Krásky z Tongallu

Šeptalo se o ledasčem: o válce, která vyhubila většinu mužské populace, o impotenci tamějších mužů i o podivných rozmarech bohatých krásek, ale nikdo nevěděl nic konkrétního. Po pravdě řečeno, pro Vitmana to nebylo vůbec důležité. Před půl rokem mu vypršela smlouva s Intergalaxem a od té doby se poflakoval po Sirtu a marně hledal slušně placenou práci. Takových jako on, tu však pobíhaly tisíce. Stav jeho konta byl katastrofální a tak, když se rozběhl nábor pro Tongall, neváhal ani chvíli. Poznat nový svět, nic neplatit a přitom si užívat s exotickou kráskou, bylo lákadlo, jemuž nemohl odolat.

"Bereme pouze zdatné a svobodné muže, pane Vitmane," řekl mu přihrblý mužíček v náborové kanceláři.

"Právě proto jsem tady," prohlásil Vitman sebevědomě.

"V tom případě nevidím žádné překážky."

"Já taky ne. Jen bych prosil pár podrobností."

"Lituji, vše potřebné máte v prospektu."

Vitman přelétl křiklavou obálku se svůdnou dívkou a rozpačitě pohlédl na úředníka. "Co když se mi žádná nebude líbit?"

"Nepřichází v úvahu. Už tady si každý z vás vybere podle svého gusta. Poletíte najisto."

"Bezvadné, ale bude nás pěkná várka. Máte dostatečně pestrý výběr. A co technická stránka přepravy, pane ...?"

"Ferben. Promiňte malé opomenutí, tohle je teprve můj druhý transport," vysvětloval chvatně. "Hluboce se vám ..."

"Nic se nestalo," přerušil Vitman rázně omluvnou tirádu.

"Zapojili jsme téměř celý Tongall, pane Vitmane. A technická stránka přepravy ... maličkost."

"Rád bych se seznámil s vaší nabídkou."

"Zajisté. Kvůli tomu jste přece tady."

Ferben hbitě připojil kontakty a nasadil psychopřílbu Vitmanovi na hlavu. "Prosím, teď si sám vytvoříte atraktivní model budoucí společnice a počítač podle něj vyhledá mezi našimi klientkami odpovídající originál."

"Já tu elektronickou škatuli pěkně proženu, pomyslel si Vitman škodolibě, když začal upřesňovat detaily, na nichž mu obzvlášť záleželo. "Zlaté vlasy, štíhlejší, to je moc ... stačí, nahoře přidat!" dirigoval zrod krásky. Jakmile usoudil, že vzhled je dokonalý, stiskl stoptlačítko. Následovalo tiché zavrnění a vzápětí počítač oznámil: "Partnerka CXV 4437 C."

"Tak vidíte, že jsme schopni uspokojit váš vytříbený vkus. Až na jemné odchylky, požadujete nejrozšířenější typ našeho katalogu," usmál se Ferben a vypnul malý monitor, na kterém sledoval Vitmanovo snažení.

Tahle poznámka Vitmana poněkud otrávila, ale hned mu došlo, že exteriér nejslavnější polyvizní hvězdy se zřejmě promítl v mnoha mužských představách. Potlačil nelichotivou odpověď a místo toho se zeptal: "Jak to bude s návratem?"

"S návratem?" nechápal Ferben. "Pokud vím, nikdo z předchozích turnusů na něj ani nepomyslel."

"Copak se nebudu moci vrátit?" ochladlo Vitmanovo nadšení."

"Po roce, kdykoliv budete chtít. Ale ujišťuji vás, že si to přát nebudete."

"Jste si tak jistý?"

"Naprosto! Tongallské krasavici ještě žádný muž neutekl."

XXXXX

Let na Tongall proběhl bez vzruchu a navíc byl poměrně krátký.

"Čert ví, jakou techniku používají," meditoval Vitman, když spolu s ostatními vcházel do nedalekého ubytovacího komplexu. Obsluhující roboti v mžiku rozdělili hlučící masu importovaného mužství do dvojic a v útulných pokojích je nechali odpočinout.

"Poslyš, Svene," obrátil se Vitman na nového kolegu, "kdy nás seznámí s těmi křehotinkami?"

"Doufám, že brzy. Víš, kamaráde, vybral jsem si takovou ..." zdůrazňoval jisté proporce všeříkajícím gestem.

"Však já taky," přiznal Vitman barvu.

"Mít je tak v náručí," zavzdychali unisono.

