Ďábelská planeta...7

"Drž se zpátky!" okřikl Karsen seržanta, který se neustále dral vpřed. "Tady není cvičák."
Sevestr se neochotně stáhl s tváří poznamenanou vzdorem. Jednají se mnou jako s malým klukem, spolkl hořkou pilulku, ale neodporoval.
"Ne tak zhurta, Ole," ozval se Flekoun telepaticky. "Chce nám jen dokázat, že je chlap."
"Teď není vhodná doba na takové důkazy!" odsekl Karsen. "Čím dřív si to uvědomí, tím lépe pro nás. Už takhle máme dost starostí," ukončil psychický kontakt v mírnějším tónu.
Trojice uprchlíků pokračovala v cestě, která mladému příslušníkovi Vesmírných jednotek poskytla neocenitelné ponaučení pro jeho budoucí kariéru. To, co předváděl Karsen s Flekounem byla Vysoká škola lovecká s Pytláckou akademií dohromady. Každý šelest, každý stín i téměř neznatelný pachový závan byl pečlivě analyzován a výsledek pak určoval směr dalšího postupu. Zdánlivé drobnosti, v noční džungli však důležité informace, na nichž mnohdy záleží lovcův život.
Náhle Karsen zvedl ruku.
Zůstali stát a pozorně obhlíželi stromy a keře pokropené světélkující substancí s nasládlou vůní.
"Narkouni. Jejich kousnutí způsobuje halucinační stavy a značně zvyšuje aktivitu libida," poučoval Janturánec Sevestra. "Pravý ráj pro feťáky a erotomany."
"A taky se na nich dá slušně vydělat. Tahle kolonie je učiněný zlatý důl."
Postupovali zvolna, obezřetně se vyhýbali označkovaným porostům a vzájemně si kontrolovali oblečení, nevábně páchnoucí univerzálním repelentem, který měl podobné potvory odpuzovat.
"Pozor!" Sevestr uchopil Flekouna za paži a rychlým pohybem mu smetl malého záškodníka z límce kombinézy.
"Moc nechybělo a Flíček se do nás zamiloval."
"Ale nešťastně. Opravdu nevím, jestli bych jeho city opětoval," kritickým pohledem přehlédl seržant Janturánce.
"Asi bych mu dal taky košem," pokýval Karsen vážně hlavou. "Není můj typ."
"Kamarádi," povzdechl si Flekoun bolestně. "Proradné skety!" zatvářil se nasupeně, zatímco jeho velké oči jiskřily plaménky potlačovaného veselí.
Tlumená exploze jim rázem pokazila náladu.
"Retonci," zajíkl se Janturánec. "A zatraceně blízko."
"Maximálně tři kilometry. Větší náskok rozhodně nemáme," odhadl Karsen vzdálenost nepřátel a povzbudivě pohlédl na Sevestra. "Dobrá práce, seržante. Počítám, že dostali řádně za vyučenou."
"To je však nezastaví."
"Ne, tak lehce se jich nezbavíme. Naštěstí jsou i jiné prostředky než návnady s granáty. Viď, Flíčku."
"Jistě. Ale jako s uděláním si nemohu na žádný vzpomenout. Copak chystáš za čertovinu?"
"Uvidíš, kamaráde. Ďábelská planeta si své jméno plně zaslouží," sliboval tajemně a ke značné nelibosti svých společníků odmítl sdělit jakékoliv podrobnosti.
"Doufám, že víš, co děláš," vzdal se Flekoun dalšího naléhání. "Nerad bych skončil jako předložka u nějakého nevzdělaného příposrouta."
"Nikdy jsem neměl valné mínění o Retoncích, ale silně pochybuji, že by měli až tak špatný vkus."
"Jargva coxet jargva."
Karsenův pohled zamířil k obloze. Tmavé mraky zakrývající většinu hvězd se začínaly trhat.
"Přišlápneme, tma je náš spojenec."
"Pěkný spojenec," lamentoval seržant a zuřivě si třel tvář. "Hubu mám v jednom ohni!"
