Mariňáci

Blížili se.
Blížili se a všichni tři to cítily. Od vedoucí čety Alfa sice dostali krátkou, zvukovou zprávu, ve které, přes hluk střelby a bolestný křik téměř ani nebylo slyšet varování, že byli napadeni, ale to vážně nebylo třeba…
Oni dobře věděli, že už to má celá četa Alfa dozajista, za sebou a dopadla tedy stejně, jako četa Charlie. Ta to schytala, asi půl hodiny, před Alfou a oni teď zůstali dočista sami, z celé jejich jednotky.
Z čety Bravo zbyli pouze tři její příslušníci a ti se teď krčí, za provizorní barikádou, kterou jim poskytl velký počítačový terminál. Ten, je stejně, jako všechno kolem, bez proudu a oni uvízli, ve slepé uličce, kam je zahnali jejich protivníci. Ta vede od terminálu jen vpřed a tam, už na ně čekají ty stvůry, které je rozhodně nenechají, jen tak projít. Přeživší trojice si právě kontroluje množství zásobníků, které jim zbyli, do jejich pulzních, automatických pušek a přitom, je v tom velmi popohání zvuk detektoru pohybu. Jeho klapot začíná totiž právě pomalu nabývat, na intenzitě a není na něm jen jeden signál, ale hned několik.
„Nechci bejt nějakej posranej prorok chlapi, ale vidim to tak, že tohle je nejspíš naše poslední štace, u námořní pěchoty. “ Řekne nahlas seržant a desátník vedle něj vzápětí vyhrkne.
„Mejdan začíná! “ Detektor přitom, už přímo bije, na poplach a oni rychle nasměrují hlavně svých zbraní, přes terminál počítače. Vzápětí, se objeví první, z těch xenomorfních tvorů a po pár skocích se skácí s prostřelenou hlavou k zemi.
„Tenhle mejdan, je jen pro zvaný ty sráči! “ Oznámí vetřelci, přes hlaveň své pušky desátník a svobodník vedle něj, ho napodobí s dalším útočníkem.
„Ty taky nemáš pozvánku, tak koukej zhebnout!“ Vypálí, do stále se plazícího vetřelce ještě jednu dávku, ze své pušky a tím ho dorazí. Zem, pod ním se pak začne škvařit kyselinou, kterou mají tihle miláčci místo krve a on si směrem k němu odplivne. Všichni tři vědí, že by mněli hodně šetřit, se svými zásobami munice, které nejsou nikterak velké, ale podobné myšlenky je vzápětí dost rychle opustí. Další vetřelci totiž vyrazí srovnat scóre a oni musí okamžitě přepnout své pušky, do režimu automatiky.
Vetřelců se totiž, proti nim vyrojí šest najednou a jim dá opravdu dost práce udržet si je, od těla. Mariňácké pulzní pušky, v režimu plné automatiky na ně chrlí, bez ustání krupobití svých průrazných střel a ty si s nimi udělají rychlý proces. Rozmetají jejich slizká těla, po okolí, ale to každého z nich stojí celý devadesáti devíti raný zásobník a to vůbec není dobré. Detektor pohybu jim navíc hlásí, že se k nim kvapem blíží další vlna vetřelců a seržant se nahlas oboří, na desátníka.
„Vykašli se, už konečně na pušku a koukej sebrat ze země ten svůj velkej krám, kterej sebou celou dobu táhneš kanóne!“ Desátník se usměje a svobodník mu pomůže přehodit si na záda velmi těžký plechový batoh, pod kterým zaúpí námahou. Ten pak připomíná spíše krabici, s popruhy, na ramena a je uvnitř celý, až po okraj naplněný municí do monstra, které teď desátník třímá pevně, ve svých rukou. Ten pak zavrčí zpátky, na seržanta.
„Já vám říkal, že bez týhle bestie nikam nejdu a teď jsem sakra rád, že jí mám v rukou!
Tenhle tyranosaurus, mezi kvérama, mně vždycky dokázal vysekat, z jakýkoli sračky a vidím, že tahle párty, se dost rychle rozjíždí!“ Vzápětí začne detektor pohybu znovu bít, na poplach a tentokrát, už jde opravdu, do tuhého. Na jeho displeji se objeví více, než dvacet, rychle se přibližujících signálů a desátník se široce rozkročí, aby tak získal stabilitu, kterou teď bude potřebovat. Ostatní, se postaví, po jeho stranách a pak, už jen všichni čekají, na řež, kterou rozpoutá desátníkův ohromný, staronový šestihlavňový rotační kulomet. Ten, je podle armádních předpisů řazen, mezi ruční zbraně hromadného ničení a jemu dalo dost práce přesvědčit své nadřízené, aby ho směl stále vlastnit. Ti, jsou teď už, až na jejich seržanta, ale všichni mrtvý a tak nepočítá s tím, že by o tom vedly nějaké další debaty.
Desátník v seržantovu pohledu, na něj uvidí, že je teď sakra rád, že se, za vlastnictví jeho zbraně sám přimluvil a on jim s ní teď může zachránit krky. Jejich zorné pole pak zaplní příval útočících xenomorfů a ti se na ně neženou, jen po zemi, ale běží na ně i, po bocích stěn a dokonce i po stropu. Prostor, pro jejich pohyb, je však dosti omezený a hlavně minigunu, se začnou roztáčet.
„Naper to do nich kanóne!“ Povzbudí ho svobodník a pak, už nikdo z nich neslyší nic jiného, než zvuk nábojů, opouštějících hlavně kanónovi zbraně (jeho přezdívku myslím není nutno vysvětlovat :-) ). Ta přitom dělá, tak neuvěřitelný kravál, že se jí v tom nemůže vyrovnat absolutně žádná jiná ruční zbraň a její kadence, je pak jednoduše legendární. Původní šestihlavňový kulomet měl kadenci šest tisíc ran, za minutu, ale tenhle kanonuv, jí má po úpravách až někde, kolem osmi tisíc. Nábojů tedy u něj nikdy není dostatek a při střelbě z něj, doslova cítíte, jak vám rychle mizí ze zad kila, která váží jeho střelivo.
Desátník pokropí útočící vetřelce krupobitím střel a udělá tak z nich okamžitě sekanou. Zbytek pak rozstřílejí svobodník, se seržantem, po jeho stranách a poslední hrstka xenomorfů se rychle stáhne. Po jejich ústupu, pak přestane desátník konečně řvát z plna hrdla a sundá svůj těžký prst, ze spouště. Do ruda rozžhavené hlavně jeho monstra tak zastaví svůj příval smrti a oni tedy odrazí tvrdý nápor nepřítele.
Jestli jim to bude něco platné to se, ale teprve ukáže…