Ursus

„Byla tma. Ležel v jakési zatuchlé ubytovně, vté části města kde se lidé hodně dlouho rozmýšlejí zda zavolat policii a policie se ještě déle rozmýšlí, zda vůbec přijet. Nebyl při smyslech s cítíl tlak na prsou. Nepřišla. Alkohol v krvi jenom umocňoval vztek, plynoucí s tohoto faktu. Slíbila to. Stála v dešti, pro jeho oči rozmazaná postavička s blednoucí tváří a slibovala.
Ursus. Kapka ve vesmíru. Daleko od lidských problémů. Sen, co otupuje ostré hrany myšlenek , se v jedné minutě rozbil o realitu. Bolelo to. Fyzicky i duševně. Otřáslo to jeho existencí a donutilo živořit ve tmě. Byl bezpečně pohřbený pod střechou, tak aby neviděl hvězdy, kterých se mohly dotýkat.
Loď kdesi v dálce odstartovala. Lidé vždy věřily, že tam venku Ursus není. Také věřily, že země je placatá a tam tím směrem jsou zlí duchové. On věřil. Ona ne. Pro něj skutečnost, pro utopická myšlenka. Pro něj možnost vzdoru, pro ni něco neuvěřitelného.
Loď zmizela. Dvě lidské bytosti se neshodly. Víra v Ursus zůstala pouze v muži, který zakotvil svou mysl ve tmě.