Planetarni pritomnost Dvoji konjunkce ženy

 

 

 ..//|Od pramenů fraktalniho holocaustu, Příběh II. 

 

Inovace, indská tuž, indertermalní koncepty,

determinanty leporela opomíjení srdečnosti,

palety typických nejzářivějších sluncí,

 

syntetické symfonie tělesnosti,

syntézy duševní tvorby obzornosti,

nápomocná jádra dělitelů času,

 

polokapalné entity družicového katalogu,

vizionářská mapa paleomystiky budoucnosti,

hlubinné krajiny atomového deště oceánské krajiny,

 

 

 

 

     Město Pergamen rudě vznícené jeho akutní potřebou být neustále vzhůru s proteosharpním statusem zbytnělých snů dobyvatelů, neustálé slídících nad planinou krvavého počátku. S neustálou poptávkou po klonech, vytrácejících své orbitální obyvalete v blasfemoizách bigotních konstrukcí, laboratorních tunelech, zatemnělých městských zátočinách, nevratné masky vědomých parazitů navrácené do hry planety promočené, Apesiánská těla zbídačené a spasené v holistických kabinetech rozkoší, zvířené sutany zmírajících mimozemských permafrostů a znovuzrozené vakcíny zabíjející mysl, po právě prožitém dni na konci času hvězdné noci, někde na hladině neukončitelného těžebního přístavu přístavu a hluboko pod krytem atomizující propasti nejhlubších dolů vesmírné stavby, jeho neobyčejně elektrizující, tepelně a plazmaticky elektrizující energie. 

 

Apesiánské Město rozednívalo svůj nesmírný přístav, stovky nákladních lodí, dělníků, strojů a jeřábů pracovalo nepřetržitě na stavbě a provozu nových zakázek pro korporátní centra hluboko v srdci solárních soustav, 'pročesávat, respondovat, pohledávat doly, prostory', všechny tělesa světelného transportu fragilních kontejnerů Chaosu a nad horizontem moře, vzdouvající se na nádherný úsvit prvních syntetických sluncí, fosforeskující kabaret artificielně vytvořených černých děr, fraktální camoportály plné proteoplazmy, setkávající se cívky galvanizované nicoty examinátorů tělesné tortůry, správci homunidovaných masek planetární juxtapozice přítomné milénické konjunktury, modří nadané neviditelné sondy předávající telephatické radianty, enklávy barvité synergické sytosti, vodní tunelové proudy pro surfaře beztížného synkopismu, neskonalé hladiny s tváří barevné palety sonických odstínů štetce synestetické symfonie oblohy, nadané mimořádnou jikrovou oranžovou, levitující stanice a vznášedla nad městem Pergamen, Apesiánské difrakce tisícerých nákladních peleorobotických transfúzí, divoce zbarvující rúžolícou sekularizátorkou zvanou v tu chvíli věčnost 03, leptony radosty, a odklad materiální detonáže. 

 

Ve městě elektrizujícím a pulzujícím náhradními díly, fermiony v pohyby sta milionu myslí, náklady proteoplazmy, syntetizéry s permutační dráhou fotosyntetického pásma doletu, syco-holografické harfy nad vládními budovami, mytochondriální ganglia s grandiózním paladinem fraktálního terafrostu, tytéž droidické terminální detekce eliminačního loďstva, odkud dohlédne telesvastické udělátko, hydridní teslacoil světelné superpozice v elipsoidním zákrutu harmonicky se dělící do sinusoid, kde lidé ze všech končin přilétají a odlétají v mecenáších entropické diletace, vnímájí své životní sakuály a umírající paprskoví svazkoví světla a drippujících krás budoucích rozcestí, cyborgické sufražetky zpívají písně na nebi, procházejí se tělesa bez oblaků, nad ránem kolem mořské hladiny, jež stále doznívá ve frikcích jako kra bez závaží, jsou to šaty povrchu planety dioticky dotvářené syntézou mnoha schopných myslí, pochod za aurální záři vykoupení, za nové ideály fraktálního loďstva Velkého režiséra, za prací vědomosti, křehce nebezpečné, jež je palivem sta a jedné lodi Imaginací či jen tak volně se procházejí za inspirací, kolem sochy básníka, inženýra, kapitána průzkumných misí či ludibriózního malíře. 

