Nová pracovní náplň a zdrcený Tonda

"Poslyš, holka,..." posadil se namáhavě obkročmo na židli starší výčepák.
"Co, copak, Tondo." podnapile promluvila Misha.
"Asi s tím jdu za tebou pozdě, jak tak vidim, ale vzpomínáš si na včerejšek?"
"Naprosto si nevzpomínám na nic, Tonoušku, ale v práci bylo hrozně lidí a hrozně tam něco řešili."
"No, to máš sice pravdu, ale jednak se nejmenuju Tonda, to už by sis mohla pamatovat po těch letech, a pak jsi mi tu včera dělala trochu bordel."
"Já a bordel? Není možná! Tonoušku přines mi ještě panáka, mám ještě čtyři hodiny než půjdu do práce."
"Právě proto bych ti měl nosit už jenom kafe a čaj. Holka včera jsi mi tu vymlátila polovinu baru. Kvůli tobě tu mám o dvě barové židle, jeden stůl, dvě židle, jedno osvětlení, jedny dveře, dva závěsy a dvanáct skleniček míň."
"Jasně Tondo, rozumím ti, já ti to zaplatim!" začala horlivě hrabat v kabátu a hledat peníze.
"Ale o to mi nejde, i když ty peníze bys mi mohla dát, ale nemůžeš mi to tu furt mlátit, vždyť mě už živí jenom ten tvůj alkoholismus a pár náhodných návštěv v depresi."
"Já už přestanu děsit tvoje štamgasty... přísahám Tonoušku, ale ještě jsi mi pořád nepřinesl tu vodku."
"Poslední, pak se tu natáhneš na lavici a budeš střízlivět." namáhavě se hostinský zase zvedl ze židle a šel pro objednaný destilát. Misha mezitím vytáhla z kapsy zmačkané bankovky a plácla je na stůl. Pak se bez dalších slov složila na lavici a usnula. Tonda si vodku vypil sám, přepočítal částku a spokojeně zavřel bar.
Ráno Misha nastoupila do přistaveného černého auta, které pro ní posílali každé ráno z firmy VEX, kde pracovala. Pokud ji vycvičený řidič nezastihl v jejím bytě, věděl, že má jet před bar.
Na Mishe žádná kocovina vidět nebyla, její tělo bylo zvyklé na stálý přísun alkoholu a cigaret.
"Aaah, Misho, tebe jsem zde sháněla, hlaš se u pana Schwarze v osm." zdálky volala uhlazená recepční a utíkala směrem k právě příchozí Mishe.
"No a co ode mě chce?"
"To neříkal, ale jde asi o nějaké testy, týká se to všech vyšetřujících. Radši se s ním moc nepři, už ráno byl podrážděný."
"Tak dobře no, zastavím se za ním v těch osm."
Zavřela se na půl hodiny v kanceláři, kde po celou dobu skartovala již nepotřebná lejstra.

"Pane Schwarzi, prý jste mě sháněl."
"Ano, ano, pravda. Dobré ráno."
"Dobré."
"Posaďte se radši. Lidé na vyšších pozicích se rozhodli, že tady dole máme málo práce. Mají pocit, že kdyby výkony našich vyšetřujících jednotek a jednotek pro pořádek byly vyšší, nebudou se obyvatelé měst tak bouřit. Zamýšlejí rozšíření společnosti o další úsek, nejdřív ale chtějí zkvalitnit momentální služby."
"Jo, to zní pěkně, co z toho vyplývá pro mě?" Misha se zjevně nudila celým proslovem. Pan S zaregistroval její drzý tón hlasu a zeširoka se usmál.
"Milá slečno, to pro tebe znamená jediné. Tvoje pracovní doba začne v šest hodin ráno, ty půjdeš do tělocvičny, kde budeš běhat, do posilovny, kde budeš posilovat a na dráhu, kde budeš překonávat překážky. V osm se nasnídáš, ve čtvrt na devět začneš plnit zadané úkoly pro den, ve dvanáct se naobědváš, budeš pokračovat v práci, ve tři půjdeš na seminář o nových technologiích a jejich používání a v šest večer půjdeš na hodinu dvě do bazénu, posilovny a na dráhu."
"Ten byl dobrej. A čas na život mám kdy?"
