Na křídlech páry

Nad Londýnem se válela ranní mlha. Všichni počestní občané města spali a vzhůru zůstávali pouze lidé s jasným cílem. Mladý vědec si prohlížel nebezpečně vyhlížející zbraň,výsledek jeho pětileté práce. Opatrně ji vzal do rukou a namířil s ní na vázu stojící na trojnohé stoličce. V okolí těchto dvou objektů nic nebylo,aby pojistil že pokusem nezničí nic důležitého. Zhluboka se nadechl a zmáčl spoušť. Neviditelná vlna vyslaná z pistole nezačala působit hned. Po pár vteřinách, kdy se nic nedělo začala váza mizet, jako by byla požírána neviditelnou energií. Za pár dalších vteřin na stoličce již nic nebylo. Spokojeně pozoroval prázdno tam kde dříve byla váza. Jeho vynález dělal to co měl. Rozkládal elementární částice na částice o mnoho menší. Dalo by se říct, že objekty na které byla pistole použita se vypařily,už neexistovaly.. Usmál se,když si pomyslel jaký úspěch s tím sklidí u svého profesora z univerzity. Vždy chtěl něco takového postavit,ale chyběla mu odvaha,které měl jeho žák dostatek.


O týden později se slunce schovávalo za mraky, ale přesto se to dalo považovat za krásný den. Slavnostně oblečený a s dobrou náladou kráčel směrem ke své alma mater. Otevřel těžké dveře a přivítalo ho ticho univerzity. Opět ho přijalo a on si připadala skoro jako poprvé, když sem přišel. Vyšel dvě patra,minul knihovny ve kterých občas spatřil studenty až došel k profesorovu kabinetu. Zaťukal a počkal si, než ho vyzval dovnitř. „Zdravím profesore.“ Oslovený mu pouze pokynul a odložil nějaké papíry, které právě zkoumal. „Takže je to pravda? Sestavil jste to?“ Mladý vědec přikývl. „Jak dlouho vám to trvalo?“ „Pět let.“ „A funguje ta zbraň?“ Teď se tázaný na chvíli odmlčel. „Ano.“ Odpověděl s úsměvem. „To je skvělé.“ řekl nadšeně profesor. „Přesto vás musím před něčím varovat. Váš vynález je velice nebezpečný a pokud by se dostal do špatných rukou, dopadlo by to se světem velice špatně. Zvlášť pokud by ho dostalo císařství.“ Vědcův učitel se zatvářil zamyšleně. „Je mi to líto, ale pokud pro něj nenajdete bezpečné místo, bude nejlepší ho zničit.“ Druhé osobě v místnosti došli slova. Věděla ale, že profesor má pravdu. „Jistě..udělám vše pro to aby mou zbraň nikdo nenašel.“ Učitel se usmál. „Snad pouze neklamete starého muže. Věřím,že se zachováte rozumně,pokud to bude potřeba.“ Vědec přikývl. Rozloučil se s starým učitelem a chtěl co nejrychleji zmizet ve své pracovně. Měl hodně o čem přemýšlet.


Uběhlo několik měsíců. Zbraň ležela nevyužitá ve vědcově dílně, zatímco ten co ji sestavil začal přednášet na své univerzitě. Byl z něj dobrý učitel, hlavně proto že byl žákům bližší věkem. Nyní se nacházel na jedné z mnoha vyhlídkových vzducholodí, které pluly nad Londýnem, kde ponocní rozsvěcovali pouliční plynové osvětlení. Již nějakou chvíli ho sledovala jedna osoba, taktéž pasažér plavidla. „O co vám jde?“ zeptal se a otočil se na ženu, mohla být o pár let starší než on. Límec košile odhaloval tetování kříže, které jí zdobilo krk. „To není moc slušné zeptat se mě takto přímo.“ Přišla blíž k němu. „Jak dlouho už vám ta zbraň jen leží v pracovně?“ „Nevím jakou myslíte.“ „Ale jistě že víte..a když ne tak si vzpomenete.“ Nenápadně vytáhla revolver a mířila s ním na něj, ačkoliv si ostatní lidé na vzducholodi ničeho nevšimli. „Několik měsíců. Proč?“ „Měla bych zájem ji koupit.“ „To bohužel nejde. Promiňte.“ odmítl obchod možná až příliš rychle. „Ale no tak, bojíte se snad že by ji někdo využil špatně?“ Teď vědec neodpovídal. „Přesně tak.“ řekl po nějaké době. „Není na prodej,je mi líto.“ dodal. „Jak myslíte..zřejmě si pro ni budeme muset já a moje organizace dojít sami.“ To byly její poslední slova předtím než zmizela a vypadalo to jako by na palubě vzducholodi nikdy nebyla.


Jakmile vzducholoď přistála, co nejrychleji došel do své pracovny. Zřejmě nastal čas splnit to, co mu poradil profesor. Naposledy si prohlédl svůj vynález. Lidstvo by se díky němu mohlo dostat o několik desítek let dopředu nebo taky úplně zaniknout. Byl to vynález století,stejně úžasný jako nebezpečný. Zmáčknul tlačítko pro sebedestrukci a z bezpečné vzdálenosti pozoroval jak mizí, využívá svou sílu k ničení sebe sama. Vtom zmizel také. Vlny ničící elementární částice byly volné a sžíraly budovu. Za chvíli na místě domu byl pouze prázdný plac.