Animus 1-Kapitola 3 Všechno je jinak

Již od počátku vědy si mnoho lidí klade otázku, zda může cestovat do minulosti a změnit ji, či cestovat do budoucnosti a vyhnout se jejím následkům. Přestože až do začátku 20. století bylo cestování v čase považováno za nemožné, fyzik Albert Einstein pomocí speciální teorie relativity ukázal, že do budoucnosti v jistém smyslu cestovat lze.Cestování do minulosti je teoreticky mnohem složitější a i názory odborníků na moderní fyziku se liší.





Vytrvale a hustě pršelo.
Do komplexu staré teplárny, která byla již deset let mimo provoz, přijížděl oprýskaný ford mondeo s lehce pocuchanou přední kapotou. Zastavil a z něj vystoupili tři muži a jedna žena. Prošli škvírou pootevřených obřích vrat a dál pokračovali halou, adekvátní velikosti vstupních dveří.
“Kam to jdeme?“ Ptal se otřesený a sjetý Erik Kot, nový člen týmu.
„Do bezpečí.“ Odpověděl mu Bert nesoucí svůj nedávno zkonstruovaný přístroj. „Proč to vláčíš s sebou? A hlavně k čemu to je?“ Vyzvídala Nora. „Má to taky co dočinění s bezpečím.“Dostalo se jí mlhavé odpovědi.
Skupina došla k obrovským kovovým dveřím s malou skříňkou uprostřed. Bert ji otevřel a odkryl tak blikající číselník. Rychle a bez rozmyslu do něj vyťukal osmimístný kód. Tlačítkem ENTER kód potvrdil a dveře se daly do pohybu.Jakmile všichni prošli, rozpohybovaly se opačným směrem, až dokud se úplně nezavřely.
Na druhé straně dveří, v místech kde byl zvenčí umístěný číselník, svítil displej, na kterém se po uzavření změnilo slovo OPEN na jiný výraz LOCK.
„Působivé.“ Vydal ze sebe Erik, potom co celý proces pominul.
„Děkuju.“ Odpověděl Bert a pyšně se vydal směrem ke schodům, vedoucím do podzemí. „Počkejte na nás ve společné místnosti.“ Řekl Markus směrem k Noře. Ta souhlasně kývla a vydala se za Bertem.
„My půjdeme tudy Eriku.“ Ukázal na druhé schodiště vedoucí taktéž dolů. Zdolali asi třináct schodů a vešli ke kovovým dveřím. „Tak pojď dál.“
Bert a Nora vešli do společné místnosti, kde už netrpělivě čekala Rachel.„No to je dost!“ Ozvalo se děvče s nefalšovanou radostí v hlase. „Máte ho? Nikomu se nic nestalo?“ Vyptávala se.„Jo, máme.“ Odpověděla Nora. „Je s Markusem. Musí se toho dost dozvědět.“
„Rád bych viděl, jak to pobere.“ Vložil se do rozhovoru Bert. „To jo.“ Dodala souhlasně Nora a odložila si mokrý kabát a rozhlédla se po místnosti.
„Nik je tady?'' Zeptala se. „Jo, dává si vanu.'' Odvětila Rachel a to změnilo podobné plány Berta, který už bral za kliku od koupelny. „Měli jsme trable. Velký trable.“ Vrátila se Nora k předešlému tématu. „Ti z druhé strany šli vyloženě po Erikovi a tady Bert jednoho z nich srazil autem.“
„Kecáš!!“ Vykřikla Ráchel a koukala přitom na Berta. Ten už děvčatům chvíli nevěnoval pozornost a hádal se přes dveře s Nikolou o uvolnění koupelny.Tahle situace nebyla nijak neobvyklá.
„To ale není dobrý. To znamená, že příměří je v hajzlu.“ Došlo po chvíli Rachel.
„Přesně tak.“ Utvrdila ji Nora a sedla si unaveně na gauč.“ To se ale dalo čekat.“ Pokračovala s cigaretou v koutku. „Dřív nebo později by k tomu stejně došlo. Druhé straně se věřit nedá. Věděli o Erikovi,nevěděli ale, že je to skokan a možná nejen to. Čekali na okamžik, až se to provalí a to se stalo.“
„No konečně!“ Ozval se Bert, střídající Nikolu v koupelně.
