Ďábelská planeta...3

Ztichlou džunglí se prodíraly dvě postavy. Náhodný pozorovatel mohl usoudit, že se jedná o opilce nebo o lidi stižené ztrátou orientace, neboť tak jejich postup, plný kliček a vybočování ze směru, vypadal. Zkušený harcovník by však v jejich počínání záhy odhalil určitý smysl a řád. Vzájemné zajišťování a vykrývání prostoru svědčilo o rozvaze i zkušenostech.
"Pro dnešek dost," rozhodl konečně Karsen. "Tahle mýtina je jako stvořená k přenocování."
"Dobré místo," potvrdil Flekoun a po krátké obhlídce terénu zamířil malou tlakovou ampuli na zem a stiskl rozprašovač. Jemná mlha vytvořila slabou, avšak velmi pevnou, nepropustnou fólii, na kterou umístili hermeticky uzavíratelné spací pytle s biofiltry. Nic jiného s sebou nebrali, protože každý kilogram navíc, je zatraceně cítit a odlehčené moduly, buňky a obdobná přístřeší, stejně neposkytovaly bezpečnou ochranu před zdejšími dravci. Tak či onak, jeden z nich bude muset být na stráži.
"Mám první hlídku. Polož se a spi," navrhl Flekoun, když se vypořádal s jídlem.
"Dobře." Karsen bez váhání vklouzl do spacího pytle. "Jsem utahaný jako štěně."
"Vidím, že Pozemšťané mnoho nevydrží."
"Poslouchej, ty janturánský obejdo, pořád mám dost sil, abych tě praštil do čenichu."
"Nech si ty něžnosti pro Retonce a pěkně hajej."
"Stejně to máš u mě schovaný, Flíčku. Zítra uvidíš, co zachovalý Pozemšťan svede," vyhrožoval Karsen než zatáhl uzávěr.
Tma houstla a byla plná zvuků a šramotů, jak se noční dravci vydávali na lov. Janturánec si nasadil infravizor a jeho smysly byly plně ve střehu.
Neslyšně, jako had, se vyplížily výhonky masožravé liány z úkrytu hustého křoví a směřovaly k Flekounovi. Když liána zjistila, že kořist je mimo její dosah, počaly další šlahouny třást keřem. Pohyb větví upoutal Flekounovou pozornost. Bedlivě sledoval keř, jenže v nepřehledné houštině nemohl žádného rušitele nočního klidu rozeznat.
Větve znovu zapraskaly.
"Však já tě uklidním," zašeptal Janturánec a hodil mezi keře psychogranát. Ozvalo se tiché puknutí a útlumový preparát se rozstříkl po okolí. "Teď už dáš pokoj."
Flekounův útok liáně nijak neublížil, přesto však rostlinu na čas zklidnil. Neznámé chemikálie byly pečlivě analyzovány.
"Tak a máš to," pomyslel si Flekoun a s připraveným paralyzátorem se šel podívat na výsledek své odvetné akce.
Udělal jen několik kroků, když byly jeho nohy zachyceny množstvím výhonků. Instinktivně se vrhl zpět. Stisk nepovolil a nesnesitelná palčivost byla odpovědí na jeho snažení. Ležel tedy v klidu a podvolil se pozvolnému tahu. Bolest ustoupila. Napjal svaly a pokoušel se osvobodit, než ho nová vlna bolesti znehybněla. Lapoun, ujasnil si nepřítele a přestal se bránit, neboť každý odpor potlačovala liána zvýšeným vylučováním palčivé látky.
Paralyzátor na rostlinného protivníka neúčinkoval právě tak, jako psychogranát, který před chvíli použil.
"Trochu jsi mě převezla. Takový průhledný trik, a já na něj skočím jako nezkušený začátečník. Ale všeho do času." S jistým zadostiučiněním sevřel v ruce malou kuličku termonálože. "Jen se těš, potvoro."
