Veselé Vánoce

Podporučík Horacio Hadro seděl na můstku v křesle velícího důstojníka a hypnotizoval svůj poboční display, kde byl ukazatel času. Ještě dvě hodiny a budu se moct přidat. Povzdechl si Horacio v hlavě.

Mladší kapitán markus Petersen se snažil tvářit klidně. Jeho lehký křižník LFN Dýka se měl za pět minut vynořit z hyperprostoru a napadnout hlídku v soustavě C2-587 známou také jako Pustina. Podle zpravodajců se měl vynořit na hranici dostřelu svých střel od hlídkujícího torpédoborce. Rychle ho zlikvidovat a zase zmizet. Plán to byl jednoduchý, ale celý stál na zprávách rozvědky. Navíc datum útoku se zdálo Petersenovi podivné. Nikdo nečekal, že rozvědka naplánuje útok zrovna na Vánoce. Ale, podle rozvědky to bylo logické. Jak už Petersen připomněl posádce, o vánocích bude většina posádky torpédoborce slavit a na můstku bude jen nejnutnější osádka a většina stanovišť na lodi bude neobsazena. Ideální podmínky pro útok. Petersen se podíval opět na odpočet. Ještě minuta třicet pět. Podíval se na svojí taktickou důstojnici poručíka Lavrovou. Ta zmáčkla velké červené tlačítko po svoji pravici. Lodí se rozezněl bojový poplach. Ale nebylo koho svolávat, celá posádka už skoro deset minut čekala na bojových stanovištích.

Horácio se rozhlížel po můstku. Normálně měla celá jedna hlídka čítat šest lidi. Ale kapitán Jonson rozhodl, že celá loď bude mít po dobu oslavy minimální obsazení. Chtěl, aby co nejvíce členů posádky mělo možnost oslavit vánoce. Proto teď na můstku byla směna Delta, které normálně velel starší poručík Amanda Bellová. Bohužel Horacio s Amandou prohrál tahání slámek a tak musel zůstat na můstku. Navíc jako nejvyšší důstojník na můstku mel i velení. S ním na můstku byl už jen kormidelník seržant Darling, komunikační důstojnice praporčík Mendézová a u taktiky seděl praporčík Werner. Navigační konzoly měl Horacio převedenou na ovládání z kapitánského křesla. Podle všeho probíhal vánoční večírek vice než dobře. Zprávy, co došly na můstek vypovídaly o tom, že se všichni dobře baví v hangáru na pravoboku. Na celé lodi sloužilo 214 členů posádky včetně mariňáků. Díky úsporám co kapitán zavedl, bylo ve službě pouze 23 členů posádky. Většina z nich byla na můstku a ve strojovně. Pár lidi bylo i roztroušeno po lodi. Horácio asi už po sté hypnotizoval čas na display, když najednou klid protrhl výkřik praporčíka Wernera. „Kontakt, právě se před námi vynořila loď z hyperprostoru. Je 18 milionů kiláků před námi!“ Horácio vzhlédl a hlavou mi blesklo proč tak Werner řve. Než to domyslet stihl Werner pokračovat. „Odpal střel!“ Zařval vyděšeně Werner. Celá posádka na můstku zkoprněla. Horácio vytřeštěně hleděl na Wernera a několik sekund nedokázal pochopit co se děje. Pak ale zvítězila nacvičená rutina. Než stihl Horacio něco říct udeřil Werner roztřesenou rukou do tlačítka bojového poplachu. Lodí se nesl řev sirén a do toho vystrašený hlas Wernera. „Všichni na bojová stanoviště, toto není cvičení! Všichni na b…“ Werner už větu nedokončil. Měl jinou práci.
Petersen se usmíval na zákres. Torpédoborec byl přesně tam, kde měl být. Sice by byl radši, kdyby torpédoborec byl o několik milionů kilometrů blíže, ale nemůže mít všechno. I tak než stihne posádka zareagovat budou střely skoro u ní. Doba letu střel byla sice skoro minuta, ale ani to torpédoborec nezachrání. Jeho loď se otřásla, jak vypustila další střeli. To byla už třetí salva. Ve vesmíru už měl 39 střel. Podíval se opět na zákres. První salvě zbývalo k cíli už jen dvanáct sekund. První protistřely sice už začali z torpédoborce vylétat, ale bylo jich jen pár, jako by nad nimi postupně přebíral obsluhu počítač. Což odpovídalo zprávám rozvědky. „Kormidelníku, přímí kurz k tomu torpédoborci. Zkrátíme vzdálenost.“ Řekl Petersen a zlověstně se usmál.

