Beznaděj

Bude to rok a člověk si myslí,že za 365 dní zapomene jakoby nic,ale je to jen zdání..!
Stále tě vidím před sebou,i když tu nejsi a pořád doufám,že se vrátíš.Stane se to někdy?Nevím...Můžu jen doufat a věřit,že se ozveš a řekneš svým jemným hlasem Ahojky,nechceš jít třeba ven?Dlouho jsem tě neviděl....
Ale Ne,to se nestane..Proč si odešel?Ani si se nerozloučil!Kdybych aspoň věděla,že je to naposled,co tě vidím...Podívala bych se ti aspoň do očí,obejmula tě a řekla ti "Miluju tě"..!
Kdybych věděla,že je to naposled,neodešla bych tak rychle...Ale já se otočila,pomalu neřekla ani ahoj a říkala si,že tě nevidím naposled...Lhala jsem sama sobě! I přes tu zeď, kterou kolem sebe mám a někomu přijdu jako holka, která je silná (myslím psychicky) a nic si zase tak nebere, jsem vlastně dost citlivá holka, která se kvůli každé maličkosti trápí.
Teď mi tečou slzy po tváři,nemůžu přestat brečet,nejde to..
Vyčítám si,proč jsem se jen nezastavila a nepodívala se naposled do tvých kaštanových očí..To bylo naposled co sem je viděla..!Teď si o nich můžu nechat jen zdát.Proč jen sem se ani naposled nedotkla tvých sladkých rtů...Mám výčitky!
Nejde být s jiným klukem...Nikdo mi tě nenahradí!Kdykoli se bavím s nějakým klukem a on něco řekne,přemýšlím,co bys asi řekl ty a jak by ses u toho usmál...Jen to mě naplní štěstím!Někdy jsem si říkala, jestli vidím svýma očima stejné věci jako vidí všichni ostatní! Možná mám v mozku nějakou poruchu. Ale příčina nebyla důležitá. Důležitý byl jedině následek.
A ten je-Bez tebe nejde pokračovat..!
Moje pokožka uměla být hezká,ale když se trápím,je průsvitná! Záleží na barvě a teď žádnou barvu nemám. Když se dívám na svůj bezkrevný odraz v zrcadle, říkám si,že to nesmím vzdávat a bojovat...
Ale já nemám za co!