Vládce a poddaný

Píše se rok 2222. Pokud se dnes podíváte na planetě Zemi do ulic, najdete zde skoro vždycky spousty robotů, kteří jdou za svou prací. Lidé již dávno nepracují, vše obstarávají tyto velmi povedené stroje. Člověku tak umožňují, aby se nemusel starat o nic jiného, než o své vlastní pohodlí. Již po pouhých dvou letech od svého vzniku se rozšířily po celém světě, až na chvíli hrozilo, že ulice jimi budou doslova narvány. Proto bylo v roce 2196 rozhodnuto, že jeden robot musí kromě své prvotní práce zastávat i nějaké funkce navíc. A tak nyní většina z nich pečuje o pár lidských bytostí, chodí do práce a občas pomáhá i sousedním robotům ve svém okolí.

Pojďme se nyní podívat do náhodně zvoleného příbytku. Muž jménem Tomáš se právě vrací z procházky, na které si zašel s přáteli do hospody, a poté se sám loudal po okolí a obdivoval jeho krásu. Přijde k domovním dveřím, které se automaticky otevřou, a za nimi již čeká jeden ze dvou robotů, kteří mu zde udržují domácnost. Robot ho upozorní, že přichází pozdě, ale Tomáš si jej nevšímá a raději stále myslí na velmi příjemný den, který právě prožil. Přijde do kuchyně, kde mu druhý robot nese večeři. Zatímco tyto dva stroje pracují okolo něj, Tomáš se v klidu nají. Když má v sobě poslední sousto, odloží příbor a vydá se do obývacího pokoje. Zde si sedne a chvíli se dívá na televizi, i když vlastně ani nevnímá zapnutý program, spíš pouze polehává.

Později dojde k jednomu robotovi a řekne si o masáž. Ten okamžitě nechá své dosavadní činnosti a začne masírovat krk. Muž se blaženě rozvalí, ale i tato kratochvíle jej brzy začne nudit, tak tedy vstane, mírně odstrčí stále masírující stroj a odejde do ložnice. Zde si lehne do postele a brzy již spí. Roboti ještě nějakou chvíli pracují, ale po chvíli i oni zajedou do svých nabíjecích stanic a započnou klidnou noc, jelikož jejich baterie potřebují dobít.


Píše se rok 2010. Kocour Filip se vrací domů po dni stráveném touláním po okolí a návštěvou zadních dveří jedné hospody, kde spolu s dalšími kocoury dostal něco k snědku. Vyleze na okno, za kterým si jej okamžitě všimne panička a otevře mu cestu dovnitř. Vytkne mu, že se takhle pozdě toulá venku, ale kocour si jí nevšímá. Páníček mu nandá jídlo do misky, Filip se nají a jde do obývacího pokoje, kde si lehne na gauč a dříme za zvuků, vycházejících z televize. Po čase se probere a jde za paničkou. Párkrát na ní mňoukne, ona odloží notebook stranou a začne kocoura drbat. Filip slastně přede, avšak brzy ho celá situace přestane bavit, švihne po paničce drápky, vyskočí a odebere se do pelíšku spát. Páníček a panička ještě chvíli pracují, ale brzy již také vypnou počítače a odejdou do ložnice, aby načerpali síly na další den v práci.