Miss Universe

„Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás přivítal na slavnostním večeru soutěže krásy – Miss Universe! Doufám, že se budete dobře bavit a strávíte příjemný večer ve společnosti těch nejkrásnějších dívek světa. Ano a tady již přicházejí hlavní a nejdůležitější postavy této soutěže. A jak jistě sami vidíte, postavy to jsou neobyčejně krásně tvarované, řekl bych, že nemají daleko k řeckým bohyním,“ zahájil moderátor ne příliš originálně a už vůbec ne vtipně soutěž Miss Universe. Diváci zívali. Jen málokdo sledoval pódium, kde se dívky nakrucovaly. Někteří diváci pospávali, jiní si četli. Většina smskovala. Jen pár odhodlaných se dívalo na dvacet stvoření, která zaplnila pódium. Soutěž mohla začít.

            „No tak, no tak, dámy! Klid,“ snažil se je vyrovnat do řady moderátor. „Na každou se dostane,“ procházel kolem krásek a snažil se je nacpat do úhledné řady. Moc se mu to nedařilo. Organizace tohoto večera asi nebyla příliš promyšlená. Ani nazkoušená.

            Na pódiu bylo několik schodů. Dámy se na ně rozestavily. Ty nejmenší nahoru, největší dolu, pod schody. Tak se jejich výšky alespoň opticky vyrovnaly a působily teď jednotnou stejně vysokou řadou.

„Já chci být blíž divákům, aby mě lépe...“ zaječela jedna. Moderátor rychle vyskočil a vrhnul se k pištící díve nahoře na schůdku. Chytl ji za ruku a táhl směrem k mikrofonu.

„A tady již přichází slečna Palezina z Rydynie - Miss Mars,“ táhl ji za sebou. „Je jí devatenáct let. Palezina ráda cestuje a poznává nové lidi. Vystudovala střední hotelovou školu v Cydonii a nejraději má humry s kečupem.“ Dívka se mile usmívala nebo se spíš o to pokoušela. Její úsměv působil spíše křečovitě a nacvičeně. Ne moc dobře. Ale nikdo si toho nevšiml. Většina diváků se stejně nedívala.

            „A teď ke mně přichází dívka číslo dvě – slečna Cimilla z Dillí, Miss Země. Má osmnáct let. Jejím snem je...“ a tak to pokračovalo dál a dál až ke slečně číslo dvacet. Poslední slečna byla nejvyšší ze všech, byla o dobré tři hlavy vyšší než moderátor, kterému očividně dělalo problémy dívat se jí do tváře. Zvlášť když byla tak neobyčejně obdařená.

            Slečny byly krásné, o tom nebylo pochyb. Byly mladé a svěží. Většina z nich měla dlouhé vlasy, ještě delší nohy a zářivé zuby. Barvy pleti se zde různily, od sněhobílé až po dokonalou čerň Miss Mhai, která se raději příliš neusmívala, aby předem nevyděsila diváky. To je čekalo až při volném rozhovoru. Dívky měřily od150 centimetrůaž do2,5 metru, vážily od 40 do 80 kilo. To byl těžký oříšek pro návrháře obléci je tak, aby všechny vypadaly co nejlépe a nebyly mezi nimi moc vidět rozdíly.   Ne u všech se to podařilo.

 

            -

 

            Miss Universe byla kdysi oblíbená soutěž krásek odkudkoliv. Ale jen do té doby než slovo odkudkoliv dostalo nový význam. Od návštěvy Marsu v roce 2080 se počet spřátelených obydlených planet postupně rozrůstal. Kromě ekonomických, politických, finančních a strategických důsledků to mělo vliv i na volbu královny krásy. Ve zbytku sluneční soustavy se Jupiteřanky začaly ozývat proti volbě Miss Universe na Zemi, kde se soutěže účastnily pouze pozemšťanky. A aby se zabránilo mezinárodnímu konfliktu, musela se celá koncepce soutěže přepracovat. To se samozřejmě nelíbilo pozemšťankám a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. (A to zde hovoříme pouze o humanoidkách a jejich soutěžích. Mezi ostatními tvory byly boje daleko horší.) Nakonec byla původní pozemská Miss Universe zrušena. Její místo zaujala nová Miss Universe, a pak Miss Kosmos, 1. Miss Universe, Miss SuperUniverse, SuperMiss SuperUniverse a tak dále. Dospělo to až do stádia, kdy těch soutěží bylo tolik, že se v nich samy zúčastněné dámy přestaly orientovat. Jen sponzoři a pořadatelé byli dokonale v obraze. Problém byl ale v tom, že nakonec bylo více soutěží než dívek, které by mohly v těchto soutěžích vystupovat. A tak se po několika letech zrušilo pravidlo, podle kterého mohla každá dívka vyhrát pouze v jedné z těchto soutěží. A tak se několikrát stalo, že jedna dívka vyhrála tři ze zmíněných soutěží královen krásy. To zase popudilo pořadatele, kteří se navzájem začali obviňovat z podvodu a uplácení. A tak se opět k tématu „jednou a dost“ vrátili. Jenže s tímto řešením se vrátil i problém nedostatku dívek. A protože nikdo nebyl ochoten některou ze soutěží zrušit, vždyť šlo o prestiž, historii firmy, reklamu a dobrou pověst, bylo třeba dívky přesvědčovat. Někdy i násilím.

