Projekt Omega

Generál Flint, robustní padesátník s buldočí tváří a výraznou jizvou pod levým očním víčkem- památka na jednoho Haskina- si s úlevou opláchl narudlí obličej a nasoukal se do bledě modré uniformy Legie, ve které se cítil jako v potápěčském obleku. Legionáři na něj tlačily- stejně jako na důstojnický zbor- aby objednal nové, podobné těm, co nosily členové Pravidelné armády a generál jim to odkýval, s tím, že pokud na tom opravdu trvají, tak ať mezi sebou vyberou deset tisíc kreditů a koupí je. Jak už to tak jednoduše bývá, protesty rázem utichly a ke generálovy se žádná další stížnost ohledně uniforem nedonesla. Prakticky, každá sebe menší zmínka o penězích dokázala každému spolehlivě zavřít pusu a u Legie to platilo dvojnásob.
Je zvláštní, nad jakými pitomostmi je člověk po ránu schopen myslet, jen aby se nemusel zabývat závažným problémem, který mu leží v počítači a neustále je někomu na očích a všem připomíná, že ten člověk co se s tím měl zabývat, v našem případě generál, s tím ani o kousek nepohnul a nenašel žádné řešení. Kdo ale mohl generálovy zazlívat, že se co možná nejdéle tomu problému vyhýbá? Taková už byla jeho povaha. Nehledě na to, že jisté řešení daného problému se nabízelo. Vždy se nějaké řešení najde. Ale to neznamená, že se musí každému zamlouvat. Pokaždé se najde člověk, který se sportu hledá nedostatky a šťourá se v tom tak dlouho, dokud nějaké opravdu nenajde. A čí je to pak chyba? Popravdě kohokoli. Jestli se za ta léta v Legii něco naučil, tak to, že s trochou vyčůranosti lze nenápadně vše hodit na nějakého nýmanda, na jehož hlavu se to vše sesype a on sám se vyhne otravnému setkání se členy kongresu, kteří měly ve zvyku dělat s komára velblouda a mámit s vás přiznání, že jste to totálně podělaly a že se tuto skutečnost snažíte zatajit.
Generál do sebe nacpal hrst pilulek proti bolesti hlavy a prsty si začal masírovat spánky. Přežíval na dvou litrech kávy, na sendviči a takřka nulovém spánku. Začal si připadat jako ten šeredný aneroid, co ho každé ráno otravoval se studeným, napůl vylitým kelímkem kávy s automatu, ze kterého se ozývaly podezřelé zvuky a čas od času vás, s jistou dávkou zlomyslnosti, pokropil krůtí polévkou. Pokud jste měly štěstí, byla studená…
„A pak, že si roboti nedělají co chtějí.“ zabručel a s povzdechem se vydal do své vyloženě depresivní kanceláře, kde jak věděl, bude doslova hnít celí den nad obrazovkou počítače, který neustále elektronickým hláskem kritizoval jeho velitelské schopnosti a který trpěl samomluvou, bez šance na všechno se vykašlat a zajít si na sklenici pořádně vychlazeného piva. Nastala jedna z těch stále častěji se opakujících chvil, kdy generál upřímně litoval, že se dal k Legii.



„Nerad vykopávám dinosaury, pane,“ pronesl plukovník Herman, vědom si faktu, že to není vůbec pravda a že jeho naducané ego ho nutí stále častěji lhát. „ale nebyl jste to vy kdo zastavil…“
„Pozastavil,“ přerušil ho trpělivě generál Flint. Musel se hodně přemáhat, aby toho nadutého spratka na místě nezastřelil. Herman byl odpad Legie, člověk zvenčí, co zde sloužil jenom pro to, že jeho otec vlastnil zbrojovku a byl velké zvíře v kongresu. Ale generál znal přece jenom lepší způsoby, jak tomu arogantnímu blbovy přistřihnout křídla. Koneckonců, kariéra nenáviděného plukovníka Hermana byla v jeho rukou a to mu plně stačilo.
„Dobrá…Nebyl jste to tedy čirou náhodou vy, kdo „pozastavil“ projekt Omega už v jeho samotných počátcích?“ Herman pokrčil rameny a pohledem těkal mezi generálem a plukovníkem Kingovou. „Já mám za to, že ano.“ pokračoval nejistě, když se mu ticho v místnosti zdálo poněkud tíživé a snažil se nelámat hlavu s tím, proč na něho generál civí jako na švába v polívce.
