Příběh ze snu

Vešli do bytu, který pronajal, aniž by o tom věděla. Mělo to pro ni být překvapení.. a taky že bylo. Když ji přivedl se zavázanýma očima dovnitř a stáhl jí tmavý šátek z očí, nebyla schopna slova. Stála s pusou otevřenou uprostřed bytu 2+1. Byl sice malý a z části zařízený, možná proto útulný. S očima navrch hlavy prošla bytečkem a vrátila se k němu.
„Kde.. kde jsi na to vzal peníze? Nic jsem netušila.“
Místo odpovědi ji oslnil čarokrásným úsměvem, něžně vzal její ruku a vtiskl do ní klíč s malým přívěškem ve tvaru srdíčka.
„Zůstaň tu se mnou,“ zaškemral. Otevřela pusu, aby mu odpověděla, ale on ji umlčel nádherným polibkem, při kterém se jí podlamovala kolena. Něžně ji stiskl a jako kdyby byla pírko ji vzal do náruče a pak opatrně položil na prostorné letiště.
Nekonečně dlouho se věnoval jejím rtům a pomale přecházel k laskání oušek a na lehké polibky na krk, při čemž jí při každém dotyku její kůže s jeho rty slastně zatrnulo. Prahla po jeho dotycích a polibcích víc a víc. To bylo přesně to, co jí těch několik dní odloučení chybělo.
Když ji zbavil veškerého oblečení, zlíbal celé její tělo a zmapoval si každý kout a každý centimetr její vášní rozžhavené kůže. Ale ani ona nezůstávala pozadu..
Když si pak příjemně unaveni leželi schouleni v náručí, položila mu otázku, která ji tak trošku trápila: „Kde jsi na to vzal peníze? Ten byt je tvůj?“
Něžně ji políbil na špičku nosu a pak teprve odpověděl: „Našetřil, lásko, vždyť jsem makal jako ďas,“ usmál se na ni. „A zatím je jen pronajatý,“dodal s lehkým úsměvem.
Dál se neptala, nechtěla tuhle kouzelnou chvíli kazit zbytečnými slovy. Trošku se zavrtěla, aby na něj viděla. Byl unavený a pomale se propadal do říše snů.
Dívala se na něj s láskou a něhou jí vlastní a čím dál více si uvědomovala, že on je ten pravý, ten, se kterým by chtěla strávit zbytek svého života. Milovala ho.. Milovala i jeho chyby, které ji často dováděly k šílenství. Ale jeho oči a rty nemilovala, ty zbožňovala. Jeho oči měly barvu horké čokolády a ten pohled kolikrát opravdu uměl hodně pálit. Měl plné rty a jeho úsměv a polibky dokázaly zahnat všechny její smutky. Jeho nos byl trošku rozpláclý a možná proto tak parádní. Jeho ruce, jí poskytovaly bezpečí a jeho objetí pocit neutuchající jistoty a štěstí. A i když na jedné mělo své místo tetování, dokázala se dotýkat jeho svalnatých paží neuvěřitelně dlouho. Z tetování nebyla moc nadšená, když s ním přišel, ale po čase si zvykla a v určitých chvílích ji i vzrušovalo. Měl i několik chyb, ale láska je slepá a ona je s úsměvem přehlížela, i když někdy pořádně vybouchla.. třeba jeho tvrdohlavost ji div nesložila a urážlivost ji přímo vytáčela. Ale jeho tvrdost si silně protiřečila s něžností a láskou, kterou jí uměl věnovat.
„Miluji Tě, čumáčku,“ zašeptala s pohledem upřeným na jeho tvář. Jakoby to slyšel, pevně ji sevřel, přitáhl blíž a dál spokojeně oddychoval.
Zamyslela se nad jeho nabídkou, aby tu zůstala. Bylo by to super denně s ním takhle usínat a při chuti se tulit mít za kým jít. Ale co by na to řekla mamina? Asi by musela jít do práce a ještě by při tom musela stíhat školu. Matka by byla určitě proti a zas by se jen dohádaly.
Mimoděk si vzpomněla na předešlé dva dny. Hodně se spolu pohádaly a ona to jako vždy obrečela. Nenáviděla tuhle svou vlastnost, kterou dávala najevo svou slabost. A máma? Byla tvrdá jako skála. Slova vypouštěla jako zlá saň a každé slovo ubližovalo. V tu chvíli tu ženu, co jí dala život, nenáviděla. Uměla být tak strašně zlá a někdy tak hodná.. Vybavila si každé její slovo a facky, jako by to bylo před pár minutami.
