Ďábelská planeta...2

Když pominuly nepříjemné pocity vyvolané hyperprostorovým skokem, pohlédl Karsen na obrazovku. Ďábelská planeta narůstala, detaily vystupovaly a zaostřovaly se.
"Vypadáš, mrško, celkem slušně, jenže člověk nesmí dát jenom na zevnějšek."
"Jinak by mohl šeredně pohořet," doplnil Flekoun přítele. "Tohle nebude procházka rajskou zahradou."
"Oba víme, do čeho jdeme. Jenom se bojím, že nejsem právě v nejlepší formě. Pobyt na Plutu se na mé kondici jistě podepsal."
"Koukej se rychle sebrat, Ole. A jestli o sobě pochybuješ, sám požádám poručíka, aby tě naložil do té jejich opancéřované plechovky."
Telepatický rozhovor přerušilo hlášení interkomu: "Loď na souběžném kurzu. Imatrikulační číslo potvrzuje příslušnost k druhé retonské flotile."
"Běžná kontrola," nevzrušoval se pilot. "Zřejmě vaši přátelé mají strach, abychom nezabloudili."
Hlídková loď se držela v bezpečné vzdálenosti a upravovala svoji trajektorii podle jejich manévrů.
"Zatracení hajzlové!" vybuchl poručík Gordon a ukázal na monitor. "Jsou plně vyzbrojeni."
"Drobné opomenutí," zopakoval seržant Sevestr dobře známou výmluvu Retonců. "Jako vždy."
"Připomeneme jim uzavřené dohody!" poručík sáhl po tlačítku vysílače. "Nic tím sice nezměníme, pouze je trochu naštveme."
"Za chvíli jim to můžete říct osobně. Jdou s námi na přistání a nepochybně nás poctí návštěvou."
"Tohle potěšení bych si docela rád odpustil," brblal Flekoun, který byl na Retonce alergický.
"Pozor, pánové, teď příjde na řadu mé parádní číslo," ozval se opět pilot a brilantně usadil člun na žároplastový obdélník opuštěného astroportu Noris.
Retonský pilot však nebyl o nic horší a k značnému rozčarování pozemšťanů předvedl i on bravůrní kousek.
"Díky za doprovod," neodpustil si poručík Gordon štiplavou poznámku. "Opravdu odivujeme váš smysl pro fér hru," ukázal na nedotčenou výzbroj hlídkové lodi.
Retonský důstojník ignoroval výtku a chladně se zeptal: "Co tu dělá ten Janturánec?"
"Janturánci jsou právoplatnými členy Pozemské unie, a nic proto nebrání naší vzájemné spolupráci."
"Vaše plány na K48 se nezměnily?"
"My svá rozhodnutí zbůhdarma neměníme."
"Takže průzkum ve výcvikovém prostoru základny Z3. Co vás konkrétně zajímá?"
"Především importované druhy živočichů, jejich adaptabilita na zdejší podmínky, četnost a případné mutace," odříkával seržant Sevestr jako u tabule.
"Budete se tedy pohybovat i mimo základnu."
"Pravděpodobně ano, ačkoliv příliš se vzdalovat nebudeme."
"Potom nechápu, proč s sebou máte bojového robota."
"Ve fraku bych se necítil zrovna nejlépe. Takový ostroun si nepotrpí na vybrané móresy a klidně vás slupne i pár metrů od základny," připojil Karsen své vysvětlení.
"Nehledě k tomu, že nikdy nevíte, na jaké zákeřné bestie tu narazíte," Flekoun s nelibostí sledoval hemžení kolem Gladiátora.
"Tohle jsou vaše starosti. A vy," pohlédl retonský velitel se samolibým úsměvem na pilota," se nevzdalujte z určeného kvadrátu. Ostatně, na to dohlédneme sami."
Pilot měl na jazyku pár ostrých slov, ale rychle je zase spolkl. Není moudré píchat do vosího hnízda.
"Nasedněte," zašeptal Sevestr, aby ho Retonci neslyšeli. "Na základnu pojedeme společně."