 

Přes klenbu severní turbíny raketové katedrály byly položeny hydrativní světelné kabely, posouvající vnímání jednotlivce na jiný level ostentativní ostražitosti, nad nimi fluktuacemi vysutá oscilační křivka, kde počínala materializovat fidibrilační plošina přilétající lodi a podél konstrukcí billinativní imerzity, na ní z metamateriálů billboard s emitujícími fotonovými flyery rozličných responzivních reklam od permutačních prostředků na umělé polibky až po samoudržitelné rukavice na mytí radioaktivního nádobí, perostrojky detašovaných pracovišť fúzního a nukleárního deště různě deformovatelné technologické vychytávky všechn historických období, od nanověku až po kvantový pohon luminiscentů vakua, všech známých extrapolačních firem dotujících extrapolacemi senzeminační a senzorické semináře dipulturní okamžitosti vyvrcholení.

  Ona věděla odkud se odkrojit...

Od chrámové lodi se ozýval nesmírný záblesk hypervodivého sonična, kvadraturní lem osob kolem světelného flyeru s kvarko-holografickým sky-portrétem mladé dívky představující malířku emitoval vedle chrámové lodi velkoměsta, zasahoval až do parcel, pro které byly vyměřeny jiné statické a biologické zákony investigativního šetření transmutačních zón a mutací. Mezi parcelami kubických harmorických cubi-portálů, vystavených k pronájmu zítřka, zářila galantně cedule z grania a  granulizačními aktivitami ostřelovaného děvčete, jež se kyberfútickým štětcem a  hypochondriálním úsměvem představovala model vzácné reklamy na metastrojní barvivo, meziprostorové traktivní extrakce složkového materiálu a kohezivního vaziva mezi vypouklými autonomně funkovými prsy nebeské drožky palety, kde hořící barvy a oblaka připomínaly spíše svazky derivátů apesiánských hroznů než pečlivě rozprostřených stratosfér rozvířených v mnohatisíceoké sítovině roboticky kontrolované oblohy a jejich důmyslně rozpalcelovaných kaleidoskopických kvadrantů. 

 

Svazky zasáhly jednolité mutagenní světlo dotýkající se na levé straně katedrály a na druhé straně vystupujících hypersonických reklam, výrazně oživovaných charakteristickými vizemi času o prostoru nad hlavní třídou trupu pulzujícího modelu města. Z pásma fotonů se začal uvolňovat řetízek scénářů budoucích kontrakcí hmoty, vystupující teleskopické materium mantrum ad conundrum, poté subdukční spodnička molekulární investice zlatořezavých patternů mikrokosmické databáze holofondových katalogů, nakonec se vyloupla vyměnitelná paleta z dvojmostí misen an abyme ribonukleotické kůžové tkáně, hydridních orgánu, organických mutaneonií a fragmentálního vaziva mezi mezižebernicemi hrudního čidla prostoru, takto se lamentárně defragmentovala codebereaková hradba proti experimentální entropii, firmativě fluktuační feromonda spájela jevní zjev venkovní hustoty, hmotně kondenzované ve čtyřech pilířích a sedma dvaceti vazbách, tisíc a osmi řetězcích a dermálních detonacích drenáže a texturální analýzy celkových proporcí. Kdokoliv tohle naprogramoval měl předtím systematickou průpravu celkovou kulminativní vlastností před zrakem zraků a do zraků se rodící reality, aniž by prostoupil komputačním testem pro pětileté génie ascendentů mikrobuněčné kvality a informativní výkonosti. 

 

V dálce za panaromatickými bunkry se odráželo obrovské separatické silo slavným Sedmi, které dříve v hluboké propasti času pozřely nokturnální plameny atomového těžkého deště, přicházejícího od východu, vibrativní potenciály jejich nukleotických kapek, napuštěných spojofriktivními hlavičkami jinozemských stometrových hub a flopující flóry vyrůstající každý den na povrchu Salvio - o Menta, planety ze které nebylo úniku, neb ji ovládal korporativní sněm a confederativní autonomní determinanty hrající si na soukromé božstva, o kterých se zrovna bavili dva zorné objekty v popředí skalární kontaminace víc než třemi segmentovatelnými poli. Nájezd nelineární holografické kamery do těla jednoho z obzorů zaznamenal u jednoho z mistrů konfigurací momentální maniakální aktivitu přes celé horizontu formujících se skulptur,  rodících se v jaderné exploraci tříštivé masy toho druhého optimalizanta primální subderivační terapie. 

