Siréna

Je tak sladká... Další nádech vzepne její hruď. Pozoruji každý pohyb. Dotyk - jako omámení smyslů, co teď blázní; jako symfonie slasti; rockový koncert srdce, jehož hlasitost stoupá... a stoupá... stoupá...

Uvězněn ve vašich spárech. Neviditelné pavučině, po níž se soukám... a hledám vás. Uvězněna v mojich snech. Bezedná krása, co omámí... teď skví se v mých rukou. Do výšek se propadám. Co víc mám říct? Co víc si přát? Jen být s vámi...

Když jdu, jdu za vámi. Pomyslete na něco, myslím na to stejné. Ve vašem světě jste pouze vy... V mém světě... jste pouze vy. Jen mrkněte - mlha se vzedme. Řekněte to slovo a dům vzplane. Jediná slza - pohltí mne strach...

To vy, paní - odpověď na otázky světa. Navždy spjatý s vámi. Na váš příkaz pokleknu... Jednou pro vždy s vámi zůstanu. Chladivý cit, trhá mi srdce a já ho tak miluju. Jen roztříštěné sklo... mysl moje.

Pohled dámy na zcestí. Odříkavajíc si modlitbu... Pomalu a tiše. Z jejích rtů je nečistá, poskvrněná. Krví, co se ze mě řine - rudé jak víno, potřísněná. Ohlušující ticho, rozprostírá se. To vy, paní...

Po vašimi křídly, já pozbývám síly. Toužebně pohrávám si se smrtí. To vy mě zabíjíte. Pomalu... a krutě... Závoj smutku, co z popela vzešel. Vypálila jste mi znamení, hluboko do srdce... Svým bytím.

Jako sirénou, ztahován ke dnu. Maškaráda, co nedostává klidu... nikdy nekončí. Ráj temnoty, do níž se propadám. Poslouchám váš hlas. Ani srdce ho nepřebije. Máte pravdu... Jsem vyvolený... Váš služebník.