Šílenství

Píše se rok 2075 a lidstvo už pětatřicet let zakouší plody výzkumu nesmrtelnosti. Jo, možná že lidi neumíraj na nemoci či stáří ale násilí je stále dokáže dostatečně odrovnat. Svět se od dob bez Pragnacu dost změnil. Stále jsou místa, kde pragnac není dostupný. Přesto je díky spojeným národům těchto míst míň a míň. A propo. Já jsem Joe McCullen. Všichni mi ale říkají sekáč K dnešnímu dni je mi nějakých 35 + 30. Tak se holt dneska udává věk. Pracuju jako pořádková jednotka spojených národů. To znamená, že jezdím po světě, občas střílím, ale častěji prostě píchám injektory s Pragnacem.
Ten Pragnac je stejně pořádně zajímavá věcička. Stačí si každý rok píchnout jednu dávku a dojde ke kompletní výměně všech buněk v těle. Navíc jako příslušník modrejch přileb jsem dostal a dostávám dávky zdarma. Když si vezmete poprvý, zamotá se vám hlava a občas to nějakej mamlas nepřežije. Drtivá většina lidí ale jo. Jediná nevýhoda, či výhoda Pragnacu je v tom, že jste pak neplodní. Takže jo. Něco se vlastně změnilo. Rodičům po třicítse se rodí už jenom ženský a vědci nedokážou přijít na způsob jak uměle vytvořit mužskýho. Jo samo, občas se někde narodí nějaký chlapec mladší rodině. Přirozenej přírůstek je ale dost vomezenej. Nesmíte mít víc jak jedno děcko. Ale to dá rozum ne? Bysme tu za chvíli byli jak sardinky ve slaným nálevu.
Blbý je, že Pragnac má taky při kratším intervalu dávek dost halucinogenní účinky. A někteří bohatí v tom našli novou drogu. Čert vem ty sakokabátníky a bohatý držgrešle. Ale vono to tak snadný není. Když se vám buňky v těle obnovujou každý den, není to bez následků. Začnete blbnout. Zapomínáte věci a podobně. No a takovejm lidem pak říkáme chameleoni. Jo kdosi mi říkal, že chameleon nemění barvu kvůli maskování. Ale fakt se mě neptejte, kdo jim to jméno dal. Je to odporný. Berou si osobnost toho, s kým zrovna stráví nějakej čas. Což dobře, pár bláznů na světě, zavřou se a dobrý. Berou si ale i osobnost zvířat a podobně. No a vobčas se stane, že jim ta osobnost zostane. Tidle blázni jsou umisťováni do sebevražednejch cvokhauzů. Pragnac je sice dost složitá sloučenina, jak říkaj ti učení ale výroba je vlastně levnou. Proto doktoři v těch hospitech dopujou ty lidi Pragnacem ouplně zadarmo. Jeho prodej je ale dost hlídanej, a pokaď chcete víc než jenom jednu dávku tak si ji můžete koupit. Už ale ne za 50 aliančních kreditů ale za rovnej tisíc. Zatím není známej případ, kdy by někdo zkapal. Teda až na cvokhauzy.
„Dobrá pane McCullene. Chcete ještě něco uvést do elektronického záznamu?“ zeptala se mladá žena v černém kostýmku.
„Jo. Rád bych. Jednou jsem si koupil jednu dvě dávky nad normu. Ale vo nic nešlo. Stalo se to loni a vzal sem si tři dávky. Ale od tý doby nic!“
„No. Myslím, že je to vše pane. Půjdu už. Jsem si jistá, že vaše obhajoba toho nešťastného incidentu dopadne nad očekávání dobře.“ Řekla žena a usmála se,
„Toš děkuju. Jsem vám fakt vděčnej, že to děláte zadarmo. Nevím, co, bych si bez vás počal.“
Žena se ladným krokem přesunula ke dveřím vedoucím z výslechové místnosti a zaťukala. Stráž dveře otevřela a pustila ji ven. Když stráže přišli pro Joea, usmál se na ně a řekl. „Dobrý den strážče Forestre. Věřím, že tohle bude přínosný rozhovor pro nás oba. Jak k onomu incidentu došlo?“ Hlídač jen zakroutil hlavou a píchnul muži na židličce jakousi injekci. Muž obrátil oči v sloup a z úst mu vyšla pěna.
Doktorka Breiviová vše pozorovala za neprůhledným sklem. „Kolik zvládnul osobností mimo té mojí?“ Strážný se zamyslel a ukazujíc prstem zaujatě praví „Říká se, že přes 6000 doktorko. Tady v ústavu ale jen nějakých 400. Jak byl vlastně starý?“
„No pane Bergene. To se nikdo nedozví. Uhlíková metoda je pasé kvůli pragnacu. Ale z historických záznamů víme, že pragnac byl povolen pouze jeden den. Polovina populace zblbla jako on a druhá půlka byla neplodná. Před patnácti tisíci lety to skoro vyhladilo lidstvo. Zůstalo snad jen okolo sto tisíc zdravích. A jsme jejich potomci. Tyhle fosílie nám ale mohou říct, jak Pragnac upravit a jak nesmrtelnosti dosáhnout. A to je přeci cílem téhle záchytné stanice ne?“
Strážný se na doktorku usmál a pokynul Forestrovi aby se jimi nenechal rušit při uklízení těla.

-*-


Dalšího dne se v pokoji McCullena ozvalo chrápání a muž se probudil. „To byl zase den.“ V hlavě mu ale kolovalo něco úplně jiného. Je to přesně 111 000 let od toho, co jsem vymyslel Pragnac. Kdybych věděl, že se budu takhle šíleně nudit, nikdy bych si ho nebral!
Pak se muž podíval na dveře, postavil se a z rukou spojil kliku.
„Otevři mě! Chcííí býýýýýt óóóóótééééévřéééééén!“ Hele pták za oknem!
„Píp Píííííp Pííííííííííp!“