Třetí světová válka, rozdělení

Po pětadvaceti letech se mnohé změnilo. Technika napředovala mílovými kroky, doslova přeskočila stovky let kupředu. Jaderné elektrárny zmizely a o nepotřebný radioaktivní odpad se postaralo Therium. Jak se říkalo látce čínské výroby schopné rozkládat radioaktivní prvky. Vodné, větrné, slunečné a všechny jiné šli do kytek. Protože nedokázali konkurovat extra levné elektřině z Energitu. Vždyť proč zaměstnávat stovky pracovníků v jaderné elektrárně když stačí zažehnout Energitový generátor který se neopotřebovává a vydrží jet bez poruchy zcela samostatně po stovky let. Benzínky byli opuštěný, těžba ropy rapidně poklesla a to byl teprve začátek. Auta přestali jezdit na benzin, plyn a kdo ví co ještě. Vždyť stačí pár mg Energitu a máte do konce života vystaráno. Letadla, lodě, ponorky, vlaky dokonce i tanky, To vše jelo na Energit. Malé Energitové generátory velkosti fotbalového míče se montovaly již všude. I Sibiř se začala pomalu zalidňovat. Pozemky zde byli levné, no a co že je venku –40°C když vám dům vykuřuje elektrický topení napájené Energitovým generátorem. Stály zde obrovské vily s prosklenými zahradami a bazény. Tady uprostřed pustiny si boháči vytvořily vlastní ráj.

Svět se však stál energeticky závislým, závislým na Energitu. Je to již pár let co se přestalo hledět na spotřebu. Elektřiny bylo víc než dost a její cena rapidně poklesla. I přes to všechno se Rusi nechtěli vzdát své výhody a tak se Energit vyráběl jenom na dvou místech světa. Do všech ostatních států se jenom dovážel. Jednou ročně vyrážel z výrobního závodu konvoj který distribuoval Energit po celém světě v množství které vystačilo přesně na roční spotřebu státu. Výpadek dodávek by mněl fatální důsledky. Kde by jste vzali tolik elektřiny kdyby Energit najednou došel? Rusové si toho byli vědomi  a již brzy se to chystali využít. Proto po pětadvaceti letech od doby co uvolnily Energit světu oznámili zdrcující správu. Další konvoj s Energitem již nedorazí, alespoň ne pro všechny. Kdo chce nadále Energit musí zaplatit. Jenže cena byla pro mnohé země příliš vysoká, Rusové totiž nechtěli peníze. Cena za tenhleten kov byla vyšší, mnohem vyšší.

První se k Rusku připojila Čína. Výměnou za obrovské výrobní komplexi a levnou pracovní sílu jako jediný obdrželi tajemství výroby Energitu. Do všech ostatních států se jenom dovážel. Rusko a Čína, to byli první dva pilíře Federace. Spojení technologie, rychlé výroby a levné pracovní síly to je přivedlo na vrchol moci. Tvořili jí krom Ruska a Číny ještě země bývalého sovietského svazu a zbytek Asie který se k nim přidal. I když to nebylo až tak celkem dobrovolné. Ano, když ste se chtěly stát součástí Federace stačilo jenom požádat jejich vládu a bylo to. Daní za Energit však bylo podvolení se jejímu vedení. Jestli některá země chtěla Energit musela se stát součástí Federace, což znamenalo přijmout jejich zákony i vládu a tým se vzdát té své. Mnoho zemí tak učinilo a vyměnilo svobodu za Energit. To byla ta cena, co Rusové žádaly, ta která nejdřív vyvolala pobouření, teď prošla v tichý souhlas. Prodej Energitu byl povolen jen občanům Federace a jeho vývoz mimo její území se přísně hlídal. Za porušení zákazu byl trest smrti a přepadnutí veškerého majetku v prospěch státu.

Pak tady byly Západní Národy, patřili do nich USA, Kanada, Aljaška  a celá jižní a středná Amerika. Život se zde po pěti letech co byli dodávky Energitu zastaveny hodně změnil. Hlavním zdrojem elektřiny se znovu staly ropa a jádro, pak ještě pár vodních, slunečných a větrných elektrární.  Západní Národy trpěly nedostatkem elektřiny. Na domy se začaly montovat měřiče které hlídaly povolenou spotřebu, když jste překročily měsíční limit měly jste až do konce měsíce tmu. Na domech zde byly vidět větrné i solární elektrárny, jenž sil lidi svépomocně namontovali. Každý se snažil získat tu trošku energie pro sebe. Hold když se nepodvolíš nemáš Energit.  Ale povedlo se jim jistými cestami ho trochu získat. Vědci zkoumaly, bádaly ale na jeho výrobu nepřišly. Měly sice složení ale tvořilo jej 6 zatím neobjevených prvků které se na zemi běžně nevyskytují. Moc velký úspěch to tedy nebyl, avšak našly pro něj využití. Tento vzácný materiál získaly díky přátelům z Ostrovního Společenství se kterým uzavřely spojenectví a dohodou podepsanou na Islandu tak vytvořily Alianci. Tahle dohoda byla později známa jak Transatlantický pakt.