Plukovník Kingová, ozdoba Legie a sen mnoha mužů, upřeně pozorovala generála, jako by se nemohla dočkat, až přeskočí stůl a Hermana uškrtí. Byla ráda u toho, když se střetly dva alfa samci a naoko se chovaly profesionálně, tj. podle předpisů, přestože by toho druhého nejraději profackovaly.
Generál ji nepotěšil a Hermana neuškrtil. Místo toho si začal pohrávat s hodinkami a nepřítomným pohledem zíral na mouchu, která bojovala o holý život v jeho kelímku s kávou. Přemýšlel, zda bylo rozumné, zapojit do toho zrovna tyto dva plukovníky, kteří nevynikali zrovna umění mlčet a často si pouštěly hubu na špacír. Nehledě na to, že Herman byl přerostlé dítě, jehož IQ nedosahovalo nijak závratných výšin. A Kingová? Největší děvka v sluneční soustavě, která opíchala polovinu planety a na ti druhou se ještě chystá. Takž ne, nebylo to zrovna rozumné, ale když se nad tím člověk hlouběji zamyslel, na tuhle práci nebylo potřeba kdovíjak chytré lidi. Chytří lidé dělají problémy, až moc rychle poznají, že něco smrdí.
„Co se týče projektu Omega, přesněji co se týče jeho pozastavení, jednal jsem čistě podle rozkazů vlády a nevzešlo to z mé iniciativy.“ Nevzešlo? Ne tak docela, ale za ta léta co se pohyboval pod mrakem politiky, si uvědomil, že na vládu se dá svést prakticky cokoli. Bylo to jednoduché a geniální. Vládu jako celek nelze z ničeho obvinit. Nelze jí poslat před soud, protože to ona je soud. Můžete na ní hodit tu nejabsurdnější věc a ta se od ní neškodně odrazí a veřejnosti dá akorát za pravdu, že vláda je jenom skupinka idiotů. Nic víc, nic míň. Ideální svět, který je tak zkažený a té zkaženosti může každý jenom využít. „Musíte pochopit, že na rozdíl od Pravidelné armády, se Legie netěší zrovna velké náklonnosti ze strany Kongresu a bohužel, zřejmě ani nikdy nebude.Sami nejlépe víte, co si okolní svět o Legii myslí. Tehdy byli u moci Pacifisté a projekt Omega se jim zdál… Jak bych to řekl…Příliš agresivní. A tak se projekt Omega ztratil mezi stovkami podobných projektů. A teď,“ zvedl prudce ukazovák a Herman sebou viditelně cukl. „Se situace změnila. Pacifisté bohudík padly. Pravidelná armáda má plné ruce práce s občanskou válkou na Rooseveltově planetě a Aliance potřebuje noví záchytný bod v sektoru I-22. Poté co se přerušila mírová jednání s Tarťaňanskými emisary, chce mít kongres jistotu, že bude mít v daném sektoru svou vlastní planetu s dostatečnou vojenskou silou, která by v případě útoku Tarťaňanské flotily, mohla ihned mašírovat a ubránit náš prostor.“
„Mám tomu rozumět tak,“ ozvala se Kingová. „že ta planeta, ten záchytný bod v sektoru I-22, má být Omega?“
Generál přikývl a zapálil si doutník ctihodných rozměrů a ignoroval tabulku nad svou hlavou, ze které se šklebil velký nápis: Zákaz kouření. Vyfoukl namodralí dým, který se mu začal vznášet kolem hlavy jako svatozář. „Přesně tak.“
Herman se podrbal za uchem. „A jakou roli v tom hraje Legie?“
Generál vyfoukl další obláček dýmu a smetl si z uniformy popel. „Řekněme, že má z části obnovit projekt. S tím rozdílem, že noví projekt se nebude zabývat s kolonizací, tedy ne v takovém měřítku, s jakým původní projekt počítal. Legie to tam má připravit pro Pravidelnou armádu. To znamená, vybudovat tam fingující základnu se vším všudy a vyčistit tamní prostor.“
„Dost dobře nechápu,“ ozvala se opět Kingová. „Co míníte slovem „vyčistit“?“
Generál si povzdechl a netrpělivě mávl rukou, jako učitel, který doufá, že žák před ním není tak hloupí jako jeho otázka. „Začněme tedy odjinud. Co přesně o Omeze víte?“ Co mohly vědět? Když se nad tím generál letmo zamyslel, dospěl k závěru že nic moc. A nemýlil se.
Kingová nejistě pokrčila ramínky. „Podle všeho je vijímečně podobná Zemi, snad jen s tím rozdílem, že jí neobývá žádná nám známá kultura. Pokud vím, tak na jejím povrchu nikdo nepřistál…“
„Ale přistál,“ Přerušil jí generál a vysloužil si od ní nechápaví pohled.