Za silem se tesknivě odrážela sténající siluleta jediné živé a původní hvězdy, ostatní vystavěné v horizontu milionů let na snech dobrodruhů, město pulzovalo odraženým stínem minulosti, vzdalující se všechny bulváry zlomených a tloucích, přístavní turisté byli jen agenti vykonávající práci pro utajované granty a frikce industriálních lídrů, přicházející turbulence tvůrných a lidé s patřičným povolením na procházkách se exoskeletárními gigantickými psy. Nebylo to obyčejné město zastavené v plošině uprostřed prsou daleké budoucnosti tyčící se u bran viskonzivních vstupů k posvátné stezce sezamových břidlic autistického mlčení. Dívka, o které středový rozvaděč zatím nevěděl, strmě vyloupnutá z klínových obalů deci-celulární sítě obvodů, v doslechu prodloužené síně reklamy mýtické skulinky všech objektů, nyní žila dvojí život žilkoví, život svého otisku procházející vrstvami města a jeho polygonálních tras a život své šaramantně vyříznuté schránky, ingradačně implantované do dvojnice pohybující se mezifrakturami napříč mezerami v chodnících eskalátorů integrity, diagonálách kolektivů uličnických ulic a různých zástupů přeskládávajících a překopávaných míst styčných ploch mangapole. 

 

 

Byl den světelné aurální cívky, tou se ohlašovalo měnící se paradigma v nadhlavních přístrojích obyvatel, počítaných sterilně a striktně a kontrovaných ultimátními úřady, vládními restrikcemi a reptiliánskými regulativy termostatických zákonů, totiž nukleárních determinací nihilizačně eliminovat jistý počet anarchicky mluvícících a jednajících obyvatel, ve smyslu hotové redukce byrokratických simplifikací rešeršů, nebyli to jen cyborgové dronážních struktur a deviantní hydridi, byli to mágové ukrytí na okraji společnosti, odpadlíci vnějších syndikátů organizovanosti, nachrupkavělá chapadélka chytající se stínu pod krovem systematicky demytizované strukturokracie korporatohydridního sofiztikátu, kteří bývali resetováni na ulici bez nulového dorozu půdovního majitele napojeného na dermální Ax3,  jež vykazovali známky nepromněného potenciálu zařazeného do K77u.

 

 

A jelikož myšlenky v tomto světě patřící bytostem řídícím byly přímo odporné, vydávali otisky nádhlavních cívek, zurčících šumění vln neznámé singulární povahy, schopných se kriptonických konfigurovací, camoportálových lovců eventualit ukazujících tak za zřetel synchronisticky laděné informace nezbytné k vyjádření kolektivní spokojenosti sekularizované společnosti. Příjímání těchto regulací a transparencí civilizované křivky informace sloužila za oboustranou vazbu mezi konzumentem a pasivním proplouvatelem masivního řádu megapole v řádném letovém i pozemním prostoru. 

 

Ženská enigma, jež expandovala smotek energie kdesi od chrámové lodi začala dělat zápisky, jakési příběhy v příběhu, aby dostala miniaturní zlomek plánované extinkce dané parametriky, vytvořila syntetický jazyk, přehackovala si obvody a s oboustranou komunikační smyčkou si zadala do hlavového řádku 'machine code boogiebreak' začala říkat Abygail S a pro odstranění čísel visících v prostoru nařízenými nad svou hlavou si sečetla přítomné lidské tváře v halové místnosti nádraží raketových vlaků severního cípu města, kam vešla za rohem u vstupu katedrály, jež měla startovat na orbitální kónické organely každou minutu, odpryštění některé z přídavných palivových článků trvalo sedm vteřin, devastace sluchových kohleí měla nastat pro smrtelné bytosti v příčeří saturací těchto reaktivních složek. Měla jasně přidělitelný cíl, neurčitelnost, hledala lék na roztříštěné porozumění světu kolem rozprášené pouště v hluboké minulostí lidských srdcí, nikdy neměla zemřít s vidinou umírajícího světla na flyeru, nechat se vypreparovat pro porciální eskapismus příštím generacím, vstoupit do strany a bojovat za přítomné ovace zloby a hněvu, hluboko tam vevnitř spoutat osvobozené přítomné a vyjádřit svá syntetická srdce. Ze scénářového toku chlapce sedícího na rohu pyramidální se počaly rodit robustní nápady, scelující tok ovlivnění právě probíhající situace ve středu karrespirační, jež možná nikdy neopustí záznamníkový disk jeho dvojitého dna hlavy. 