Ostrovní společenství jak již název napovídá, bylo sdružení ostrovů a států které odmítly Federaci. Patřily tam Japonsko, Grónsko, Velká Británie, Irsko, Švédsko, Norsko a Finsko. Podmínky podobné jako u západních národů, nedostatek elektřiny a paliv. Jedinou jejich výhodou bylo až neuvěřitelně silné a vyspělé námořnictvo. Jen Island zůstal neutrální. Mají tam dost termální energie a nechtějí se do ničeho plést. Většinou se tam uzavírají smlouvy nebo konají rokování protože je to neutrální půda.  Austrálie byla taky neutrální půdou, jenže o tu se nikdo příliš nezajímal.

Ještě tady byla Unie ve které byli všechny Evropský státy. Žilo se tam lépe než v Alianci, měla totiž s Federací dohodu. Protože Unie měla něco co Rusové ne, vědce a chytrý hackery, ty nejlepší dalo by se říct. A toho se nejvíc děsili. Toho že Unie přijde na tajemství Energitu a jejich moc by se pak stala zanedbatelnou. Proto uzavřel s Unií dohodu. Unie nebude zkoumat Energit, nebude se snažit o jeho výrobu a poskytne Federaci vědce bude li třeba. Povolí ruským jednotkám inspekci ve všech výzkumných komplexech. Za to jim bude dodáván Energit v množství které pokryje roční spotřebu Unie. Energit bude rozvážen po elektrárnách jednou ročně za doprovodu speciálních jednotek. Dohoda byla pro Unii výhodná, zachovala si svou vládu a má k tomu Energit zdarma. Unie měla však z energitem i jiné plány.

Každý rok vyrážel z území Ruska konvoj z vzácným nákladem. Deset tanků T-80E což byl tank podobný starým T-55. Byl poháněn energitovým generátorem a místo děla měl elektromagnetickou zbraň. Byla to vyspělejší verze Railgunu z Aliance který však byl jenom na papírech. Tuhle ničivou zbraň doplňoval tucet raket země-vzduch na každý straně věže. Vše ještě doplňoval automatický kulomet Vasilov-75. Bylo to monstrum s šestnácti rotačními hlavněmi chlazený dusíkem s ráží 22mm. Schopen vystřelit až 4000 ran za minutu, s možností použitý trhavinových,  zápalných nebo průrazných nábojů tvořil smrtící doplněk každého tanku. Po bocích konvoj doprovázelo 8 vozidel ZSU-23-4M po každý straně jako podpora protivzdušný obrany. I když se jednalo jenom o upravený starší vozy jejich palebná síla a mobilita byla úžasná. Díky novým technologiím dosahovaly teď maximální rychlosti 140km/hod a díky novému zaměřovacímu systému Střela-2 jim již žádnej cíl neunikl. Čtyřhlavňová děla byla schopna automaticky zaměřit jakýkoli cíl v dosahu ať ve vzduchu či na zemi a pálit i při plné rychlosti. A dělaly tak ze Shilky nesnadný a velice pohyblivý cíl. K vyšší účinnosti napomáhala schopnost automaticky sestřelovat rakety ať se jednalo o raketu TOW a nebo pitomý RPG. Tvořili tak i protiraketový deštník konvoje. Pak jely čtyři těžce obrněný transportéry CHO-8 Převážející náklad energitu vybaveny systémem autodestrukce. Za nimi jelo 6 vozidel Ural, ve dvou byla vezena munice a zásoby jídla a ve zbytku seděli speciální jednotky Federace což byla lepší obdoba jednotek Specnaz. I když původní prototypy vozidla Ural byly kvůli spotřebě paliva téměř 50l/100km nevyhovující, nový generátor místo motoru tento problém vyřešil. Kolonu ukončovalo znovu deset tanků T-80E a dvě servisní vozidla.

Za 25 let co se Energit dovážel nikdo ani jednou konvoj nenapadl. Vždyť taková ochranka byla pořádný strašák a o stovkách migů a tisících raket připravených v pohotovosti ani nemluvím. I když bylo množství energitu přesně na mg spočítáno aby vystačilo přesně na roční spotřebu Unie, občas se stávalo že se celá Unie na pár dnů ponořila do tmy. Né všechen Energit totiž shořel v reaktorech. Jaderné elektrárny i když teď ukryté hluboko pod zemí, pořád fungovali a dodávali do sítě množství elektřiny potřebné na zakrytí části energitu který se tajně odvážel a použil na projektu z názvem Čas rozpadu.

24. září 1982 zaútočila Aliance na Arabský svaz jak si říkaly krajiny středního východu a ropné mocnosti pod vedením Spojených Arabských Emirátů. Arabové totiž pořád zvyšovaly cenu ropy protože věděli, že Federace ropu pro Alianci již nedodává a staly se tak ropnou velmocí. Ropa, pro velkou část světa již téměř nepotřebná, ale pro Alianci životně důležitá. Alianci však již došla trpělivost.

Útok byl masivní. Rychlé vybombardování vojenských základní a přístavů s dělostřelectvem lodí a pak bleskový výsadek pěchoty a tisícovky tanků M1A1. Námořní podporu poskytly lodě Hamer. Za tři měsíce od útoku kapitulovali i poslední zbytky armády svazu. Svaz se vzdal všech svých vrtů a ropných polí výměnou za životy svých obyvatel. Do roka se již do celé Aliance vyvážela ropa. Avšak Aliance stále víc a víc prahla po Energitu. Ropa také moc dlouho nevystačila a jediné nevyčerpané ložiska Uranu jsou na území Unie a Federace, zkrátka nedosažitelné. Byla tedy jen otázka času, kdy se znova objeví konflikt…