Vlečení neustávalo, a tak brzy byla vzdálenost ke keřům sotva pár metrů. Teď je ten pravý okamžik, ujistil se Flekoun, když rozpoznal zduřelý krček hladové liány. Rozmáchl se a přesným hodem odeslal svůj smrtící dáreček.
Ohnivá koule zkoncentrovaná do několika decimetrů nedala nenasytné liáně žádnou šanci. Flekoun cítil, jak výhonky uvolňují sevření a postupně odpadávají. Bylo dobojováno. Lapoun hořel čadivým plamenem a odporně páchl.
"To jsou radosti," šklebil se Janturánec, když si omýval poleptanou kůži neutralizačním roztokem. Potom počkal, až dohasnou zkomírající plamínky stravující poslední zbytky zákeřného lupiče, a pak lehce zatřásl se spícím kamarádem.
"Vstávej, Ole. Střídání postu."
Karsen zavětřil jako ohař.
"Lapoun. Kapku jsem ho připekl."
"Seš v pořádku?"
"Jo," pohladil si Flekoun ošetřené nohy. "Ale byl to zatraceně nepříjemný pocit."
"Člověk tě nemůže nechat chvíli samotného," hartusil Karsen pohoršeně. Odpovědi se však nedočkal.

Ráno se ozvala vysílačka Gladiátora.
"Jaká byla noc?" vyzvídal seržant Sevestr.
"Klidná," odpověděl Janturánec lakonicky.
"Žádné lovecké dobrodružství?" zaznělo zklamaně.
"Kdepak. Na to je můj parťák moc a moc opatrný," zatloukl Karsen noční příhodu svého společníka.
"Díky," špitl Flekoun.
"Nejpozději do večera jsme na místě," prohlásil poručík Gordon sebevědomě. "Den na vás počkáme. Gladiátor se drží."
"My taky," zrušil Karsen spojení.
"Musíme vyrazit, Ole. Nebo nás armáda totálně porazí."
"Ještě tam nejsou. To nejlepší teprve příjde."

Dvě hodiny usilovného pochodu, půl hodiny odpočinek a znovu pochod nekonečnou zelení za plného soustředění.
Karsenovo atletické tělo pracovalo jako metronom.
"Člověče, ty máš fantastické tempo. Zvolni," sípal Flekoun. Popálené nohy přece jen byly jistým handicapem.
"Janturánci mnoho nevydrží," vrátil mu Karsen včerejší poznámku jako bumerang, ale ohleduplně zvolnil.
"Jargva!" utrousil Flekoun, a když spatřil rozpačitý pohled
svého společníka, promítl mu do mozku obrázek janturánského tura. Jargva bylo tupé, nesmírně zlomyslné zvíře, velice podobné onomu pozemskému sudokopytníkovi, který nedobrovolně přišel o jistou důležitou část svého těla.
"Moc hezký, žabáčku," Karsen ho přátelsky dloubl do boku. "Stále více obdivuji tvé estetické cítění."
"Ďábelská planeta - nevím proč jste jí dali takový název, zatím se chová nanejvýš rozumně."
"A lapoun?"
"Maličkost. Znám mnohem horší věci."
"Já taky. A pochybuji, že se jim vyhneme."
Janturánec neodpověděl, protože jeho zájem právě upoutala nedaleká planina.
"Co je, Flíčku?"
"Asi jsme to přivolali. Vidíš ten pohyb?" otázka přešla v rozhodné konstatování."
"Čertův ocas ... a zaručeně nebude sám," odvětil Karsen a zdvihl dalekohled k očím.
"Kolik?"
"Nejmíň dvacet, ale to zdaleka nejsou všichni."
"Ne," přisvědčil Janturánec, kterého upoutal téměř neslyšný šramot. "Jsme obklíčeni. Stahují se k nám ze všech stran."
Třímetroví osrstění hadi, nesmírně kousaví s tlamou plnou ostrých zubů se přibližovali.
"Touhle živou lavinou neproklouzneme, ani ji nezastavíme. Fofrem na strom," rozhodl Flekoun bleskově a v příštím okamžiku už oba lovci šplhali do bezpečí.
