,,Neopouštěj mě!!"

Seděla na lavičce a plakala.Taky měla proč.Její kluk byl vážně nemocný a ona byla doktorka a věděla to.Ale také věděla,že se už nikdy neuzdraví a nakonec zemře.Právě proto mu nechtěla kazit radost ze života a nic mu raději neříkala.A udělala chybu.Richard se to totiž dověděl,hrozně se naštval,že k němu nebyla upřímná a utekl od ní.A teď jí je zrovna tak,jako je tomu nejopuštěnějšímu štěňátku,právě tak,jak se cítí někdo,kdo bude už nadosmrti bez své velké lásky.

Kdosi však na její rameno pokládá teplou dlaň.,,Neber si to tak,Di.Jednou by se to určitě dověděl.“Diana se otočí a vidí vlídnou ,nenalíčenou tvář své nejlepší kamarádky.I na ní je vidět,jak se kvůli tomu,co se stalo trápí.Veronika si sedá na lavičku vedle Diany a ihned je zavalena potokem slov a slz.

,,Ale já to takhle nechtěla!!Chtěla jsem jen,aby mu nic nezkazilo radost z těch málo dní,co mu ještě zbývají.Předstírala jsem,že se nic neděje,protože jsem se bála,jak by zareagoval!!Já jsem ho nechtěla zranit!!!Všechno jsem to zkazila…zkazila…a teď je už pozdě…a já si nedovedu představit život bez něj,Veroniko!!!“,,No tak…to bude zas dobrý…“Utěšuje svou nejlepší kamarádku Veronika,ale musí se hodně přemáhat.Ví stejně dobře jako Diana,že Richardovi už zbývá jen pár dní do jistého konce a že její kamarádka to bude mít bez Richarda hodně těžké.Už když se ti dva potkali,pomohl jí z nouze a utrpení,které prožívala,protože jí umřela máma.Vlastně bylo to docela těžké představit si Dianu bez Richarda-vždyť skoro všude chodili spolu!Dokonce jim Veronika chvílemi jejich štěstí i záviděla-její manžel ji totiž před lety bil a vyhrožoval ji a tak od něj utekla i se svou tehdy ještě měsíční dceruškou Adélou.Ale Richarda postihla vzácná,nevyléčitelná a hlavně smrtelná choroba a to byl konec toho ráje.

„Pojď ke mně domů.Dám ti něco teplejšího na sebe a taky mám v ledničce nějaké knedlíky s vepřovým.“Nabídla Veronika své kamarádce. „Mě už je to všecko jedno…“Vzdychla Diana a zvedla se z lavičky.

,,Tak!Udělala jsem ti teplý čaj!“Řekla Veronika nesoucí v ruce hrnek s příjemně vonící tekutinou.Když ho podávala Dianě,usmívala se sice jako sluníčko,ale jenom to hrála.Pohled na zdrcenou kamarádku byl pro ni strašný.Diana jenom seděla u okna,dívala se ven a občas upíjela čaj.,,To je ale nádherná noc,co?“Snažila se odvést pozornost Veronika. „Když jsem byla malá,koukala jsem se na noční oblohu a představovala si,že se tam někde na ty samé hvězdy dívá můj vysněný princ.Myslela jsem si,že přiletí na bílém koni a zachrání mě ze zámku zlé čarodějnice…Tehdy jsem četla hodně příběhů o všemožných princeznách a princích a zlých dracích a věřila jsem v ně.Nikdy jsem nezapochybovala o tom,že jsou pravdivé,nikdy jsem nepřemýšlela nad tím,že je někdo vymyslel.Ale moje pohádka se bohužel neplnila tak,jak bych si představovala.Někdy se holt stane,že když už to vypadá,že nic nemůže být jistější,tak zjistíme,jak moc jsme se mýlili.Najednou se nám v jednom okamžiku zhroutí svět a my se ptáme :“Proč zrovna my?Proč né nikdo jiný?Co jsme komu udělali?“Ale odpověď zní,že ačkoliv naše pohádka má špatný konec,musíme číst stále další a další,dokud nenarazíme na tu,která se nám líbí.“Veronika si byla jistá,že i když lepší řeč nikdy neměla,pozornost zrovna neodvedla.Ale ani neupoutala.Diana měla stále ten kamenný výraz ve tváři.Výraz,který na své kamarádce ještě nikdy předtím nespatřila.Výraz,který ji děsil.