"Ohnivka je výborná na oči. Uvidíš, že další žahavá vlákna už nepřehlédneš," přesvědčoval ho Flekoun s sžíravým sarkasmem.
"To tedy ne," souhlasil Sevestr a s bolestným sykáním sčítal palčivé puchýře.

"Jen seďte, kapitáne," generál Farrow hned v zárodku zarazil pobočníkův pokus o předpisový postoj. "Něco nového?"
"Další kamínek do mozaiky. Bohužel, nijak nám nepomůže."
"Každá informace má svou cenu. Tak co máte?"
"Zjistili jsme, že na konto kapitána transgalaktiku Zirk byla převedena značná suma z účtu společnosti Rentax. A ta je, jak víme, financována retonskou armádou. Zač asi ty peníze dostal?"
"Platba za zásilku dopravenou na K48. Opravdu, slušné," uznal generál při pohledu na podtrženou částku.
"Nemůžeme jim ovšem nic dokázat. Najdou si tisíc důvodů pro tuto finanční transakci."
"Tím spíš, že ani naše pátrání není tak zcela košer."
Kapitán Tobin bezmocně rozhodil rukama. "Jako vždy. Retonci lžou a my podvádíme."
"Vojenská laboratoř chce výzkumy profesora Lamsona, admirál Welmann chce mít korektní vztahy s Retonci a já chci zpět své muže. Krásný propletenec. Hrom aby do toho!"
"Možná to vidíme příliš černě. Porucha další lodi v horké zóně by byla nápadná. Ale bez téhle komedie nejsou schopni zajistit návrat komanda."
"Tenhle problém, jde velmi elegantně vyřešit, kapitáne. I když," zdůraznil generál, "dost mi potrápil mozek."
"Nechápu," zarazil se pobočník. "Jak?"
"Pokud se jim podaří expedici Sarah vyřídit, nebude nikdo na astroportu čekat. Náš styčný důstojník jistě požádá o odklad startu, anebo Retonci udělají velkorysé gesto a nabídnou jej sami s tím, že si zatím zaletí obhlédnout jinou základnu. Proti tomu se nedá nic namítnout. Hlavní je, získat čas pro skupinu poručíka Gordona."
"Rozumím. Na smluveném místě naloží své komandos a navíc si zachovají zdání dobré vůle. Co však udělají v případě, že se někomu z našich přece jen podaří dosáhnout astroport a obviní je?"
"Všechno popřou. Na K48 přistála loď soukromé společnosti z Narxu a za ní oni nenesou zodpovědnost."
"Odletí? ... Sami?"
"Bez sebemenšího zaváhání. Tahle rasa si na přílišný jemnocit nepotrpí," generál Farrow si nedělal žádné iluze o retonské morálce.

"Tady si na chvíli odpočineme," navrhl Karsen a k nemalému překvapení obou společníků usedl na kámen.
"Blázníš!" vyprskl Janturánec jako podrážděná kočka. "Tlupu zabijáků máme za zadkem a ty si tady hovíš jako na dovolené."
"Co ti říká tohle?" Karsenův prst zamířil na nalomenou větvičku s otrhanými listy po jedné straně.
"Pytlácká značka. Sám jsi jí tu udělal."
"Správně, žabáčku. A vede kam?"
"Tentokrát si na volavky zahrajeme my," protáhl Janturánec v náhlém osvícení mysli.
"Chytrej," přikývl Karsen a pokynem ho vyzval k usednutí.
Seržant si připadal jako herec, který vypadl z role. Naslouchal, ale ani zbla nechápal, o čem je řeč."
"Před námi je hráz masožravých stromů. Ole si myslí, že by jim Retonci mohli chutnat."
"Masožravé stromy?" Sevestr tiše hvízdl. "Pěkné svinstvo."
"Účel světí prostředky," řekl Karsen nesmlouvavě. "Ostatně oni nás také šetřit nebudou."
Seržant Sevestr měl zcela jiné představy o boji s nepřítelem, ale smrt poručíka Gordona byla tvrdou lekcí. S klidným svědomím odvrhl taktické poučky i příklady za strategie. Jde-li o krk, nekouká se na pravidla. Zabít! Nic víc nic míň. Přesto rozpačitě pohlédl na lovce. "Vás bych nechtěl mít za nepřítele," v jeho hlase zazníval obdiv i nechuť zároveň.