"Jasně," souhlasil Karsen a vmáčkl se i s Flekounem do poněkud stísněného prostoru bojového robota. "Ušetříme nohy, a ti čmuchalové nemusí vědět, že se rozdělíme."
"Nezmeškejte odletový termín. Jinak..."
"Ty bys nás určitě neoplakával," odsekl poručík s prstem na startéru. "Vyrážíme, pánové! Expedice Sarah začíná."
Cesta na základnu ubíhala v poklidu. Plastový povrch zatím odolával destrukčním vlivům přírody, a tak Gladiátor uháně značnou rychlostí.
"Nic, co by stálo za ránu," poručík Gordon se rozmrzele odvrátil od automatických zaměřovačů napojených na biodetektory.
"Však se dočkáte. Tohle je klid před bouří," Janturáncova slova vzápětí potvrdil výstřel z termiku.
"Zásah!"
"Skřídláči jsou zcela neškodní," připomněl Karsen vojákům s nelibostí v hlase. "Proč nezapnete program selekce cílů?"
"Potřebujeme prověřit zbraňové systémy."
"Na skřídláčích?"
"Třeba. Mně je úplně jedno, která potvora to koupí."
"Nezměníte své rozhodnutí?" seržant Sevestr se usilovně snažil zviklat pytláckou dvojici. "Nač riskovat pochod nebezpečnou džunglí."
"V téhle plechovce plné zbraní a elektroniky se cítím jaksi nesvůj," odmítl Flekoun. "Raději si protáhnu nohy."
"Riziko je odjakživa nedílnou součástí našeho povolání. A právě proto tolik mužů přitahuje."
"Zapomínáte na prachy, Karsene. Pokud vím, necháváte si úlovky královsky zaplatit," poručík Gordon měl odlišný názor.
"Samozřejmě. Výzbroj, zásoby, palivo, to všechno stojí peníze, ale jen málo lidí z naší branže je opravdu bohatých."
Další výstřel z termiku sežehl obřího slizouna požírajícího tučnou peřmutku.
"Máte něco proti tomu? Slizouni jsou nebezpeční."
"Kdybyste snížil energetický výkon, mohli jsme si pochutnat na báječném kousku křehkého masa," povzdychl si Flekoun. "Doopravdy vynikající lahůdka."
"Možná pro Janturánce, ale lidi něco takového do hrnce nestrčí," otřásl se Sevestr odporem.
"Omyl, příteli. Pokud jste si někdy v prvotřídním hotelu objednal Norgadenské závitky, pak vám naservírovali dušeného slizouna ve vinné omáčce," objasňoval Karsen tajemství hotelové kuchyně.
"Naštěstí ne," zaradoval se seržant, zatímco poručík Gordon několikrát hlasitě polkl.
"To je vážně maso ze slizouna?" Gordon vypadal jako sedm let neštěstí najednou.
"A chutnalo vám?"
"Sakra, proč jste to říkal. Teď už si Norgadenské závitky nikdy nedám. Nedokázal bych pozřít něco tak ohavného."
"Vzmužte se, poručíku," podal mu Flekoun láhev. "Tohle vám zvedne náladu."

Masivní brána přehrazovala cestu a bránila vstupu do základny právě tak, jako dvojitý plot s ostnatým drátem, senzorickým zajištěním, paralyzační bariérou a neuropastmi.
"Sezame, otevři se," odříkal Karsen bájné zaklínadlo, když seržant Sevestr vyslal šifrovaný kód, a poslušná automatika v mžiku odsunula překážku.
"Vítám vás v mém království," pronesl poručík Gordon nezvykle tichým hlasem. "Prožil jsem tu pěkný kus života, než nás ti retonští hnusáci odtuď vykopli."
Vjeli dovnitř, minuli blok skladů, ubytovny kadetů a zastavil před budovou štábu.
"Nic se tu nezměnilo. Jako bych odtud odešel teprve před pár dny," Gordon se nostalgicky rozhlížel po známých místech.
"Trochu to tady prozkoumáme. Poručíku, jménem pytlácké asociace, jmenuji vás do funkce průvodce. Co navrhujete?"
"Kousek odtud je kasíno. Podíváme se, jestli tam náhodou není nějaká zapomenutá bedna dobrého pití."
