Staré memy

.







Galaxie Epsilon Eriadni, rok 2 547


Na palubě světlohonce Ian Hus běželo všechno, jak mělo. Mezigalaktická vesmírná loď si to šinula konstantním tempem ¾ rychlosti světla ke svému deklarovanému cíli, to jest ke hvězdě Nuevo Concepción v soustavě Epsilon Eriadni, kde Vesmírná osidlovací agentura před dvěmi staletími detekovala nejméně tři planety s atmosférou relativně příznivou pro lidský život. Na palubě tohoto světlohonce, vyslaného Českou republikou, se v současnosti nacházelo přibližně 35 000 duší, z nichž jen malý zlomek byl v bdělém stavu, ostatní si váleli šunky v hibernačních zařízeních firmy Jablotron, zamrazení, spící, nevědomí, ne mrtví a živí také ne.

Smutná pravda ovšem byla taková, že pasažéři (včetně ostatních z Flotily) nebyli povoláni k tomu vznešenému cíli osídlit vzdálené končiny vesmíru. Ve skutečnosti se stali obětmi Pařížské smlouvy, ve které se roku 2 325 většina tehdejších velmocí - Severoamerická socialistická federace, Evropský svaz sovětů, ČíRo (Čína–Rossija), Africké spojené montovny, Švýcarsko a Texas zavázala ke snížení populace o 15% a to formou vypravení fiktivních osidlovacích vesmírných flotil. Do tohoto dobrodružství, jehož pravým, avšak skrývaným účelem bylo ulevit přelidněné planetě Zemi, se pochopitelně hrnul kde kdo. Pod záminkou přísných vstupních psychotestů však byli osidlovací agenturou vyselektováni pouze takoví lidé, kteří byli nejmenším přínosem pro lidskou společnost. Na palubách vesmírných korábů se to tedy jen hemžilo politiky, cikány, pracovníky Pí áR a reklamních agentur, politology, jehovisty, feministkami, buzeranty, konceptuálními umělci, novináři a podobným ksindlem. Přeplněná planeta už si prostě nemohla dovolit ten přepych nadále je živit. V čase omezených zdrojů v období po tavomoru, kdy se lidstvo v úrovni vědy a techniky propadlo o 500 let nazpátek, by to byla neúměrně vysoká zátěž.


Tyto posádky darmožroutů, živeny klamnou nadějí, že jsou elitními kolonizátory nových planet, byly i ve spánku v hibernačních zařízeních podprahově programovány k osidlovacímu optimismu.
Ani elfové, kterým bylo svěřeno velení lodí, nevěděli o mnoho více, i jim byl pravý účel Flotily (letět, kam až zásoby paliva dovolí a pak sbohem a šáteček) zatajen.

Ištar Nováková, elfí bastardka, dcera elfa a keltské čarodějky, řídila koráb Ian Hus suverénně a s lehkostí. Jak by také ne, vždyť všechny výpočty, beroucí v potaz proměnné letu, automaticky prováděl palubní počítač a následné korekce letové dráhy, které snad opomněla, provedl také on.
Ištar byla velmi ambiciózní elfí bastardka, ráda by jednou velela Flotile nebo alespoň mezigalaktické lodi. Už delší dobu však byla jen a pouze druhým pilotem a jak tu tak seděla s těmi zašpičatělými elfími ušisky, umaštěnými dredy a pouhými dvěma čelními implantáty pro pilotní a střelecké rozhraní, vypadala dost outsidersky a skoro byste si tipli, že si na pozici druhého pilota ještě dlouho pobude a v hierarchii galaktické maríny že už bude nejspíš jedině klesat.


Pochopitelně, kdo na domovské planetě zažil belle époque, ten dechberoucí rozmach civilizace, vědy a umění, všechny ty biomechanické součástky lidských těl, medistroje – nitrožilní nanotechnologie pro automatické sebeuzdravování a dlouhověkost, implantáty pro komunikaci a pro různá technická rozhraní (mohli jste například celou vesmírnou loď řídit pouhou myšlenkou, pokud bylo vaše pilotní rozhraní kompatibilní s její), kdo tohle všechno zažil a pak uviděl tu hroznou zkázu, kdy najednou většinu implantátů napadl tavomor a zcela je zmutoval, anihiloval a přivodil tak jejich nositelům extrémně bolestivou smrt, ten si setsakramentsky rozmyslel, jestli vůbec chce mít ve svém těle nějaké mikroobvody a biomechaniku.

A právě panický strach z tavomoru Ištar znemožňoval další kariérní postup. S pouhými dvěma implantáty (které pocházely z obchodních lodí Ultranautů a byly tedy v košer kvalitě, proti infekci zcela imunní) byla mezi adepty na povýšení na jednom z posledních míst.