„To by se vědělo,“ namítl Herman unaveně. „Byli by toho plné noviny a veřejnost by jásala.“
Generál pokrčil rameny. „Milí plukovníku, zřejmě žijete na jiné planetě, protože kdyby jste žil na zemi, tak by jste věděl, že veřejnost se dozví jen to, co kongres chce, aby se dozvěděla.“ Generál se odmlčel a náhle si uvědomil, že to začíná trochu přehánět. Takhle okatě obviňovat kongres, že před světem tají podobné informace, nebylo zrovna moudré a nic na tom neměnil ani fakt, že to do jisté míry byla pravda.
„No dobře, ale proč by kongres zatajoval před veřejností, že naše loď přistála na jiné planetě? To je nesmysl.“ Řekl, přestože si tím nebyl jistý.
Kingová přikývla. „Přesně tak. Co by s toho kongres měl? Pokud vím, tak každý kongresman se rád chlubí před ostatními členy Aliance, že to byli opět lidé, kdo našly novou planetu. De facto planetu, která se od té naší prakticky neliší.“
Generál pozvedl své huňaté obočí. „Myslíte? Možná máte pravdu, koneckonců kongres je plný lidí, co pobírají plat za to, že do světa vytrubují jak Země kolonizuje vesmír a podobné pohádky. Jenže s Omegou to bylo jiné. Přestože byl projekt pozastaven, kongres vyslal vědeckou loď Jupiter, pod vedením Ernesta Blakea, aby planetu zmapoval a odebral vzorky. Jednalo se o běžnou rutinu při objevení nové planety.“
„Pořád nechá…“ začal Herman.
„Pochopíte,“ přerušil ho ostře generál, kterému začala docházet trpělivost. „Zkuste alespoň dvě minuty poslouchat co říkám a všechno se dozvíte. To o čem vám budu vyprávět, vám odpoví na vaše otázky, nebo vyvolá nové. Tak tedy… Jupiter na Omeze podle plánu přistál. Měl na jejím povrchu zůstat zhruba týden a poté vyrazit ke kosmické základně Svobodných Zednářů, kde měl nabrat palivo a vrátit se na zem. K té kosmické základně Jupiter opravdu dorazil. Jenže bez posádky. Věřte, že velitel základny koukal stejně udiveně jako vy. Každopádně, Jupiter v doprovodu Zednářské lodě Ural odletěl zpět na zem a koumáci s kongresu prohlédly černou skříňku a prohlédly by i záznamy, kdyby tam nějaké zůstaly. Ani v černé skříňce se jim nepodařilo nic objevit. Všechno se jednoduše vypařilo a to včetně citlivých informací ohledně dalších projektů, které by mohly být v cizích rukou přetvořeny na zbraň. Proto se veřejnost nic nedozvěděla. Média by se v tom začala šťourat a přirozeně by mohla najít nějaké kostlivce ve skříni, kterých má kongres požehnaně. A přesto, nedlouho po zmizení Ernesta Blakea a jeho posádky, rozjel kongres pátrací akci, která nakonec skončila debaklem. Tato akce se odehrála v režii bitevního křižníku Uragan, nejmodernější válečné lodě ve flotile. Každopádně loď přistála a,“ luskl prsty. „Šesti set členná posádka včetně sto padesáti příslušníků speciálních jednotek, jednoduše zmizela.“
Oba plukovníci zalapali po dechu.