Husím pochodem vyrazili k nízké budově s honosným názvem kasíno Grand Fortuna. Dveře byly uzavřeny, ale číselná kombinace zámku neznamenala pro zkušené vojáky žádný problém. Sotva vstoupili, zapojily citlivé biosnímače nouzové osvětlení.
"Podobnou špeluňku jsme měli na K33," Sevestr se rychle zorientoval a neomylně zamířil ke skladu nápojů.
"Pozor, seržante!" vykřikl Karsen a současně se ozval ohlušující výstřel.
"Zelenáči," vyslal Flekoun telepaticky a podpořil přítele dlouhou dávkou z paralyzátoru.
Pobledlý Sevestr se zvolna zvedal se země. Nejistě se rozhlížel a křečovitě svíral dosud zajištěnou zbraň.
"Ostroun, kamaráde. Málem jsi mu vběhl do chřtánu," Karsen hlavní pušky zbortil pyramidu krabic, aby si mohli nebezpečného návštěvníka kasína prohlédnout.
Trhavá střela vykonala své. Zvíře bylo mrtvé, ale opodál se malátně svíjel další exemplář ochromený paralyzátorem. Pohled na ostré zuby a jedovaté bodce vyvolal u seržanta dodatečný šok. Těžce usedl a třásl se na celém těle.
"Díky, pánové. Váš bleskový zásah zachránil seržantovi život," poručík Gordon se cítil zahanben. Jako velitel expedice málem ztratil muže, a navíc byl pokořen tolik opovrhovanými pytláky.
"Ještě si myslíš, Ole, že nejsi v kondici? Reakce máš perfektní."
"Až se sám divím," přiznal Karsen a obrátil se na poručíka: "Tak se mi zdá, že tentokrát velení nemělo šťasnou ruku. Seržant Sevestr se pro tenhle úkol naprosto nehodí."
Poručík jen pokrčil rameny. Kritizovat nadřízené nepatřilo k jeho stylu.
"Vidíte jak je rozklepaný, a to jsme teprve na samém začátku cesty."
"Teď už budeme připraveni. Nechali jsme se ukolíbat pocitem bezpečí. Je to i má chyba."
"Bezpečí! Tady?" zamžikal Janturánec svýma velkýma očima.
"Právě tady! Na základně se nic takového vyskytovat nemůže. Ochranné bariéry to nepropustí. Každého vetřelce zlikvidují."
"Pak tedy došlo k selhání bezpečnostního systému. Základna je už dlouho opuštěná."
"Nesmysl," bránil seržant Sevestr spolehlivost vojenského zajištění. "Sami jste viděli, že psychobariéru u vstupní brány jsme museli deaktivovat."
"Začínám chápat, proč nás Retonci z ničeho nic nasměrovali na tuhle základnu. Ty ostrouny nepochybně narafičili oni."
"Hankvazara!" zaklel Flekoun. "Máte pravdu, poručíku. Tihle oplzlí příposrouti si zřejmě nikdy nedají pokoj."
"V tom případě se zcela jistě dočkáme ještě mnoha dalších nepříjemných překvapení," zauvažoval Karsen nahlas. "Kdo ví, jaké chuťovky nám nachystali."
"Okamžitě vypadneme," rozhodl poručík s vojenskou rázností, podpořen všeobecným souhlasem.
"Myslím, že naše nepřítomnost na základně nezůstane dlouho utajená, v džungli se však šance srovnají."
"Omyl, Karsene. Tam budeme mít navrch my," poručík Gordon láskyplně pohladil automatické zaměřovače. "A věřte, že s opravdovou chutí rozstřílím prdel každému Retonci."
"Doufám, Ole, že tuhle zákeřnou sebranku nemíníš šetřit," vloudil se Flekoun do přítelovy mysli.
"Ne. Tentokrát jsem zcela výjimečně dobu hájení zrušil."

Rozsáhlý výcvikový prostor se dělil do zón s různým stupněm obtížnosti, ale žádná překážka či nástraha nebyla určená k prověření bojového robota. Gladiátor lehce zdolával jednu zónu za druhou a jeho zbraňové systémy decimovaly hrůzostrašně vypadající zvířata, sloužící kadetům jako názorná pomůcka i prostředek k získání potřebných návyků.
