“ zeptal se překvapeně. Juto si pomalu usrkl s čaje a poté upřel svůj hluboký pohled do Minukových černých očí.
„Nechci se namáhat s bolestivým vzpomínáním, prosím řekni mi, co všechno se stalo. Proč se se svým otcem hádáš kvůli mně?“zeptal se po dlouhé odmlce. Minuka si povzdechl a smutně sklopil zrak.
„Dobrá řeknu ti pravdu.“ Odpověděl a na hezky dlouhou chvíli se odmlčel. Bylo vidět, že před Jutem tají něco bolestivého.
„Víš můj otec, tedy můj nevlastní otec, do tebe byl také zamilovaný.“ Řekl ztěžka. Juto vytřeštil oči, a málem vyprskl čaj, ze kterého se zrovna napil.
„A dál?“ zeptal se pln očekávání. Minukovi se v očích zaleskla slza.
„Už od začátku si mu jeho city neopětoval.“řekl potichu a Juto mu se sklopenou hlavou naznačil, aby ve vyprávění pokračoval. „Jednou, když jsi přišel ke mně a já tu nebyl, si tě odchytl a pokusil se…“ Juto vytřeštil oči.
„Co se pokusil?“ ptal se napínavě, jako by příběh, který mu Minuka vypráví, nebyl o něm.
„No, pokusil se ti ublížit. Když jsem přišel domu, slyšel jsem, jak voláš o pomoc a tak jsem přiběhl a pokusil jsem se mu postavit, ale přece jen byl silnější. Naštěstí tenkrát zasáhla Mitsuko a tak nás Naoki nechal. Od té doby jsi u nás nebyl. A týden na to si ztratil paměť.“ Juto nevěřil svým uším. Naoki se přitom zdál být tak přívětivý mladý muž. Nemohl uvěřit, že by byl schopen spáchat něco takového.
„Ale…ale Naoki za to nemohl, ne? Že jsem ztratil paměť?“zeptal se. Chlapec zakroutil hlavou.
„Ani já nevím co se ti stalo. Je to pro nás záhada.“ Juto najednou celý posmutněl.
„Takže to je ta pravda, po které tak toužím. Zajímalo by mě jestli má smysl pátrat po zbytku vzpomínek.“ Zazoufal si. Minuka položil svůj šálek čaje a jemně Juta objal.
„Zapomeň už na minulost. Nemá smysl hledat vzpomínky, ale tvořit si nové.“ Juto položil svůj čaj vedle Minukova a zahleděl se do jeho očí. Důvěřoval jim víc než komukoliv jinému. Minuka ho políbil. Sladce a dlouze. Juto cítil, jako by se něco změnilo. Minuka byl najednou jemnější než dřív, jako by pravda změnila nejen Juta, ale i jeho samotného. Jutovi to vůbec nevadilo, ba naopak. Poddal se Minukově hře mnohem rychleji, než dříve. Minuka mu vysvlékl košili, hodil ji na zem a zatímco rozepínal Jutovi kalhoty neustále si pohrával s jeho jazykem. Juto každou chvilku vzdychl rozkoší, nechtěl si to přiznat, ale Minukovo nové jednání se mu ohromě zalíbilo. Díky této změně zůstal Juto přes noc.

Ráno se Juto probudil v posteli sám. Překvapen z této skutečnosti si oblékl kalhoty a košili a otevřel dveře pokoje. Vešel do velkého obývacího pokoje, kde předtím viděl hádat se Minuku a Naokiho. Televize v pokoji byla zapnutá a i když se to na první pohled nezdálo, zády k Jutovi seděl kdosi na gauči a televizi sledoval. Po chvíli chlapec rozpoznal Naokiho. Juto si hlasitě odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost. Chtěl si s ním promluvit o pravdě, kterou mu Minuka včera zdělil. Naoki se otočil a Juta si všiml. Nejprve nic neříkal, ale potom vypnul televizi a zvedl se z gauče. Přistoupil k Jutovi a upřel na něj své temně černé oči.
„Dobré ráno, ospalče.“ Pozdravil a Juto mu jeho pozdrav oplatil. „Co potřebuješ?“ zeptal se.
„Víte, včera mi Minuka řekl pravdu.“ Vysypal ze sebe Juto rychle. Naoki vytřeštil oči.
„Co ti proboha řekl?“ podivil se. Neuměl si představit, jak může Juto říkat takové věci tak klidně.
„Řekl mi, že jste byl do mne zamilovaný. Je to pravda?“ zeptal se nesměle. Naoki se usmál. Už se rozhodl kývnout na znamení souhlasu, ale Juto ho přerušil.
„Také mi řekl, že prý jsem vaše city neopětoval a to se vám nelíbilo, je to také pravda?“ zeptal se. Naokiho najednou zamrazilo. “Takže Minuka si něco vymyslel?“podivoval se v duchu. “Dobrá tedy budu hrát tvou hru.“ Rozhodl se.
„Ano, je to pravda.“ Přiznal lež. „Ale to už je pryč.“řekl a pomalu odešel z místnosti. „Vím, že teď patříš jemu a přeji vám to.“ Volal ještě po cestě. Poté nechal Juta s hlavou plnou myšlenek samotného v místnosti.
Za dveřmi se Naoki zastavil. Z očí se mu linuly obrovské slané slzy a dopadali na zem.
„Takhle to tedy necháš?“ ozvalo se před ním. Naoki zvedl své uslzené oči a uviděl Mitsuko. „Necháš ho, ať věří lžím, které si Minuka vymyslel?“ ptala se opětovně. Naoki plakal, ale snažil se, aby to nebylo příliš slyšet.
„Ano, takhle to nechám.“ Odpověděl. „Nechci mu přidělávat starosti, teď je s Minukou šťastný.“ Řekl. Mitsuko plna lítosti k Naokimu přišla a objala ho.
„Vždycky máš mě na své straně, na to nezapomínej.“ Řekla.

Naoki takto oficiálně ukončil svůj vztah s Jutem. Nechal nebohého chlapce, ať věří nepravdivým vzpomínkám a sledoval ho, jak se vždy pln radosti baví s Minukou. Zdravil ho vždy s falešným úsměvem a po nocí se ptal sám sebe, proč jen tohle dopustil. Nakonec útěchu nalezl v náručí Mitsuko, která taktéž znala pravdu a později se smířila s Naokiho přáním i s tak velkou a nespravedlivou křivdou. Sama nikdy nedokázala pochopit, jak se mohl Naoki Juta takto snadno vzdát, ale věřila tomu, že to bylo z Naokiho velké lásky k tomuto chlapci. Mezi Minukou a jeho otcem se tak vytvořila nepatrná zeď, kterou ani jeden z nich nechtěl překročit, ani ji zbořit. Mitsuko si musela zvyknout na to, že tato “rodina“ již nikdy nebude taková, jaká bývala.