,,Vzpomínáš na to,jak minulý rok zemřela Viola na rakovinu?“Promluvila náhle Diana.Veronika jen nejistě přikývla,protože netušila,kam tím Diana míří.,,Nikomu to neřekla,protože byla hrozně stydlivá,jen mě,protože jsem jí tehdy vyšetřovala.“Diana zavřela oči a začala si tehdejší situaci vybavovat. „Ona…měla kluka.Milovala ho jako nikoho jiného,ale neřekla mu,že je nemocná.Neřekla mu,že její nádor je zhoubný a nedá se vyoperovat.Neřekla mu,že jednoho dne s velkou pravděpodobností zemře.A když se to pak stalo,on sem ani nepřišel.Nevěděl totiž,co se stalo.Viola mi na něj nedala kontakt a ani neměla mobil,na který by zavolal.Hrozné,že?“Diana opět otevřela oči a Veronika zpozorovala,že jí po tváři stékají slzy.,,Ale co to má společného…“Přerušila ji.,,Já jsem si totiž tehdy myslela,že to tak bylo lepší.Nemyslím to,že se o její smrti nedozvěděl,ale to,že mu nic neřekla.Takhle alespoň až do poslední chvíle žili ve svém vlastním,kouzelném světě a nebylo tu nic,co by jim tu radost kazilo.“,,Mohl alespoň přijet.“Oznámila po chvíli přemýšlení Veronika.,,Co?“Diana nechápala,ale pak jí to došlo.,Proč za ní tedy nepřijel,když věděl,kde bydlí?Co když se stalo něco jemu?Ta nejistota.Dívky náhle nevědí,co si myslet.V tom se ale Diana podívá dolů na zahradu.

,,Richard!!!“Zakřičí a ihned běží za ním dolů.Srdce jí buší,dveře téměř vykopne,schody bere po dvou a vůbec neslyší hlas své kamarádky.Slyší už jen tlukot svého srdce.Když už je na zahradě,kouká se kolem,ale nikde nikdo.Sklesle se posadí na vlhkou trávu.,,Nastydneš.“Ozve se za ní a jí se vrací vzpomínky na onen osudový den,kdy se s Richardem potkali.Tehdy vyběhla z nemocnice,kde jí lékaři oznámili tu hroznou zprávu,že její matka zemřela,jako šílená přímo do deště.Sedla si venku na lavičku a začala usedavě plakat,ačkoliv venku bylo něco kolem dvou stupňů Celsia a ona na sobě měla jen krátkou sukni a tílko,v kterých pospíchala z domova přímo do nemocnice.Nenalíčená,neučesaná-přesně jako dneska.A najednou se za jejími zády ozvalo to slovo:,,Nastydneš!“Brzy se dozvěděla,že to řekl velice milý,hnědovlasý mladík s modrýma očima a přímo neodolatelným úsměvem.Všechno mu řekla a pocítila,jak z její duše odpadl obrovský balvan.Pak začali mluvit i o něm a postupem času se vyvinula i láska.Chodili spolu tři roky.

Ale teď to už nebude takové-teď tu sedí a dívá se na stejně milou tvář jako před lety-snad jen,už není tak bezstarostná.Richard si k ní sedne a přivine ji k sobě.Diana se okamžitě snaží se mu omluvit,ale on ji přerušuje.,,Přemýšlel jsem o tom a došel k názoru,že jsi to udělala proto,že ti na mně záleží,né proto,že jsi ke mně chtěla být nefér.A možná jsem to byl právě já,kdo byl nefér.Když jsem se to dověděl,křičel jsem na tebe,vyčítal ti všechno možné,ale proč?Napraví to snad něco?Ne,teď je důležitá tahle chvíle.Musíme se jí užít stejně jako tu trochu času,co nám ještě zbývá.“Richard po této řeči pohlédl omluvně na Dianu,která mu mezitím položila hlavu do klína a pozorovala ho z broučí perspektivy.

,,Díky,Richarde.Děkuju ti za všechno hezký,co jsme spolu prožili.“Řekla Diana a snažila se,aby to znělo co nejpřesvědčivěji,protože už se jí do očí řinuly další slzy.,,Miluju tě!!!“Zakřičela a s pláčem ho objala.,,Neopouštěj mě!“ „Klid,princezno.Ještě jsem tady.“Utěšoval ji.

Po tomhle kouzelném večeru,kdy si oba dva řekli všechno,co si měli říct se rozločili přímo pod hvězdami dlouhým,něžným polibkem.Celé to z dálky sledovala Veronika a jakkoliv to bylo pohádkové a nereálné,přála jim to.

Tohle je konec pro ty,co mají rádi Hapy endy,už dál nečtěte,pokud si myslíte,že to tak bude lepší.Stejně jako si Diana myslela,že bude lepší mlčet a žít ve snu.
Richard se na Dianu ještě usmál a pak ztěžka pravil:,,Promiň,už musím jít.“,,Ale kam bys chodil?“Nechápavě se zeptala Diana.Odpověď přišla vzápětí.Richard spadl na zem,jakoby ho kdosi zasáhl ostrým šípem.Když křičel bolestí,Diana se mu stále dívala do očí a snažila se,aby na věčné časy odešel s tímto obrázkem-,,Budu pořád s tebou Richarde.Nikdy na tebe nezapomenu.“Řekla mu těsně předtím,než jeho bolest ustala a on už nic necítil.Veronika ihned přiběhla na dvůr.Zrovna,když mu Diana ještě pro kontrolu zjišťovala tep.,,Je mrtev.“Zněl konečný ortel.Diana to už nevydržela a začala usedavě plakat.