"Jatka," povzdechl si Karsen, když vzalo za své celé stádo dračíků. Jeho lovecká duše se vzpouzela, rozum však ustoupil nutnosti, neboť v sázce bylo příliš mnoho. Biologické detektory nedělají rozdíl mezi neškodným skřídláčem nebo Retoncem číhajícím s připravenou zbraní a oba ohlašují stejným signálem. Vyhodnocení ukrytého cíle zdrží výstřel o zlomek sekundy, a právě tohle zpoždění může rozhodnout o jejich životě.
"Trochu jsme zpanikařili, Ole. Ti ostrouni..."
"Nešli do kasína hrát ruletu. Někdo je tam nastražil."
"Ale to ještě neznamená, že tu na nás Retonci číhají. Mohla to od nich být jen taková malá zlomyslnost."
"Možná. Jedno však vím docela jistě. Pokud budeme chtít vyinkasovat a ve zdraví užít onu roztomilou sumičku od Vesmírných jednotek, musíme si dát náramný pozor."
"Co je s vámi?" odhodlal se poručík Gordon k otázce na mlčící společníky. "Nadělali jste si do kalhot?"
"Kdepak, poručíku. Zrovna tu domlouváme velký flám. Armáda mi dluží odvetu."
"Jsme vám k dispozici," ožil Sevestr. "Jestli ovšem..."
"V té vaší škatuli vám nic nehrozí," uklidňoval ho Karsen. "Určitě to oslavíme v celé sestavě."
"Jen aby. Já mám pocit."
"Nesejčkuj, Flekatej!" okřikl ho poručík Gordon. "To tvoje janturánské tušení se mi vůbec nezamlouvá."
"Mně také ne. Tím spíš, že máš až moc často pravdu, Flíčku. Zatraceně často."
"Rád bych se mýlil," zabručel Flekoun a vychrlil dlouhou řadu nepřeložitelných nadávek.
Pár metrů za bránou začínala hustá džungle, s podmínkami nesrovnatelně tvrdšími, než jaké dokázali armádní specialisté vytvořit ve výcvikovém prostoru.
Poručík zastavil Gladiátora a zpytavě pohlédl na pytláckou dvojici.
"Kostky jsou vrženy," blýskl se Karsen historickým citátem. "Tady se rozloučíme."
"Jak chcete, ale na vašem místě bych si to rozmyslel."
"Cesty se občas dělí. Takový už je život," prohlásil Janturánec se stoickým klidem a začal vykládat svou výzbroj.
Poručík mlčky pokrčil rameny a vzdal se dalšího komentáře.
"Máte sedm dnů, ani o hodinu více," připomněl jim Sevestr známý fakt. "Opravdu to zvládnete?"
"Zase ty pochybnosti, mladej," usmál se Karsen. "Vždyť vy jste jako naše máma."
"A sestřička s tetičkou dohromady," přisadil si Flekoun.
Motor Gladiátora netrpělivě zabouřil.
"Já jen ..." Sevestr tonul v rozpacích.
"Šťastnou cestu, armádo! A dávejte pozor na dopravní předpisy. Zdejší servisy nejspíš mají dovolenou."
Žádný strach, signalizovala blikající světla bojového robota, jehož posádka se loučila vztýčenými palci.

"Tak pohni kostrou, Flíčku," vybídl Karsen svého parťáka. "Závod s časem je odstartován."
S připravenými zbraněmi zamířili sotva znatelnou stezkou vstříc nekonečnému moři vegetace. Džungle je uvítala nazelenalým přítmím a specifickou zvukovou kulisou rozhořčených živočichů, protestujících proti vpádu Gladiátora do jejich území.
"Je tu nějak moc živo."
"To tedy je," připustil Janturánec. "Ale většina těchle křiklounů nám neublíží."
Projdeme? oba si v duchu položili stejnou otázku. Jednoznačná odpověď však neexistovala. Pro celou řadu tvorů totiž představovali lákavé sousto, kořist, o kterou je třeba se pokusit.