11) Dej mi zpět vzpomínky! - Narozeniny a odjezd

Juto seděl na zahradních schodech u zadního východu. Zrovna probíhala velká oslava plná příbuzných i z desátého kolena, byl to totiž velký den, neboť mladý pán se dožívá 17-tých narozenin. Všichni se skvěle bavili, jen Juto se výrazně nudil. Rodinná setkání ho nikdy nijak zvlášť nebavila a tak jen pomalu ujídal bramborové lupínky a doufal, že se příbuzní nezdrží dlouho. Bohužel ale doufal marně, neboť členové rodiny se rozhodli zůstat dokonce na celý víkend a tak se už sedmnáctiletý chlapec pomalu po pár hodinách nudy nenápadně vytratil.
Procházel se po parku a užíval si chvilkové samoty. Najednou mu v kapse zazvonil telefon a klid tak úplně přerušil.
„Ano?“
„To jsem já, Minuka. Co zrovna teď děláš?“
„Nic moc“ odpověděl znuděně Juto a pohrával si s čerstvě utrženou květinou.
„A nechceš se stavit?“ pozval ho Minuka. Juto souhlasil a tak svůj směr cesty změnil na adresu Minukova domu. Byl to už rok, co se Juto přistěhoval, začal chodit na jinou školu a poznal svého nynějšího přítele. Bohužel, jejich první setkání si nepamatoval kvůli ztrátě paměti, kterou utrpěl před necelými dvěma měsíci. Marně doufal, že se mu paměť vrátí, neboť všechny jeho vzpomínky zůstaly uzamčeny v jakési tajemné komnatě, od které Juto ztratil klíč. Rodiče i přátelé se mu snažili jakkoliv pomoci se vzpomínáním, vždy mu vyprávěli historky, které Juto zažil, ale vždy docílili jen toho, že Juta buď rozbolela hlava a nebo se tak rozesmál nad svou vlastní hloupostí, že ho ta hlava nakonec stejně rozbolela. Nakonec se rozhodl nevracet se k věcem minulým, ale soustředit se na přítomnost. Užíval si svůj milostný vztah s Minukou, dál studoval střední školu a byl hodným i když ignorovaným synem pro své alespoň trochu milující rodiče.
Ozvalo se dlouhé zvonění Minukova domovního zvonku. Juto za dveřmi uslyšel těžké kroky a po chvíli mu otevřel vyšší tmavovlasý muž.
„Dobrý den, Naoki, je Minuka doma?“ zeptal se mechanicky chlapec i když věděl, že Minuka doma je.
„Jasně, pojď dál.“ Odpověděl trochu mrzutě Naoki a zavřel za ním dveře. Juto v klidu odešel k Minukovi do pokoje, protože věděl, že by ho tam Naoki stejně poslal. Po cestě uviděl otevřené dveře do tmavé pracovny.
„Ahoj, Juto.“ Ozval se ze vnitř dívčí hlas.
„Dobrý den, Mitsuko.“odpověděl Juto a pomalu vešel do pokoje svého přítele, kde ho našel shrbeného u psacího stolu.
„Pracuješ?“ povzdechl Juto a pomalu přišel k Minukovi. Objal ho a vtiskl mu malý polibek na tvář.. „Myslel jsem, že nebudeš pracovat, když sis mě pozval.“ Pošeptal. Minuka mu chytil ruce a povzdechl si.
„Odjíždím už pozítří a musím jen něco dodělat, potřeboval jsem pomoc.“ Odvětil. Juto věděl, že Minuka odjíždí.Škola pořádala zájezd do cizích zemí a Minuka si jednu vybral. Nabídl Jutovi, aby jel s ním, ale celý zájezd byl příliš drahý a tak se Juto rozhodl, že zůstane doma. Navíc neměl rád dlouhé jízdy autobusem a jelikož cesta trvala skoro čtyřiadvacet hodin, tak to pro něj byl problém.
Minuka po chvíli vstal ze židle a začal prohrabovat malou zásuvku v nočním stolku. Nakonec našel, co chtěl a přistoupil k Jutovi.
„Tady, to je pro tebe, Všechno nejlepší.“řekl a vložil Jutovi do ruky dva malé lístky.
