Rezervace

Erem seděl na vyhřívaném pařezu a zálibně si prohlížel svěřenou rezervaci. Občas, když vánek rozhýbal zelenou stěnu listoví, zahlédl horu zalitou sluneční září, malebnou dominantu jeho území. Ticho a klid, ale již brzy ze všech stran zazní pestrá směsice hlasů, hlomoz a další projevy neukázněných návštěvníků. Turistická sezóna. Eremova osmá na planetě GLX-153.

Těžce vzdychl a rozhlédl se kolem sebe: upravené cesty, variabilní osvětlení, pachové směrovky … I úklidoví roboti byli připraveni zvládnout očekávaný nápor. Nikdo mu nemůže nic vytknout, nakonec první místo v soutěži to nejlépe potvrzovalo.
Byl již čtvrtým správcem v pořadí a teď srovnával svoji práci s činností předcházejících kolegů. Jestliže však první dva víceméně obnovovali zpustošenou krajinu a třetí začal dávat rezervaci tvář, tak teprve on dovedl jejich dílo k dokonalosti
Co tu žilo za tvory? Ptal se často Erem sám sebe. Proč se vzájemně vyhubili? Ze žalostných zbytků civilizace se zatím zjistilo jen to, že museli být na slušné technické úrovni.

Osobní komunikátor přerušil úvahy. Kdo ho může shánět? Návštěva z vedení … Inspekce? Erema se zmocnil nepříjemný pocit. Vše je přece hotové. Nebo snad ne? S mučivou nejistotou se vydal na zpáteční cestu.

V kanceláři ho však čekala sympatická technička ze zabezpečovacího oddělení. Milé překvapení, jeho ale především zajímal velký balík ležící na stole.

„Vzhledem k výročí dosažení planety GLX-153,“ usmála se, „vedení rozhodlo, že zavedeme v turistických oblastech původní názvy. Poslední nálezy totiž našim vědcům umožnily rozšifrovat jazyky vyhynulých obyvatel.“
„Pietní akt, anebo mají exotické názvy přilákat další turisty?“
„Pro návštěvníky to první a mezi námi…“
„Chytře vymyšleno,“ pospíšil si s ujištěním.
„Máme však potíže s automatickými informátory. Některé zdejší jazyky jsou tak složité, že ani nejmodernější hlasové senzory se s nimi nemohou nadlouho vyrovnat. Přivezla jsem náhradní, raději hned dvojitý příděl.“
„Takže moje oblast,“ vydechl Erem s neblahým tušením.
„Patří k nejtěžším. Budete mít moc práce, než je seřídíte. Lituji, ale do zítřka to musíte stihnout.“

Zbytek zdejšího dne a téměř celou noc prováděl Erem fonetické úpravy. Zpropadený název rezervace! Kolik ho to jediné a krátké slovo stálo času a poničených senzorů.

Ráno si oblékl parádní uniformu, ještě jednou pečlivě zkontroloval nainstalované přístroje a netrpělivě očekával první turisty.
Netrvalo dlouho a Erem spatřil pestře pomalovaný gravitoplán cestovní společnosti. Křiklavé barvy prozradily, že sezónu opět zahajují Tukanci, největší milovníci kosmoturistiky v celé Galaxii.

„Vítám vás co nejsrdečněji,“ řekl ve své melodické mateřštině, zatímco univerzální tlumočník se postaral o další. Vzápětí vychrlil celou řadu pokynů a příkazů, jež stejně nikdo neposlouchal. Světaznalí Tukanci se klidně bavili mezi sebou a hlučeli nedočkavostí.
Erem tedy rázně ukončil proslov: „Přeji vám hezké zážitky. A nyní symbolicky otvírám bránu tohoto překrásného místa, které se v jazyce původních obyvatel jmenuje…“ a po výrazné odmlce spustil nejbližší automatický informátor.
V nastalém tichu bylo slyšet škvrčení a kvikání, jak se stroj poctivě snažil dostát svým povinnostem, aby s pečlivou artikulací triumfálně oznámil: „RRRezerrrvace RRRzzííp!“