Ištar si na velitelském můstku právě lámala hlavu nad tím, proč se jí nedaří navázat spojení se spřátelenou lodí Slovenské republiky. Zkoušela to přes dvě hodiny, leč světlohonec Hlinkova Garda na její volání neodpovídal. Už se začínala strachovat, zda tam nedošlo k nějaké katastrofě, epidemii, davové psychóze, politickému převratu či jiným unáhlostem, když tu se po celé lodi rozezněl interkom. Byl to kapitán a podle intonace bylo naprosto zřejmé, že je opět ožralý:

„Všem, všem, všem! Hovoří k vám váš kapitán Muktar Žabájev. Právě jsem se probudil z hibernační dřímotěnky a po prostudování holografického zobrazení naší momentální pozice v časoprostorovém kontinuu jsem naznal, že se nacházíme v blízkosti planety Proxyma Psinka, na které by snad měl být také život. A vzhledem k tomu, že se blíží čas Vánoc, rozhodl jsem se, že si tam zaletíme uříznout jedličku.“

Ištar nemohla uvěřit vlastním uším. Už dříve se divívala, jak takový ožrala, degenerát a kretén mohl být pověřen řízením světlohonce, ale nakonec si to vysvětlila tím, že Muktar byl nejspíš něčí příbuzný nebo známý a tyto konexe ho vynesly do funkce. Jeho aktuální stav však už nešlo brát na lehkou váhu, patrně u něj vlivem chlastu a možná i tavomoru postupně došlo k rozkladu osobnosti, což však bylo přímým ohrožením celé posádky.

Opravdu chce kapitán oslavit Vánoce, tedy připomínku narození židovského partyzána, který se kdysi v daleké minulosti postavil do čela ozbrojeného povstání proti Římské říši? Vždyť je to přeci celé nesmysl.
Všechny známé civilizace - Lidé, Ultrové, Zmarové, Přetvářeči a Amaranti byly víceméně ateistické. U lidstva byl rapidní úbytek věřících blouznivců zřejmý už po celá staletí.
A pokud jste měli tu čest potkat se s opravdovým Ultranautem, muselo vám být hned jasné, že tato rasa, která vše podřídila rozvoji vědy, vylepšování svých schopností prostřednictvím implantátů a mezigalaktickým letům, je prostě příliš praktická a realistická na to, aby trávila čas chozením do kostelů a povídáním si s neviditelným kamarádem.
U lidí sice tehdy ještě existoval silný kult Skyova vítězství, Církev Skye Haussmanna byla hojně rozšířená hlavně mezi chudinou, ale jednalo se spíš o motivační náboženství, které symbolicky uctívalo toho, kdo jednou přijde, povede osidlovací lety, provede sám na sobě genetické úpravy pro dosažení dlouhověkosti a bude stát v čele kolonizačních prací.
Křesťanství však bylo tou dobou již definitivně mrtvým náboženstvím. Z hlediska vesmíru to vlastně byla jen lokální epizoda, lépe řečeno lokální indoktrinační memetická viróza, které padly za oběť milióny mrtvých, zemřevších buďto na následky jejího násilného šíření, vykonstruovaných čarodějnických procesů nebo v průběhu náboženských válek.

Proč chce tedy kapitán slavit Vánoce, má snad v úmyslu vzbudit i zmrzlíky a kde vůbec bere jistotu, že na Psince seženou stromek? To byly otázky, které se druhé pilotce neustále mlely hlavou. Nakonec došla k přesvědčení, že to celé je nesmysl, že kapitán nejspíš doopravdy zešílel a že nejlépe udělá, když bude nastalou situaci konzultovat s někým z vedení světlohonce. Přivolala tedy servula (létajícího servisního robota) aby jí zjistil, kdo z užšího politbyra se nyní nachází v bdělém stavu.

Náhle se zapnul interkom a z reproduktorů se znovu ozval Muktar Žabájev, který byl tou dobou již zcela na plech: „…chrch..ehh….nebo smrček…..“ a opět se odpojil.

Ištar nyní věděla, že není času nazbyt, že kapitán mimo veškerou pochybnost trpí progresivní demencí a že je třeba začít rychle jednat. Tady byla každá minuta drahá! Servul ji mezitím přinesl informaci, že z politického vedení lodi jsou v současnosti mimo hibernační zařízení dva členové posádky: Zíval Serouc a prognostička Prognomila Tornatoore. To se právě hodilo, protože Prognomila byla mimo jiné velmi dobrou krizovou manažerkou a čecho-trol Zíval Serouc byl nadstandardně inteligentní, jak už to u těchto míšencú bývá.

Neprodleně se s nimi spojila pomocí komunikačního náramku a půl hodiny na to se sešli mezi kvetoucími rododendrony v holografické simulaci průhonického parku, která se nacházela na třetí palubě. Domluvili se, že až kapitán znovu zalehne do hibernátoru a začne tlouct špačky, tak že mu jednoduše vypnou přístroje pro udržování životních funkcí, což se později svede na poruchu v elektroinstalaci.
Novým kapitánem bude jmenován první důstojník a nazdar bazar.
Jak řekli, tak udělali.

Mrtvý Muktar Žabájev - žádné problémy.





.