„Nemáš zač, nedočkavče.“ Zavrčel Nik. „Je dobře, že se nikomu nic nestalo.“ Mluvil dál, tentokrát k ostatním.„Jenže vážení, co mi vrtá hlavou je to,jak se dozvěděli, že Erik je skokan, když v této realitě ještě neskočil?“
„Šli po něm naslepo?“ Zeptala se Rachel.
„Myslím, že ho sledovali stejně jako Markus.“ Dumal dál Nikola.
„To je divný.“ Pozastavila se nad tím Nora. „Když ho sledoval taky skokan, pročpro něj dneska posílaly zrovna hypnotika a ne tušitele, nebo někoho s oběma schopnostma?“
„Podle mě šlo jen o to, ujistit se, že jde o člověka, kterýhohledaj.“ Dodal Nik.


„Vystopovali skokana a co hůř, teď už taky ví, odkud svoje schopnosti má.“
Aura je podle psychotroniky, léčitelství, teologie a okultních věd energetické pole okolo živých organismů. Tedy nejenom lidí, ale i zvířat a rostlin. Lidé zabývající se aurou popisují barvy, tvary a defekty aury. Auru se podle nich může naučit vidět poctivým trénováním téměř každý jedinec.
„Posaď se Eriku.“ Řekl Markus a ukázal na křeslo v jeho kanceláři. „Teď mě pozorně poslouchej. Ptal ses na to, kdo jsme a kdo byli ti venku. Tím začnu. Oni,my, ale i ty máme určité schopnosti.Schopnosti spojené s naší myslí a podvědomím, možná ti tyhle schopnosti budou připadat nadpřirozené, ale není tomu tak.Jsou v podstatě úplně přirozené a spousta lidí je má. Někteří je v sobě ale nikdy neobjeví, což je někdy dobře.“
„Co je to za schopnosti?“ Zeptal se trochu nedočkavě Erik.
„Vše vychází z telepatie.“ Vysvětloval Markus. „Každý z nás by se dal nazvat telepatem. Ale každý má odlišnou schopnost.“
„To znamená, že čtete myšlenky?“
„Ano.“Ujišťoval Markus.
„Čteš my myšlenky teď?“ Ptal se Erik podezíravě.
„Ne Eriku, není třeba, vím o tobě víc, než ty sám, takže to nemám zapotřebí.“
„Co o mně víš?“
„K tomu později.“Odbočil Markus.
„Zpět ke schopnostem, o kterých jsme se bavili. Každý psionik, což je takový univerzální výraz,vysílá něco jako pole, které může jiný psionik zachytit. Takzvanou Auru. Těm, kteří toto pole zachycují, se říká tušitelé v našem týmu jsou dva takoví.
Tomuto „tušení“ se dá bránit takzvanou blokací, kterou si lehce osvojí každý psionik. Další schopností je čtení myšlenek, což je vlastně telepatie, myšlenky můžeščíst každému, dá se proti tomu taktéž blokovat, to ale vyžaduje větší trénink. Pomocí této schopnosti lze i komunikovat, nejvíce toho mohou využít ti jedinci, kteří tuto schopnost ovládají, například já a Nora. Komunikace je stejná jako telefonování ale bezpečnější, dá se totiž kombinovat s blokací, takže takový hovor nikdo jiný nezachytí, pokud si to sám nepřeješ. Další na seznamu je hypnóza a na ní založené vyhledávání. Pomocí hypnózy se můžeš dostat jakékoli druhé osobě do hlavy a infiltrovat podvědomí. Tato schopnost je ale u některých psioniků časově omezená. Podvědomí se dokáže bránit infiltraci tak, že samo spojení přeruší.
Markus se postavil a začal popocházet po kanceláři, zatímco Erik pokojně naslouchal.
„Někteří hypnotizéři, takzvaní vyhledávači se ale dokážou v cizím podvědomí maskovat, nebo přesněji, dokážou s ním splynout. Tím pádem se můžou v tvojí mysli pohybovat, jak dlouho chtějí a mohou najít, co potřebují. Tahle schopnost je ovšem velice nebezpečná. Podvědomí je někdy velice nekompromisní, a když se mu podaří odhalit vetřelce, využije veškerých prostředků k jeho vypuzení ale i hůř, k jeho zničení. Tuto schopnost tím pádem využíváme jen při nácviku mezi sebou. Viděl jsem už pár takových, co se už z hypnózy nikdy neprobudily. No a poslední známou schopností je takzvané skákání. A to je zatím jediná schopnost, o které víme, že jí vládneš.“
„Skákání?“ Ptal se Erik zmateně.