 

            -

 

            Jeden z diváků se zvedl. Chtěl odejít. Okamžitě k němu přistoupila ochranka a zatlačila ho zpátky do sedadla. „Ale já musím na záchod,“ bránil se nešťastný muž. „Vrátím se.“ Ale nic mu to nepomohlo. Muž v černém ho usadil zpět a zůstal stát vedle něj. Podal mu pytlík arašídů.

            „A teď přichází na řadu promenáda v plavkách,“ pokračoval nevzrušeně moderátor. Do publika se ani nepodíval. Na jeviště vběhly dívky. První přiběhla radostně, jako by se nemohla dočkat. Začala se nakrucovat a bohužel i usmívat. Opět křečovitě. Po ní přiběhly další dívky. Některé se prošly po molu lehce, jako by to dělaly každý den. Jiné byly trochu prkenné, moc zvedaly nohy jako by šly po kamenech někde v lese. No a některé by jistě pobavily obecenstvo, kdyby je ovšem někdo sledoval. Vřítily se před diváky takovou rychlostí, že málem upadly. To je asi někdo za oponou postrčil, když odmítaly na pódium vkročit. Jedna z dívek měla málo utažený pásek na botě. Ta jí nedržela dobře na noze a dívka mírně kulhala. Jiné dívce se podpatek na schodech zvrtnul a dívka málem upadla. Poslední, nejvyšší dívka, přišla raději bez bot.

 

            -

 

            „Víš, proč vznikla tahle soutěž?“ obrátil se jeden v hledišti na svého souseda.

            „Aby mučili diváky?“

            „Hm, taky možnost. Ale já bych řek, že to bylo kvůli tý ženský. Pořadatelce. Jako mladá se furt procházela po molu. Byla hezká. Teď je stará a nikdo na ni už nechce koukat. Tak si založila tuhle soutěž, aby se aspoň jednou za rok mohla zase projít před lidma. Jako za mlada.“ Soused něco znuděně zamručel.

 

            -

 

            „A teď přistupme k poslední soutěžní disciplíně. Volný rozhovor. Naše adeptky dostanou dvě otázky. Jednu z nich všechny znají. Ptáme se, proč se chtějí stát Miss Universe? Druhou otázku neznají. Mám je tady v klobouku  - dvacet otázek. Každá z dívek si jednu vylosuje. Prosím potlesk, přichází první soutěžící – Miss Mars, slečna Palezina.“ A přicupitala drobná slečna ve večerní róbě.  Ani nečekala, až se jí moderátor zeptá, chopila se mikrofonu a rovnou spustila.

            „Ráda bych se stala Miss Universe proto, že moje nejlepší kamarádka je Miss SuperUniverse. Moje druhá nejlepší kamarádka je Miss Cydonia, ale hlásí se také do Miss Kosmos. Tak bych se i já ráda připojila do jejich řad a dělala tak čest všem kráskám z Marsu. Jo a taky nechci být jediná, kdo v partě nemá titul,“ zachichotala se kráska. Asi si myslela, že někoho pobaví.

            „Tak to jste mi právě odpověděla na první otázku,“ sebral jí mikrofon moderátor. „Ani jsem vás nestihl upozornit, že na odpověď máte 15 sekund. Ale pokračujme. Vylosujte si druhou otázku.“    Miss Mars poslechla, vytáhla z klobouku papírek a četla: „Co byste dělala, kdybyste zůstala na opuštěném tropickém ostrově.“ Dívka se ani chvíli nerozmýšlela a bez váhání řekla: „Opalovala bych se.“ A pak zavládlo ticho.

            „To je vše?“ zeptal se nejistě moderátor. „Máte ještě chvíli.“

            „A ještě bych plavala v moři.“

            „Nepokoušela byste se zachránit?“ navrhl jí moderátor. Dívka přemýšlela. „Tak, čas nám vypršel, my děkujeme soutěžící číslo jedna.“ Ukončil její trápení moderátor. „A nyní přivítejme soutěžící číslo dvě,“ pokračoval muž na pódiu a při tom vystrkoval Miss Mars do zákulisí. Přišla dvojka.

            „Dobrý večer dámy a pánové,“ přivítala diváky slečna číslo dvě. V hledišti to zašumělo. Některé hlavy se zvedly. „Ráda bych vám poděkovala za vaši účast a podporu. Jako Miss Universe bych ...bych...“ zarazila se. „Teď jsem zapomněla, co jsem to vlastně chtěla říct...“ a začala popotahovat.

