Dobrodružství v čase: Part 4

Itálie 2196, Vatikán (část Říma)

„Svatý Otče, jsou tu Lilien s Andrém.“
„Ať jdou dál.“, vyzval papež svého camerlenga.
Dvojice vešla dovnitř. Camerlengo odešel a zavřel za sebou dveře. Věděl, že když jsou tu ti dva, nemá tam co dělat.
„Neile...“, Lilien vpadla papeži do náručí.
„Holčičko, jsem tak rád, že jste přijeli. Potřebuji vaši pomoc.
„S námi můžeš počítat kdykoli.“, poznamenal André.
Neil se nadechl... „Chci nastolit Sede vacante. Jsem v úřadu už moc dlouho. Byl jsem jeden z prvních, kdo se narodil s genem dlouhého života. Byl jsem ve svém životě vším. Otrokem i vládcem. Už to chce po třech tisících letech odpočinek. Risknu i to, že vyvolám válku. Nebaví mě vládnout světu.“
„Skončíš ty, končí svět, jak ho známe.“
„Třeba to bude nakonec příjemná změna.“, ušklíbl se dlouhověký.
„Co tedy chceš od nás?“, zeptal se André.
„Pomůžete mi ke konci období prázdného trůnu utéci. Camerlengo by to sám nezvládl.“
Pár si vyměnil rozpolcené pohledy. Lilien si nakonec povzdechla a souhlasila.
„Držte se poblíž.“, oba před něj poklekli. „In nomine patris exfili, en spiritus sankti.“, vykreslil oboum křížek na čele.
„Amen.“, zašeptali jednohlasně a odešli.
O pár dní později se do světa rozletěla zpráva o smrti Svatého Otce. Neil odešel do Číny.
Sede vacante nebylo dokončeno. A ve světě... vypukla válka.