„Vydrž, vysvětlím.“ Pokračoval Markus. „Jenom minimum takových jako jsme my, touto schopností vládne. Skokem se totiž můžeš dostat do místa a doby na jakou zrovna úpěnlivě myslíš.“
„To jako cestovat v čase? No tak. To přece není možný.“ Řekl Erik nevěřícně a začal trochu pochybovat o všem, co zrovna slyšel. „Hele Markusi, teda jestli je to tvýjméno. Začíná mi docházet, co jste zač. Myslim, že jste banda fanatickejch nadšenců žánru sci-fi, co si tady ve starý teplárně hrajou na nějakej váš kultovní film nebo komiks. Mám pravdu? Hele, já končim. Nic proti, ale tohle mě nebaví tak jako vás a přijde mi to možná trochu divný.“ Prohlásil Erik a naznal že toho slyšel až dost.
Už se pomalu začal zvedat z křesla, když najednou.
„Eriku Kote!!!“ Ozvalo se jmenovanému v hlavě. „Přestaň mne urážet v mé vlastní kanceláři a poslouchej!!!“
Erik seděl jako přimražený. Dunivý hlas mu ještě dozníval v hlavě. Markus přitom nehnul brvou. Zíral na něj neschopný pohybu. Koukal, jak si Markus klidně vytáhnul tabák s papírky a položil je na stůl.
Erik nervózně polknul a pomyslil si, že by si dal panáka.Pořád sledoval Markuse. Nevěděl, co má říct. Byl v šoku. V hlavě se mu opět ozval hlas, tentokrát o poznání klidnější.


„Napravo je malý bar, je tam lahev whiskey klidně si nalej.“
Erik byl stále jako přibitej. Sledoval Markuse a opět si nevšiml, že by jen nepatrně pohnul ústy. Ten rozdělil tabák na dvě hromádky, vyndal dva papírky a vše ostatní schoval do zásuvky svého stolu.
„Tak co už mi věříš, že nejsem jen nadšenec?“ Ptal se Markus tentokrát verbálně. Erik si nedokázal nijak vysvětlit předchozí zážitek.
„Dostal ses mi do hlavy.“
Markus kývnul.
„Jak?“ Vyzvídal Erik.
„Je to snadné.“ Odvětil Markus. „I ty jsi toho nejspíš schopen, ale chce to trénink.“
„Neuvěřitelný.“ Žasnul Erik. „Říkal jsi něco o skákání, a že i já jsem skokan.“ Vyzval Erik Markuse, aby pokračoval. Ten otevřel bar, nalil dvě sklenky whiskey. Jednu podal Erikovi a pokračoval.
„Už jsi skočil. Dávám to za vinu LSD, které podle všeho fungovalo jako startér. Na něco jsi myslel a chtěl jsi tam být a pak hop, byl jsi tam.
Erik zakroutil hlavou.
„Ale ano.“ Ujišťoval ho Markus. „Skočil jsi zpět v čase. To byl důvod, proč ti dnes bylo spousta věcí povědomých, proto sis v určitých situacích počínal suverénně, to proto, že jsi už podvědomě věděl, jak dopadnou. Pamatuješ na ty cikány na benzínce?“
„Byls tam, No jasně.“Vzpomněl si Erik. „Viděl jsem tě.“
„Ano. A ne jednou.“ Pokračoval Markus. „Byl jsem párkrát i tam, odkud jsi skočil, pod tou lampou. Pamatuješ si i tohle?“
„No jasně! Pamatuju, nebo spíš se mi o tom zdálo.“ Docvaklo opět Erikovi.
„Každý skokan je limitován takzvanou délkou skoku, která se v tomhle případě počítá na hodiny.“ Pokračoval. „Já umím skočit o 24 hodin. Plus mínus pár minut. Ale ty Eriku, ty jsi, aniž bys o své schopnosti věděl, dokázal napoprvé skočit o celých šestnáct hodin. Něco takového je naprosto ojedinělé. Problém byl ale v tom, že sis svůj skok neuvědomoval a dostal ses tedy do časové smyčky. To mi naštěstí došlo. No a smyčku se nám podařilo ukončit.“
Erik se na chvíli zamyslel.