Usazeni na silné větvi sledovali, jak první vlna hadů dosáhla jejich nedávného stanoviště.
"To bylo o fous," Flíčku."
"Bylo, jenže kdo ví, jak dlouho nás ty zmetkové budou držet v zajetí."
"Uvidíme. Zatím si dáme něco k snědku," navrhoval Karsen ekonomické využití neplánované přestávky.
Hadi rychle zaplnili prostor pod stromen, zlostně syčeli, zvedali se do útočných postojů, vystavujíce na odiv zubaté tlamy.
"Cítí nás. Těch se tak brzy nezbavíme."
Karsen rozhodil obsah konzervy mezi hady a pozoroval, jak se strhla divoká půtka o kousky masa.
"Krmení dravé zvěře," vrčel Janturánec nesouhlasně, ale pak mu svitlo v očích. "Dobrý nápad! Přilákáme sem všechny a naráz je zlikvidujeme."
"No sláva. Snad sis doopravdy nemyslel, že jim chci uspořádat piknik."
Kousky masa splnily svůj účel. Během pěti minut se hemžila pod stromem téměř stovka "čertíků", a jak to vypadalo, byli tu všichni z okolí.
"Změníme menu," Karsen odjistil psychogranát.
"Raději dva," Flekoun ochotně následoval jeho příkladu.
Psychogranáty proměnily hbité hady v malátně se plazící kupu chlupů, instinktivně se stahující k sobě.
"Cesta je volná. Další bod pro nás."
"Tentokrát nás zachránila ta tvoje vykulená kukadla, Flíčku. Stačilo trošku zaváhat, a měli jsme se co ohánět," přiznal mu Karsen rozhodující podíl zásluh.
"Rozhodně by se to bez nějakého toho kousnutí neobešlo."
"Jsi poklad. Velký lovec..."
"Co asi dělají naši společníci?" Flekoun takticky změnil téma, aby zabránil dalšímu krasořečnění na svou osobu. "Pohodlně se vezou a zcela nepochybně se nám posmívají."
"Moc bych na to nesázel. Teď už budou mít problémy."
"Problémy? Jak jsi na to přišel?"
"Mají před námi značný náskok, a když se pořádně rozhlédneš ... pořád nic, Flíčku?"
Karsen utrhl nejbližší list, stiskl stonek, až se z dužiny počaly řinout velké krůpěje vody.
"Tyhle rostliny mají rády vlhko, hodně vlhka. Blížíme se k močálům. Odlehčený transportér tudy projede, Gladiátor je však mnohotunový kolos."
"Rozumím," protáhl Janturánec v náhlém osvícení mysli. "Čeká je objížďka."
"Ne jedna. Poručík Gordom bude děsně zuřit."
"Uvidíme, jak si armáda poradí. U všech planet! Vždyť my tam můžeme být první."
"Nesmíš se ovšem loudat a zdržovat s kdejakým lapounem."
Karsen rychle uzavřel svou mysl, neboť se mu do ní počal vkrádat obrázek dalšího janturánského kopytnatce.

Gladiátor se motal v bažině s elegancí zamilovaného hrocha a jeho postup byl více méně imaginární. Stále častěji a častěji se rozsvědcovala kontrolka upozorňující na neprůchodnost terénu. Pokud posádka nereagovala na varování, vypnula automatika motor a po třiceti sekundách zařadila zpáteční chod.
"Hergot! Copak se z tý břečky nikdy nevyhrabeme!" vztekal se poručík Gordon a se zaťatými zuby sledoval další ústup.
"Dvanáctý, pane poručíku," udělal seržant další čárku do záznamu a připojil beznadějné gesto. "Tudy neprojedeme."
"Vypadá to tak," připustil poručík a zahleděl se do mapy, kterou během posledních dvou hodin proklel rozhodně víckrát, než kolik ujeli kilometru.
"Karsen měl pravdu," povzdechl si Sevestr. "Náš postup neoplývá právě rychlostí."
