První noc s Dannym

Dnes byl opravdu náročný den. Nejen, že jsem se poprvé setkala s Dannyho rodinou a měla u nich přespat, ale i cesta k nim byla zdlouhavá – jeho rodiče totiž bydlí v malé vesničce vzdálené od mého města přibližně hodinu a půl autobusem. A když k tomu ještě připočtu to, že jsme se celé odpoledne koukali na různé filmy, chtělo se nám opravdu spát. Hned, jak skončil plánovaný program v televizi (podotýkám v jedenáct večer), šli jsme si lehnout do pokoje jeho bráchy, ten trávil noc v klubu s přáteli.
Tak moc jsem si přála cítit Dannyho tělo na svém. Jen tak jsme vedle sebe leželi, ale zdálo se mi, že jsme od sebe daleko. Strašně daleko. Jeho úsměv byl ještě krásnější pod měsíčním svitem, který dopadal do pokoje. Najednou se mi nechtělo moc spát a pořád jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby se mne dotýkal. Jenže zrovna usínal a já ho nechtěla probouzet svými touhami. Asi po deseti minutách jej probudil pocit, že se na něj někdo dívá a měl pravdu. Celou tu dobu jsem ho sledovala a mou myslí se linuly nejrůznější představy. V tu chvíli mi blýskla hlavou otázka, že bych se konečně po půl roce, co spolu chodíme, dočkala? Že by jsme se z hlubin nespoutané vášně vyšplhali až na samý vrchol?
Ale on se ne mne jen usmál, políbil mne na rty a jal se znovu usínat. Polibek jsem mu oplatila, ale marně. Již nadobro spal a mě nezbylo nic jiného než doufat, že se snad někdy příště dočkám.