Ač nerad zjišťoval působnost plačícího nebe nobého milénia, viděl, že prázdnota světa se line do prázdna před zrakem toho, co z pásma Člověka dosud zbylo. Jen pod velkým vlivem stimulantů byl schopný dostat ze sebe poslední zbytky vypjatých generujících sil, jež naplňovali zbytek světa jakousi pozůstalou misí spásy. Nebylo jediného doteku, který by v životě současném nevyužil k obratným výšinám Ducha a tiché a prosté nové spadající a převisující myšlenky na opravdovou básnickou povídku. V Životě proměň existovala orbitální kolonie po čtyřiatřicet let tohle století. Ač neúplatná svému zájmu, jeden její živáček z mozkového trustu se jmenoval Henry Saltrix a vykazoval nadměrnou komplexitu při konstruování taneční ligy vysoce přizpůsoivých druidů cestujících z paměti času cestu zpátky rychlíkem budoucnosti jako příklad ve varování před utopií dalšího věku. Nad konvenční tumor dialogů se chystám snést dva nebo tři posmrtné inspirační infarkty a reinkarnace, jejichž obecná vloha je pouze věštbou následných rozplození nových malých povídek k provedení nad říší předních praků světla a života.
"Stávalo se vám pane Foxi, že přibližná kubatura lidské neproveditelnosti je vyšší než bláznova karikatura sedmé nejlepší střely v historii tohoto kabinetu?"
"Pitomosti zemřelá gořalko noci tyto slepé části nepůjdou zvětšit nebo vyříznout."
"Všichni jste k smíchu, není nic lepšího než oddělávat Pigmeje a mít strýčka v Miami"
"Řeknu vám je to neojdpornější povolání vstávát a říkat že život není zázrak"
Henryho úkolem bylo rozpoznat proč čtveřice dialogů výšše je uspořádána tímto nezvěstně neštastným způsobem v jedné minutě a dvaceti bassových linkách, přísoduečných stázích vyšší a vyšší rozplétavé energie k blízkých bodům středu nové a nové dropující kyselé extáze jako jezdci na kapalině ve vodovodním potrubí sloužící v podzemních horách pošty staré trubice Země a půdy orané sedmým křídlem z černé Blastózy.