Horácio pozoroval, jak se blíží střely. Podíval se na Mendézovou, ale ta nečekala na rozkaz a už vysílala žádost o pomoc k planetě. “Dárlingu, úhybný vzor gama.“ Zavolal na Dárlinga Horacio. Darling sice zahájil úhybné manévry, ale loď neměla rychlost. Letěla setrvačností po obvodu soustavy a střeli přicházely zepředu. Horácio se podíval na taktický úsek. Werner aktivoval všechny obrané prostředky. Štíty začali nabíhat, ale těch několik sekund, kdy byli překvapeni je bude stát hodně. Protistřely, které převedl Werner na ovládání počítačem už vylétaly. Laserová obrana nabíhala. Na klamné cíle nebyl čas. Horácio přiskočil k taktickému pultu, kde normálně sedí tři lidé. Podíval se na Wernera. Nebylo potřeba slov. Werner se začal plně věnovat obraně lodi. Horácio zatím převáděl odpalovače střel pod svojí kontrolu. Mezitím počítače zapípaly a ohlásili kdo na ně útočí. Byl to lehký křižník třídy Obránce. Takové měla ve výzbroji jen Larský protektorát. Proběhlo Horaciovi hlavou. Teď to bylo, ale jedno. Protistřeli se postarali o dvě střeli, zbylých jedenáct se stále blížilo. Wernerovi se podařilo plně aktivovat laserovou obranu a začal počítači přiřazovat cíle. Zanikla jedna střela, potom další tři ale víc už nestihl. Loď se prudce otřásla, jak se do štítů opřel výbuch zbylých sedm střel. Štít ještě nebyl plně naběhnut. Světla na můstku zablikala. Horácio se podíval na schéma lodi, které začalo měnit barvu ze zelené na zlatou a oranžovou, jak řízení oprav zaznamenávalo škody. Náhle hangár na pravoboku zčervenal. „Řízení oprav, jak je na tom pravoboční hangár?“ Vykřikl Horácio do komunikátoru. Po několika sekundách, které se zdály byt nekonečné se ozval šokovaný ženský hlas. „Han.. hangár na pravoboku je otevřen do prostoru. Ztratil atmosféru. Jsou hlášeny velké ztráty na životech. „ Na můstek začali dobíhat první členové posádky, byli to ti střízlivější co byli schopní rovnější chůze. Horácio se rozhlédl, ale neviděl nikoho kdo by od něj převzal velení. Naštěstí přiběhl praporčík Malik. Horácio ho hned pustil k taktickému pultu a sám se vrátil ke kapitánskému křeslu. Podíval se na zákres lodi. Štíty nestihli naběhnout, hangár byl otevřeny do prostoru, polovina štítových generátorů na pravoboku byla přetížena a vyřazena. Tři odpalovače střel byli zničeny a přišli i o několik odpalovačů protistřel a stanovišť laserové obrany. A nepřátelský lehký křižník se začal přibližovat.
První salva bohužel nebyla tak úspěšná, jak Petersen čekal. Potaji doufal, že se mu podaří torpédoborec zničit hned první salvou. Podle senzorů chrlil vzduch z protrženého trupu. Už se k němu blížila druhá salva, ale ta si nevedla moc dobře. I přes poškození se torpédoborci podařilo vypustit několik klamných cílů a jeho obrana se zlepšila. Petersen se usmíval. Torpédoborec na něj ještě ani jednou nevystřelil. Mel moc práce s obranou. A bude jí mít ještě víc. Vzdálenost se začala razantně zkracovat.
Z druhé salvy se podařilo odklonit klamným cílům dvě střely, další čtyři zničily protistřely. Ze sedmi zbývajících střel tři zastavila laserová obrana. Werner a Malik dělali co mohli, ale loď byla již poškozena a střel bylo prostě moc. Loď se opět otřásla jak jí zasáhly další čtyři střely. Horacio si připadal jako ve špatném snu. Příval hlášení o škodách a ztrátách nekončil. Loď dostala další zásahy. Skoro žádné stanoviště na lodi nebylo obsazené a vše řídil na dálku počítač. Několik palub bylo protržených a štít byl prakticky mimo provoz. Loď se náhle znova prudce otřásla, jak další střely pronikly obranou lodi. Werner a Malik se tvářili čím dál zoufaleji jak nebyli schopni ten příval střel zastavit. Horacio se podíval na zákres a viděl, jak se nepřítel blíží. Bylo to jako by na ně letěl anděl zkázy. Něco se v Horaciovi zlomilo. Ten strach co měl, byl najednou pryč. Vystřídala ho lhostejnost a vztek. Vztek na toho zmrda co mu zabijí přátele. Věděl, že zemře. A to mu dodávalo klid. Smířil se s tím a teď už chtěl jediné. Aspoň jednou toho parchanta trefit. „Wernere, předejte obranu Malikovi a naperte do toho parchanta vše co máme!“ Přikázal Horácio s takovou razancí, že půlka můstku sebou trhla. „Rozkaz pane.“ Skoro až vyjekl Werner a začal zaměrovat střeli. Z Poškozeného Torpédoborce vyletěla první salva. Byla to chabá odpověď na příval, který se k nim hnal. Z pěti zbývajících odpalovačů vyletěli jen čtyři střeli. Páty odpalovač byl poškozen a vyzkratoval se. Normálně by střelu odpálila osádka odpalovače, ale ta byla ještě někde na lodi. Horácio hladově pozoroval střely, nepřítel se neobtěžoval vypustit ani klamné cíle. První střela zanikla, potom druha, třetí, čtvrtá střela prokličkovala mezi protistřelami a už se řítila na křižník. Náhle explodovala, jak jí zastavila laserová obrana. Horácio zaklel. Tak si přál, aby aspoň jedna prošla. Nevnímal další a další zásahy které torpédoborec dostával, pozoroval další salvu, co Werner vystřelil a doufal, že teď aspoň jedna projde. Loď se prudce otřásla a vše pohaslo. Během pár sekund naskočili záložní zdroje.“ Přišli jsme o strojovnu, reaktor je mimo provoz. Záložní je poškozený.“ Zakřičel někdo. K horáciovi přiskočil seržant Darling. „Pane, je po nás! Musíte nařídit evakuaci lodi!“ Křičel na něj. Evakuovat, to né, přece, ja, co mi řekne kapitán, nemohu… Pak přistála pěst seržanta Dárlinga na obličeji Horacia. Odletěl dozadu a svezl se na podlahu. Nasraně se začal zvedat, když si všiml situace kolem sebe, všichni byli vystrašeni, většina obrazovek pohasla, schéma lodi bylo celé rudé až na pár míst…Loď byla vyřízená…“Nařiďte evakuaci Mendézová.“ Řekl Horacio schlípnutým hlasem. Lodí se rozezněl signál a hlas nařizující evakuaci. Tentýž hlas se ozval ve všech komunikátorech a skafandrech na lodi. Nato k Horaciovi přiskočil Dárling a Malik, chytili ho a vlekly k nejbližšímu únikovému modulu. Nešetrně s ním do něj hodili a společně s ostatními členy můstku do něj nastoupil.