"Pokud tahle past vyjde, ubudou nám problémy."
"Ubudou, ale nezmizí," odplivl si Janturánec znechuceně. "Ti zmetkové nás ještě řádně potrápí."
"O tom vůbec nepochybuji," přiznal Karsen nevzrušeně. "Jenže teď jsme na tahu my."
"Raději odtud vypadneme," Flekoun neměl stání. "Budu mnohem klidnější, až mezi námi a Retonci bude stát masožravý plot."
"Za deset minut jsme na místě. Proklouzneme jako myšky."
"Doufejme," hlesl Sevestr a byl moc rád, že nepříjemné mrazení v zádech není viditelné.

"Tak tady máme naše nenasytné pomocníky," zaradoval se Janturánec, když spatřil košaté koruny rostlinných predátorů. "Vypadají jako neškodné kranterské vrby, to je však pouhé zdání. Xartové už spořádaly nejednoho neopatrného lovce."
"Jak projdeme?" zatvářil se Sevestr ustaraně. "Ten váš plot má zatraceně husté plaňky."
"Dobře si je prohlédněte, seržante. Všichni tito chlapíci mají ohromný apetit až na jednoho," Karsen ukázal na strom, jehož koruna byla poněkud prořídlá. "Tenhle mlsoun si nejspíš pokazil žaludek nějakým špatným soustem."
S jistou nedůvěrou sledoval Sevestr bezstarostný postup Janturánce. Respektoval zkušenosti obou lovců, přesto však jeho podvědomí deptaly pocity hrozícího nebezpečí.
"Žádný strach, soldáte," povzbuzoval ho Flekoun. "Tahle dvířka už jsme použili."
"Pak tedy nic nebrání Retoncům v našem pronásledování. Díra v plotě zůstane i pro ně."
"Nejdříve ji musí najít," podotkl Karsen a zamířil podél masožravého porostu nenasytných Xartů. "Uvidíme, jaké mají znalosti v botanice."
"Neposlali sem žádné zelenáče, Ole. Nesmíme je podceňovat."
"Tohle jim zamotá hlavu," Karsen významně poklepal na malé pouzdro, jehož obsah nepředstavoval pro Flekouna žádné tajemství.
"Pachové ampule? Těmi nás armáda nevybavila."
"Kdo se stará, má. Zůstalo mi pár kontaktů a kamarádů, tak proč je nevyužít."
"Snad vás Retonci nemají v evidenci?"
"Pochybuji, že by jim Patrola moji pachovou kazetu věnovala k vánocům," Karsen odmítavě mávl rukou. "Ale ať se propadnu do horoucích pekel, jestli ti holomci nepoužívají frňáky."
"Frňáky?"
"Pachové detektory," přeložil Flekoun pytlácký výraz do řeči srozumitelné i pro ostatní zbytek tvorstva. "Retonské přístroje zcela nepochybně registrují pach pozemšťanů. Jak vidíte, mám další plus."
"Ty jsi prostě poklad, společník k nezaplacení," Karsen mu uštědřil přátelský štulec a stiskl aktivátor.
Pouhou sekundu po té, co ampule dopadla ke kořenům mohutného stromu, vystřelila z koruny smršť silných šlahounů. V chaotickém reji prohledávaly označený prostor, zatímco analyzační buňky vydrážděné na maximum, vysílaly další a další šlahouny, aby se zmocnily imaginární kořisti.
"Strašné!" Sevestr mimoděk poodstoupil. "Nevím, jestli bych měl odvahu proklouznout zpátky."
"Existují daleko horší věci. Xartové alespoň neběhají po lese," uklidňoval Flekoun pobledlého seržanta. "Skvrňouši na Coru, u všech pulců, to je paráda," rozpomněl si na honičku, po které se musel dlouho a důkladně omývat. Tohle malé tajemství však bylo pečlivě střeženo.