Místo vytoužených krásek však nakoukla do pokoje scvrklá tvář a řekla: "Jmenuji se Boren. Nějaké dotazy, pánové?"

"Kdy uvidíme naše děvčata?" vyhrkl netrpělivý Sven.

"Za chvíli bude slavnostní představování partnerů. Také naše klientky mají právo vidět vás dříve, než se rozhodnou."

"Moment!" vyskočil Vitman jako čertík z krabičky. "Chcete snad říct, že klidně můžu zůstat na ocet? O téhle možnosti mě nikdo neinformoval."

"Klid, pane Vitmane. Jsme seriózní podnik. V takovém případě vám najdeme odpovídající náhradu. Ale myslím, že to nebude zapotřebí."

"Jen aby," zabručel zpola uklidněný Vitman.

Seznamování probíhalo v exkluzivních buňkách, přepažených průhlednou stěnou z plastiku.

"Protiinfekční bariéra," vysvětloval informátor zklamaným mužům. "Lékařské vyšetření bude uzavřeno až zítra, ale nechtěli jsme vás připravit o dnešní setkání."

A pak nastala přehlídka krásy. Jednotlivé adeptky s grácií vcházely do určených kabinek. Muži byli u vytržení a rovněž reakce jejich protějšků naznačovaly uspokojení.

"Člověče, ta moje je kus!" ryčel vzrušený Sven. "Fešanda se vším všudy!"

Vitman mlčel a nepřítomně se díval s rozšířenýma očima. Stále ji viděl před sebou. Sladký mámivý přelud.

Ráno je rozdělili do několika skupin. Sven s radostí zjistil, že patří do první skupiny, což znamenalo brzké setkání. Zato Vitman měl smůlu. Dostal dvoudenní odklad. "Slabší adaptace," řekl lékař a mávnutím ruky odmítl jakoukoliv námitku.

Druhý den se nekonečně táhl v mučivém očekávání. Osamělý Vitman se příšerně nudil a z hloubi duše záviděl Svenovi. Teprve k večeru přišel Boren s krátkou instruktáží.

"Setkání se opět uskuteční v kabinkách. Až doopravdy zatoužíte po své krásce, stačí stisknout červené tlačítko. Stěna zmizí a vaše partnerka vám vyjde v ústrety. Pokud byste pro přílišné rozrušení na tento fakt zapomněl, automatika otevře přepážku za deset minut. Přeji příjemnou zábavu."

Pečlivě upravený, vyfešákovaný Vitman očekával příchod anděla.Červené tlačítko se přehlédnout nedalo, ale při pozornější prohlídce si všiml, že má nad hlavou hypnomat. Malý, avšak velice účinný přístroj, byl téměř dokonale ukrytý mezi osvětlovacími tělesy. Trochu ho to vyvedlo z míry. Jakýpak solidní podnik? Mizerové! Co když nám tu podstrkují staré báby a zpracovávají nás hypnózou, narůstaly jeho pochybnosti. Rázně vstal. Tak tohle musí Boren vysvětlit! A hned! Marně však lomcoval dveřmi: "Jen počkejte!" vyhrožoval bezmocně.

Zatímco se vztekal, přišla vysněná favoritka. Pohled na její půvab mu zatajil dech. Dívka se tiskla ke stěně a z vroucího pohledu vyzařovala vášeň i divoká žádostivost. Záplava zlatých vlasů poletovala kolem obličeje se smyslně pootevřenými ústy.

Vitman vzdoroval jen okamžik, a pak, přisátý k plastiku horečně šeptal v extázi: "Lásko, má jediná veliká lásko! Jsi nádherná, úchvatná. Jsem tvůj!"

Stěnu pryč! požadovalo tělo a Vitman poslechl. Sáhl po tlačítku, ale nestlačil jej. Hypnomat, matně si uvědomil. Znovu dostal vztek. "Vyřídím tu potměšilou mašinu a hned se budu věnovat tobě!" řekl odhodlaně. Rozhlédl se, ale nenašel nic, čeho by mohl použít k vyřazení aparátu. Zul tedy botu, vyskočil na židli a vší silou bušil do přístroje. Nedalo se říci, že by ho výsledek uspokojil, neboť žádného viditelného poškození nedosáhl. Vyčerpán slezl ze židle a s provinilým úsměvem se otočil.

Výkřik děsu a nepopsatelného odporu přešel v táhlé neartikulované ječení hrůzy. Šílený strachem se choulil v koutě a jako fascinovaný se díval do chtivých očí nestvůrně velkého pavouka, který se zjevnou netrpělivostí čekal, až mu automatika otevře přepážku.