"Raději mi ty ignoranty nepřipomínejte, seržante! Ostatně jejich přítomnost by naši situaci nijak neulehčila. Nebo snad máte jiný názor?!"
"Ne, pane."
"Zkusíme projet tudy," poručíkův prst ukázal na úzký pás tvořící předěl mezi močály. "Zajedeme si skoro padesát kilometrů, ale jiné řešení nevidím."
"Moc by mě zajímalo, jak jste profesorovi dopravovali zásoby. Vždyť toho musely být tuny!"
"Laboratoř zásobovala základna Z4. Tím směrem nejsou žádné bažiny, a navíc je tam vybudována celkem slušná cesta."
"Takže tuhle štrapáci nám záměrně nachystali Retonci. Pohádka o průzkumu importovaných živočichů nezabrala."
"Vypadá to tak," navázal poručík Gordon. "Ze všech sil se nám snaží znepříjemnit život."
"Ani bych se nedivil, kdyby nám ty informační krystaly vyfoukli před nosem."
"To je krajně nepravděpodobné. V době poslední retonské expedice na K48, nevěděl o těch zapomenutých materiálech ani velký šéf našeho výzkumného oddělení. Krom toho, laboratorní prostory jsou perfektně zajištěny proti nezvaným hostům."
"Výcvikové základny taky, a přesto jsem málem posloužil za večeři ostrounům. Náhoda?"
"Nevěřím na takové náhody, seržante. Žádný ostroun by bez žrádla tak dlouhou dobu nepřežil, a tihle podvýživou rozhodně netrpěli."
"Pokud nepřipustíme náhodu a zázrak, hledejme odpověď na otázky: KDO, KDY, PROČ - normální rovnice o třech neznámých. Když dosadíme za první neznámou Retonce a třetí neznámou shrneme do pojmu překažení expedice Sarah, zbývá už jen jediná otázka: KDY?"
"Kdy?" poručík Gordon usilovně přemýšlel. "K48 není výletní místo, ale planeta žárlivě střežená oběma stranami. Nikdo jiný tu nesmí přistát."
"Až na jedinou výjimku. Porucha lodi ohrožující bezpečnost posádky," doplnil jeho úvahy Sevestr.
"Bravo, seržante! K48 měla nedávno návštěvu. Transgalaktik z Narxu vysílal tísňový signál a dostal povolení k nouzovému přistání. Dokonce si vzpomínám, že šlo o poruchu tryskových kalichů hlavní motorové sekce."
"Narxové jsou věrní spojenci Retonců. Je docela možné, že ten podraz mají na svědomí oni."
"Jedni nebo druzí, na tom starou belu záleží. Každopádně musíme být ve střehu, aby se naše jména neobjevila v nekrologu Vesmírných jednotek."

Ráz krajiny se změnil. Stromů ubývalo, terén okupovalo rákosí, voduňky a rozsáhlá mechová pole.
"Tohle jsme moc potřebovali," liboval si Flekoun a dlouhými kroky se prodíral čvachtající břečkou. "Nádhera."
"Vidím, že se cítíš jako doma, ty janturánská blátošlapko," popíchl ho Karsen. "Vy snad máte bahno i v posteli."
"Že to říkáš právě ty. Kdopak si to na Termalu rozdal s bažinou? Nějaký Olaf Karsen, jestli se nepletu."
"Zdrhnout Hendersonovi a Patrole, to byla tenkrát moc silná motivace, žabáčku. To mi věř."
"O tom mi můžeš něco vyprávět. Jsme ze stejné branže a nakonec jsme skončili ve stejným lágru," povzdechl si Flekou při vzpomínce na iridiové doly. "Přímo závratná kariéra."
"Co se čílš. Pluto je pryč, a teď jsme dostali novou šanci. Dobré skutky prý bývají po zásluze odměněny."
"Kdes to sebral, člověče?" podivil se Janturánec. "V životě jsem potkal víc bohatých lumpů než těch druhých."
