Sex, drogy a punk (rock and roll, tak to znáte vy)

Svět se se mnou točil, jak už to tak bývá. Nejspíš láskou, nejspíš sexem a určitě to bylo tou trávou. Pěkná věta na úvod, co? Jestli čtete i tuto část, tak smekám, protože vás neodradil přímo antiliterární začátek. Teď by se po vzoru jímavých dívčích románu měl objevit romantický popis, který bere dech. Jeho krásné šedé oči se na mě upíraly. Ne, tak takhle opravdu ne. Víte co? Zkusím to znovu a trochu jinak. Už se nebudu upravovat a klidně se usmívejte pod fousy, vždyť já to nemyslím zas až tak vážně, i když je to pravda co budu teď psát. A nebo není? Toho dýmu, tam bylo až moc.
Bylo nebylo jedno prázdninové odpoledne. Slunce ještě hřálo a všude bylo hej. Slunce nehřálo, přímo pařilo. Ale hej bylo stejně. Znáte ten pocit v létě, kdy vidíte jak se vzduch vlní horkem? A z horka se vám motá hlava. Někdy mám pocit, že se mi do mysli tlačí obrazy a myšlenky. Některé vypadají jako budoucnost, ale hned se mi zamotá hlava a je po všem. Zpátky ke vlnícímu se vzduchu. Horko je takové, že i asfalt kapalní…
A do takového krásného počasí se procházejí dva lidé- já a onen kluk z povídky Motýlí Křídla (Pro tebe). Horko nabízí neskýtané rozměry konverzace od koupálka po konec světa. Vcelku duchaplná konverzace, ale to si jen krátíme cestu hovorem. A na konci naší cesty se nachází krásné vymytí mozku. Kdo četl pozorně první část, tak tuší po čem může následovat ono vymytí mozku- ano travička zelená. Neměla bych se tím moc chlubit, však já se nechlubím. Beztak vy to na mě nepovíte, že ne?
Je stále větší horko. Ne, to je jen můj pocit. Bylinka už působí a já se k němu lepím. Horko dovede zmást smysly. Dvě těla v horkém odpoledni…
Nebojte se, k ničemu nedošlo, jen pár obětí, žhavých polibků, pár kusů prádla dole a pozorování hvězd pod noční oblohou. Romantické, že? To co by mělo působit už nepůsobí. Je to jako pomalé probuzení ze snu, po kterém následuje probuzení do noční můry života. Ale co život jde dál. A co mi po něm zůstane? Jen láska k punku a bylinkám. A co láska k němu? Ta už dávno zmizela. Ta zmizela v tvé chvíli, kdy řek: Co sme to vlastně dělali. Nejspíš to, ale bylo pěkný.