DXT 560

Lodní deník, hvězdné datum 94.607.693, zapsal kapitán vesmírné lodi Hope – Richard Black:
Už jsou to téměř 3 roky, co jsme se vydali do vesmíru zjistit, jestli ještě někde krom naší Země existuje jakákoli forma života. Ještě donedávna byl vesmír jen tiché, prázdné, nehostiné místo, kde jediné co občas pročísne tu nekonečnou temnotu je zrovna prolétávající kometa.
Včera, zrovna když jsme prolétávaly mlhovinou v souhvězdí Andromedy, rozsvítila se na radaru výstražná kontrolka. Šel jsem se podívat, co se děje, měl jsem za to, že jde o technickou závadu. Co jsem ale zjistil, mne velice překvapilo. Přímo před námi se objevila planeta, zhruba velikosti naší Země, která nebyla zaznamenaná v žádné z našich map. Pravděpodobně proto, že celou dobu je ve stínu jiné, větší planetu a proto jí nemohl zahlédnout žádný teleskop. Daly jsme jí prozatimní název DXT 560, podle polohy,kde sme jí obejvily.
Rozhodly jsme se, že tam pošleme průzkumnou sondu, protože jsme zachytily zvláštní rádiové vlny. Pravděpodobně se jedná jen o vesmírný šum, ale musely prověřit, že za tím nestojí vysílání nějaké mimozemské civilizace.
To, co sonda zjistila,celé posádce vyrazilo dech. Již po minut potom,co se sonda dostala na oběžnou dráhu planety DXT 560 nám přišli snímky rozsáhlích velmi technicky vyspělích městských aglomerací evidentně kypících životem. Naladily jsme tedy naše přijímače na frekvenci jejich vysílání a zachytily něco, co ani zdaleka nepřipomínalo jakýkoli pozemský jazyk. Prosto se technici v laboratořích ihned pustily do výroby dekodéru tohoto jazyka, abychom se tamními obyvately mohly dorozumět.
Sonda také objevila, že se na DXT 560 ve velkém rosahu vyskytují nerosty, které jsou na Zemi nesmírně vzácné a jiné, které jsou nám zcela neznámé. Ihned jsme o našem objevu informovaly centrální štáb na Zemi. Dostali jsme instrukce, že máme ještě pár dní provádět jen výzkum z povzdálí a jakmile bude dekodér hotov, máme se pokusit s mimozemšťany spojit.
Abychom nějak vyplnily čekání na dekodér, nastavily jsme sondu tak, aby pořizovala snímky pod větším přiblížením a my tam mohly prozkoumávat zdejší život ve větším detailu.
Takže už jsme mohly podat hlášení i o tom, jak vypadají zdejší obyvatelé. Nejsou to žádní zelení mužíčci s velkou hlavou a velkýma černýma očima. Jsou to bytosti, v průměru vyšší lež lidé, mají 2 dolní a dvě horní končetiny jako my. Jejich kůže je velice světlá a dostává se jí namodralého zabarvení od velice výrazného,vystouplého žilnatění. Velikost jejich hlavy je úměrná velikosti jejich těla, zcela bez vlasového porostu, bez obočí. Jediné co se ovšem dá najít na tom, co my by jsme nazvaly obličejem, jedno velké modré oko. Nevíme proto, jak používají smysly jako chuť, sluch a čich. Je ale možné rozlišit pohlaví, protože se u nich, podobně jako u nás vyvinuly druhotné pohlavní znaky.

Lodní deník, hvězdné datum 94.866.895, zapsal kapitán vesmírné lodi Hope – Richard Black :
Toto je aktuální záznam toho co se zrovna děje. Před pár minutami naši technici konečně dokončily výrobu jazykového dekodéru, zrovna ho instalují na hlavní ovládací panel. - po 30 minutách – Vypadá to, že zařízení je připraveno k použití, naladíme ho teda na frekvenci jejich signálu a vyšleme k nim zprávu o tom kdo jsme a o tom, že naše úmysly jsou přátelské. Na displeji se zobrazilo, že přenos proběhl úspěšně. Zbylo než čekat, co se stane. Nic. Žádná reakce. Rozkázal jsem tedy odeslat vzkaz znovu. Opět nic. Zkoušeli jsme to ještě několikrát,ale zdálo se, že to nikam nevede. Že buď zařízení nefunguje a nebo s námi mimozemšťané nechtějí být v kontaktu. Situace se zdála být beznadějná. Už jsme to chtěly vzdát, když v tom se z reproduktoru ozval umělý, počítačem generovaný hlas - „Vítejte, už vás čekáme.“