„To znamená, že jsem prožíval tenhle den několikrát dokola?“ Zeptal se po chvíli.
„Přesně tak, pod tou lampou jsem se o tom přesvědčil a potom třikrát skočil s tebou. Kdo ví, kolikrát jsi ale skočil před tím.“ Dodal Markus a pokračoval. „Mohl sis takhle skákat klidně několik let, i když o nekonané realitě se nedá mluvit jako o uplynulé době.“
Erik mlčel a snažil se najít ve své paměti vzpomínku, která by mu všechno co se dozvídal, potvrdila.
„Nějakou dobu trvalo, než jsem si všiml tvého divného až suverénního chování.“ Pokračoval Markus. „Taky díky telepatii jsem došel k závěru, že něco není v pořádku. Tato dedukce mne přivedla k tomu, že prožíváš ten den po několikáté. To se mi potvrdilo. Ale dnes už začal nový den. Neděle, nikoliv již známá sobota.“
Markus se usadil za stůl a začal si balit cigaretu.
„Vím, že je těžké tomu všemu uvěřit, ale to je jen zlomek toho, co všechno se ještě dozvíš. Tedy, pokud chceš.“ Markus moc dobře věděl, že ano. Erik hořel zvědavostí, čeho dalšího je součástí.
„Chci, abys mi něco vysvětlil.“ Nadhodil Erik. „Předtím, než jsem se uzavřel v té smyčce, proč jste mě sledovali. Co mám s váma ještě společnýo?“
Markus olíznul papírek a zkušeně do něj zabalil tabák.
„Jednomu z nás jsem dal kdysi slib. Přísahal jsem, že na tebe dám pozor. Ten někdo byl tvůj otec.“
Podle Antropologického slovníku se někteří lidé domnívají, že telepat je nadán schopností přijímat elektromagnetické signály, které vznikají v pracujícím lidském mozku. Tyto elektromagnetické vlny jsou velmi slabé, a zanikají několik centimetrů od lidské hlavy a zcela zanikají v elektromagnetickém šumu prostředí. Podle Vojtěcha Mornsteina myšlenkový obsah z nich nebude možno nikdy jednoznačně dešifrovat.



„Cože? Ty jsi znal mého otce?'' Předklonil se Erik a ve tváři mu zamrznul překvapený výraz. Markus si zapálil právě dobalenou cigaretu.
„Víš Eriku, tvůj otec byl taky psionik a velice nadaný.Pracoval ale pro druhou stranu.“
„Co je druhá strana?“ Dotazoval se dál Erik.Markus dobalil druhou cigaretu a obešel stůl. Podal ji Erikovi a zapálil mu. Erik na místo poděkování jen lehce pokynul a tím zároveň vyzíval Markuse k pokračování.
„Druhá strana je organizace, či spolek s miliony členy po celém světě. Má jméno, říkají si ANIMUS. To je latinský výraz pro mysl, ducha nebo odvahu a to jsou zároveň jejich mota. Organizace je to vskutku prastará. Pomalu vznikala v dobách, kdy si lidé začali osvojovat psionické schopnosti. Tato organizace nabyla globálního významu už ve středověku. Dokonce vytvořila fiktivní organizace jako zástěrku. Například Řád Templářů nebo Svobodné Zednáře.Konspirační teorie, které se kolem těchto sdružení tvořili a tvoří dodnes, svedly pozornost kýženým směrem. V našich končinách jsou též Zednářské lóže, nebo třeba uskupení nazývající se Bilderbergové.Vše je ovšem falešné, až geniálně falešné. Význam, či spíše úděl spolku, je snadný ale těžko vykonavatelný, mají jediný úkol.Ochránit lidské plémě.“
Markus se lehce ironicky pousmál. „Zní to dost biblicky viď?“
„Ani ne spíš bizarně.“ Odpověděl mu Erik a zapřemýšlel nad vyřčeným výrazem.