„Děkuju, a co to je?“ zeptal se Juto.
„To jsou lístky do první řady na B.a.W.“ odpověděl Minuka. Oslavenec začal hlasitě jásat a skákat. B.a.W. byla jeho nejoblíbenější kapela a vždy měl chuť jít na jejich koncert. Dlouho si chtěl tyto lístky do haly v Qutsu koupit, ale neměl dost peněz a když je pak našetřil, měli vyprodáno. Pak si ale uvědomil, kdy se koncert koná.
„Ale to je tuhle sobotu.“povzdechl si.
„Copak? Už máš něco v plánu?“ strachoval se Minuka.
„No myslel jsem,. Že půjdeme spolu, ale ty budeš ještě pryč.“
„Tak vezmi třeba někoho z rodiny. Mě to přece nevadí.“ Usmál se Minuka. Juto si ale povzdechl znova. Nikdo by s ním na koncert B.a.W. nešel z jeho rodiny, neboť je nikdo neposlouchá. Nakonec se rozhodl, že se alespoň pokusí zeptat.
„A s čím si to chtěl pomoc?“ zeptal se Juto, když si uvědomil, že po něm Minuka něco chce.
„Myslel jsem, že bys mi mohl pomoc trochu se odreagovat.“ Usmál se Minuka.
„Nee.“ Zvolal Juto s úsměvem. „Začínám si myslit, že náš vztah je jen o jedné věci.“ Minuka ho objal.
„Na co ty nemyslíš. Myslel jsem, že by si mi třeba něco vyprávěl. Tady nahoře mi chybí společnost.“ Zasmál se Minuka. Juto do něj ze srandy strčil a objal ho.
„Tak si představ, že příbuzní u nás chtějí zůstat celý víkend. Celý víkend…to se nedá vydržet.“

Juto utíkal městským parkem. Jak mohl zapomenout. Minuka odjíždí za pár minut a on se nerozloučil. Utíkal k němu domů a doufal, že ho ještě zastihne. Ozvalo se dlouhé zvonění domovního zvonku a pomalé kroky za dveřmi, které se po chvíli otevřeli a stál v nich Naoki.
„Ahoj, co potřebuješ?“ zeptal se.
„Je Minuka ještě doma?“ zeptal se Juto rychle a sotva dýchal. Naoki se usmál.
„Je ještě v pokoji, balí si věci na cestu.“odpověděl. Juto poděkoval a vyběhl po schodech do Minukova pokoje. Prudce rozrazil dveře a málem přitom srazil Minuku, který se chystal zrovna z pokoje odejít.
„Ale, ale copak to je?“ zasmál se překvapeně. Juto ho pevně objal. Možná až příliš pevně.
„Bál jsem se, že už jsi odjel. Zapomněl jsem se rozloučit.“ Minuka od sebe Juta odstrčil.
„To neznamená přece, že mě umačkáš k smrti.“ Zasmál se a vzal ze země tašku, kterou při Jutově příchodu upustil.
„Ukaž pomůžu ti.“ Nabídl Juto a vzal Minukovi tašku za jedno poutko. Společně oba pomalu scházeli po schodech, zatímco Naoki netrpělivě čekal, až bude moci svého nevlastního syna odvést před školu, kde se měli všichni účastníci sejít.
„Honem, za chvilku tam máme být.“ Volal netrpělivě a neustále kontroloval hodinky. Všichni tři společně vyšli ven a Minuka si dal tašku s věcmi do kufru auta. Potom se otočil k Jutovi a naposledy se na něj vlídně usmál.
„Tak ahoj za týden.“ Řekl a pohladil Juta po tváři.
„Budu na tebe čekat.“ Odvětil Juto a zahleděl se do temných černých očí. Chvíli váhal, ale nakonec to nevydržel a Minuku políbil. Neuměl si ten týden bez něj představit a chtěl, aby na něj Minuka dnem i nocí myslel. Po chvíli je vyrušilo hlasité odkašlání. Oba se od sebe odsunuli a podívali se na Naokiho, který už ťukal na hodinky. Minuka nasedl do auta a naposledy Jutovi zamával. Chlapec mu pozdrav oplatil a vydal se zpět domů.