"Já taky, kámo. Zřejmě proto to s dobrými skutky nijak nepřeháním," Karsen přešel do role tvrdého muže, ale svého společníka neošidil.
"Já vím své, Ole. Nemusíš zatloukat."
"Nechme toho. Nemám náladu na sentimentální historky a ke zpovědi nechodím," zatvářil se nepřístupně.
Z čista jasna se v Karsenově mysli zjevila janturánská letuška. Na co to zase myslím? Potřásl hlavou, ale obrázek velkooké Janturánky se stále vracel.
"Fleky! Ty zvíře proradný, hned toho nech!"
"Chtěl jsem ti pozvednout náladu. Vždyť se tváříš jako na pohřbu zchudlé prababičky."
"Jen abych ti nezvedl mandle já!"
"Ole, jak je to u vás? ... Víš, co myslím?"
"Proč tě to zajímá?"
"Mohou pozemšťané i s jinou rasou?"
"Když tomu fyziologické rozdíly nebrání. Nejsme puritáni."
"Ty taky?"
"Prozradím ti tajemství, Flíčku. S anorskou chobotnicí jsem se zatím nemiloval," žertoval Karsen, ale vzápětí prudce nadskočil. "Pravě jsem dostal vášnivý polibek. ... Pustíš, mrcho!"
"Tys byl vždycky přitažlivý," poznamenal Flekoun a pobaveně sledoval, jak zápasí s půlmetrovou pijavicí, která se nechtěla jen tak vzdát svého záměru.
"Díky za kompliment. Doufám, že i tvůj šarm dojde brzkého ocenění."
Krok za krokem postupovali bahnitou kaší, uvolňujíce četné bubliny páchnoucího bahenního plynu.
"Jauvajs!"
"Už zase? Ty snad máš magnet na pijavice." Poslední slovo přešlo v bolestné zakvílení. "Sakra, teď se pustily i do mě, bestie nenažrané," stěžoval si Flekoun.
"Zřejmě je přilákal tvůj janturánský sexappeal," kontroval Karsen a s úlevou přivítal suchý výběžek, kde si mohli odpočinout.

"Jakpak se asi mají naši pytláci?" nálada poručíka Gordona se lepšila úměrně s tím, jak se lepšil terén.
"Můžeme se zeptat, co je u nich nového," Sevestr vztáhl ruku po vysílačce.
"Pro mě za mě?" zatvářil se poručík neutrálně.
"Tady obrněná vozba expedice Sarah. Pěchoto, ohlašte se ... halo, Karsene!"
Za okamžik se ozval z reproduktoru vyrovnaný hlas Olafa Karsena, kterému ani dotěrné pijavice nedokázaly pokazit náladu.
"Tady Karsen a spol. Jak se daří armádě?"
"Skvěle! Postup nám sice zpomalila bažinatá místa, ale teď už frčíme přímo k laboratoři a nic nás nezastaví," sebevědomí poručíka Gordona opět vítězilo na celé čáře.
...
"Co je s váma, lidi? Jste celí?" vyzvídal Sevestr
"Právě si ošetřujeme rány a foukáme na bebíčka," připojil se Flekoun. "Málem jsme byli sežráni i s botama."
"Co se stalo?! Potřebujete pomoc?
"Pijavice. Celé mraky pijavic ... a každá měla ukrutný apetit."
"Od kdy se lovecká elita bojí malých pijaviček?" vyzvídal poručík Gordon s neskrývanou ironií v hlase. "Kdysi se prý hojně používaly jako léčebný prostředek."
"Kdybyste měl zájem, poručíku, tak vám nějakou chytneme," Karsen přímo překypoval ochotou.
"Pro vaše zdraví to rádi uděláme, a bez nároků na honorář," Flekounova ochota nebyla o nic menší.
"Komedianti," ulevil si poručík a vypnul vysílač. "S nimi si tedy opravdu užijeme."
"Vždyť to nejsou vojáci," zastal se jich seržant a s jistými rozpaky si uvědomil, že jejich chování a vyjadřován mu není nijak proti mysli.