 

Dívka si právě všimla identické reklamy před sebou na lidské zneviditelňování, mělo fungovat jao prostředek proti apatii k holistickým mapám, jež zbloudile poletovali humanoidním potenciálem, který nejen že nevyplývá s faktorů uvažování o lidském autonomiu, ale podléhá určitým fundamentálním margináliím prvopočátků, to že zpívá stejnou ukolébavku o inteligibilii stvůrců hromadného futuro-ornamentu designuálního designu, je atavismem na evoluční slogan znakové synestezie, ale dokonce i on v nenadání má hlas na stejné repetitivní frekvenci a dokáže jen titulkovaně obcházet výlohy a chápat pernamentní stálice perceptabilia holoaukcí, o které Abygail trochu emerzivně zavadila a prorazila ve svém ghostickém průzkumu vyšších složek, neb fascinantivně věděla, že se je neučí prizmatem známých zářností dvojhemisferálních alternací jazyka, ale je kognitivně cenzurována za rámce biologických atestací vesmírným pojivem pro vzájemné aktuálno a pro postup vypracování a zachování tvůrčích reminiscencí vulkanea konvulzí až příchodu zkušenějšího lékaře, jehož příběh se dělí o jeden framen.

Korporátní veličiny tisknuly skalární formuláře, aby neustále narušovaly pocit vzájemného rozdvojení za zamilovaností a objektivismem



Postava se syndromem vzájemného zpracování se neustále vyhýbala kontaktním čočkám Abygail, napojených na synestetickou holobanku předků, dříve známou pod různými fabulačnímu zdroji obdařenými pro zachování stability statusu skutečnosti, veškeré nové freneticky kulminativní a reaktivní spoje ve spórách oděné nad manifesturou řádových vesmírů, do nichž Paladea, Apesiánská rada promítala své naděje a přeskoumávala mapování vesmírné dobyvatelny experimentální družinou dvanácti a dvou set tisíc napojených na autodidaktické laso transpojitosti kontinua.


Antropomorfní kaledonie moří neurčitosti ve vemlouvavě vkrývala pod autorům text, jemuž atropium frontální absence kritiky zatemnila mnohost rozlišování a misi spontánních vitráží a pavilonů pozornosti k literární kosmo-konjunktuře zobrazené v multičetných difrakcích na odvrácené straně kosmických zákonů. jež lidstvo v plechové podobě neakceptovalo jako svrchovaně svolitelné, v jádře vířivě svítivých atomárních enkrypcí v přítomné anatomii melancholie nad zátoky krutosti bývalých a budoucích lidských sídels chapadlovitými mezky v mozkové lofi-struktuře. 

 

 

Vraťme se k osudu uprchlého odrazu naší pozornosti, vně jejího světa zářila nyní jediná možnost vydat se za předurčeným cílem, snem o inspirativní budoucnosti, stoupající do skvělých, byť neznámých pilotů vzájemné souhry tvůrčích nápadů, zjemňujících syntézu propojitelné pavučinky lidských bytostí do bytosti jediné, všenás obsahující do bytosti ŽIVOT, obtiskávající křehké popření svaté orby, tvorebných bohů skutečnosti, neautonomní hedvábí ornamentálních memů funkového malíře kybernetických životodárných oživení, poučení o daru kyberpunkové oddanosti stylu a žebrům napodobeného masa starých hnijících struktur, maticových matricí, šroubovnic zkorumpované dikce syndromů systému, stupínkové přeměry krvalečným ústupkům na divotvorných a čaromyslnějších aukcích tohoto časoprostorového prowarpování naší dimenzí, jež má víc dimenzí ukrytých v sobě, jak síla povznést se nad komplexnost vědy a pozorovat entheomorfické intence kontinua, vřít pro tembru a masáž paliva pro dermáž.

---- > Pernametní představení se dokonavě uchránilo některých zón, Abygail, dříve viděná na terase světla u chrámové lodi Colomise, se odporoučela hvězdnému času, noc její mladosti ukáže kudy se vydat. Země je mladá svým početím, ač dávno míní budoucnost ve vesmírů našinci návštěv velikých. Velikáni prostorů a časů, smiřlivci velké nostalgie na krásu a smrtelnost, toto je náš den, toto je náš odkaz ke kvintesencícm esenciálních pohybů po dráždivém jádru přítomného přítmí, osvětlujícího nezabraňující temnotě v před, ona nezanikne ...ó Abygail. Minotauří spasitelko sluncí. 'Na viditelném obzoru se objevila rampa' Radianty devět a deset. Končí tím jedna epocha. Je plná hvězd.

 

 

 

 

odvrácená hlava orlice za snílkem,

hledaci nových forem dosud spoutaného,

houževnatí protivníci harmonických plynutí synergie,

 

dosud neshledané artificielní černoděrné artefakty pohybu,

v kůlním hyperkontinuu sakuálních implozí proti entropii,

dimenzionální lety přes komety v lekci míří kmety,

 

 

 

Pod drtivým krovem neurofunkové noci

18.8. 2015