„A opět ta stará písnička,“ pokračoval generál. „Uragán dorazil na základnu a její velitel si myslel, že si z něj kongres utahuje. Opět v doprovodu Uralu odeslal Uragan zpět na Zem a půlka kongresu dostala infarkt a ta druhá jí následovala hned poté, co zjistila, že se to nedá na nikoho svést. S něčím takovím se kongres ještě nesetkal. Jistě, lidé mizí pořád. Ale sedmset padesát? To si nedokázaly dost dobře vysvětlit. Což v překladu znamená, že se ne to vykašlaly a nechaly to být. Jak se říká: Nehas co tě nepálí.“ Generál si odkašlal a začal chodit po místnosti. Vyhaslí doutník hodil do koše. „A teď se dostávám k tomu, co znamená slovo „vyčistit“. Kongres se domívá, že ta planeta není tak neobydlená, jak si na začátku každý myslel. Zkrátka, Legie má za úkol postavit základnu a zjistit, co nebo kdo tam chodí po zemi.Pokud to zjistí, má s nimi navázat kontakt a poté se jich zbavit, tak aby nepřekážely Pravidelné armádě až se tam usídlí. Kongres chce mít v případě konfliktu s Tarťaňanskou flotilou krytá záda. Pravidelná armáda nemůže být po ruce- alespoň ne sto procentně- když bude mít problémy v podobě jiných bytostí, jejichž zálibou jsou masové únosy lidí. A my jsme ti, kdo mají za úkol dohlédnout na to, aby až armáda dorazí, nemusela nic řešit a mohla se věnovat svému úkolu, tj. obraně naší země.“
V kancelíři zavládlo hrobové ticho a oba plukovníci si v hlavě probíraly to, co bylo řečeno generálovými ústy a co se každý snažil vstřebat tak, aby tomu pokud možno porozuměl. Oba musely uznat, že je to ze strany kongresu pěkná levárna. Opět chtěly Legii nasadil na špinavou práci, protože koneckonců, od toho tady Legie byla. Jenom nástroj, kterým kongres manipuloval a na který si vzpomněli jenom tehdy, když ho potřebovaly.
„Co znamená „zbavit se jich“?“ zeptala se Kingová po chvíli. „To jako máme zabít každého tvora na té planetě? To je šílené!“
„To je,“ připustil generál neochotně. „Vítejte v politice. Pokud vás to uklidní, tak vy osobně niko zabíjet nebudete. Doufá, že vám nemusím vysvětlovat, že tento rozhovor podléhá přísnému utajení a že z Legie o něm víme jenom mi tři a tak to také zůstane. Mělo by to nedozírné následky, kdyby se Aliance dozvěděla, že kongres vydává rozkazy k útoku na jinou rasu. Měly bychom na krku incident galaktických rozměrů, ze kterého bychom se nikdy nevyhrabaly. Může se vám to zdát sebe odpornější, ale musíte si uvědomit, že ze strany kongresu se nejedná o žádnou žádost, nýbrž o rozkaz a kongres počítá s tím, že ho Legie splní, aniž by pokládala otravné otázky.“ Slova „rozkaz“ a „splní“ náležitě zdůraznil.
Herman se pokoušel dát si to vše dohromady a po očku sledoval generála jak si sedá a po chvíli do vzdal. „A co řekneme Legionářům, které tam pošleme? Jestli jsem tomu rozuměl správně, tak říct jim pravdu nepřipadá v úvahu.“
Bože za co mě trestáš… „Pochopil jste to naprosto správně, plukovníku.“ ujistil ho. Jednoduše jim povíte, že na Omeze je život a že se jedná o nepřátelskou rasu, se kterou je podle toho třeba zacházet. Nechte je, aťsi to přeberou jak chtějí. Hlavně to podejte jako rozkaz, tím se vyhnete případným otázkám, které nebudete moci zodpovědět. Musíte jim neustále zdůrazňovat, že budou na té planetě první a o Jupiteru a už vůbec ne o uraganu, se nesmíte zmíňit. Ani jeden z vás. Je možné, že na On¨meze najdou stopy po obou posádkách. Několik stovek lidí nemůže zmizet beze stopy. Ale to už se nás nebude týkat. /kolem vás dvou, je vybrat spolehlivého člověka, který výsadek povede. Do výběru se vám nehodlám plést, ale byl bych rád, aby jste nejprve přišly za mnou. Co se týče podrobností ohledně výsadku, během dneška vám je pošlu. To je vše.“
„Proč my?“ hlesla Kingová, smířená s faktem, že právě odsouhlasila možné vyhubení zřejmě inteligentní rasy. Skončím v pekle, pomyslela si a vzápětí přemýšlela, kde se v ní poslední dobou bere všechna za zbožnost.
Generál se na ni upřeně podíval. „Protože vám věřím,“ zalhal.



Když oba plukovníci odešly, generál nepřítomným pohledem zíral na svůj obraz v malém zrcátku, které dostal od své dcery a v jeho tváři se zračila úleva. Řešení se vždy najde. Generál ho našel a problém vyřešil. Přesto necítil radost. Došel k závěru, že být generálem je špinavá práce a když se ohlédl zpět, na začátek své kariéry, uvědomil si, že ne proto, ale právě kvůli tomu se stal generálem. Ne všichni hrají kladné hrdiny.
„Politika je pro lidi, co nejsou zatížení svědomím, prohlásil jednou jeden dávno zapomenutý filosof.“ rýpnul si počítač.
„Nepovídej,“ zabručel generál a dlaní zakryl zrcátko.