"Trocha rámusu neškodí," mínil Karsen a odjistil zbraň.
"Proč ne," souhlasil Sevestr. "Určíme jim správný směr."
"Okamžik," zarazil je Janturánec. Nadechl se a vyrazil ostrý skřek podrážděného tropaxe. "No prosím."
Zarachotily dva výstřely a další skřek přešel v namáhavé chroptění smrtelně zasaženého zvířete.
"Stačí, Flíčku. Tropaxové jsou samotáři."
Janturánec přikývl a zakončil svou produkci trylkem roztouženého skřídláče.
"Velmi působivé," nešetřil chválou Sevestr. "Všechny samičky v okolí se teď natřásají nedočkavostí."
"A Retonci taky. Raději vypadneme. Nemám chuť dělat ze sebe terč kdejakému ostrostřelci."
"Mocný Astvagone," oslovil Flekoun nejvyššího boha z prastarých janturánských bájí. "Buď nám nápomocen a znič naše nepřátele jako odporný hmyz jenž cizopasí na páchnoucích výkalech tvých nehodných dětí."
"Jen aby měl Astvagon pochopení," zapochyboval Karsen. "Moc pokorně to neznělo."
"Máš pravdu, Ole. Ostatně nevím, jestli by se janturánský bůh namáhal kvůli potrhlým pozemšťanům."
Blízké návrší hustě zarostlé keři a spletí lián poskytovalo dokonalý úkryt.
"Tady klidně zmizí celý pluk i s technikou," pochvaloval si seržant Sevestr s plnými ústy.
"Škoda, že tu není," zalitoval Flekoun. "Ale jinak je to dobré místo."
"V životě už jsem měl na mušce ledacos, ale ještě nikdy jsem nestřílel po..."
"Tohle je prostě škodná, Ole. Nemáme na vybranou. Buď my nebo oni. Jiná možnost není."
"Vím, ale to neznamená, že se mi to líbí. Po pravdě řečeno, když někdo střílí po mě, líbí se mi to ještě míň."

Čtyřčlennou skupinu po zuby ozbrojených Retonců poháněla touha po pomstě i vidina báječné odměny. Po bitvě u Jangaru, bylo sjednáno příměří s Pozemskou unii, nicméně jejich bojechtivá rasa nevynechala žádnou, ani sebemenší příležitost, k provokacím a drobným šarvátkám. Záškodnická akce na K48 byla jednou z nich.
"Teď už nám neutečou," Tark Zir pozvedl svou zbraň ve vítězném gestu, když dozněly výstřely i smrtelný skřek tropaxe.
"Brzy budou litovat, že se narodili," zaskřípal zuby Nir Vor. "Čeká je dlouhé a bolestné umírání. Můj bratr Ass Zor bude krutě pomstěn."
"Všechny naše padlé pomstíme. Zenorské ploštice se můžou těšit na bohatou hostinu."
S připravenými zbraněmi vyrazili za uprchlíky. Postupovali rychle, ale ne bezhlavě. Návnada s granáty stála život jednoho z nich. Ass Zor zemřel, nyní tedy musí zemřít i jeho nepřátelé.
Porost masožravých Xartů vzrušoval sílící pach Retonců. Analyzační buňky upřesňovaly směr, vzdálenost a vyčkávaly na okamžik, až bude kořist v dosahu úchopných šlahounů.
"Máme je," zašeptal velitel Tark Zir ke svým mužům a ukázal na pachový detektor. "Ukrývají se za těmi stromy."
"Nerad si hraju na schovávanou." Nir Vor vyměnil zásobník trhavých nábojů za termostřelivo a zamířil ke kořenům největšího stromu. "Hned je vyženu."
Oslnivé výbuchy těžkých termostřel, doprovázené pekelným žárem, postupně explodovaly u dvaceti stromů, ale kýžený efekt se nedostavil. Žádný z uprchlíků nevystrčil ani nos.
"Nejsou tam!" vztekal se Nir Vor. "Zase nás přelstili!"
"Daleko být nemohou," Tark Zir věřil v úspěch. "Vpřed!"