Byla rozhodnutá, nastěhuje se sem. Aspoň pár dní tu zůstane. Když se rozhodla, přitiskla se ještě více k té milované osůbce a usnula.
Když otevřela oči, koukala mu přímo do rozesmátých kukadel.
Tak on si ji tu už hodnou chvíli prohlíží a ona vypadá jako strašidlo určitě, pomyslela si a s uculením se schovala pod peřinu.
„Co tam děláš, prosim tě?“ slyšela jeho smích.
„Schovávám se před tebou.“
„A proč mi taky povíš?“
„Mno… povim.. abys mě neviděl ošklivou a rozcuchanou a nedostal z toho třeba.. spalničky,“ rozesmála se jako šílená.
„Pojď za mnou, ty moje spalničko,“ řekl s jiskřičkami v očích, které viděla, až když ji odkryl. Vtiskl jí polibek a zlechtal ji i přes její prskání.
Když pak jen leželi, každý opřen na jiné straně postele, a vychutnávali si blízkost, navrhla: „Pojďme se projít.. Venku je tak krásně.“
Moc se mu na sluníčko nechtělo, ale co by pro ty její prosebný kukadla neudělal.
Vyšli ruku v ruce do ulice. Rozhodli se projít se k řece a k hradbám. Když se spolu seznámili, trávili tam spolu hodně času.
Sluníčko jim klepalo na ramena a opalovalo jim kůži do zlata a vítr si hrál s jejich vlasy.
Přibližně po půl hodině došli na místo, kde si poprvé vyznali lásku. Historie a léto na ně znovu dýchlo, a tak chvíli seděli na hradbách s nohama spuštěnýma do několikametrového srázu a jen tak si povídali.
Po chvíli si sedli na lavičku. Seděl obkročmo a tak si sedla do vzniklého prostoru a opřela se zády o jeho hruď. Jeho teplý dech na krku ji uklidňoval. Zavřela oči a vychutnávala si kouzlo chvíle. Ale on ji narušil třemi slovy, která jí málem vyrazila dech.
„Vezmeš si mě?“ zašeptal jí do vlasů a políbil ji na krk.
„Cože?“ vyhrkla a s nevěřícím výrazem se k němu otočila. V jeho ruce uviděla malou červenou semišovou krabičku. Ani neví, kdy ji vytáhl, vůbec si toho nevšimla. Jednou rukou ji stále objímal a prstem druhé ruky krabičku otevřel. Tam seděl na malém tmavém polštářku prstýnek z bílého zlata s několik malými kamínky.
Podíval se jí do očí a znovu řekl: „Vezmeš si mě?“
Vrhla se mu kolem krku a zběsile ho políbila, pak teprve odpověděla: „Ano! O tom neváhej ani chvíli. Nikomu jinému tě nenechám, víckrát se tě už nevzdám, stačilo mi to pouze jednou, když jsi..“ chtěla pokračovat, ale stejně jako v bytě ji umlčel dlouhým polibkem. Zlíbal celou její tvář a pak ji pevně objal. Opřela se o něj tak, aby slyšela jeho bušící srdce. Bušilo jen pro ni.
„Miluju Tě,“ řekl pevným hlasem a dal jí pusu do vlasů. Štěstím se jí nahrnuly slzy do očí, když vzal její dlaň a vtiskl do ní horký polibek.

.. Díval se na ni, jak místo na film, zasněně kouká na svůj snubní prstýnek, který měl své místo na prsteníčku levé ruky. Je pár týdnů po svatbě a ona si ještě nezvykla. Je šťastná? Napadla ho nesmyslná otázku.. vždyť odpověď viděl v jejích očích, cítil to v každém doteku a slově. Ano, ta malá dračice s červenými vlasy vypadá více než šťastně. Dostala ho nebo spíš on dostal ji? Musel se usmát svým úvahám.
Jakoby cítila jeho pohled, s úsměvem vzhlédla, přelezla celou sedačku a uvelebila se mu v náručí. Něžně ji objal a za chvíli slyšel spokojené oddechování své manželky, která usnula.
Tak dlouho na to čekali.. Celou střední školu. Teď už je snad nic nerozdělí.. usmál se znovu a vtiskl jí polibek na tvář.