Petersen viděl na senzorech, jak se z Torpedoborce odpoutávají záchranné moduly, bylo jich méně než čekal. Torpédoborec se už ani nebránil. Petersen rozkázal zastavit palbu. Jedna z posledních střel co vypustil, musela zasáhnout asi reaktor, celá loď explodovala. Petersen byl spokojen. Sice vystřílel víc munice, než si myslel, že spotřebuje, ale jeho loď splnila úkol a byla nepoškozena. Těch pár střel co torpédoborec vyslal nebyli hrozbou. Otočil se k navigátorovi. „Jamale, vypočítejte kurz na shledání s flotilou a pak skočte do hyperprostoru.“ Poté se otočil zpět k zákresu, na němž svítili symboly záchranných modulů. „Veselé vánoce.“Řekl Petersen se širokým úsměvem a celá posádka můstku se usmívala s ním.

O čtyři hodiny později vyzvedl záchranné moduly lehký křížník RFN Juda. Trosečníky převezl k planetě, na palubu těžkého křižníku RFN Áres, vlajkovou loď odřadu. Komodor Ptáček seděl za svým stolem a pozoroval nejvyššího přeživšího důstojníka z torpédoborce. Nebyl to hezký pohled. Důstojník měl nateklý obličej. Vypadal ztrhaně a unaveně. Postavil se do pozoru. „Komodore Ptáčku, jakožto nejvýše postavený přeživší důstojník Vám musím ohlásit ztrátu 185 členů posádky a torpédoborce RFN Boreas v boji.“ Pronesl formálně. Komodor přikývl a nechal podporučíka Horácia Hadra posadit se do křesla naproti jeho stolu. Ptáček se na podporučíka podíval pohledem plným soucitu. Četl zprávu z Judy a věděl rámcově co se stalo a také věděl, že torpédoborec byl zničen pod velením podporučíka. Soucítil s ním. Byt čerstvě z akademie a hned ztratit svou první loď, na které slouží, by zdrtilo každého. Prišel o svého kapitána a o většinu členů posádky. Ptáček věděl, že si to bude Hadro vyčítat do konce života. Chtěl mu něco říct, uchlácholit ho ale teď nemohl. Byl Komodor a měl povinnosti stejně jako podporučík. „Podporučíku, sice už vím, co se stalo z hlášení z Judy, ale potřebuji to slyšet celé od Vás.“ Řekl razantně. Nebyl nadšený, že na podporučíka jde tak zhurta ale nebyl čas na nějaké utěšování. Podporučík se podíval na Ptáčka a v jeho očích bylo víc než strach0, šok, smutek a hamba. To vše v nich bylo, ale byla tam i jiskra vzteku a odhodlání. Podporučík se napřímil.“Komodore, měl jsem hlídku během oslav vánoc, nepřátelský lehký křižník identifikovaný, jako Larská třída Obránce se vynořil 18 milionu kilometrů před naší přídí a…. Horácio pokračoval a Komodor Ptáček bedlivě poslouchal…