Vyrazili v rojnici připraveni opětovat palbu. Proběhli padesát metrů nekrytého prostoru aniž padl jediný výstřel. Napětí vystřídalo zklamání.
"Kde jste? Ukažte se!" zahulákal rozzuřený Nir Vor a mimoděk pohlédl do koruny stromu. "Zpátky!" zaječel, když postřehl hrozící nebezpečí.
Varování však přišlo příliš pozdě. Nespočetné množství šlahounů posetých ostrými trny se vrhlo na překvapené Retonce a nedalo jim žádnou šanci vymanit se ze smrtícího sevření.
Tark Zirovi se podařilo uvolnit ruku a laserovou pistolí přepálit většinu pichlavých pout. Snad by unikl, avšak omračující jed mu zastřel smysly. Malátně se pohyboval v kruzích a křečovitě tiskl spoušť.

Noční džunglí se ozývalo bolestné sténání umírajících Retonců a sporadické záblesky laserových zbraní.
"Strašné," vydechl Sevestr. "Být sežrán za živa..."
"Osud, seržante. Ostatně, tady není lítost na místě."
Sevestr pohlédl tázavě na Flekouna.
"Na Heseru bylo mnoho Janturánců předhozeno žahavým medúzám. Jen tak, pro jejich pobavení. A další naše kolonie na Sirtu byla vyvražděna stejně krutě."
"Já vím. Na akademii se učíme dějiny."
Flekoun ho neuznal za hodného pohledu. Jako had se prosmýkl hustým křovím a zmizel z dohledu.
"Snad jsem se ho nedotkl?" zrozpačitěl Sevestr. "Retonské anexe janturánských kolonií jsme probírali v prvním ročníku."
"Zajímavé téma pro nás, seržante, ale pro Flíčka bolestná vzpomínka. Na Heseru zahynul jeho starší bratr."
"O čtyři méně," ohlásil Flekoun stručně výsledek svého průzkumu. "Takže, co teď, Ole?"
"Moc toho na výběr nemáme. Musíme se dostat na astroport Noris. Bohužel, tohle vědí i naši protivníci. Otázkou tedy je, jakou taktiku zvolí."
Janturáncův pohled zamířil k Sevestrovi.
"To záleží na počtu a technice, s kterou disponují. Podle mě..." zarazil se Sevestr, ale když viděl, že mu lovci pozorně naslouchají, rozvíjel dál své úvahy. "Retonci rozhodně neplánovali divokou honičku po všech čertech, ale naši likvidaci ze vzduchu."
"Může být," připustil Karsen. "Chtěli to s námi rychle skončit, ale díky Gordonovi jim sklaplo."
"Deset se jich smaží v pekle, což by mohla být dobrá polovina jejich původního stavu. A ti, co zůstali, nebudou mít lepší zbraně než máme my."
"Žádné bojové kombinézy?"
"Ne," zavrtěl Sevestr rezolutně hlavou. "To by je Xartové tak snadno nedostaly.
"Deset na tři, nechal se slyšet Flekoun. "Domnívám se, že tohle nejsou příliš radostné počty."
"Možná jich bude méně. Retonská komanda nejsou obvykle příliš početná."
"Tak ubereme. Děvět, sedm, pořád je to víc než dost na dva pytláky a jednoho zelenáče z Vesmírných jednotek."
"Nech ty matematiky, Flíčku. Na Termalu jsem vodil za nos třicet chlapů i s poručíkem Hendersonem a elektronickými ohaři. Nebýt tenkrát takový měkkota, mohl jsem mít vystaráno na hezky dlouho. Landoři. Jo, za ty se opravdu královsky platilo."
"Musíš ovšem uznat, Ole, že tihle gauneři přece jen mají o kapánek vyšší kvalitu než ti blátošlapové z Patroly."
"Však ono se to nějak vyvrbí, žabáčku. Ostatně, teď už je pozdě troubit k ústupu."
"Hankvazara!" ulevil si Flekoun svou oblíbenou nadávkou. "Chtělo by to nějaký geniální nápad."
"Jsi na řadě, Flíčku. Další past nechám na tobě."