„Nuže!“ Pokračoval Markus. „V posledním století šlo ale spíše zabránit lidstvu v sebedestrukci ato se spolku ANIMUS docela daří. Věř nebo ne, bez nich bychom přežívali jen s obtížemi.“
„Takže to s námi myslí dobře. Jsem snad nějaká hrozba pro lidstvo?“ Lekl se najednou Erik.
„No svatejnejseš, ale zas tak moc si nefandi.“ Usadil ho Markus. „To co se dá vyčíst celé organizaci, je to, že se neumí uhlídat. V každém státě,či takzvaném distriktu, si totiž počínají po svém.Například u nás se rozhodli, že jakýkoliv psionik, uvědomující si své schopnosti, je povinen přidat se k organizaci.Pokud tak neučiní, je odsouzen k eliminaci.“
Erik si konečně pomalu začal uvědomovat, v jaké situaci se to vlastně ocitl.Markus dolil oběma skleničku a obdaroval Erika další cigaretou. Sedl si zpět na své místo, zapálil si a pokračoval.
„Tento, řekněme, zákon vydává AGENS, hlavní.Tvůj otec proti tomu protestoval, byl pro svobodnou volbu, ale AGENS to nazval anarchií a jeho protest byl zamítnut.Tak začal hon na ty, co se nechtěli přizpůsobit. Vznikly malé odboje, které byly ve finále rozprášeny. Tak jsem přišel o rodinu. A nejen já, bylo nás mnoho. Někteří se přidali ke spolku a někteří uprchli. Teď je nás tu pouze pět, s tebou šest.“
„A co můj otec přidal se k vám? Hlavně, totiž, já nevím o žádném masakru či odbojové válce.“ Začal zmateně dumat Erik.
„Ovšem že ne.“ Usmál se Markus.„Víš jen to, co on chtěl, abys věděl. Jako každý kdo, se toho přímo neúčastnil. Tvůj otec se nikdy oficiálně nepřidal k nám, ale nás, potomky odbojářů, se mu podařilo ochránit.Pak ale zjistil, že i ty máš dar, který jsi po něm zdědil.Znervózněl. Nechtěl, aby ses to dozvěděl ty ani kdokoli ze spolku. Pamatuju se, že jsi měl vadu řeči? Podotknul Markus.
„Přesně tak.“ Řekl Erik a maskoval překvapení.
„To, že ses to sám odnaučil a ze dne na den, utvrdilo tvého otce v tom, že jsi taky psionik. Předtím než zemřel, pověřil nás povinností chránit tě a dohlédnout na to, abys o svých schopnostech nic nevěděl. Jenomže kvůli nastalým okolnostem, se tomu bohužel nedalo zabránit.Boj mezi námi a spolkem Animus, stál obě strany dost životů a tvůj otec dokázal vyjednat příměří.Animus se časem po pěti psionicích schovávajících se v podzemí, přestala zajímat. Jenže příměřípo dnešku nejspíš pominulo.“
Svobodné zednářství je obtížně definovatelné tajné resp. neveřejné volné sdružení lidí, které získalo svou současnou podobu pravděpodobně v Londýně na den sv. Jana Křtitele (24. června) roku 1717.Podle jedné hypotézy se Svobodní zednáři měli snažit navázat na odkaz řádu Templářů, který byl zrušen 12. října 1307 na příkaz krále Filipa IV. a papeže Klementa V.Původ zednářství je odvozován z cechů středověkých stavitelů chrámů. Zednáři sami svůj vznik odvozují od stavby Šalamounova chrámu v roce 960 př. n. l.
Erik dokouřil cigaretu.
„Co bude teď?'' Nemůžeme tu zůstat na věky jako krysy.
Markus se zamyslel.
„Máš pravdu Eriku, navěky tu zůstat nemůžeme.Druhá strana nás nikdy hledat nepřestane. Na povrch nemůžeme. Ne teď.“
„A kdy?“ Ptal se Erik.


„Až budeš připravený.“
„Připravený k čemu?“ Pídil se Erik.
„K útěku.“ Řekl Markus rozhodně. „V tomhle distriktu nás nic jiného, než život v podzemí nečeká a krom tebe nás tady nic jiného nedrželo. Teď když jsi jedním z nás, můžeme utéct společně.“
Erik se posadil zpět do křesla a přemýšlel, myslel na svého otce. I na svou matku. Markus moc dobře věděl, co se mu honí hlavou, aniž by mu četl myšlenky. Nechal ho přemýšlet.