"Čas na život mít nebudeš, kvůli tomu semináři a výcviku. Ale neměj obavy, nebude to tak sedm dní v týdnu. Některé případy budou vyžadovat noční aktivity. A někdy zase semináře nebudou."
"Jasný. Víte, mistře, nějaká pravidla zde platí odjakživa. A všichni z firmy, kteří se se mnou doteď setkali, vědí, že já pravidla prostě neuznávám. Dělám svoji práci dobře a nějakou šaškárnu s výcvikem prostě podstupovat nebudu."
"Správně jsi řekla, že ti, co se s tebou doteď sešli, o tobě něco ví. Proto je přesvědčíš, že jsi se proměnila ve slušnou a výbornou pracovnici. Nemáš na výběr, teď je něco málo po osmé, takže se jdi podívat na prostory v minus druhém poschodí. Každý týden mi přijdou statistiky, které budu porovnávat s ostatními."
"Tak to teda dík." vstala a odešla. Zase nějaká krávovina, kterou si vymysleli... jako by měla práce málo. Co se ale muselo nechat, prostory v -2. patře stály za zmínku. Umělý trávník, asfalt, dlaždice a štěrk, to byla běžečká dráha. Vedle byly různé zdi, stromy, dřevěné laťky, lana, něco jako velká louže, nejspíš rybník, vysoká tráva, keře, žebříky a kladiny, které musela překonat. V místnosti vedle byla plně vybavená posilovna. Již teď měla představu o tom, jak zde bude každé ráno umírat únavou. Možná by si měla přinést nějaké sportovní oblečení, na tyto výcviky, na druhou stranu, až bude utíkat za obchodníkem s dětmi, nebude se kvůli němu převlékat do tepláků, ale poběží v tom, co bude mít na sobě. Takže dlouhý kabát, černé kalhoty, košile a boty na podpatku. To je pěkné. Celou dráhu může vyzkoušet vlastně hned.
Rozhlédla se kolem sebe, nadýchla se a poklusem běžela k metrové dřevěné překážce. Překročila ji. Tu další podlezla, další musela proskočit. Podpatky se bořily do hlíny. Vyskočila na dvoumetrovou zeď, na čtyřech balancovala na dřevěném trámu a seskočila ze dvou metrů zase dolu. Dostala se k přeručkování po laně. Při běhu vůbec nepřemýšlela nad trasou, vzpomněla si na dětství a prolézačky. Jako malá si hrála na tajnou špionku, která honí zločince a přesně jako teď skákala, přelézala, prolézala a běhala. Její dětský sen se jí splnil. Kéž by si jako malá přála být třeba striptérkou, třeba by jí to také vyšlo a neměla by takové práce.
Během pár minut stála na konci dráhy a krčila rameny na dva údržbáře, kteří ji pozorovali. Největším problémem byl rybníček. Od prsou dolu je teď mokrá a smradlavá od bahna. S naprostým klidem vyjela do třetího patra za panem Schwarzem, aby mu osobně pogratulovala ke skvěle vystavěnému hřišti, které zdolala přibližně za devět minut. Pan Schwarz zuřil. Béžový koberec s dlouhým chlupem nyní nesl kusy usychajícího bahna odpadávajícího z kalhot a kabátu. Kanceláří se nesl pach. Předpokládaný čas pro zvládnutí dráhy bylo šestnáct minut. Misha mu minimálně týden nemá lézt na oči. Pro dnešek má volno, hlavně ať z téhle budovy vypadne a ukáže se až zítra. A laskavě by se měla vysprchovat a na další den si vzít speciální oblek pro výcvik.
Neprostestovala, vyždímala si vlasy na desku jeho stolu, na chodbě si zapálila a s pískáním si odešla. Nikdo z ochranky skrz pach bahna neměl odvahu poznamenat cokoli o zákazu kouření uvnitř.
"Tondo? Prosimtě přihraj mi kávičku se skotskou."
"PROSÍM?! Okamžitě jdi domu se usušit a převlíct! No vypadni!"
"Ale Tondo, smrad tady máš a podlaha ze zoufalosti začíná kvést, abys jí umyl. Trocha vody neuškodí."
"No okamžitě se jdi převléknout, pak se tu můžeš stavit a dám ti třeba i to kafe se skotskou. No to snad neni možný, taková mladá holka a neni schopná..."
Misha skrz zavřené dveře neslyšela Tondovy stížnosti, ale poslechla ho a otočila krok směrem domů.