Koledu nebo vám něco provedu, majore!

Bylo sychravo, pršelo, foukal silný vítr. Blížil se Halloween. Ale Sam to bylo jedno. Stejně byla poslední dny zavřená od rána do večera v SGC. Sice teď zrovna nebyla zaměstnaná zkoumáním nějakého mimozemského přístroje, jen hromadou nevyřízených papírů, které ji ale zaměstnávaly stejně tak. Ale na rozdíl od toho ji tahle práce nebavila. Neustále přemýšlela o něčem jiném, byla nesoustředěná. Až to nakonec vzdala a musela se zvednout a zajít si na kafe do kantýny.

Už z dálky si všimla, že tam sedí Jack. Zná ho už 7 let, v srdci ví, že ho miluje, ale nikdy mu to nesmí říct, nikdy jí nebude dovoleno být s ním, nikdy už nesmí okusit chuť jeho rtů…cítila se strašně… v tu chvíli si už ale uvědomila, že stojí s hrnkem kafe před ním…

"Dobrý den pane. Můžu si k vám přisednout?" a nejistě se usmála
"Carterová, ale jistě, posaďte se!" a úsměv jí oplatil
"Děkuji!" a sedla si naproti němu
Na chvíli zavládlo trapné ticho….potom už to Jack nevydržel…
"Co budete dělat o Halloweenu?"
"No asi vyzdobím dům, nakoupím sladkosti pro děti v sousedství, vyřežu pár dýní… prostě typický Halloween. A vy?"
"Já… zatím nevím… nepotřebujete s tím třeba pomoct?"
"Jestli by vám to nevadilo tak pomoc uvítám!"
"Dobře, dnes je 29., co kdybych se zítra ráno v 9 stavil a ozdobili bychom váš dům?"
"Dobře. Děkuji. Já se asi teď vrátím zpět do laboratoře, ať to všechno stihnu."
"Fajn. Tak zatím!"
"Nashledanou!"

Sam se zvedla, s úsměvem na tváři a spokojená ačkoliv trochu nervózní se vrátila zpět.
Zato Jack zůstal sedět a přemýšlel a nemohl uvěřit tomu, že mu na to kývla. Halloween sice moc neslavil, ale pro ni udělá naprosto všechno. Ještě ten den si vzal na zbytek odpoledne volno a jel do obchodu shánět barevná světýlka a dekorace, aby byl dostatečně připravený.

Přesně v 9 ráno stál Jack na prahu Saminých dveří a hledal odvahu zazvonit. Klidně by teď byl na jiné planetě a nakopával by zadky Jaffům, ale sebrat všechnu svoji odvahu jen na prosté zazvonění to mu dalo pořádnou práci. A ještě v tu chvíli netušil, že Sam stála za dveřmi a čekala už od jeho příchodu až se odhodlá zazvonit. Srdce jí v tu chvíli bilo jak na poplach. Doufala, že si to nerozmyslí. A dočkala se. Zrovna když uvažovala, že ty dveře snad otevře sama tak zazvonil. Rychlostí blesku dveře otevřela, ale potom si za to v duchu nadávala, jakou to zase udělala blbost. I Jack si všiml toho, že ke dveřím doběhla nějak rychle. Nicméně se jemně usmál a hodil na ni ten nejroztomilejší úsměv, jaký dokázal vykouzlit a jí se pomalu ale jistě začínaly podlamovat kolena.

"Dobrý den pane!"
"Ahoj! Dneska jenom Jacku ano Sam?"
Usmála se, přikývla a pozvala ho dál. Tohle od něj nečekala.
"Dáte si něco k jídlu nebo k pití?"
"Ne, dík. Právě jsem snídal. Nepustíme se hned do toho? Přinesl jsem nějaké ozdoby!" a poukázal na tašky, které držel v ruce
"To jste ale nemusel. Já mám svoje!" dívajíc se na ty tašky celkem překvapeně, protože až do teď si jich nevšimla, protože její oči byly zaměstnány koukáním na něj

Sam se musela až pousmát, jaký Jack projevoval zájem. Celé dopoledne strávil na střeše a věšel nejrůznější ozdoby od světýlek , prostěradel až po velké dekorace duchů. Po tak namáhavé práci ho Sam pozvala na oběd. A když jí ho potom pochválil, byla v sedmém nebi. Po obědě se dohodli, že Sam zajede koupit všechny možné bonbóny a Jack pojede obstarat dýně. Za 2 hodiny se potom měli vrátit zpět k Sam. Jack dorazil jako první a tak zatím připravil pro oba kafe a začal pracovat na jedné z dýní.

Sam přijela o hodinu později. Když vešla do domu, ucítila omamnou vůni dýní smíchanou s horkým kafem. A když došla do obýváku a uviděla, že Jack spí na gauči, u nohou má vyřezanou dýni a na stole přichystaná 2 kafe… musela se pousmát. Vzala dýni a postavila ji před dům, Jacka přikryla dekou, sedla si naproti němu do křesla s hrnkem kafe a jen tak ho nějakou dobu pozorovala. Když kafe dopila, šla vyřezat ještě jednu dýni a roztřídit bonbóny.