„Eriku?“ Promluvil k němu opatrně. Ten koukal do země a až za okamžik zvednul hlavu. „Už ses rozloučil?“
„Rozloučil?“ Divil se Erik.
„Se svým starým životem.“ Dodal Markus.
„Když nad tím teď přemýšlím, tak jsem žil jako ve smyčce ještě předtím, než jsem v ní uvíznul. Dny byly stejný. Neustále se opakující návyky. S tímhle životem jsem se chtěl rozloučit mockrát.“ Erik se pousmál. „Vlastně jsem si přál, aby se stalo něco podobnýho. Aby se všechno otočilo o sto osmdesát stupňů a to se mi vyplnilo. Je to jako s tím koktáním. Měl bych být na svý přání opatrnej.“
„Můžu se na něco zeptat?“ Obrátil se na Markuse.
„Jistě.“
„Ví i moje matka kdo byl ve skutečnosti můj otec“
„Ne, nemá tušení.“ Odpověděl Markus bez rozmyslu.
“Tvůj otec před vámi vše tajil.“ Chtěl ještě pokračovat, ale Erik ho po chvíli zarazil. Nechtěl vzpomínat. Oba dopili poslední kapky ze sklenice.
„Myslím, že je na čase představit ti zbytek týmu.“ Prohlásil Markus a rozčeřil tak chmurnou náladu.
Vyšli schody zpět do vestibulu za vchodovými dveřmi a dali se po druhém schodišti, po kterém předtím scházeli Bert a Nora. Prošli dveřmi pod schodištěm a ocitli se na dlouhé chodbě. Po stranách byli plechové dveře a na konci jedny natřené na zeleno, celou chodbu osvětlovala světle modrá světla luceren, umístěných nade dveřmi.
„Tudy.“ Vybral Markus první dveře vpravo a prošel jimi do společné místnosti, kde už všichni netrpělivě očekávali jejich příchod. Erik se postavil před ostatní.
„Kde je Rachel?“ Ptal se Markus.
„V koupelně.“ Odpověděl Nikola a popošelsměrem k Erikovy aby se představil jako první. „Já jsem Nik.“ Pronesl a stisknul mu ruku.
Erika polil studený pot a zavrávoral.
„Něco není v pořádku?“ Ptal se Nikola, držíc jeho ruku.
„Dobrý v pohodě.“ Odpověděl mu Erik a pustil jeho dlaň. „To ten trip. Jsem ještě trochu v rauši.“ Vysvětloval a sledoval Nikolu, jak si sedá zpět na gauč.
„Dobrá, Noru a Berta znáš. Bert jako jediný nemá žádnou psyonickou vlastnost a tím pádem je naším jediným spojením s vnějším světem.“ Erik mu začal závidět.
„Ovšem svou inteligencí a nadáním pro IT nás všechny strčí do kapsy.'' Pokračoval Markus.
„Nora je telepatka a hypnotička. Nikola je tušitel a hypnotik vyhledávač.“
Erik si jen matně vzpomínal, co všechny ty schopnosti znamenají, a snažil se každého zaškatulkovat. Bouchly dveře od koupelny a z ní v županu s mokrými rudými vlasy, vyšlo mladé děvče.
„No to snad ne.“ Pomyslel si Erik.
„A konečně tohle je Rachel.“ Představil Markus posledního člena týmu.
„Ahoj fešáku.“ Řekla dívka pobaveně.
„Ahoj.“ Odpověděl Erik polohlasem a styděl se za svůj výstup v baru.
„Rachel je hypnotička a tušitelka.“ Dodal Markus pro úplnost. „Tak vážení.'' Pokračoval.


„Jaká je situace, není třeba vysvětlovat. Máme tu dost zásob na celý měsíc. Do té doby nikdo neopustí skrýš.“ Bert jakoby chtěl něco říct ale. „Ne, nikdo Berte.“ Ujistil ho Markus o zbytečnosti jeho nevyřčené námitky. „Máme alespoň dost času na to zjistit, jakými schopnostmi Erik vládne. A dost času na to, aby se v nich maximálně zdokonalil. Začneme zítra brzo ráno. Teď běžte spát. Domluvil a opustil místnost.