Klavírista

Právě jsem přišla do jeho pokoje. Sedí za klavírem a vnímá jen tóny hudby, které se linou celým pokojem. Opírám se o rám dveří a koukám jak moc je zaujatý svou hrou. Je tak sladký, pomyslím si. Nevydržím to moc dlouho, vyruším ho svou přítomností tak, že si k němu sednu. Potěšeně se usměje, ale nenechá se vyrušit, hraje dál. Pohladím ho po zádech, mělo by to vyznít jako uznání za to, jak hezky hraje. Nechci tuto chvíli rušit mluvením. On se však zastaví, koukne na mě. Mám pocit, jakoby chtěl vyčíst z mé tváře na co zrovna myslím. Kdyby to věděl, tak nevím co by na to řekl. Asi by se hodně divil. Raději se tedy na něj pouze usměju a pobídnu ho ke hraní. Neprotestuje, takže se zase vrhne do svého virtuálního světa hudby. Strašně mě baví ho pozorovat, jak je do něčeho zažraný. Nevnímá opravdu nic. Takže si můžu vychutnat ten pohled, který mi skýtá jeho obličej, jeho krásná, štíhlá postava shrbená nad pianem. Po chvíli se z transu probudí a všimne si mého zamyšleného pohledu.
„ Copak je? Vypadáš, že si mimo sebe!“ směje se mi laškovně. Oženu se po něm, mou ruku směřující k němu chytne. Snažím se z jeho sevření vymanit, leč marně. Má více síly. Hodím takový ten pohled neviňátka a pustí mě. Pak vypláznu jazyk a klidím se z jeho dosahu na postel. Jeho pomstě však neuniknu. Sedne si na mě obkročmo a mě tak vlastně donutí do lehu.
„ Ty jeden, pusť mě sakra,“ směji se, marně se snažím o to, aby mě zprostil vinny. Je neúnavný. Povolím tedy tlak. Jenže v té chvíli nás zaskočí zvláštní chvíle, taková ta, co se občas vyskytne ve filmech, kdy si dva hledí zpříma do očí a schyluje se k polibku. Přijde mi to chvíli k smíchu, ale pak si uvědomím tu vážnost situace. Chce mě políbit, přemítám v duchu. Cítím, že ano, ale chci to i já? Ano chci, proto se asi nebráním.
Hledíme si zpříma do očí a mě se zdá, že tahle chvíle trvá věčnost, začínám být nervozní. Ale nedokážu sama tu mezeru zrušit. Takhle troufalá nejsem. Vychutnává si tu převahu nade mnou. Vidím to v jeho tváři, v jeho úsměvu. Nevím co mám dělat, jestli se bránit, nebo držet jako poslušná ovce. Tak moc toužím po tom, aby konečně něco provedl. Jakoby mé myšlenky četl. Přiblíží se ke mně ještě o pár centimetrů. Zbytek mezery se rozhodnu zrušit sama. Ještě, že to udělám, tento krásný okamžik bych zastavila snad navždy. Líbá něžně a přesto tak vzrušivě. Hebké rty, co mě lákaly tak dlouho, jsou konečně na pár minut i mé. Nejhorší však je, že chci víc. Když člověk jednou ochutná něco po čem tolik toužil, zachutná mu to a chce více a více.
Po nekonečné době se od sebe oddělíme. Koukáme na sebe zmateně, ale i chtivě. Oba cítíme, že to co se teď stalo bylo zásadní a že to nebylo všechno. Políbíme se tedy znovu, jen ne tak něžně, teď už je v tom takový ten sexuální podtext. Trochu se toho bojím, ale touha a pudy jdou dopředu svou cestou, nedokážu to stopnout, nedokážu a nechci. Jelikož je pořád na mě, sundám mu s jeho pomocí tričko. Pohled na jeho vyrýsované tělo mě uchvátí. Nevidím ho sice prvně, na koupališti jsme spolu byli nespočetněkrát. Ale teď, teď se ho mohu dotýkat. Jemně hladím hladkou kůži, což způsobuje jemnou husí kůži jak jemu tak i mě. Vzrušení je tak hmatatelné, že by se dalo krájet. Vyměníme si pozice, teď jsem nahoře já. On mezitím zapne dálkovým ovladačem CD přehrávač s našimi oblíbenými písničkami. Nepřestáváme se líbat, vždy nás zdrží jen to, když se zbavujeme nějakého kousku oblečení. Zvláštní, nestydím se před ním. Před kýmkoli jiným bych se hanbou propadla, ale jeho pohled na mém ne příliš dokonalém těle, mi nevadí. Spíše mi dělá dobře.
Nekonečně vzrušující předehra vyústí v nervózní ujišťování se, je-li to, co opravdu chceme.
„ Opravdu, to chceš?“ zeptá se mě nervózně. Nechápu smysl jeho otázky, kdybych nechtěla, tak se tohle všechno neděje. Je to vlastně to jediné co teď doopravdy chci.
„ Jistě,“ zašeptám, usměje se, oči se mu rozzáří. Vstoupí do mě, jemně a opatrně, skoro jako by to mělo být poprvé. Chvíli potom ustrneme v nehybném sousoší, abychom si na sebe zvykli a dokázali si vychutnat každý pocit, každý záchvěv našich těl. Nevím jak dlouho tato chvíle trvá, líbáme se, tak nenasytně a přesto něžně, s takovou láskou a vášní. Nikdy v životě jsem tohle nezažila, nikdy v životě jsem tohle necítila. Začne se ve mně pomalu pohybovat, po chvíli se přidám i já. Tempo, jež udá je pomalé a vláčné. Přesto cítím s každým přírazem rozkoš tak velkou, že se sama bojím. Bojím se toho, že je to naposled, že už nic krásnějšího nezažiji. Bojím se toho, že si to náležitě nevychutnám. Tempo se pomalu zrychluje až vyústí v nádherný orgasmus nás obou. Je to tak silné, že se chvěje každá částečka mě samotné a na něm vidím, že je na tom naprosto stejně.
Vysíleně se svalíme vedle sebe. Objímá mě zezadu, cítím jeho pevné tělo po celém svém obvodu. A jsem šťastná.