Blížila se 7. hodina večer. Sam byla unavená, ale i přesto spokojená, protože už měla všechno připravené. Rozhodla se, že se půjde podívat na Jacka. Ještě pořád spal. Vypadal tak roztomile. Procházela kolem něj, chtěla si jít lehnout do ložnice. Ale potom se u něj zastavila a po velkém boji ve své mysli se rozhodla, že si k němu přilehne. Opatrně odkryla kousek deky, lehla si k němu zády a deku přehodila přes sebe. Během několika málo minut usnula.

Bylo 9 hodin večer. Jack pomalu otevřel oči. Chtěl se pohnout, ale cítil, jak u něj někdo leží. Promnul si oči ještě jednou, aby se ujistil, že je pravda to, co opravdu vidí. Z deky vedle něj vyčuhují jen krátké blonďaté vlasy. Nejprve byl trošku zaražený, ale potom se usmál a objal ji kolem pasu, čímž si ji k sobě přitáhl ještě blíž. Jemňounce vydechla. Jack maličko zvedl hlavu a když viděl, jak blaženě se ve spánku usmívá, pousmál se a také usnul.

Když se Sam ráno probudila, nejprve se nemohla zorientovat, kde je, ale když ucítila jak jí někdo drží v náručí, hned vše pochopila. Jak jí se nechtělo vstávat. Nejradši by v jeho objetí zůstala navždy, ale asi po 10 minutách se donutila vstát a nechala Jacka dál spát, zatímco si šla dopřát ranní sprchu.

Jack se vzbudil o 15 minut později. Když zjistil, že vedle něj nikdo neleží, myslel si, že to byl jen sen. Potom ale z koupelny uslyšel tekoucí vodu. Zvědavě se zvedl a nakoukl klíčovou dírkou. Měl co dělat, aby se udržel a nešel tam za ní, ale nakonec odolal a šel dolů připravit pro oba snídani.

Po 10 minutách se už z kuchyně linula vůně čerstvých vajíček a ovocného čaje. Když to Jack všechno připravil, sedl si za stůl a čekal, než Sam sejde dolů. Ale v tu chvíli se ho zmocnil strach. Strach z toho, že ho nebude chtít, že tady riskuje úplně zbytečně a navíc nechce přijít o poslední zbytek naděje co má. Zvedl se ze židle, vzal si svoji bundu z věšáku, nasedl do svého auta, které stálo před domem a odjel. Potřeboval si to všechno vyjasnit. Netušil však, že ho Sam celou dobu pozorovala. Do očí jí vtryskly slzy. Byla teď naprosto bezbranná. Nevěděla, co má dělat. Po chvíli se rozmazaná vrátila do kuchyně a snědla snídani, kterou Jack připravil. Celý zbytek dne strávila nad knížkou, aby zahnala myšlenky na něj. Těsně než se začalo stmívat, se šla převléci do svého halloweenského kostýmu. Oblékla si černé, volné šaty nad kolena s kulatým výstřihem, na krk si dala černý perlový náhrdelník a na hlavu černý čarodějnický klobouk. Potom už si jen černě zvýraznila oči a čekala, až začnou chodit koledníci.

Krátce po 7 večer poprvé zazvonil zvonek. Sam v tu chvíli vystartovala rychle ke dveřím jako by čekala Jacka, ale stála tam jen malá holčička s maminkou.
"Koledu nebo vám něco provedu." řekla holčička roztomile
Sam se na ni mile usmála a nasypala jí do košíčku hromadu bonbónů. Tak se to opakovalo celý večer. Kolem 9 už jí došly všechny zásoby sladkostí a tak doufala, že už se nikdo neobjeví. Ale ještě pro jistotu chvíli počkala. Bylo 9.30, když už si řekla, že to nemá cenu a vydala se po schodech nahoru do ložnice. V tu chvíli někdo zazvonil. Sam se v polovině schodů otočila, seběhla dolů a otevřela. A když viděla, kdo tam stojí, srdce jí poskočilo, ale hned potom dostala největší záchvat smíchu, jaký kdy měla. Ve dveřích stál Jack a na sobě měl zlatý kostým a'la Apophis i s tou čepkou.
"Koledu nebo vám něco provedu, majore!" řekl laškovně a mrkl na ni
Sam už z toho pomalu chytala smrt a už to dál nevydržela. Rozhlédla se na všechny strany a když obkoukla, že se na ně nikdo nedívá, nahnula se k Jackovi a dala mu ten nejkrásnější a nejsladší polibek. A k její velké radosti jí začal polibky vracet. Byla tam krásná halloweenská atmosféra. Osvětlovaly je jen světýlka okolo dveří a ty jejich dvě dýně. Po chvilce se odtáhli. Sam ho chytla za ruku a odvedla si ho do domu. Jack se nenechal dvakrát pobízet a nechal ji, ať ho vede vstříc novému životu…

The End