"Trochu si protáhneme kostru," poručík zastavil Gladiátora a pohlédl na biodetektory. Žádné ozvěny potvrzující přítomnost větších živočichů nebyly registrovány.
"Čistý vzduch, poručíku. Gladiátor všechnu zvěř zaplašil," Sevestr odjistil uzávěr a chystal se vystoupit.
"Tohle vás učili v kadetce?! Hned si zkontrolujte zbraň!"
"Promiňte, poručíku." Sevestr vytáhl těžkou laserovou pistoli z pouzdra a zkontroloval energetický zásobník.
"Váš život, seržante, rozhodně stoji za tu chvilku zdržení. A spolehlivá zbraň je tou nejlepší zárukou."
Sevestr zahanbeně přikývl. Tuhle zásadu jim instruktoři vtloukali do hlavy několikrát za den, aby jim přešla do krve. A nyní se ukáže, že jeden z kadetů základní bezpečnostní pravidlo s klidným svědomím porušil.
Poručík Gordon otevřel motorový kryt a zvuk turbíny pracující na volnoběh rázem zesílil.
"Teď jsme si označili své teritorium."
"A přišli o trofeje. V tomhle rámusu se dá ulovit jedině slizoun stižený úplnou hluchotou."
"Nejsme tu kvůli lovu. Za půl hodiny vyrážíme," oznámil poručík nesmlouvavě.
Sevestr mlčel, nic rozumějšího ani udělat nemohl.
Poručík zahodil nedojezenou konzervu, vzal si dalekohled a obhlížel terén. V duchu odhadoval pevnost povrchu a plánoval nejvýhodnější trasu postupu. Bílá skvrna ukrytá v husté spleti kořenů se téměř neznatelně pohnula. Zbystřil pozornost. Tak tohle bude Sevestrova trofej, usmál se, když bezpečně poznal tvora, kterému se každý zkušený harcovník na sto honů vyhne. Satanovo vejce není nebezpečné, ale setkání s ním je krajně nepříjemné, neboť tenhle tvoreček brání sebe i své území ohavně páchnoucím slizem vystřikovaným s neobyčejnou přesností z kožnatých vaků umístěných podél celého těla.
"Seržante, uděláme malý průzkum okolí," navrhl poručík a zamířil k nedalekému stromu. Směr volil tak, aby trofeje chtivý společník, který šel několik kroků vedle něj, přišel do kontaktu s onou roztomilostí. Nekalý záměr vyšel dokonale. Sevestr postřehl nebezpečí příliš pozdě, a ani bleskový výstřel ho nezachránil od děsivé spršky přilnavého slizu, který se chystal otrávit svou pronikavou esencí minimálně celou planetu. "Já se asi pobliju," zkroušený nimrod kuckal, lapal po dechu a zoufale se snažil zbavit výměšků sužujících jeho čichový orgán.
Intenzivní zápach přiměl poručíka ke kvapnému ústupu.
"Člověče, hned shoďte ty hadry ze sebe, umyjte se v dezaktivačním roztoku a vemte si novou kombinézu."
Pachová očista nešťastného seržanta trvala mnohem déle než půl hodiny, a výsledek stejně neodpovídal vynaloženému úsilí.
"Co se dá dělat, budeme to muset vydržet," poručík zahnal Sevestra do Gladiátora, nastavil klimatizaci na maximální výkon a posílil ji osvěžovačem vzduchu. Přes všechna opatření, byla zakrátko atmosféra uvnitř vozidla poněkud nevábná.
"Každá sranda něco stojí," zabručel pro sebe a pak se obrátil na zaraženého seržanta. "Škoda, že jsme tu trofej nevzali s sebou. S tímhle úlovkem jste mohl aspirovat na Velkou cenu v soutěži loveckých amatérů."
"Příště, pane..."
"Příště vás s klidným svědomím nechám sežrat prvnímu ostrounovi a navíc mu popřeji dobrou chuť. Jen Bůh ví, proč jsem k vám tak shovívavý."