            „To nic, zkuste to říct vlastními slovy,“ uklidňoval ji moderátor.   

            „To se vám řekne,“ zakňourala slečna. „Měla jsem to tak hezky nacvičené. Vám to možná přijde jednoduché se sem postavit a mluvit, ale zkuste říct něco chytrého, něco co zaujme diváky ...“

            „Snažím se o to,“ zavtipkoval muž. Několik lidí v hledišti se zasmálo. Zbytek smutně sklonil hlavy zpět ke svým mobilům. „Pokračujme tedy dále. Vytáhněte si druhou otázku z klobouku.“ Dívka si utřela slzy, které se jí kutálely po tvářích, a pokračovala.

            „Co byste dělala, kdybyste vyhrála milion?“ četla dívka. „No to je pěkná otázka. Víte, vlastně jsem doufala, že si vytáhnu jinou otázku. Třeba - co bych si přála nejvíc? - To bych odpověděla, že si přeji světový mír. A myslím to vážně, já bych si skutečně přála světový mír. Nebo otázku - co byste udělala jako první věc, kdybyste vyhrála tuto soutěž? -  To jsem si taky nacvičila. Jako první věc bych si zula tyhle boty...“

            „Děkuji za vaši odpověď, ale čas se již nachýlil ke konci,“ skočil jí opět do monologu moderátor. „Musíme dát prostor také dalším účastnicím.“

 

            -

 

            „Hele, já fakt musím,“ přemlouval opět divák muže z ochranky. „Už to nevydržím.“

            „Vydržíš, dostal jsi zaplaceno,“ štěkl na něj muž. A pak smířlivěji dodal. „Hele, už to bude končit. Už jen vyhlásej, která to vyhrává a bude to. Dáš si colu?“ a nabídl mu kelímek s brčkem.

            „To zrovna.“

            „Tak sorry,“ pokrčil rameny muž z ochranky.

           

            -

 

            „A to už přichází sem k nám pořadatelka této soutěže – paní Triss Messania.“ Vedle moderátora se objevila žena podivných tvarů. Přicupitala malými krůčky. Na schodech jí musel moderátor pomoci, hrozilo totiž nebezpečí, že její tělesný objem se nečekaně přelije příliš dopředu a  paní by upadla.

           

            -

 

            „To je ta ženská, jak jsem ti říkal,“ špital zase jeden z diváků druhému. „Ta, co to celý spískala. Teda, tenhle pohled ani za ty prachy, ani za ty buráky, co jsem dostal, nestojí.“

            „Tahle že byla kdysi taky Miss?“ podivil se druhý.

            „Hele, dneska už jsou všechny ženský Miss. Miss Dolní Lhota, Miss Horní Lhota...“

           

            -

 

            „A paní Triss odlepuje obálku,“  komentoval dění moderátor. „Paní Triss už ví, která z dívek to bude. Takže paní Triss?“

            „A vítězkou Miss Universe roku 3043 se stává ….“ udělala dramatickou pauzu. Jediný, kdo byl napnutý kromě dívek, byl muž v hledišti, který si potřeboval odskočit. „Prosím hudebníky o fanfáry..“ Další zbytečně zdržení. „ se stává dívka číslo 5, Miss Abydoss.“

            Muž v hledišti šťastně vyskočil. Tleskl do dlaní, aby se zbavil smetí od oříšků, co měl na dlaních. Ostatní diváci se probrali a také začali tleskat. Muž se chystal zmizet. Ochranka mu však opět položila ruku na rameno. „Ještě dostane korunku, pak můžeš jít.“

            Na pódium nesměle došla vítězka. Moderátor do ní lehce strčil a dívka se začala usmívat. Triss jí předala korunku. Miss Mars vzlykala. Muž bleskurychle zmizel ze sálu.

            „Dovolte mi, abych vám všem poděkovala za vaši účast,“ promluvila korunovaná kráska. „Původně jsem se soutěže nechtěla vůbec účastnit, ale...“ Triss na ni upřela mrazivý pohled. „...ale pak jsem změnila názor,“ pokračovala. „Ráda bych tedy poděkovala svým rodičům, paní Triss a všem sponzorům.“ Diváci se balili a chystali se k odchodu. „Jsem ráda, že dnes mohu být mezi vámi,“ pokračovala dál nevzrušeně dívka a sledovala, jak se v sále pomalu rozsvěcují světla a diváci mizí pryč. „A jsem to také já, kdo může říct, jak si této korunky vážím,“ pohlédla na Triss, „nesmírně vážím a … a pro dnešek už by to stačilo. Děkuji za pozornost vážení diváci a snad se tu zase jednou takto sejdeme...“

            „Jo, jasně, u další soutěže krásy, kterou si založíš,“ zabručel nějaký divák a odcházel rychle  s ostatními pryč.